Ahoj. Před pěti lety jste vydali akustické album „Krutá tráva“, které jsem tehdy recenzoval a na závěr recenze si dovolil uvést: „Poslech CD mě baví, ale abych řekl pravdu, přednost dávám původnímu elektrifikovanému materiálu. Ono to není o tom, že by tohle akustické provedení bylo špatné, ono to asi ani v této podobě nejde udělat lépe, ale mně tam prostě trochu té tvrdosti chybí. Takže se těším na další nahrávku, na které, doufám, najdu ,Tanečníka na spáleništích‘ o poznání přitvrzeného a další skladby na podobném levelu.“ Vypadá to, že jste si má slova vzali k srdci. (úsměv) Ale vážně, mají pro vás recenze nějaký jiný smysl než reklamní? Přece jen jste tak zkušení muzikanti, že vám asi nikdo nemusí říkat, co a jak máte dělat…
ZBK: Recenze je do určité míry reklamou, ale i zpětnou vazbou pro kapelu. Kapela jednou za čas dodělá desku, a když se to celé uzavře, je čas jít s kůží na trh a recenze je jedna ze zpětných vazeb. Bez toho se nedá dělat vlastně vůbec nic. Na druhou stranu je potřeba vždycky brát v úvahu, kdo mi tu zpětnou vazbu poskytuje. Asi bude něco jiného odezva od člověka, kterého v daném oboru uznávám a zajímá mě jeho názor, než od člověka, o kterém vím, že mu styl mojí hudby vůbec nic neříká. I když i to někdy může být zajímavý (úsměv). Mimochodem, už v době, kdy vyšlo naše akustické CD, se tvrdá verze „Tanečníka na spáleništích“ hrála na živo, a vlastně i některé sklady z nové desky. Akustické CD bylo jen takový úkrok stranou a plnohodnotná řadovka je o něčem jiném…
Když se ohlédnu, tak vidím kořeny CRUEL v roce 1992, kdy předchůdce CRUEL BARBARIAN nahrál první demo (pro pořádek je třeba zmínit ještě skupinu GUERNICA, která je druhým základním pilířem, na němž CRUEL vyrostl). Čtvrtstoletí na scéně, pod logem CRUEL let patnáct. Když se ohlédnete, co považujete ve vaší historii za nejpovedenější a co byste udělali jinak, kdybyste se mohli vrátit v čase?
ZBK: Já v kapele nejsem od začátku, takže za nejpovedenější v historii kapely považuji svůj příchod do ní (úsměv). Co ale vím, tak kluci jsou na vytahování svých předchozích kapel už dost hákliví. Přece jen, v roce 2002 vznikla nová kapela, žádný pohrobek Krutých Barbarů, která však možná trochu nešťastně nezvolila úplně nový název. Tohle by v minulosti určitě změnil Pavel, jinak je to ale dneska už asi každému jedno. (úsměv) A pro každou kapelu je nejpovedenější vždycky nová nahrávka, to myslím mají všechny společné.
Jaké jste si na začátku (resp. při restartu) dávali cíle a jak se vám je povedlo naplnit? Mohli jste to dotáhnout dál? Kam?
ZBK: Cíle nebo naivní představy? (úsměv) Já myslím, že tahle kapela může mít za současného stavu na české hudební scéně jen jediný cíl. Udělat desku pokud možno podle svých představ a jak nejlépe to jde. Jestli jsme to mohli dotáhnout dál? Nevím, asi jo. Kapela není jen o hudbě. Je to určité procento hudby a další nezanedbatelné procento „řešení“ všeho kolem hraní a kapely vůbec. A právě v této druhé části má CRUEL rezervy. Nějaký šikovný manažér by se nám hodil…
Hrajete muziku, která není určena širokému spektru posluchačů ani v rámci metalu, kde jsou mnohem oblíbenější ty žánry, při kterých se lidé mohou hlavně na koncertech pořádně vyblbnout, zahrozit, zaskákat z pódia... Jakou máte odezvu od fanoušků na koncertech? Koukají, poslouchají, sem tam se najde někdo, kdo si notuje texty? Nebo dojde i na nějaký pohyb na place? Jaké publikum nejvíce sedí vám, když se díváte z pódia dolů?
ZBK: Já myslím, že každý, kdo hraje hudbu jako my, ani nečeká pod pódiem kotel hrozičů, i když ve skrytu duše doufá, že tam pár lidí postávat bude. Všechno má svoje místo a svého diváka. Mně osobně vyhovuje ta těžší cesta a s tím jsem do toho šel. Na skákání jsou jiný projekty.
Texty si i při jejich délce lidi kupodivu zpívají a někdy je dokonce umí líp než já… (úsměv)
Co vás po koncertě nejvíc potěší? Máte nějaký speciální zážitek s fanoušky?
ZBK: Hrajeme hudbu, která určitě není pro každého, a o to víc nás naplňuje, když je pod pódiem někdo, na kom je vidět, že ho to baví. A když po koncertě přijde a řekne, že to bylo super, tak pak už zbývá jen koupit si cédéčko a to je maximum, co můžeme chtít. (úsměv)
Nejste už úplně nejmladší, máte rodiny, zaměstnání, jak složité je se domluvit na koncertování? Máte nějaký systém, podle kterého koncertujete třeba maximálně jednou měsíčně a to třetí sobotu? (úsměv) Ono těch koncertů až tolik, pravda, nehrajete, ale stává se, že musíte odmítnout pozvání kvůli tomu, že někdo nemůže, nebo se v takovém případě vše ostatní nechá stranou a přednost má kapela?
ZBK: To je ten úplně největší problém. Kapelu není možné oddělit od osobních životů, a proto do toho samozřejmě zasahuje práce, rodina, tchýně, zdravotní stav apod. Přesto se snažíme koncerty neodmítat. Máme elektronický kalendář, do kterého si zapisujeme termíny, kdy nemáme čas a hrajeme tak, aby nedocházelo ke zbytečným kolizím. Když mi ale řekneš, že příští týden bychom mohli hrát tam a tam, musím vzít v úvahu, že někdo má třeba už akci, kterou nemůže odvolat. Ideální kapela je ze samých dobře zajištěných svobodných mládenců, proto mým největším oblíbencem je bubeník Robert. I když doteď nechápu, jak mohl tak dlouho nahrávat bicí na novou desku. (úsměv)
Návštěvnost koncertů je kolísavá, sem tam člověk někam dorazí a je lidí dost, ale i opak není výjimečný a hraje se pro deset dvacet zvědavců. Zvažujete pečlivě, jestli má smysl se někam harcovat 200 kilometrů s nejistým výsledkem? Odmítáte třeba nějaká pozvání právě kvůli obavám, že to může dopadnout bledě?
ZBK: Tak na tohle má asi každý jiný názor. Najdou se ojedinělé kacířské názory, že nic nemá cenu, ty je ale potřeba ihned umlčet. (úsměv) Já osobně jsem už dávno vyléčen z očekávání návalu lidí a z nějaké kalkulace, jestli se to vyplatí. Pokud ve vzdálenosti 200 km bude 10 spokojenejch lidí, tak to pro mě má VŽDYCKY cenu. A pokud si jenom dobře zahraju, tak to má také smysl. Neděláme to zas tak úplně kvůli lidem, ale hlavně pro radost z hraní. A mě to zatím sakra baví!
Co ale dokáže otrávit, je špatný zvuk, protože to je něco, co většinou ovlivnit nedokážeme. A když někam jedete 200 km, dorazí i nějací fanoušci, kapela se na pódiu o něco snaží a dole je slyšet akorát bordel, to se mi občas nechce ani žít… (úsměv) Naštěstí na posledních koncertech jsme měli na dobrej zvuk docela štěstí.
Pojďme k novému albu „Entelecheia“. To vznikalo skoro deset let, což je i na undergroundovou kapelu poměrně dlouhá doba, ostatně v bookletu se fanouškům omlouváte za prokrastinaci. (úsměv) V mezidobí sice vyšlo akustické album „Krutá tráva“, ale na něm byly, kromě jedné nové skladby, starší přearanžované písničky. Čím to, že vám to tak dlouho trvalo?
ZBK: Je pravda, že i díky vydání „Kruté trávy“ se to celé také trochu natáhlo, protože už v té době se pracovalo i na „Entelecheie“. Další příčiny dlouhého trvání se sčítají a je to v první řadě tím, že jsme si dali opravdu záležet a dokud to nebylo perfektní, nešlo se dál. Ale největším důvodem takhle dlouhého procesu je naše určitá neschopnost, protože i tak to mohlo být nahrané podstatně dřív. Já se divím, že jsem se toho vůbec dožil. (úsměv)
Autorství hudby a textů si dělí Pavel a Marek. Tvoří tihle dva pánové odděleně, tzn. že Pavel udělá muziku, třeba v klidu domova, a Marek pak napíše sám texty (s výjimkou několika málo songů, kde mají podíl na muzice oba), a teprve až jsou kapitáni hotovi, scházíte se a zapojují se ostatní, nebo se vyznění písní ladí kolektivně ve zkušebně?
ZBK: Miluju tuhle dobu, ve které je možná domácí příprava, ve zkušebně se už moc nevymejšlí a secvičí se až téměř hotová skladba. Je to tak, že kapela dostane mp3 s muzikou od jednoho z autorů, nejčastěji Pavla. Po schválení prvního nástřelu začnu pracovat na zpěvu. Toto je nejlepší část tvorby, protože jen tady jsem svobodnej a nikdo mi do toho ještě nekecá. (úsměv) Jakmile je zpěv hotový, pošlu výsledek kapele a začne kritizování. Potom napíše Marek text, já to doma nazpívám už v češtině a začneme kritizovat text. A takhle to jde kousek po kousku, sem tam si něco posíláme, občas se i sejdeme ve zkušebně nebo jinde, no a 9 let je v pr..li. (úsměv)
Jak často se stává, že ne tak aktivní část kapely něčím přispěje? Dost často muzikanti říkají, že je vůbec problém dostat kolegy z kapely do zkušebny a na koncerty, o tvorbu se prostě musí postarat jeden dva lidé, zbytek se veze… Je to u vás taky tak? Sestava vám od „Ekvilibria“ drží, znamená to, že se vám vyhýbají krize a konflikty?
ZBK: To jsou samé citlivé otázky, mám to vůbec komentovat? (úsměv) Kapela je takovej rodinnej guláš ze všeho možného. Každý umí něco jiného a každý se občas něčeho ujme nebo neujme. Ono totiž i to, že občas někdo něco nedělá, může být v zásadě pozitivní. Kdysi jsem se třeba zařekl, že už nikdy nebudu psát texty, a to je velkej přínos pro kapelu! (úsměv) Sestava se už delší dobu drží, ale ponorky jsou v každý rodině. Některé aspekty kapelního života by určitě stály za to sepsat, ale to až nebudu moci zpívat, zvažuju zpracovat něco na téma „Kapelní hovadismus“. (úsměv)
Vaše texty jsou propracované, netuctové, je třeba si je pořádně přečíst a zamyslet se u nich, navíc u každé skladby uvádíte, o čem pojednává, a většinou taky znamení zvěrokruhu, kterému je věnována. Za prvé - myslíte, že fanoušci ocení tuhle hloubku, že se budou texty prokousávat a snažit dostat na vaši vlnu?
ZBK: Text je neoddělitelnou součástí hudebního díla. Jestliže je naše hudba taková, jaká je, nemůže nikdo čekat, že texty budou „láska, páska, jedna dvě, Honza de…“ Naši fanoušci mají mít práci s tím naše skladby zpracovat. Jednak jim dýl vydrží a hlavně my s tím máme taky problém, tak proč ne oni? (úsměv)
Když zvažuju, jestli jít do nějakého projektu, můj první dotaz se týká textů a textaře. A Markovy texty mi velmi vyhovují. Melodie v češtině jsou téměř identické od těch původně vymyšlených a ještě to podle reakcí asi ani není blbý… (úsměv)
Za druhé - kdybyste to měli vyjádřit v několika větách - o čem texty na albu jsou? Dá se říci, že jde o koncepční dílo?
ZBK: Koncept je jen volný, do rámce zvěrokruhu vložené příběhy, které nemají ta znamení přímo vystihovat, ale nějakou svou částí se pro ně hodí. Já jako zpěvák bych měl vědět, o čem zpívám, ale u Markových textů občas tápu. A o co víc se mi líbí, o to hůř se mi někdy učí… (úsměv).
A za třetí, když spočítám znamení zvěrokruhu, která jsou u skladeb uvedena, docházím k číslu šest, což svádí k domněnce, že „Entelecheia“ by měla mít pokračování. Dočkáme se jej dříve než za deset let? (úsměv)
ZBK: Další deska by určitě měla navazovat na tuto, a jak říkáš, chybí polovina zvěrokruhu. Strašně si přeju, aby její zrod přišel do doby, dokud budu mít ještě svoje zuby. (úsměv) Interně si říkáme cca 3 roky, ale to by se musely změnit některé pracovní postupy a eliminovat prokrastinace. Navíc samozřejmě těžko říct, co nás čeká v našich osobních životech a co všechno ještě zamíchá kartami…
Na financování vydání CD jste využili projekt Startovač, kde se vám podařilo vybrat víc peněz, než jaký byl limit. Překvapil vás zájem fanoušků?
ZBK: Mě osobně Startovač velmi překvapil. Pro kapely na naší úrovni, které si všechno musí zaplatit ze svého, je to velká pomoc. Zájem fanoušků mě až dojal, čekal jsem, že vybereme tak na párek… (úsměv)
CD jste obalili opravdu parádně, digipack má švih, je prostý grafických přešlapů, vše do sebe krásně zapadá, i ty fotky keporkaků. Proč zrovna tahle velká ryba?
ZBK: Tvorba trvala 9 let, ale ke konci se najednou pospíchalo, což nejednoho z nás překvapilo, takže se vše řešilo na poslední chvíli. V době kdy byl ohlášen křest, se ještě ani nevědělo, jak bude obal vypadat. Ale když pak Pavel začal posílat první návrhy, nebylo k tomu co dodat, jen obrovské nadšení. A proč zrovna keporkak? Zlí jazykové tvrdí, že jeho tělesná stavba nejlépe vystihuje členy kapely… (úsměv)
V bookletu není uvedeno studio, ve kterém jste nahrávali, což by mohlo značit, že nahráváte v domácích podmínkách. Má to pro vás výhodu v tom, že nejste limitováni časem? V klasickém studiu byste museli spěchat, abyste se vešli do času, který si zaplatíte. Takhle je to snazší? Ale zase si musíte pořídit techniku a naučit se s ní pracovat… Nebo je to tak nějak napůl, což by zase mohlo vyplývat z uvedení Petra Luxe, který se postaral o mix a mastering?
ZBK: Je to přesně tak, CD vznikalo v domácích podmínkách. Největší část hlavně u Pavla, kde se to už něčemu jako studio velmi blíží. Pro mě to byla nejdelší a nejtěžší, zároveň ale nejpohodovější práce. Všichni jsme si nahráváním v klasických studiích prošli a víme o čem to je. Má to svá pro a proti a vždycky záleží hlavně na lidech. Je pravda, že kdybychom šli do klasického studia, deska by byla pravděpodobně o dost dřív hotová, ten domácí klídek může holt někdy i škodit. V závěru se toho musel ujmout Petr Lux, aby sjednotil celkový sound a pozvedl to naše snažení na vyšší zvukovou úroveň.
Kromě základní pětice se na nahrávání podílela celá řada hostů, zpěvačky, zpěváci, houslistka, violista a skoro všichni Hujerovi, pardon, Bauerovi. (úsměv) Podle čeho hosty vybíráte? Jsou to vaši kamarádi, nebo profíci, kterým za jejich práci zaplatíte a tím to hasne?
ZBK: V počáteční fázi tvorby se asi s konkrétními hosty počítá jen mlhavě. Určitě ne s těmi pěveckými. Hosté na nástroje, to je trochu něco jiného. Časem jak se skladba rodí, vyvstane nutnost, aby nějakou pasáž nazpíval někdo jiný nějak jinak, třeba jen jinou barvou hlasu. Časem prostě vypotřebujete svoje vlastní možnosti a to je přesně ten moment pro hosta. Nejprve použijete svojí vlastní rodinu, manželku, otce, děti, pak kamarády, psa, a když už zvažujete, jestli nepřizvat popeláře nebo pošťačku, začnete pátrat po tom, kdo koho ještě zná, ale už je pozdě, protože je měsíc před křtem… (úsměv)
Jak jste se dostali k Viktoru Dykovi, známému ze spolupráce s celou řadou mainstreamových umělců, z muzikálů, autorovi reklamních znělek, textů pro zajímavé interprety, ale i ty poněkud pokleslejší?
ZBK: Při zvažování hostů padalo plno jmen. Někdo nemohl, někdo se ne všem líbil, na někoho se zapomnělo a někdo, kdo by třeba mohl, by to nestihl do termínu, který jsme potřebovali. A v tom závěrečném zmatku, který nastal zvláštně po 9 letech celkem klidného rozjímání, Marek oslovil Viktora Dyka, kterému patří náš velký dík, protože při svém vytížení neváhal a skladbě „Propletenec slov“ dal přesně to, co potřebovala. Byl to jediný host, kterého jsme osobně neznali, ale máme spoustu společných známých a v době sociálních sítí a domácího nahrávání nejsou takové věci žádný problém.
Album vyšlo 1. dubna, což je docela oblíbený den, podobný nápad měla řada kapel, stačí se podívat na všelijaké hudební databáze. Mělo to pro vás nějaký význam, smysl, že zrovna na apríla, nebo se to sešlo víceméně náhodou?
ZBK: Já, abych řekl pravdu, ani nevím. CD vyšlo digitálně 1. 4., protože se rozesílalo Startovačům. Kdy se vlastně stane, že vychází CD? To bylo asi tak, že jsme se v lednu sešli v hospodě a řekli jsme si, že by to v dubnu mohlo být „na pohodu“ venku… (úsměv)
V dubnu jste stihli album i pokřtít, hned nadvakrát, v Praze a v Brně. Jak akce dopadly? A jaké máte na letošní rok plány? Budete koncertně aktivnější než v minulých letech, abyste nové CD pořádně podpořili a v té záplavě muziky, která se ze všech stran valí, nezapadlo?
ZBK: Závěrečná příprava na křest byla stresující, protože se podle zákona schválnosti do toho začaly promítat neočekávané pracovní a rodinné problémy nás všech. Sice jsme občas i zkoušeli, ale kompletní zkouška v celé sestavě byla jen jedna. Naštěstí oba koncerty dopadly skvěle. Brněnský klub M13 je místo, které je pro kapelu jako my asi snem. Skvělé prostředí, skvělý zvuk, skvělí lidé, dokonce přijeli fanoušci i ze Slovenska. Co víc jsme si mohli přát?
V Praze jsme zariskovali a uspořádali koncert sami bez další kapely v klubu Carpe Diem. Chtěli jsme aspoň jednou zahrát všechny skladby, co lze naživo odehrát, některé letité pravděpodobně i naposledy. To znamenalo dát dohromady poměrně náročný set, který trval kolem devadesáti minut. Tady nás zachránila naše pražská fanouškovská rodina a moc jsme si to užili.
Do prázdnin ještě představíme CD v překrásném prostředí hradu Hauenštejn – Horní Hrad a to 27. 5. 2017 na festivalu Jarní slunoHrad 2017 (http://www.jarnislunohrad.cz). Dál zatím nic konkrétního v plánu nemáme, ale určitě se ještě někde ukážeme a včas o tom dáme vědět.
www.cruel.cz
https://www.facebook.com/Cruelband/
http://bandzone.cz/cruel
