Rukama už mi prošly stovky vinylů, přesto se ještě občas objeví nějaký, který vypadá jinak než všechny předchozí. Sice se říká, že už v oblasti obalů nelze nic nového vymyslet, ale splitko dvou plus minus hardcorových kapel VICTIMS OF HATE & SCALP je důkazem, že lze přijít s neotřelým a zajímavým řešením. Na první pohled vypadá balení jako průsečík pexesa a adventního kalendáře. (úsměv) To nemyslím nikterak hanlivě, jen mě to při pohledu na přebal gramodesky napadlo. Ono se to celé dost těžko popisuje, obal se skládá z několika částí, když to vezmu odspodu, tak napřed je tu transparentní červený vinyl, pak obyčejná bílá kapsa, pak neobyčejná kapsa z tvrdého papíru a ní portréty všech zainteresovaných (je výhodou, že v obou kapelách je pět členů, takže to pěkně vyšlo – pět fotek v pěti řadách), pak dvojlist s vysekanými částmi fotek a nakonec ještě převlečný pásek, který to celé drží pohromadě. Posouváním dvojlistu lze vytvářet různé podobenky, samozřejmě legrační, když každá polovina obličeje patří někomu jinému. A nechybí ani textové přílohy, v češtině velkoformátová, pro zahraniční fanoušky menší anglická mutace. A aby nepřišly zkrátka labely, které na vydání participovaly, jsou jejich loga na přiložené vizitce, protože grafika obalu neumožňuje jejich zařazení tam. Po všech směrech dotažená a hlavně interesantní práce, palec nahoru grafikovi.
A s palcem nahoru je možné operovat i v případě obou kapel. Začnu VICTIMS OF HATE, kteří si taky říkají V.O.H. a jejichž tvorbu nejen že znám, ale i mě baví. Obě předchozí placky, „Hledat odpověď“ a „Sen o životě“, považuji za zdařilé, a pořád si říkám „Proč o téhle partě není více slyšet?“. Ale třeba se to změní po prvním vinylovém zářezu, který vyšel po patnácti letech existence kapely, a na kterém se VICTIMS OF HATE prezentují materiálem, který na předchozí počiny přirozeně navazuje. Hardcore/thrash, d-beat, crust – možností, kam muziku pražského kvintetu zařadit je několik, ale podstatnější je, že necelá čtvrthodina neskutečně valí a nakopává zadky kdejaké hardcore sebrance. Už jsem kdesi tvorbu V.O.H. řadil někam mezi LAHAR a SEE YOU IN HELL a pořád mě lepší přirovnání nenapadá. Od první minutky sice převládá rychlé devastující tempo, ale jen o té rychlosti to není – fanoušky thrash metalu i crustu samozřejmě potěší, ale kdyby se ve skladbách neobjevovaly různá zpestření, ať už rytmická, nebo tempová, i těch čtrnáct minut by hrozilo nudou. A dalším plusem je hojné zařazování melodizujících kytarových vyhrávek. Ty se objevují ve všech šesti skladbách, v pravý okamžik z kytarové masy vystrčí drápky a zaseknou se do uší. Možná jsou si trochu podobné, ale pořád jsou fajn. Ve druhé skladbě se objevují kytary i v trochu jiném hávu, řekněme zamotanějším, i rychlost v závěru polevuje a působí to stejně naléhavě jako ony marše. K naléhavosti přispívá i projev vokalisty, Lukáš se nedrží jen jedné polohy, snaží se v rámci řevu s hlasem pracovat a hlavně slušně artikulovat, tudíž mu je celkem obstojně rozumět. S třetím songem se objevují silné melodie a svým způsobem i melodický řev, další vítaná změna, kterých muzikanti stihnou na poměrně krátké hrací ploše ještě několik. Třeba rock´n´rollový úsek v „Usmíření s bohem“ – trochu na způsob MOTÖRHEAD, opět v závěru – jako kdyby vždycky na konci songu usoudili, že devastace už bylo dost. V předposledním kusu to ale vzali za opačný konec, volnější tempo nasadili na úvod a pak to teprve rozjeli, aby se co do tempa i rytmů „vyblbli“ během celé hrací doby. Poslední „Hour between dog and wolf“ se od zbytku materiálu liší – nikoliv hudebně, ale textově. A nejde ani tolik o náplň, jako o jazyk. Pětkrát čeština, na konci angličtina. Já bych radši češtinu pořád, ale nemůžu říct, že by mi angličtina poslech ztrpčovala, muzika je opět povedená, jen nerozumím, o čem se zpívá. Textová příloha to ale prozradí… I tak jsou mi české texty milejší, a že bych všemu rozuměl, to říci nemůžu. A nejspíš je to záměr, poskládat slova tak, aby o nich zvídavý posluchač mohl zapřemýšlet a ptát se, jestli to kapela myslela tak, jak to on chápe. Každopádně se textař vyvaroval agitek a napsal texty, které nejsou snůškou přihlouplých frází. Celkově velká spokojenost, v daném žánru jedna z nejlepších nahrávek letošního roku.
7,5/10
Co se týče SCALP, tak o těch jsem zatím jenom četl, protože na Liberecku, kde působí, vychází zajímavé hardcore tiskoviny Cerelitida či Kazimír, přičemž v prvním vyšel se SCALP před časem obsáhlý rozhovor a druhý vydává právě člen SCALP. Ti jsou proti kolegům z Prahy o poznání více hardcore/punk, melodičtější, možná i přístupnější. Při prvních posleších mi nelezl do uší zpěv, zato muzika mi sedla okamžitě. Většinou se hraje ve svižném tempu, ze současných kapel mě vlastně nenapadá žádná podobně znějící, ale třeba je to tím, že nemám až takový přehled. Když bych se ohlédl do minulosti, tak mi jako první přijde na mysl KRITICKÁ SITUACE – ne, že by SCALP byli kopírkou legendární party, ale určité styčné body, myslím, nezapřou. V první skladbě „Proti sobě“ se prolínají dvě roviny – svižná HC s melodičtější punkovější, a ještě více vokálních poloh – nevím, jestli všechny zpěvy pocházejí z Martinových úst, ale jestli jo, tak má docela velký rozsah. Na druhou stranu mi ani čistější ani špinavá poloha nepřijdou stoprocentní. Muzika ale šlape jak v první, tak v dalších skladbách a časem jsem si i na ten zpěv zvykl. A ve finále moje první setkání se SCALP sice nedopadlo na výbornou, ale na chvalitebnou (s malým minusem) už jo. A nakonec mi líp sedla druhá polovina jejich strany, kterou načíná starší skladba „Bulvar nation“, tady znovu nahraná – a ta má pěkný odpich. Stejně tak následující „Odpor“, který těží nejen z nadupané muziky, ale i z ústředního sloganu. Vrcholem nahrávky je podle mě poslední napůl melodická, napůl ostřejší „Vstát a jít“, v níž se toho, i díky delší stopáži, děje nejvíc – dojde na melodie, i na nářez. Texty mají SCALP v češtině a jsou přímočařejší než u kolegů. Kromě „GMO“ (pochopitelně věnovanému geneticky modifikovaným organismům) se kapela věnuje společenským a osobnostním problémům, takže násilí, rutina, povrchnost, apatie… a na konci aspoň jakýs takýs náznak řešení: „Vstát a jít – nelitovat ničeho a poučit se z chyb“. Celkově spokojenost, čtvrthodinku jsem poslouchal s chutí, i když kolegové na druhé straně mě zaujali o něco víc.
6,5/10
Obě party nahrávaly v Davosu, ale kdybych to nečetl v obalu, tak bych řekl, že každá pořizovala zvuk jinde. Ale ono to není tím, že by výsledek byl tak rozdílný, ale tím, že každá kapela k muzice přistupuje jinak. VICTIMS OF HATE jsou agresivnější, tvrdší, proto mají mnohem ostřejší sound. Obecně pak platí, že každá kapela má zvuk na míru, Otyn odvedl standardně dobrou práci.
Seznam skladeb:
- VICTIMS OF HATE
- Zvuk zvonů
- Nekonečná řada čísel
- Genius loci
- Usmíření s Bohem
- Svobodnou budoucnost
- Hour Between Dog and Wolf
- SCALP
- Proti sobě
- GMO
- Den za dnem
- Bulvar Nation
- Odpor
- Vstát a jít
Čas: cca 14 min. + cca 15 min.
Sestavy:
VICTIMS OF HATE
- Lukáš – zpěv
- Petr – kytara
- Láďa – kytara
- Ricci – basa
- Libor – bicí
SCALP
- Martin – zpěv
- Kafkinson – kytara
- Chuligán – kytara
- Pavlos – basa
- Recyklátor – bicí
Facebook V.O.H.
Bandzone V.O.H.
Bandcamp SCALP
Facebook SCALP
Bandzone SCALP
