Letos jsme do Německa vyrazili již potřetí. Když jsme v dubnu poznali na Raging Death Date festu Čechoněmce Standu a Filipa, netušili jsme, že se do konce roku uvidíme ještě několikrát. Tihle srdcaři nás příjemně překvapili svou návštěvou na námi pořádané akci Thrash Nightmare v Písku. V té době jsme již věděli, že i jejich norimberská banda thrasherů pojmenovaná Iron Forces HMFC, pořádá stejnojmenný Thrashfest. Konkrétně šlo o první ročník, ale jako headlinera pánové pozvali německou legendu DARKNESS, což dávalo tušit, že laťka bude nasazena opravdu vysoko. K tomu připočtěte tři menší thrashovky SLAUGHTER COMMAND a místní PAXTILENCE a INDIKATOR. A jakožto slušní lidé a vlastně hlavně blázni do thrashe jsme se rozhodli návštěvu oplatit. V pátek se rozhodujeme, že vyrazíme ve tříčlenné sestavě – Žakyn, Pája a já.
Podvečerní cesta v poslední listopadovou sobotu slibovala holý fakt, že zima se nezadržitelně blíží. Místy pršelo, jindy sněžilo. Naštěstí od Plzně je to do Norimberku jen po dálnici. K jedinému problému došlo při sjezdu do města. Díky neposlušnosti mého internetového připojení jsme se ocitli prakticky „v zemi nikoho“. Díky Pájovo paměti názvů ulic a sjezdů jsme nakonec odbočili špatně jen jednou. Pak následoval průjezd dlouhou ulicí a ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že jsme opět nadobro ztraceni na předměstí Norimberku, zjevil se před námi vytoužený cíl – klub Luise – The Cultfactory. Dorazili jsme s hodinovým předstihem, takže po nezbytné zdravici s našimi německými kamarády bylo i dost času na pokec a prohlídku klubu. Ten se mně osobně zamlouval. Příjemné předsálí, které bylo od hracích prostor odděleno. Velký bar, velkoplošné televize, kde zrovna běžel zápas Bundesligy, fotbálek, kulečník a v neposlední řadě čisté záchody (úsměv). Samotný klub pak nabízel prostory pro cca 150 lidí s mohutným zvukařským pultem a nízkým pódiem, na které však bylo perfektně vidět. O tom, že před stage nebyly žádné zábrany, snad ani psát nemusím.
Krátce po osmé hodině celý Iron Forces Thrashfest odstartovali místní INDIKATOR. Na tuhle bandu jsem byl zvědavý hlavně proto, že za bicími seděl právě Filip. A nutno říct, že to byl právě on, kdo kapelu držel a hnal dopředu. Technicky velmi kvalitní výkon. INDIKATOR hrají celkem zajímavou formu thrash metalu. Jde spíše o technické uchopení tohoto stylu a místy brousí i do jiných vod. I díky tomu je jejich tvorba relativně pestrá. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že především díky kytaristovi/zpěvákovi INDIKATOR inklinují ke staré tvorbě METALLIKY. Jediný a poněkud výrazný problém vidím ve zpěvu. Pokud se jednalo o klasický thrashový řev, pak bylo vše v pořádku. Jakmile se ale frontman (mimochodem, tenhle týpek se mohl pyšnit vskutku originální a propracovanou kérkou – viz. fotogalerie) pokusil v melodických pasážích zpívat, pak zůstalo jen u pokusu. INDIKATOR jsou na začátku a zkraje koncertu na nich možná byla trochu znát nervozita. Uvidíme, jakým směrem se bude kapela ubírat v budoucnu.
Jako druzí nastoupili taktéž norimberští PAXTILENCE. Ti od počátku sypali přímočarý thrash metal klasického střihu. Chytlavé riffy i velmi dobrý vokál udržely mou pozornost téměř celý set. Pravda, jednalo se o trochu jednodušší pojetí thrash metalu, kde vynikal především kytarista Alex. Slabším článkem byl naopak bubeník. Měl jsem pocit, jakoby každou skladbu bubnoval to samé. Nicméně PAXTILENCE vyvolali i první headbanging ve slušně se plnícím klubu. Kapela funguje necelé čtyři roky a na kontě má jedno demo z loňského roku, po jehož poslechu mohu tvrdit, že již teď PAXTILENCE zaznamenali posun vpřed. Naživo mě PAXTILENCE bavili. V závěru šel Žakyn před klub na cigáro (akce byla nekuřácká, což je naprosto v pořádku) a já na vzduch. Při návratu okamžitě Pája hlásí, že jsme propásli VIOLENT FORCE. PAXTILENCE totiž na závěr zařadili cover této kultovní thrash/speed kapely – „Sign of Evil“. Tak třeba příště…
Třetí kapelou byli SLAUGHTER COMMAND z bavorského Ingolstadtu. A zase něco jiného! Od začátku čtveřice začala drtit přímočarý black/thrash/speed metal. Hodně špinavý, hodně rychlý a hodně rouhavý. V jednoduchosti je síla a i s určitým punkovým nádechem, kytarovými vyhrávkami, sóly a lehce zapamatovatelnými riffy, strhli SLAUGHTER COMMAND celý klub včetně mě. Více než půlhodinka old school rouhání mě bavila. Mám rád kapely jako WHIPSTRIKER a SLAUGHTER COMMAND byli přesně podobného ražení. Kapela je perfektně sehraná, vždyť na scéně působí již třináct let. Před koncertem jsem neměl příliš naposloucháno, ale jejich jediná velká deska „Ride the Tornado“ rozhodně stojí za poslech. Naživo pak SLAUGHTER COMMAND představovali vysoce nadprůměrné zástupce staroškolského black/thrash metalu. Parádní set!
Vrchol večera přišel s legendou DARKNESS! Kapelu jsme měli možnost vidět před pár lety na německém festivalu Way Of Darkness, kde však zpíval kytarista. Teď, po vyřešení sporu o jméno kapely i personálních změnách jsou DARKNESS v o 100 % lepší kondici. Před pódiem se shromáždily džísky a od samého začátku do nás DARKNESS začali pumpovat syrový osmdesátkový thrashing té nejvyšší německé kvality. Z pódia nás řezali hlava nehlava a to všechno s lehkostí, nadhledem a velmi sympatickým a přátelským projevem. Nový zpěvák Lee pak působil velmi jistě a především zněl naživo úplně stejně, jako původní vokalista Olli, který již bohužel není mezi námi. Výborná volba! DARKNESS se s ničím nepárali a nahrnuli do nás to nejlepší ze své staré a nesmrtelné tvorby. Nechybělo ale ani pár nových skladeb, které zněly naprosto stejně old school, jako ty roky prověřené. A to je skvělá zpráva. DARKNESS navazují tam, kde na konci osmdesátých let skončili. Třepeme hlavami v rytmu známých riffů skladeb jako „Burial at Sea“, „Death Squad“ nebo „Faded Pictures“. Němečtí thrashers před pódiem vytváří peklo. A při skladbě „Iron Forces“ je na malém pódiu snad dvacet headbangerů. Jedna obrovská párty. Po hodině se DARKNESS loučí a my s otevřenou hubou konstatujeme cosi o tom, že tohle byl kurva THRASH METAL! Takhle se to hraje i po patnácti letech nečinnosti. Z toho by si mělo mnoho našich kapel vzít příklad…
Neskrýváme nadšení. Ještě chvíli kecáme se Standou, Filipem a spol., společná fotka, rozloučení a hurá domů, kde jsme ve čtyři ráno. První ročník IRON FORCES THRASHFESTU musím hodnotit v superlativech. V Norimberku připravili akci v malém klubu, návštěvnost nakonec byla 130 thrashers a klub tak při DARKNESS byl naplněn. Přišlo 130 maniaků, džískařů, thrasherů. Žádní „mikináři“ jako v Česku, jak by řekl Žakyn (smích). Po celý večer panovala skvělá atmosféra, výborný zvuk a překvapivě nám chutnalo i místní pivo! Nezbývá než poděkovat za pozvání na tuhle perfektní akci. Brzy se zase uvidíme. THRASH OR BE THRASHED!
Fotky: undergroundové
Podvečerní cesta v poslední listopadovou sobotu slibovala holý fakt, že zima se nezadržitelně blíží. Místy pršelo, jindy sněžilo. Naštěstí od Plzně je to do Norimberku jen po dálnici. K jedinému problému došlo při sjezdu do města. Díky neposlušnosti mého internetového připojení jsme se ocitli prakticky „v zemi nikoho“. Díky Pájovo paměti názvů ulic a sjezdů jsme nakonec odbočili špatně jen jednou. Pak následoval průjezd dlouhou ulicí a ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že jsme opět nadobro ztraceni na předměstí Norimberku, zjevil se před námi vytoužený cíl – klub Luise – The Cultfactory. Dorazili jsme s hodinovým předstihem, takže po nezbytné zdravici s našimi německými kamarády bylo i dost času na pokec a prohlídku klubu. Ten se mně osobně zamlouval. Příjemné předsálí, které bylo od hracích prostor odděleno. Velký bar, velkoplošné televize, kde zrovna běžel zápas Bundesligy, fotbálek, kulečník a v neposlední řadě čisté záchody (úsměv). Samotný klub pak nabízel prostory pro cca 150 lidí s mohutným zvukařským pultem a nízkým pódiem, na které však bylo perfektně vidět. O tom, že před stage nebyly žádné zábrany, snad ani psát nemusím.
Krátce po osmé hodině celý Iron Forces Thrashfest odstartovali místní INDIKATOR. Na tuhle bandu jsem byl zvědavý hlavně proto, že za bicími seděl právě Filip. A nutno říct, že to byl právě on, kdo kapelu držel a hnal dopředu. Technicky velmi kvalitní výkon. INDIKATOR hrají celkem zajímavou formu thrash metalu. Jde spíše o technické uchopení tohoto stylu a místy brousí i do jiných vod. I díky tomu je jejich tvorba relativně pestrá. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že především díky kytaristovi/zpěvákovi INDIKATOR inklinují ke staré tvorbě METALLIKY. Jediný a poněkud výrazný problém vidím ve zpěvu. Pokud se jednalo o klasický thrashový řev, pak bylo vše v pořádku. Jakmile se ale frontman (mimochodem, tenhle týpek se mohl pyšnit vskutku originální a propracovanou kérkou – viz. fotogalerie) pokusil v melodických pasážích zpívat, pak zůstalo jen u pokusu. INDIKATOR jsou na začátku a zkraje koncertu na nich možná byla trochu znát nervozita. Uvidíme, jakým směrem se bude kapela ubírat v budoucnu.
Jako druzí nastoupili taktéž norimberští PAXTILENCE. Ti od počátku sypali přímočarý thrash metal klasického střihu. Chytlavé riffy i velmi dobrý vokál udržely mou pozornost téměř celý set. Pravda, jednalo se o trochu jednodušší pojetí thrash metalu, kde vynikal především kytarista Alex. Slabším článkem byl naopak bubeník. Měl jsem pocit, jakoby každou skladbu bubnoval to samé. Nicméně PAXTILENCE vyvolali i první headbanging ve slušně se plnícím klubu. Kapela funguje necelé čtyři roky a na kontě má jedno demo z loňského roku, po jehož poslechu mohu tvrdit, že již teď PAXTILENCE zaznamenali posun vpřed. Naživo mě PAXTILENCE bavili. V závěru šel Žakyn před klub na cigáro (akce byla nekuřácká, což je naprosto v pořádku) a já na vzduch. Při návratu okamžitě Pája hlásí, že jsme propásli VIOLENT FORCE. PAXTILENCE totiž na závěr zařadili cover této kultovní thrash/speed kapely – „Sign of Evil“. Tak třeba příště…
Třetí kapelou byli SLAUGHTER COMMAND z bavorského Ingolstadtu. A zase něco jiného! Od začátku čtveřice začala drtit přímočarý black/thrash/speed metal. Hodně špinavý, hodně rychlý a hodně rouhavý. V jednoduchosti je síla a i s určitým punkovým nádechem, kytarovými vyhrávkami, sóly a lehce zapamatovatelnými riffy, strhli SLAUGHTER COMMAND celý klub včetně mě. Více než půlhodinka old school rouhání mě bavila. Mám rád kapely jako WHIPSTRIKER a SLAUGHTER COMMAND byli přesně podobného ražení. Kapela je perfektně sehraná, vždyť na scéně působí již třináct let. Před koncertem jsem neměl příliš naposloucháno, ale jejich jediná velká deska „Ride the Tornado“ rozhodně stojí za poslech. Naživo pak SLAUGHTER COMMAND představovali vysoce nadprůměrné zástupce staroškolského black/thrash metalu. Parádní set!
Vrchol večera přišel s legendou DARKNESS! Kapelu jsme měli možnost vidět před pár lety na německém festivalu Way Of Darkness, kde však zpíval kytarista. Teď, po vyřešení sporu o jméno kapely i personálních změnách jsou DARKNESS v o 100 % lepší kondici. Před pódiem se shromáždily džísky a od samého začátku do nás DARKNESS začali pumpovat syrový osmdesátkový thrashing té nejvyšší německé kvality. Z pódia nás řezali hlava nehlava a to všechno s lehkostí, nadhledem a velmi sympatickým a přátelským projevem. Nový zpěvák Lee pak působil velmi jistě a především zněl naživo úplně stejně, jako původní vokalista Olli, který již bohužel není mezi námi. Výborná volba! DARKNESS se s ničím nepárali a nahrnuli do nás to nejlepší ze své staré a nesmrtelné tvorby. Nechybělo ale ani pár nových skladeb, které zněly naprosto stejně old school, jako ty roky prověřené. A to je skvělá zpráva. DARKNESS navazují tam, kde na konci osmdesátých let skončili. Třepeme hlavami v rytmu známých riffů skladeb jako „Burial at Sea“, „Death Squad“ nebo „Faded Pictures“. Němečtí thrashers před pódiem vytváří peklo. A při skladbě „Iron Forces“ je na malém pódiu snad dvacet headbangerů. Jedna obrovská párty. Po hodině se DARKNESS loučí a my s otevřenou hubou konstatujeme cosi o tom, že tohle byl kurva THRASH METAL! Takhle se to hraje i po patnácti letech nečinnosti. Z toho by si mělo mnoho našich kapel vzít příklad…
Neskrýváme nadšení. Ještě chvíli kecáme se Standou, Filipem a spol., společná fotka, rozloučení a hurá domů, kde jsme ve čtyři ráno. První ročník IRON FORCES THRASHFESTU musím hodnotit v superlativech. V Norimberku připravili akci v malém klubu, návštěvnost nakonec byla 130 thrashers a klub tak při DARKNESS byl naplněn. Přišlo 130 maniaků, džískařů, thrasherů. Žádní „mikináři“ jako v Česku, jak by řekl Žakyn (smích). Po celý večer panovala skvělá atmosféra, výborný zvuk a překvapivě nám chutnalo i místní pivo! Nezbývá než poděkovat za pozvání na tuhle perfektní akci. Brzy se zase uvidíme. THRASH OR BE THRASHED!
Fotky: undergroundové
