A protože ohlášená sestava vyhlížela lákavě (kombinace osvědčeného známého a slibného neznámého u mě vždycky zabere), coby správný ?metalhead? jsem neodolal a s nezbytným nádobíčkem vyrazil směr Brno Husovice do navenek nenápadného kulturáku, který je ale poslední čas jedním z největších center tvrdě metalového dění v Brně a okolí.
Hmm, co ještě říct na úvod? Snad jen to, že pořadatelé strefili svůj festík do období, kdy je v Brně akcí opravdu požehnaně. Týden zpátky se konal Metal Swamp s věhlasnými Ancient, den po tomto koncertu se konala akce v Béčku (pro přespolní: RC Brooklyn) a za pár týdnů tu máme další Swamp s další zahraniční hvězdou Hecate Enthroned (a to jsem možná ještě něco vynechal). Inu, v Brně to žije :-)?
Metalovou občinu netvoří v globálu lidé nějak extra majetní, navíc si řadový fanoušek zrovna teď mohl docela dobře vybírat, kam půjde a utratí svý zdroje, takže nebylo divu, že návštěvnost tohoto festíku nebyla nijak valná. V důvěrně známém sále se prázdné židle na bocích zaplňovaly jen pomalu, návštěvníků bylo po sedmé tak málo (cca 30), že se začátek akce posunul o celou hodinu. Početní DEATH SENTENCE toho využili a na prknech se chystali v klidu a pečlivě. Ještě pořádná zvukovka a už můžem začít. O vystoupení doomových DEATH SENTENCE jsem psal zevrubně už na předminulém Swampu, kde předvedli povedený výkon (nejen instrumentální), jenže teď to bylo s jejich setem o něco horší. Kapela hrála na dobře a čitelně nazvučené nástroje mechanicky, totálně bez chuti, dřívější jakás takás pohybovka byla tatam a ohlas zpod pódia téměř nulový. Ani se klukům a oběma holkám nedivím, když na ně přijde třicet, čtyřicet lidiček a z toho jich vás nezúčastěně poslouchá deset. To fakt nenakopne. Pochválit bych ale chtěl hudbu, v které DEATH SENTENCE zůstali profesionální a až na spíš roztomilé a občasné zádrhely houslistky se i s jednou kytarou příjemně poslouchali. Muzice nescházela solidní nadupanost v rytmice, řezavost kytary a ani zpestřující zvuk flétny i houslí se v jejich nářezu vůbec neztrácel. Výborně byla slyšet kytarová sóla. Přesto byl dojem z statické kapely spíš mdlý a sál si dál vesele spinkal?
Povzbuzující nebyl koncert ani pro pořádající AMORTEZ, kteří měli svoji pozici o to těžší, neb jsou na scéně poměrně novou, málo známou kapelou, prozatím ještě bez desky (alba) a bez patřičného renomé. Kapelu dali dohromady v září 2003 Lord Izual (d, voc) s Richiem (g, voc) a noví členové na sebe nenechali dlouho čekat. Po personálních rošádách u nových, formujících se kapel obvyklých, se v říjnu 2004 jejich sestava ustálila na čtyřech lidech. Tři borci a jedna slečna (Lady Lorraine) začali produkovat melodický black říznutý starým dobrým old schoolem a po prvních koncertech nahráli prvních šest skladeb na demo, které se tento večer za přítomnosti osobností brněnského UG také křtilo. Na kapele AMORTEZ jsou pozoruhodné minimálně dvě věci; rychlý rozvoj kapely (od prvního koncertu v nové sestavě v lednu 05 k vydání prvního dema uplynulo sotva několik měsíců) a na začínající skupinu neobyčejná instrumentální zdatnost jejich dost mladých členů. Kapela, která je jen v dubnu koncertně velmi aktivní (za měsíc tři koncerty) a kterou jste mohli dosud slyšet v menších klubech, nyní nastoupila na veliké jeviště Svatoboje a spustila na přítomné svou energickou blackovou jízdu. Na pódiu jsou čtyři černoodění pomalovaní teenageři, Richie ve středu za mikrákem a s kytarou obstarává deathovější zvracák, nalevo od něj basačka Lady Lorraine, napravo Bigger se zašpičatělou fošnou a vzadu !zpívající! bicmen Lord Izual, který svým vokálem obstarává typickou ?krejdlovštinu?. Na první pohled je vidět, že tak velké pódium malé kapele nesedí, moc do krajů vysunutí muzikanti na jevišti vypadají jako osamělé majáky, kapela i pod make-upem působí trochu vyděšeně, jejich pohybová show je ucházející, ale na druhou stranu nečekám od začínající bandy, že bude na jevišti provádět kdovíco. Teď k muzice, kapela hraje spíš odlehčenější black metal, kytary dobře řežou, Richie a Izual se střídají ve zpěvu, muzika střídá tempa ? old school pasáže jsou umně zakomponovány právě do pomalejších částí, kde vyniknou a jako celek na mě AMORTEZ dělají dobrý dojem. Jejich svižná hudba se mi líbí. Přesto v jejich blacku postrádám větší tvrdost, údernost a nadupanost v rytmech a dost možná i češtinu v nesrozumitelných anglických textech, nějaký ten chytlavý refrén, který si s kapelou s chutí zpívá i publikum (viz starý vály od Root). Odezvu u sporého obecenstva měli žel AMORTEZ bídnou (i přes dobrý zvuk) a křest dema za účasti Big Bosse, Igora a Aleshe z ROOT se odehrával v hodně komorní a spíš pohřební atmosféře. Co se mě týče, vidím AMORTEZ jako jednu z nadějných kapel, která má dobře nakročeno a jsem zvědavý na jejich další vývoj?:-)
Teď přišla řada na veterány z ASGARD, jejich thrash/black si nespletete, ostatně i dnes šlapal spolehlivě a ASGARD byli ten večer první kapelou, která tomu dávala pořádně na prdel (zvuk eňo ňůňo!), takže už početnější sál začal teprve teď pařit. Věřím, že ASGARD je zvyklý na jinačší návštěvnost, přesto jejich přístup na jevišti byl stoprocentní a celkově převyšovali předchozí dvě kapely svým výkonem o třídu. Míry s Parambuchou a oběma kytaristy bylo na pódiu naráz plno, kapela pro sebe typicky rychle střídala pozice a hrálo se s opravdovou rytmickou surovostí, která nechala jen málokoho chladným. Sice jsem se těšil na hraběnku Bathory, ale i Kletba krále Stacha je plná chytlavých válů, takže jsme to v předklonu bok po boku spokojeně propařili až do konce. Když jsem se zvedl a ustál zatočení kebule, do sálu právě přicházeli další náštěvníci. Nebylo divu, po ASGARD měly nastoupit Tisícovky, jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších brněnských kapel. Že by nás teď bylo už 60? :-)
Doom/blackové TISÍC LET OD RÁJE snad netřeba zevrubně představovat (ale tak joo) ? tahle squadra měla až donedávna dlouhou koncertní pauzu a jen lednový koncert ve Staré Pekárně (první po této přestávce) navštívilo 200 lidí. Tentokrát se však Tisícovky musejí spokojit jen s hloučkem skalních příznivců. Sám mezi ně patřím, takže recenze nebude vůbec jednoduchá :-)). Kdo se jen trochu o historii této skupiny zajímáte, tak víte, že přelomem v kariéře kapely bylo ambiciózní album ?Gaia?, které přineslo razantní změnu celkového výrazu oproti prvotině. Dashin, na ženu úctyhodný vokál, muziku Tisícovek znatelně přitvrdil a obohatil, přibyla taky druhá šestistrunka v podobě kytarového technika Paši z Happy Death a zvuk původně celkem obyč doomové kapely naráz zmohutněl, zahalil se do pestrých barev a přiblížil se populárnímu přímočarému melodic blacku a la staří COF, navíc s HC vlivy. Jakoby znovuzrozená skupina s dravou, nakažlivou energií, kterou z velké míry obstaralo čerstvé, sličné mládí kapely (Dasha+Hellča, Křečmen teď promine :)), rychle dobyla tuzemskou scénu a úspěch sklidila i v zahraničí (šňůry po Německu a Itálii). Sukcesu desky odpovídala i rozšiřující se fanouškovská základna, která vyústila v pevnou pozici spolku v CZ undergroundu ? tu si kapela ostatně drží dodnes. Postupem doby o sobě ovšem dávají vědět také první kritické hlasy na adresu spolku (a některé už docela ostré), a protože není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, mrknem i na ně. Tisícovky hrají už od r.2002 v nezměněné, ?doomově? silné sestavě a ani tuto sobotu ve Svatoboji tomu nebylo jinak. Vpředu Dasha s Křečkem coby lead vokály kapely, v druhé linii a po stranách trojčlenná strunná sekce (Hans Müller, Paša, Bacil), za klávesami skromný a přesto nápadný backing vocal (Hellča) a úplně vzádu tlučmajstr Moňas.
Začíná a hraje se téměř výlučně ?Gaia?, kapela to hned zkraje rozbalí a vzduchem se co chvíli nese Křečkovo ?Hu-rrá!? Skladbičky včetně hitu ?The Devil? jsou skočné a chytlavé, paří se a řve (já tééž) a vypadá to na dobrý koncert. Většina fanoušků se celkem přirozeně houfuje vlevo, kde se tyčí již trojnásobná Miss Rock, a moje maličkost spolu s pětkou kořeňů a několika gothic-slečnami držíme v palbě pohromadě oslabené a poněkud prořídlé pravé křídlo u Honzoše a Bacila. Klávesy dobře podbarvují kytarovou hudbu, Křeček s vidličkovými brýlemi se ve stavu vpravdě extatickém co chvíli válí po pódiu a Dasha s ním sehrává svoji obvyklou, náznakovou show ?Kráska a Zvíře?. I když to dneska nemá takový drive jako posledně v Pekárně, metal je to pohodovej a převážně mužské publikum šílí nadšením.
Víc si teď všímám výkonu kapely a musím dát za pravdu některým kritikům. Coby pravidelný návštěvník jejich místních gigů mám právě z Tisícovek, i přestože se mi pořád líbí, sílící a neodbytný dojem určité stagnace; stále ta samá show (nic ve zlým, při ní se už fakt nudím), víceméně stejný playlist, pořád to stříkání marmeládou, zanedbávaná image, za více než ?dva roky od Gaie? kapela zahraje naživo jedinou novou skladbu. Je to hodně o pódiovém divadlu, které poněkud vytěsňuje hudební projev, kterýžto ve srovnání s mnohem agresivnější a promakanější produkcí borců z Asgard nejde ani dost dobře srovnávat (pravda, jiný styl). Koncertní úspěch celé kapely, troufám si říct až nebezpečně visí na tom, jak se projeví oba frontmani a hlavně Dasha, jejíž ječák je tím nejcennějším, co kapela má a co proměňuje cválající koně v oře Apocalypsy. Přesto doufám, že mě třeba už příště Tisícovky něčím překvapí a zavřou nespokojencům hubu :-). Ale po zásluze, vystoupení to bylo úspěšné a s pořádným ohlasem publika, vo tom žádná.
Potom, co z pódia odešly Tisícovky, začal se už tak dost prázdný sál vzhledem k pokročilé hodině vylidňovat a na Švýcary NEKROPOLIS nás zbyla jen malá hrstka. Jo, to nejlepší nakonec, NEKROPOLIS si na nás nachystali svůj technický death/black a s vlasatým Marcem Steinerem v čele odstartovali svůj set. V celé dnešní sestavě se jednalo o tu nejsyrovější a nejlepší bandu, navíc s naprosto poctivým přístupem na jevišti, který byl vzhledem už k dost chabému obecenstvu opravdu obdivuhodný. Kapela loni v prosinci vydala debutové album, které svým tour teď podporuje. V Brně šlo o jejich první ze dvou zde naplánovaných koncertů a hned do něj Švýcaři vlítli opravdu energicky ? NEKROPOLIS jsou prototyp takové té typické nemilosrdné deathové mašiny, která díky vyhraným muzikantům dobře šlape, jejich vály jsou lahůdkově vykudrlinkované, přitom to ale není na úkor rychlosti a tvrdosti, blackový rozměr tomu celému pak dodává Marcův štěkavý zpěv a klávesy. V rámci jedné skladby dokonce zazněly i známé pasáže z ?Mourning Palace? od Dimmu Borgir a hudebně hodně šťavnaté vystoupení se pomalu chýlilo ke konci.
Ke konci se chýlila také celá akce, která se vyznačovala proměnlivou kvalitou (čtyři z pěti kapel byly z Brna) a nízkou účastí ze strany spíš unuděných metlošů. Tak anebo tak, výborní NEKROPOLIS za festem udělali svým výkonem alespoň důstojnou tečku.
