Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
Heathen Convention 2024

9. 10. 2018, Strakonice – Hudební klub Křemelka

Akce v týdnu, na ní dvě kapely, jejichž popularita není ve Strakonicích kdovíjaká… jak tohle asi může dopadnout? Kdyby jako minule, kdy na QUASARBORN, BOHEMYST a POTHEAD přišlo (taky v úterý) asi třicet platících, ještě by to bylo OK, říkali jsme si s Davidem cestou na Křemelku. Vypadá to, že u nás už nemá na růžích ustláno žádný metal – takže… jak to dopadlo?

Všelijak. Abych tohle strohé shrnutí rozvedl… Něco se povedlo víc, něco méně a něco takřka vůbec. Začnu uprostřed. Že přijde pár zvědavců, to jsme tušili, kamarád na mobilních vlnách tipoval šest platících, já si říkal, že když jich bude dvacet, bude to příjemné překvapení (hořký úsměv). Ve finále tomu tak nějak i bylo, kolem dvaceti zvědavců, možná i něco málo přes, se do klubu vydalo, ale trousili se jako švábi na pivo. My byli ve 20.00, kdy se mělo začít, mezi prvními, ale samozřejmě ani těm dalším nic neuteklo.

Kapely se trochu opozdily s příjezdem, takže někdy ve čtvrt na devět začali DESIRE FOR SORROW… zvučit. Při dvou kapelách to ještě neznamenalo průšvih, do jedenácti bychom měli být doma, vycházelo nám. A ku cti DESIRE FOR SORROW nutno připočíst, že zvučení zvládli neskutečně rychle – už to bylo signálem, že muzikanti ví, co dělají. A věděl to i zvukař, který nastavil zvuk vpravdě luxusní. To se ukázalo po deseti minutách, během kterých se pánové převlékli a taky ozdobili tváře a paže, takže trochu jako horníci, trochu jako „gotíci“ (nic ve zlém, úsměv). V minulosti jsem nad produkcí českobudějovické party příliš nejásal, často jsem byl svědkem vystoupení se špatným zvukem a muzika mi přišla zbytečně překombinovaná, složitá na vnímání. Ale docela dlouho jsem s kapelou neměl tu čest, zaregistroval jsem ale poměrně výrazné personální změny i návrat ztraceného syna Infernitse, dříve kytaristy, nyní basáka (souběžně i baskytara BOHEMYST). Ze sestavy zmizel i klávesák, ale klávesové (symfonické) party jely z playbacku. A od prvního okamžiku bylo znát, že kapela je dokonale sehraná a navíc mi přišlo, že svou tvorbu zjednodušila, zpřístupnila, prostě mně to najednou do sebe začalo pěkně zapadat a ač nepatřím mezi extra fanoušky melodického black metalu, těch pětatřicet minut mě bavilo od začátku do konce. Ideální délka setu, rozumná stopáž písní, výborné instrumentální i vokální výkony, takhle by to mělo v tomto ranku vypadat. Ziky disponuje pěkným skřehotáčkem, Horvi mu sem tam vypomohl hlubší polohou, kytary sázely melodie i ostřejší riffy a díky zvukařovi bylo všechno skvěle vyvážené, takže i rytmika byla slyšet přesně akorát. Pochvalu prostě zaslouží všichni, i bicmen s bassmanem za pestrou hru.

Druzí CARNIVAL OF FLESH vyrazili dobýt Evropu ze Srbska. Začali doma a přes Maďarsko, Polsko a Prahu doputovali do Strakonic, před sebou ještě mají Nizozemí, Belgii, Francii, Švýcarsko, Itálii, Rakousko a Slovinsko, docela štreka. A docela odvaha, vydat se na takový výlet s jediným vydaným albem, navíc ve vlastní režii. Historie kapely je docela dlouhá, leč taky na delší čas přerušená – vznik 2002, 2008-2014 pauza, 2015 album „Stories from a Fallen World“, 2016 tři noví členové. Celkem jich je v CARNIVAL OF FLESH šest, ale pódium na Křemelce je prostorné a kromě všech pánů se na něj vešel i speciální stojan na mikrofon. Jenže jakmile začali Srbové hrát, bylo zle. Ačkoliv se u nich uvádí symphonic black metal, je tohle zařazení jen přibližné. Lepší by bylo nevýrazný obyčejný black/dark metal s klávesami. Půl hodiny jsem vůbec netušil, o co klukům jde – rozháraná jednoduchá muzika, ve které se nebylo čeho chytit. Pravda, chvilku se hrálo rychleji a ostřeji, chvilku pomaleji, klávesák nadělal víc parády tanečky než hrou (tu většinou omezoval na jednu ruku a tři klapky) a zpěvák taky nedisponoval žádným extra hlasem. Už když jsem si pouštěl videa na YouTube, abych si udělal rychlou představu, co mě večer bude čekat, jsem byl v rozpacích, ale říkal jsem si, že to asi bude zvukem. Nebylo. A ono to nebylo ani zvukově dobré, ač se zvukař snažil sebevíc – myslím, že si muzikanti ani neuměli pořádně nastavit aparáty. Zvukař chodil mezi lidmi s nešťastným výrazem, že neví, co s tím… Až předposlední věc měla nějaký řád, ale to se hrál cover… znalci mi napověděli, že od DIMMU BORGIR a David se obával, že by z něj Shagrath nejásal. Až poslední věcí si CARNIVAL OF FLESH trochu napravili reputaci, protože netříštili síly a hráli vcelku plynule a hlavně svižně. Ve srovnání s DESIRE FOR SORROW to ale bylo podprůměrné vystoupení a kdyby mi to nebylo trapné, tak bych celý set nevydržel… ale v klubu bylo nějakých patnáct lidí a každý úbytek by byl hodně znát.


Zveřejněno: 12. 10. 2018
Přečteno:
3356 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář