V rámci 5. ročníku Veget Festu se na strakonickém Podskalí představily i dvě hudební formace. Hlavním tahákem pro mě byla brněnská „neviditelná“ skupina TISÍC LET OD RÁJE, místní CONOPED přece jen vídám častěji... Proč u TISÍC LET OD RÁJE používám slovo „neviditelní“? Protože jsem je několik let neviděl, na plakátech letních festivalů nepatří mezi opakované pojmy a od vydání jejich posledního alba „Waves“ letos uplynulo deset let. Nebývalá neaktivita, ale takový je život... Z mého pohledu je to škoda, parta měla před patnácti lety výborně našlápnuto, leč v současnosti o její existenci něco tuší nejspíš jen pamětníci, když hraje tři čtyři koncerty ročně.
Asi se nedalo čekat, že by na večerní program zůstaly stovky zvědavců, které se během odpoledne na Podskalí vystřídaly. Na druhou stranu dorazilo pár černých duší cíleně na muziku a to, že ve dne byly k mání desítky různých veganských (vegetariánských?) pokrmů, jim bylo fuk. Podle ohlasů se ale hlavní část Veget Festu podařila na výbornou, což se o večerním programu úplně říci nedalo.
TISÍC LET OD RÁJE překvapivě chyběl vrchní šoumen Křeček, který si válel kosti někde na dovolené, takže chyběly vidličky na očích, řetězy a obojky, na druhou stranu náhrada v podobě druhé zpěvačky byla co do vokálů adekvátní. Věcích znalí už si spočítali, že TISÍCOVKY se na pódiu představily se dvěma ženami s mikrofony, protože Dasha samozřejmě nechyběla. Civilní vokály si vzal na bedra basák Tomáš a tak vlastně nechybělo nic. Respektive zpočátku chyběl Tomášův zpěv, protože packalové (jiné slovo mě na adresu zvukařů nenapadá) netušili, že se basák věnuje zpěvu. Na druhou stranu byla tahle minela svým způsobem pozitivní... Jenže – když se během prvního songu z otevírající se Tomovy pusy neozývalo ani zbla, jako vždycky jsem to nevydržel a šel zvukařům „domluvit“. Bezelstný dotaz, kdo že by jako měl být slyšet, mě dostal do kolen, ale nadechl jsem se a znovu vysvětlil, že zpívá i basák... Reakce naštěstí přišla, nicméně posléze jsem si říkal, že si příště radši nafackuju, než abych šel zase někomu radit. Tomův (ne)zpěv byl jedním slovem mizerný. Připomínal mi nějaká prastará dema z počátku devadesátých let, kdy se toho nikdo nebál a snažil se zpívat, jak mu zobáček narostl. Tomovi pro zpěv nenarostl a tím bych to uzavřel, protože jinak je to fajn týpek a sympaťák.
Se zvukem byla zpočátku i další potíž – kytary jen tak pobzukovaly, zato bicí bušily jak kladiva, hlavně kopáky všechno smetly a po nich potopa. Naštěstí se to po chvíli nějak srovnalo a pár desítek zvědavců si mohlo vychutnat pestrobarevnou metalovou rotyku pohybující se mezi black a doom metalem. Hlavní slovo samozřejmě patřilo dvěma skřehotajícím dračicím, jejichž hlásky budily u náhodných návštěvníků údiv, ale i vedlejší „slova“ v podání kytar a basy (jež byla nakonec velmi dobře slyšet) snesly vysoká měřítka. Hlavně Pašík se chvílemi pouštěl do zajímavých melodií, které mi trochu připomínaly jih Evropy. Honza si samozřejmě mezi skladbami neodpustil agitaci ve prospěch zvířat a přírody, což je u TISÍCOVEK běžné, stejně jako vystoupení na akci, jejíž výtěžek putoval právě na pomoc organizacím na ochranu zvířat. Lidi byli spokojení, takže ve finále musela kapela přidat a vytasila do hardcoru hozenou věcičku, podle Honzy starou asi třicet let; myslím, že se o hodně let spletl. (úsměv) Ostatní přehrané skladby už po těch letech, které utekly od dob, kdy jsem protáčel alba „Gaia“ a „Waves“, zařadit nedokáži, ale přišlo mi, že ony věci s jihoevropskou melodikou jsme na žádném albu neslyšel. Takže se možná někdy objeví na další nahrávce...
CONOPED naopak novou nahrávkou disponují, vydali ji před pár dny a brzy na ni dojde v recenzi. Takže tady lehce předběhnu dobu a zmíním právě songy z třetího demáče „Všechno tě drtí!“, které samozřejmě v setlistu nemohly chybět, včetně titulní skladby, která netrvá ani minutu. CONOPED se pořád pohybují na hranici mezi thrash metalem a HáCéčkem, sem tam zaskotačí punkově, a hlavně to dělají zábavně. Dvouminutové vypalovačky nenudí, Zbyňova „rozmáchlá gesta“ pobaví, pod pódiem se dokonce našla hrstka tančících pařmenů a taková „Lež“ s jednoduchým, ale neskutečně chytlavým motivem, rozhýbala i mě. I KONOPNÍCI přidali a krátce před půl desátou se rozloučili. Já sedl na kolo a upaloval do tepla, protože na břehu Otavy byla večer pěkná kosa…
Fotky: Darina Vernerová
