Na otázky odpovídali Lukáš (zpěv) a Petr (kytara).
Pozn.: Původně mělo jít o dvojrozhovor, obě kapely (SCALP a VICTIMS OF HATE) dostaly stejné otázky, ale protože SCALP i V.O.H. odpověděli velmi podrobně, došlo k oddělení obou částí.
Společná alba dvou kapel se v hardcore/punk světě objevují zhusta, splitka jsou při obvyklé stopáži žánrových nahrávek (15–20 minut) ideálním řešením nejen pro kapely, ale i pro posluchače. Souhlasíte s předchozí větou? Když ji rozvedu, tak kapely se složí a obě mají desku (dvě mouchy jednou ranou), posluchač zaplatí za jednu desku a má dvě kapely (taky dvě mouchy...), a z hlediska ochrany životního prostředí zanechá 12“ split menší ekologickou stopu… (to poslední už beru trochu s úsměvem). Z mého pohledu určitě lepší než dělat samostatné sedmipalce nebo desetipalce, nebo jednostranné vinyly, i když ani takové počiny samozřejmě nijak neodsuzuji.
L: Ahoj, souhlasíme. Myslím si, že je to i dobrá cesta, jak dostat svou muziku mezi větší počet posluchačů, zahrát společně několik koncertů, líp se poznat a pobavit se. (úsměv) Já sám musím přiznat, že split je i dobrá volba pro mě v případech třeba ne zcela známých či srdcových kapel.
P: Zajímavá je taky možnost přinášet posluchačům nový materiál častěji než v případě V.O.H. jednou za cca tři roky. Co se týče sedmipalců, to (alespoň pro mě), už je vyloženě sběratelská záležitost. Raději mám, když má nahrávka od jedné kapely alespoň těch 15 minut.
Když split, tak se samozřejmě nabízí klasická otázka: V čí hlavě se nápad na spojení vašich kapel vyloupl a kdy – jak dlouho to trvalo od prvotní myšlenky k hmotnému nosiči?
L: Patrně v té mé a poté jsme oslovili kluky ze severu, se kterými jsme hráli několik koncertů, s lákavou nabídkou společné desky. (úsměv) Cesta to byla samozřejmě dlouhá a občas trnitá, jak to tak u podobných počinů bývá.
P: Jestli to všechno trvalo skoro celý rok, nebudeme daleko od pravdy…
Vinyl se v dnešní době stal nejen pro undergroundové kapely určitým druhem fetiše, nebo aspoň radosti. Vy jste se ke gramodesce prokousali po spoustě let dělání muziky – berete to jako splnění nějakého snu, ke kterému jste dlouho směřovali, nebo to až tak neprožíváte?
L: Tak to víš, že nad touto formou jsme mnohokrát přemýšleli, no a nakonec to vyšlo až teď a jsme za to moc rádi. Tady ještě musím dodat, že jsme měli dva songy na kompilaci „Prague and Disorderly“, která rovněž vyšla na LP, ale jako vlastní počin, byť ve formě splitka, je to primát.
P: Samozřejmě byla také dost podstatná otázka financí, i proto to trvalo tak dlouho. Vinyl je hezká věc a v dnešní době stahování (z mé strany nic proti němu) mnohem „cennější“ artefakt než CD, zvlášť když se ještě takhle povede. Pro mě je ale většinou důležitější otázka obsahu než formátu hudebního nosiče.
Musím smeknout před provedením počinu a pochválit vás za něj. To, že je deska transparentní a červená, je určitě pěkné, ale dnes celkem běžné, ale přebal máte originální, nic podobného se mi ještě do rukou nedostalo. Evidentně jste chtěli lidem nabídnout něco navíc, něco, co by jim vnímání vaší muziky rozšířilo, přesah… Čerpali jste inspiraci u něčeho podobného, nebo je všechno z jedné přemýšlivé hlavy a z kroužku šikovných rukou?
L: Tady musíme přiznat, že nápad a provedení je práce Martina ze SCALP. Nicméně já za sebe můžu říct, že Martinův nápad mi přišel originální už od začátku a moc jsem se těšil na výsledek, který nám, i spoustě dalším lidem, připadá poměrně jedinečný a zajímavý. Je to prostě nápaditý a šikovný mladý muž. (úsměv)
Když jste s návrhem přišli do tiskárny, způsobili jste nedůvěřivé pohledy, nebo dnes není problém vytisknout prakticky cokoliv? V obalu máte uvedené poděkování tiskárně Logik, takže jste vinyly nechali vylisovat zvlášť a sami pak komplety dávali dohromady?
L: Je pravda, že náš bývalý kytarista Láďa po prohlédnutí obalové makety hned, jako zkušený člověk z oboru, pronesl, že to bude drahá sranda. (úsměv) Obal se nakonec tisknul v tiskárně Logik, kde pracuje Milan ze SCALP, tak snad vše proběhlo bez jízlivých komentářů na bláznivého kolegu (teď zase vypadáme jak troubové, co přišli k hotovýmu a jen dodali pár fláků, tak to samozřejmě není – (úsměv).
P: Vlastně jsme zkoušeli ještě jednu tiskárnu, kde pracuje Láďa, ale nakonec jsme se shodli na tom, že si celý proces výroby nejlíp pohlídá ten, kdo to vymyslel. S naším štěstím by se to bez chyb neobešlo. Tak jsme se jako V.O.H. alespoň podíleli na korekturách textů a překladů. Tímto musíme také poděkovat Radce Hájkové za překlady a neocenitelnou pomoc.
Na vydání se podílelo šest labelů (plus tuším, že chybějící finance dodaly kapely)...
P: Pravdou je, že větší část nákladů jsme si rozdělili mezi kapely. Jestli už se někdo na vydání desky podílel, byli to většinou naši známí.
V jakém nákladu deska vyšla? A jak jste se o náklad podělili? Asi je jasné, že vydavatelé dostali tolik kusů, kolik si svým příspěvkem do banku zaplatili, kapely šly potom napůl? Jak jde album na odbyt? Dali jste jej i do nějakých dister, nebo sázíte na prodeje na koncertech, příp. přes internet?
L: Deska vyšla v nákladu 300 ks. Zde je potřeba uvést, že jsme jako V.O.H. v tomto směru dosti neschopné uskupení, nicméně polepšíme se a začneme nabízet naší společnou desku do každé lepší rodiny. (úsměv)
P: Ještě se pokusíme pár desek dát do dister našim známým a uvidíme, co se prodá na koncertech. Těch teď vlivem zdravotních problémů moc nebylo, tak doufáme, že se situace zlepší.
Obě kapely nahrávaly ve studiu Davos. V obalu chybí nějaké podrobnější údaje, jen V.O.H. tam mají rok nahrávání (2016). Takže za prvé – jak dlouho jste se ve studiu při nahrávání zdrželi? Za druhé – následoval mix a mastering v rámci nahrávacího session, nebo jste „to“ nechali odležet a vyslali na finální dokončení nějakého emisara, nebo to nechali na Otynovi?
P: Nahrávalo se jeden víkend na jaře 2016. I vzhledem k délce nahrávky víkend stačil. Otyn z Davosu dělal pak tři verze mixu a masteru, protože se nám pořád něco nezdálo, a konečné detaily jsme už řešili po mailu.
L: Nahrávali jsme u Otyna s V.O.H. počtvrté a vždy to má stejný průběh. Po vyčerpávajícím nahrávání se o mastering postará Otyn, který nám pošle první verzi a tu pak společnými silami dokončujeme do finální podoby (např. kytarista chce po návratu z restaurace a pozdějším domácím poslechu nového materiálu někde slyšet něco víc či míň atd.).
Za třetí – Davos je studio, kde se nahrává hlavně metal a grind, ale mně se líbí, že jak V.O.H., tak SCALP mají takový zvuk, jaký k jejich produkci pasuje. Jste s výsledkem spokojeni, nebo slyšíte nějaké mouchy, které vám bzučí v hlavě, a rádi byste je z nahrávky vyhnali?
L: My se právě k Otynovi dostali přes našeho kytaristu Petra a tehdejšího bubeníka Štefyho, kteří ještě mimo V.O.H. občas drhnou ty grindy a metaly. (úsměv) Někdy se holt hodí dělat ty punky s metalákama. (úsměv) Já myslím, že jsme s výsledkem spokojeni. Je to spíš o tom, že někdy cítíš, že některá tvoje část šla udělat třeba líp nebo jinak, ale je to vždy o tobě. Zatím za mnou kluci nepřišli s tím, že jsem půlku desky nazpíval jak Goťák a druhou jak uřvanej hajdalák, tak ať to předělám. No ale třeba se tak někdy stane, nebo už se to děje a vyprávějí si to bez mé přítomnosti, syčáci. (úsměv)
P: Do očí mu to prostě říct nemůžeme…
Texty máte (s jedinou výjimkou) v češtině. SCALP je asi mají přímočařejší, V.O.H. zamotanější, ale v obou případech jsou „o něčem“ a nutí posluchače (nebo čtenáře) k zamyšlení. Zjednodušeně poukazují na nepravosti dnešního světa. Dělá vám radost, když se fanoušci nad vašimi texty zamyslí? Jak často se stane, že se najde někdo, kdo přijde a chce nějaký text vysvětlit?
L: Samozřejmě nám dělá radost, pokud se někdo nad našimi texty zamyslí a třeba za námi zajde a chce něco dovysvětlit nebo nám sdělit, že hlásáme děsný sračky. (úsměv) Vzhledem k tomu, že dnes je muziky strašný kvantum, tak se nestává, že by za námi někdo kvůli textům chodil nějak často. Prostě ty časy, kdy jsi šel na koncert a dostal do ruky papír s textama, poctivě je pročítal a řešil, jsou asi pryč.
Ono se sice říká, že „všechno už bylo řečené“, tím pádem je psaní textů čím dál obtížnější, aby nesklouzly k nějakému lacinému agitování, na druhou stranu na ony nepravosti se asi upozorňovat má, ostatně punk/HC scéna je na tom ideově postavená. Jak těžké pro vás je psaní textů, aby nepůsobily „blbě“?
L: Jasný, všechno už bylo řečený a většinou i daleko lépe, ale napsat na něco čistě osobní pohled je prostě takový podpis vlastní rukou a je to i určitý projev svobody. Pokud mi třeba nějakej nápad nejde utvořit dle svých představ, nechám text nějakou dobu uzrát a pak ho buď dodělám, nebo skončí v propadlišti dějin. (úsměv) Psaní textů mě prostě pořád baví a snažím se vyhýbat klasické agitaci. Posouzení, zda je tomu tak, ovšem nechám na posluchačích.
V recenzi jsem si dovolil vaši muziku přirovnat k jiným kapelám, což je oblíbené zjednodušení si recenzentské „práce“. (úsměv) Lepší přirovnání než KRITICKÁ SITUACE u SCALP a něco mezi LAHAR a SEE YOU IN HELL u V.O.H. mě nenapadlo. Dokážete s tím žít, nebo vám to přijde nepatřičné? Kdybyste měli říci, kde jsou inspirační zdroje vaší kapely, tak co byste řekli? (úsměv)
L: S přirovnáním to přežijeme. Obě kapely máme rádi a KRITICKOU SITUACI samozřejmě také, byť k ní přirovnáváš kolegy. (úsměv) Inspirační zdroje jsou u každého člena různé (HC, metal, punk, crust, ...). Já bych ještě z našich luhů hájů zmínil určitě TELEX, KRABATHOR a INSANII. Nicméně jako celek se samozřejmě všichni shodneme, že největší inspiraci v poslední době získáváme od ORTELU, což je hudebně a textově naprosto mimořádně kvalitní těleso. (smích)
Nehrajete dva tři roky, ale sedmnáct let. Jak se za ty roky změnila vaše muzika? A jak přístup ke kapele? Na začátku jste do toho šli s jakými cíli? A jak jste s jejich naplněním dnes spokojeni?
L: Nevím jak ostatní, ale já to měl a mám jako svůj koníček a zábavu. Je prostě super, když vidíš ty ksichty každý týden na zkoušce a můžeš si popovídat. Jinak jsem si chtěl zahrát s různými kapelami, co jsem měl a mám od mala rád, což se mi z části vydařilo. Zahrát si třeba s RATOS DE PORAO, OI POLLOI, MDC atd. je prostě úžasný. Jediný, co nám nějak pořád hapruje, je zahrát si v zahraničí (i to Slovensko nám chýba), jsme prostě klasičtí tuzemští hoši. (úsměv)
P: Cílem bylo asi dělat pokud možno co nejlepší muziku, hlavně pro radost. Jak se nám to zatím daří, musí posoudit jiní.
Kolik koncertů do roka považujete za ideální počet? Základnu máte v Praze, kde mezi kluby cestujete – dá se říci, že máte nějaký oblíbenější, kde hrajete nejraději? A návštěvnost v koncerty přesyceném hlavním městě?
L: Vzhledem k tomu, že ostatní mají ještě další kapely, někdo (včetně mě) děti, tak myslím, že ideální je tak třeba 15–25 koncertů ročně. Myslím, že vždycky záleží, s kým hrajeme, nejsme zase takový soubor, aby na nás bylo vždy vyprodáno. Jak říkáš, koncertů je v Praze fakt hodně. Návštěvnost často záleží na tom, jaké akce podobného druhu se mezi sebou kryjí, záleží na klubu, náhodě a štěstí. Já rád hraju třeba na Sedmičce (což se nám minule bohužel nepodařilo) a ve Vopici.
Deska je venku pár týdnů, ale materiál na ní není úplně čerstvý – takže kujete už další pikle? Co chystáte, kam byste rádi zamířili na koncerty, kam byste ještě chtěli kapelu posunout? Máte nějaký splnitelný sen? Třeba koncert před nějakou zahraniční kapelou, vystoupení na věhlasném festivalu, nebo se chcete muzikou hlavně bavit, a když to bude bavit i nějaké fanoušky, budete spokojeni?
L: Hele myslím, že ideální bude pravidelně zkoušet a tvořit nové songy. No a až to bude nazkoušeno dle našich představ, můžeme to opět nahrát a udělat nový materiál. Nicméně to asi ještě nějaký týden potrvá. Jinak jsme všichni moc rádi, že jsme jako kapela přežili tento rok, doplnili kapelu o našeho kámoše Prewitha, společně hrajeme, zkoušíme a tvoříme. Rádi po domluvě zahrajeme na zajímavé akci. Pevně věřím, že si zase zahrajeme s nějakou zahraniční kapelou a na nějakým pěkným festiválku, třeba na „Woodstocku“ atd. (úsměv)
P: Jak píše Lukáš, plán je zkoušet, vymýšlet, trochu hrát. Určitě by nás potěšila účast na nějakém větším festivalu… Díky za rozhovor a prostor na Fobii.
