Peťan:
Také sobotní den sliboval pořádnou nálož kvalitní muziky. Probudili jsme se do slunečného rána a tak bylo jasné, že dnes vyrazíme na koupák. Snídaně proto proběhla na benzíně, kde jsme dali příjemné ranní posezení u kávy, polévky či piva (úsměv). Vyrazil jsem ještě na obhlídku obscéního merchu, zakoupil truckerku a v parném dopoledni jsem se vydal do hlediště, kde už posedávalo poměrně dost ospalých a znavených fans.
Tím důvodem, proč jsem postával u pódia v jedenáct dopoledne, byli holandští NUCLEAR DEVASTATION. Tahle oldschoolová čtveřice na nás vyrukovala s chrastivým metalem, který představoval velmi zajímavý mix thrashe, crustu a možná i doomu a sludge. Prostě nukleární devastace po Holandsku. Hrubozrnný nátěr, který mě po ránu pěkně probral. Pět songů, kterým nechyběla energie, atmosféra ani nápady. Jasné je, že NUCLEAR DEVASTATION jsou kapelou spíše do klubu, ale mě jejich set hodně bavil. V říjnu se objeví v Praze, tak to nepropásněte!
Pak jsme sedli do taxíku a nechali se odvézt do oázy klidu na Dolce. Voda teplá jako kafe, díky větru malé vlnky a všudypřítomné ticho. Dali jsme oběd a odjezd naplánovali na čtvrtou hodinu. Nemít kolem sebe kamarády, vůbec by mě nenapadlo, že jsem návštěvníkem festivalu, který se koná kousek za kopcem (úsměv). Poté balíme v kempu stany a vyrážíme do areálu, kde strávíme zbytek dne. Program je pořádně nabitý.
Z dálky sleduji část setu Švédů THE ARSON PROJECT. Grindcore masakr ze severu. Pro pravověrné grindery pořádná bruska, mě kluci příliš neoslovili. Nicméně nálož to byla slušná.
To následující Finové PURTENANCE jsou jednou z nejstarších deathmetalových kapel ve své zemi a i po dvacetileté pauze ukázali, že hrát nezapomněli. Death metal staré školy rozčísl Bojiště jako dobře naostřený nůž a my si mohli vychutnat klasický death metal s výborným vokálem. Stálo za to sledovat hru jednotlivých členů. Tady šlo o preciznost a dotažení i těch nejmenších detailů. I když PURTENANCE působili trochu strojově, jejich death metal mě hodně bavil.
To se úplně nedá říct o tuzemských AHUMADO GRANUJO, které Žakyn včera po pár pivkách přejmenoval na "Amájo Chuchulo" (smích). Prostě tento goregrind není moje parketa, ovšem na Obscene to patří. Ačkoliv mi AHUMADO GRANUJO hudebně vůbec nic neříkají, tak Bojiště praskalo ve švech a užívalo si tanečních kreací. Rázem všude byly nafukovací čluny, míče, kruhy i různá zvířata. Na pódiu se to hemžilo převleky a celkově to byla na pohled skvělá párty. Hudebně asi nemá smysl něco popisovat. Prostě goregrind (úsměv).
Jeden z dalších vrcholů pro mě přišel s následujícími německými DARKNESS. Thrashmetalová legenda poprvé v Česku. Měl jsem to štěstí vidět DARKNESS dvakrát v nedávné době (Iron Forces Thrashfest a Stormcrusher festival) a i tentokrát se jednalo o prvotřídní koncert. Naprosto staroškolský přístup, syrový thrash německé školy a řada letitých songů, které DARKNESS proložili několika novými songy z loňské skvělé desky "The Gasoline Solution". Ze starých legendárních skladeb samozřejmě zazněly například "Death Squad", "Iron Forces" nebo "Armageddon". Nový frontman, zpěvák Oliver "Lee" Weinberg, do DARKNESS zapadl skvěle a za podpory svých spoluhráčů do nás nasypal pořádnou porci metalu, která u mladších musela vyvolat nadšení a u starších zase potřebu zamáčknout nostalgickou slzu. DARKNESS byli jednou z nejsympatičtějších kapel letošního Obscenu a jejich koncert řadím opravdu vysoko. Škoda jen slabší odezvy fans, kteří DARKNESS spíše neznali... Vše podpořeno výborným syrovým a čistým soundem. Tento koncert mě znovu naplnil energií!
A že jí bylo třeba! Vždyť na pódiu se schylovalo k jedné velké atrakci - S.O.B. aka S.O.D.! Kdo by nechtěl slyšet legendární pecky z desky "Speak English or Die"? Danny Lilker znovu v akci. Tentokrát zase s jinými kumpány, ale opět zatraceně skvěle. Důvěrně známé riffy, nepřekonatelná směsice hardcoru a thrashe. Tím to všechno vzniklo! Všichni okamžitě pochopili a strhla se neskutečná mela. Vždyť drtivá většina z nás tyto songy slyšela poprvé naživo. A tak jsme si vyklepali palice na "March of the S.O.D.", "Kill Yourself", "Speak English or Die", "Milk" či "United Forces". Při posledně jmenovanném songu dosud výborný Kenneth přenechal mikrofon Bilosovi (MALIGNANT TUMOUR) a ten ho bravurně odeřval, až skoro ztratil svůj chrakteristický klobouk, hahaha. Opravdu skvělý set a další z vrcholů letošního ročníku. Na ten asi nezapomene ani Kozel řvoucí "Milk" do mikrofonu. Pak jen letící tělo a ticho. Doufám, že budeš brzy OK brachu!
Deathmetalovou stálici z Holandska SINISTER jsem viděl již poněkolikáté a opět byl scénář stejný. Skvěle zahrané, technicky promakané, maximálně profesionální. Jenže u SINISTER mi prostě chybí naživo potřebná jiskra. Ano, byl to deathový válec, měli skvělý zvuk a kapele to šlapalo neskutečně. Mně však znovu stačily čtyři skladby. Pak už SINISTER přestávali bavit. A to i přes skutečný respekt, který k této partě mám. Podobně to mám třeba s IMMOLATION...
Loni byli headlinery SODOM a i letos lovil Čurby v thrashových vodách. Ještě jednou a pravděpodobně naposledy se na pódiu objevili američtí NUCLEAR ASSAULT. Když jsem před dvěma roky zažil jejich koncert ve Vídni, nevěřil jsem v další show. A přece přišla. Jedna z prvních thrash kapel, co jsem slyšel. Danny Lilker opět na pódiu a pro mě v jeho nejlepší kapele, kterou kdy měl. Bez jakéhokoliv úvodu to NUCLEAR ASSAULT spustili a to co se dělo po tom, bylo naprosté šílenství. Strhla se neskutečná lavina stage-divingu a mosh pitu. John Connelly statečně postavil mikrofon hned za odposlechy. Několikrát jím musel dostat i do zubů, přesto to tam sázel s neskutečnou přesností. Zpívalo mu to jako za mlada. Jeho charakteristický vokál se nesl Bojištěm za doprovodu nesmrtelných riffů. Danny vše diktoval backing vokály a zničující baskytarou. Za bicí soupravou se místo Evanse objevil těžkotonážní bicman par excellence Nick Barker. Myslel jsem, že ten chlap ty bicí zničí! Ať jsem ho viděl s jakoukoliv kapelou, vždy byl nepřekonatelný. I tentokrát. NUCLEAR ASSAULT měli hodinový set, nijak se neflákali, nekecali a jen hráli. Kvituji! Zaznělo devatenáct skladeb, z nichž bych vypíchl klasiky jako "Brainwashed", "Radiation Sickness", "Game Over", "New Song", "Critical Mass", "Sin", "F# (Wake Up)", "My America", "Hang the Pope" nebo závěrečnou "Trail of Tears". Pánové nezapomněli ani na poslední EP songem "Analogue Man in a Digital World". Byl jsem jako politý živou vodou. Odeřval jsem staré vykopávky, vytřepal si palici. Však mě taky v neděli bolelo za krkem (smích). NUCLEAR ASSAULT ukázali, že tyto legendy mají jedinečné kouzlo, originální materiál a nezaměnitelný zvuk. Vždy si uvědomím, jak moc jsem rád, že žiju v době, kdy tyto kapely ještě stíhám vidět naživo. Tohle byl další nezapomenutelný zážitek a společně s RAZOR jednoznačně nejlepší kapela letošního Obscene Extreme festivalu. Díky všem, kdo se o tento "final assault" zasloužili!
Ihned po NUCLEAR ASSAULT sedáme do auta a vyrážíme k domovu. Po cestě probíráme čerstvé dojmy a vesměs se shodujeme na kapelách i na celé organizaci a atmosféře festivalu. Byl to můj osmý ročník Obscenu a patřil k těm opravdu nejlepším. V půl druhé jsme v Praze, pak ještě hodinová cesta nočkou, ve které se upínají opovrhující pohledy fanoušků disca na mou špinavou obuv. A já si to užívám hahaha. Oni totiž neviděli RAZOR, NUCLEAR ASSAULT, S.O.B., DARKNESS či VIOLATOR. A já jo! Sice jim je to pravděpodobně úplně u řiti, ale můj hřejivý pocit mi neseberou (smích). Devatenáctý ročník Obscenu je za námi. Jak jsem již uvedl v reportu z prvního dne, hodnotím ho v superlativech. Ostatně jako vždy. Jedná se o čtyři dny jiného světa. Čtyři dny, které jsou oslavou extrémní hudby, oddanosti fanoušků, uvolněné atmoféry i totální svobody. Vždy se sem budu rád vracet. Těším se na jubilejní dvacátý ročník! Díky Čurby, díky OEF crew, díky kamarádi! Bylo to super!
Žrout:
Ráno se hrabu ze stanu asi kolem půl desáté. Toaleta, hygienické návyky a mažu si to na benzínku, kde potkávám písecké thrashnightmare komando. Kupodivu jsou celkem svěží a ani já netrpím nějakou zvlášť bizarní kocovinou. Probíraji se včerejší kapely a hází se do placu historky co, kdy, kde a jak. Ranní káva mě staví na nohy a jen tak tak stíhám. Běžím se mrknout na NOT!. Podpořit výborný pařmeny z Teplic a udělat pár fotek. Extreme hardcore je jejich pomyslná škatulka. Jejich muzika je tak specifická, že nejde jednoznačně zařadit. Už jen to, že hrajou na tři kytary (že by po vzoru IRON MAIDEN?). Když Srpík (kytara) odjel na nějakej čas do Anglie, nahradil ho Kurt. Po návratu ztraceného syna se dohodli, že už s nima nový virtuoz zůstane. Vliv z různejch směrů je cítit. Tyhle šviháci lazeňští si hrajou už nějakejch 20 let. Zvuk mají výbornej, nasazení dost dobrý s ohledem na to, že to v backstage v hospůdce táhli za jeden provaz (nebo spíš za lodní lano) už od středy. Nechybí ani zpěvákovo převlek a prapor nenávisti. Slušnej výkon.
Po nich nastupuje kapela, na kterou jsem byl předem upozorněn. NUCLEAR DEVASTATION. Jestli mě včera ráno ustřelili koule PSYKOANALYYSI, tak dneska je to tahle holandská smečka bezvěrců. Hrajou od roku 2010 a venku mají zatím jen jednu velkou desku. Přiznám se, že jsem o nich ještě nikdy neslyšel. Vobrácený kříže na kytarách, křiváky, máničky. Staroškolský thrash/death metal. Vybrnkávání a ponuré pasáže střídá deathovej atak, sóla nesmí chybět. Zdvihám palec kurevsky vysoko k trutnovské obloze. Celý set si vychutnávám. Znovu musím podotknout, že letos všechny kapely mají výbornej sound. Nevím, jaký nový zvukařský technologie pánové od mixu používají, ale ještě jsem letos neslyšel kapelu se špatným zvukem, nebo aby hrála potichu. OK. Zároveň rovnou musím vyzdvihnout partu, co se stará o pódiovku. Jejich sehranost je profesionální a ač vše zvládaji s úsměvem na rtu, snaží se při tom tvářit jako největší tvrďácííí. Stage masters crew Daneczek, Honza, Mára a spol. Třikrát sláva tomuto hvězdnému týmu.
Po odehrání sedám do tága a mířím s písekou sebrankou na tradiční koupačku k asi 4 km vzdálenému koupališti. Nestíhám si vzít ani ručník, ani plavky. No co, je léto a počasí nám přeje. Tak a jde se na to. Je třeba zjistit, jak funguje „normální svět“ mimo areál. Všechno je ok, slunce svítí, lidi se koupou, děti křičí, pivo a limo teče proudem, obsluha v kempu je v pohodě. Něco mi tam venku přece jen nesedí. Je tam totiž jakési podezřelé ticho. Koupačka je velice pozitivní, očista je potřebná. Následuje košt místního piva Krakonoš, oběd v kempu a siesta. S chlapci a děvčaty probíráme dění na fesťáku a užíváme si léta. Spousta kapel mi sice uniká, ale vlastně cíleně. Věřím, že bych si mezi tou sebrankou našel nějaké nové příjemné hudební překvapení, ale tolik muziky vstřebat, k tomu je potřeba nadlidského úsilí. Šetřím síly na večer.
K podiu se vracím až kolem 16. hodiny. První kapelou sobotního podvečera je THE ARSON PROJECT. A jsme opět ve Švédsku. T.A.P. jsou poměrně mladá kapela, na svém kontě mají zatím jen jednu LP desku, jejich grindcore je však poctivá práce, místy sklouzávající do pomalejších hardcore pasáží. Další nastupují death metalisti PURTENANCE z Finska. Z nahrávek je to parádní „detík“, zahranej tak, jak to všichni seveřané umí, ale na živo mě to moc nebere. Po nich si dávám kus setu AHUMADO GRANUJO. Za bicíma sedí Cichoň z CEREBRAL TURBULENCY, kterej tomu dává slušnej drive. Je to prostě větší gore grindovej náhul. Na kytaru Jirka Zajíců, za mikrákem původní vokalista. Toho jsem tam neviděl ani nepamatuju. Na basu si to pěkně drhne pan Beherit. Pěkně jim to šlape. Lidi zvěří. Obscene areál vaří, jak království boží. Jak málo stačí k lidské radosti. Nafukovačky lítaj. Dav pod podiem i na podiu běsní.
A je tu další náhul. Další důchoďák, další reunion a opět thrash. S thrash metalem a D-beatem jako by se na letošním ročníku roztrhl pytel. DARKNESS patří do škatulky „dojč thrash metal“ už od roku 1984, i když měli od roku 1989 do roku 2015 pauzu. V mezidobí trešového temna nezaháleli a věnovali se kapele EURE ERBEN. V roce 2015 vydali novou desku s názvem "Gasoline Solution" pod hlavičkou DARKNESS a jede se dál. Je to svižná metalová klasika a je na nich vidět, že je to baví. I já odcházím spokojen.
Po nich nastupuje band S.O.B. Nejsou to však japonští veteráni, co tu hráli před pár lety. To je jen shoda jmen. Myslím, že je to jeden z mnoha taháků tohoto festivalu, ale opět pro fanoušky staré éry. Pod tímto názvem se skrývá „cover band“ kultovní kapely S.O.D. Jediným původním členem je tady Danny Lilker. Jejich deska "Speak English Or Die" byla velikým mezníkem a hymnusem metalo punk/hardcorový scény. Někde jsem četl, že Scotty Ian z ANTHRAX po nahrání LP "Spreading The Disease" měl tolik nápadů, že přes noc složil celou tuhle desku i s textama (inspirováných komiksem). Ihned oslovil bubeníka ANTHRAX a Dannyho Lilkera a na vokály přizvali Bylliho Milána, (údajně jim tehdy dělal v ANTHRAX bedňáka) a asi během tří dnů nahráli desku, která ovlivnila celej svět. Na živém hraní v původní sestavě by se chlapci asi už nikdy nesešli, tak proto tahle varianta. Za bubnama poznávám skvělého bubeníčka z BIRDFLESH, GENERAL SURGERY, Addeho. Kytarista je myslím Joakim basák z BIRDFLESH a ENTRAILS a zpěváka neznám, údajně nějakej chlapec z Dánska. Sleduju vystoupení ze strany backstage společně s Jožkou (S.Y.I.H.). Před podiem není bezpečno. Tyhle hymny jsou v nás zažraný hodně hluboko. Nějací opilí, španělsky mluvící macho šílenci vyřvávají cosi né mírumilovného směrem k Dannymu. Ten si z nich dělá prdel a ve španělštině jim s úsměvem odpovídá. Když jejich počínání začíná být na hraně, objevuje se hlavní pan pořadatel a po jediné větě, kterou přes hudbu neslyším, se oba bojovníci se sklopeným zrakem odebírají kamsi mimo veškeré dění. Tak doufám, že nevyfasovali krumpáče a lopaty a že na Trutnovsku nebudou za měsíc objeveny nějakým pejskařem dva mělké hroby. (hahaha). Všechny hymny jsou zahrané jako z desky a zní to parádně. Jeden song, konkrétně "United Forces", si s nima zapěje i Bilos z MALIGNANTŮ. Parádní oživení jedné staré kultovní desky. Dík.
Blížíme se pomalu do finále a na podium se připravují zlověstní SINISTER. Výborný holandský death metal nasáklý satanismem a okultismem. Asi už jsem přesycen, takže je vynechávám, abych nabral síly a mohl se soustředit na to, co přijde. NUCLEAR ASSAULT. Nikdy bych nevěřil, že je na OEF uvidím naživo. Kapela sice stále koncertuje, ale už to asi tak intenzivní není. Poslední řadová deska jim vyšla v roce 2005 a to po cca 10letý pauze. Proto jejich účast na OEF vítám s otevřenou náručí. Jejich desky "Game Over" či "Handle With Care" zkrášlují mou sbírku vinylů již řádku let. Set otevírají dvěma songama z desky "Survive", následuje "New Song", "Critical Mass", "Radiation Sickness", nesmí chybět "Game Over", "Butt Fuck", "After The Holocaust", "Straded in Hell" a "My America", atd. Zazní i něco z posledního EP "Pounder". Zapomněl jsem zmínit, že nepřijeli v původní sestavě. Za bicí usedl na tento fesťák Nicholas Barker (LOCK UP + ex-milion kapel live) a NUCLEARUM nebo jak jim říkal Zbyňa, "Nuclear Asfalt", to sluší. Škoda původního bubeníka, ale díky za tuto show. Lidi skáčou z podia po celé vystoupení. Conneli se vyloženě baví tanečníkama na podiu a vůbec se nebrání, když mu některý z fans vypomůže se zpěvama. Pozoruju jednu holčinu neustále skákající po podiu. Zná všechny songy nazpaměť a neustále si řve texty. Občas přiskotačí k mikráku a zapěje si s mistrem. Coneli jí mezi písněmi podává ruku s díky. Barker to rube jako by se nechumelilo a ono se taky nechumelí. Jen lehce z podia padaj lidské kotrmelce a prší pivo z kelímků, který lidi vyhazujou radostí a v zápalu pařby do vzduchu. Po jednom songu Conelli vtipkuje: "poslední song, ráno se žením". Na basu to s totální lehkostí valí již dnes zmiňovaný Danny Lilker. USA thrash metal starý školy s melodickým vokálem. Čekal jsem, jak ty zpěvy budou znít naživo a super. Poslední vál opět z desky "Survive" - "Technology". Teď si ani nevzpomínám, jestli přidávali, ale myslím, že ne. Pařba končí.
Ještě dávám kus mých oblíbených Švédů VICTIMS. Poslední pívo. Loučím se a prchám. Mrzí mě, že neuvidím WOJCZECH, super grind kanonádu z německého Rostoku. Jsem rád, že jsem s chlapci alespoň přes den prohodil pár slov a zavzpomínal na starý časy. Musím respektovat rozhodnutí celé osádky vozu. Běžím k dodávce a s ještě dvěma pasažéry navíc uháníme směr Písek, jižní Čechy. Čau Trutnove. Pokolikátý už????
Outro: V neděli se probouzím doma špinavej, zničenej a nahluchlej. Jako bych se vrátil z druhý strany vesmíru, prošel hvězdnou branou, rozložilo mě to na molekuly a zase složilo zpátky, jen malinko jinak. Plnej zážitků, super pocitů z pařby, na který jsem potkal mraky známejch, slyšel a viděl spoustu oblíbenejch i neznámejch novejch kapel. Takže zpátky do víru „normálního“ života a uvidíme, co nás čeká příští rok. Že by něco speciálního k 20. výročí?
PS: Díky Čurbymu za tuhle pařbu, která celou tuhle svým způsobem šílenou scénu propojuje a tmelí.
Fotky: Skalík
