Váš název kapely se vztahuje k mytologickému antickému kontinentu Lemuria? Je v tom názvu ukryta nějaká záhada?
Vincent: Vybrali jsme tento název proto, že z toho není zřejmé na první pohled, který styl hudby vlastně hrajeme. Oproti názvům kapel jako třeba Mayhem, Darkthrone, Cannibal Corpse nebo Steel Warrior může název Lemuria zahrnovat velkou škálu hudebních stylů a lyrických témat. A o tom jsou právě naše alba. My propojujeme black metal s trochou power metalu, folku a filmové symfonické hudby. A texty nechceme zužovat na jedno téma, ba naopak. Naše vlivy pocházejí od doby invaze Vikingů z prvního století až do křížové výpravy proti katarskému náboženství v jižní Francii v době středověku.
Co si myslíte o takové slavné politické osobnosti jako král Julien? Věříte, že dokáže postavit Lemurii opět „na nohy”?
Jeroen: Kdo je ten divný král, o kterém teď mluvíš? Já pouze uznávám našeho jediného vládce a spasitele Satana!
Gaël: Do té doby, co se mu bude líbit „já tak rád trsám, trsám”, nevidím v tom žádný problém.
Vincent: Já věřím, že se s Lemurií znovu „postavíme na nohy”! :D
Wesley: Mluv k botě!
Belgie je známá svojí čokoládou a pivem, ale metal tam není úplně proslulý - jak byste popsali situaci na metalové scéně ve vaší zemi?
Gaël: Mohlo by to být lepší. V Belgii máme hodně talentované muzikanty, ale je velmi obtížné se prosadit. Nahrávací společnosti a kluby mají stejnou reakci. "Metalová kapela z Belgie? To musí stát za ho.... Tam to funguje tak, že zahraniční kapely jsou kvalitativně lepší, je jednodušší je pozvat a mají lepší finanční podmínky.
Pokud zkombinujeme tento přístup s tím, že kluby nemají zájem investovat finance do kapel z Belgie (mít kapelu v Belgii je velice drahá záležitost), tak tím zaniká hodně metalových kapel. Znám hodně kapel, které ukončily činnost právě z těchto důvodů.
A poslední věc, klubů, kde si můžou malé belgické kapely zahrát, je každým rokem méně a méně. Takže ve zkratce. V Belgii je hodně metalových fanoušků, stejně tak jako hodně metalových kapel, a některé z nich jsou opravdu skvělé, ale nejspíše se bohužel nikdy nikam nedostanou.
Wesley: Já k tomu nemám co víc dodat. Jsou tu Ancient Rites, byli tu Demonizer a Death Anos. Stále tu máme Caducity a Enthroned. Hodně nových kapel vzniká nebo se stylově vyvíjí. Je tu hodně talentu, ale velmi slabá šance dobrého managementu. Kapely v Belgii musí vše dělat samy.
Jeroen: Možná, že Belgičani jsou ožralý pivem a tlustí z neustálého jedení belgické čokolády k tomu, aby "dělali" metal! Máme tu skvělé kapely v naší malé zemi. Mými favority jsou Ancient Rites a Enthroned, jsem si jistý, že je znáte. Ale rozhodně doporučuji i nedoceněné kapely jako Gotmoor nebo Aguynguerran. Poslechněte si je!
Jak jste se stali muzikanty? Proč jste se rozhodli hrát zrovna symfonický metal? Kdo vás inspiruje a jakým způsobem probíhá skládání nového materiálu?
Wesley: Já jsem začal hrát na konzervatoři na klávesy a chodil jsem na lekce zpěvu, než jsem se začal soustředit na složitější vokál a kytaru. Po nějaké době jsem na všechny začal řvát "boom" a vznikly první skladby. Vždy ve mě válčily osobní, pracovní a hudební životy. Do dneška se stále snažím najít rovnováhu mezi nimi. Stále to nevzdávám.
Jeroen: Já jsem začal hrát na akustickou kytaru už jako malý kluk, teprve poté jsem objevil metal. Pak jsem si samozřejmě koupil elektrickou kytaru a začal hrát za doprovodu nahrávek mých oblíbených kapel. O několik let později jsem začal chtít hrát v kapele a hlavně se dostat na stage. Necítit se jako nudná brambora sedící na gauči. Říkejme tomu velmi předčasná krize středního věku. Trvalo nějakou dobu, než jsem našel perfektní kapelu a náhodou jsem narazil na inzerát, že LEMURIA hledá kytaristu. Ta kapela pro mě byla perfektní ve všech ohledech: super hudba, skvělí a talentovaní kluci, tuny motivace a abych nezapomněl neomezené množství dámských fanynek.
Vincent: Už odmala se věnuji hudbě. Vyrůstal jsem v rodině hudebníků. Když mi bylo šest, začal jsem hrát na francouzský roh a sbíral jsem zkušenosti hraním klasické hudby v mnoha symfonických orchestrech. Jako teenager jsem nejvíce poslouchal známe rockové kapely, nejvíce Guns and Roses a metal jsem začal později objevovat posloucháním Sepultury, Iron Maiden, Cradle Of Filth a Dimmu Borgir. Naučil jsem se hrát na bicí a klávesy a založil si svou první metalovou kapelu Spinal Chill. To byly úplně počátky Lemurie.
Kromě hudby jsem velkým fanouškem filmové hudby a skladatelů jako třeba James Newton Howard, Hans Zimmer, Alan Silvestri, John Williams, Klaus Badelt, Wojciech Kilar, Jerry Goldsmith, Danny Elfman,.. .
Gaël: Já jsem se dostal k metalu v 15 nebo 16 letech. Dostal jsem akustickou kytaru a hrál jsem tedy, kdy jsem měl jen možnost. Pro mě symfonický metal spojuje to nejlepší z dvou světů. Upřímná brutalita a techničnost metalu spolu s epičností a bohatstvím klasické hudby. My se hodně vracíme ke starým nápadům nebo popředním rifům, potom Vincent skládá orchestrální část, což vytváří ještě více nápadů a riffů, je to vlastně hodně o kapelní spolupráci.
Vaše nejnovější album “Chanson de la Croisade” je věnováno křížovým výpravám – ale ne těm typickým, kdy křesťané z celé Evropy bojovali za Svatý Grál s muslimy v Palestině. Křížové výpravy, o kterých vy zpíváte, jsou o bojování proti katarismu – katolickém kacířství, nacházejícím se v jižní Evropě. Proč jste si vybrali tak nezvyklé téma a co to pro vás znamená?
Vincent:Já jsem narazil na toto téma, když jsem četl knížky o Středověku, a byl jsem opravdu zmatený z toho, že víme téměř vše o křížových výpravách ve středověku o dobývání Jerusalému, ale nevíme téměř nic o křížových výpravách na našem vlastním kontinentě. Lidé byli zabíjení jen kvůli tomu, že měli trochu jiný pohled nebo interpretaci Bible. Náboženství může být zneužíváno pro politické účely. Lidé s mocí si chtějí tu moc udržet a dělají pro to vše, a náboženství je jednoduchý způsob, jak potlačit druhé. To se stalo tehdy, a děje se to až do dnešního dne. Takže vlastně “Chanson de la Croisade” je prosba o volnost.
Měli jste velkou mezeru mezi prvním a druhým albem – celých 6 let. Jestli se budete řídit touto tradicí, tak 3. album vyjde někdy v roce 2016/2017?
Jeroen: Očekáváme nové album v roce 2017. Je pravda, že jsme nevydali velké množství alb, ale my máme princip “kvalita je lepší než kvantita”. Chceme, aby každé album bylo dokonalé. Také mezitím nastaly jisté personální změny v sestavě kapely, které samozřejmě zpomalily celý proces.
Vincent: Nové album vyjde v roce 2017. Aktuálně dokončujeme psaní materiálu na desku, takže za několik měsíců již nastoupíme do studia. Jak textově, tak i hudebně bude album probíhat v temné atmosféře.
Gaël: Když hraní v kapele pro tebe není tvoje denní práce a psaní hudby ti zabírá hodně času, protože psaní instrumentací je složité, jediná věc, co ti v té chvíli chybí, je čas. Musíme chodit do práce, máme rodiny a jiné koníčky. Potom tu jsou změny v sestavě, nalezení náhrad a připravení kapely znovu na živé vystupování. Pokud se podíváte na sestavu na albu “Chanson” a na dnešní sestavu, 2/3 kapely byly vlastně vyměněny. Potom jak napíšete nový materiál na album, musíte ho nahrát, a nahrávání stojí hodně času a peněz. Já jsem přesvědčený, že bychom mohli vydávat album každé dva roky, pokud bychom měli více času a méně překážek. Ale třetí album již bude velmi brzy. V listopadu jsme se zavřeli na týden na chalupě v lese, bez internetu a dobré dostupnosti a myslím, že jsme odvedli hodně dobré práce. Jsem velmi nadšený z nového materiálu.
Mohli byste představit nynější sestavu kapely? Jak jste spokojeni? Jak často se vám měnila sestava kapely?
Vincent: Měli jsme hodně časté změny v kapele. Nejvíce asi změny na postu kytaristů. Nevím proč, ale je to s nimi složité. Měli jsme dvě velké změny v kapele. A myslím, že první někdy v roce 2006, kdy jsme se rozešli s Jensem, naším kytaristou. Byl jeden ze zakládajících členů kapely a napsal hodně riffů a celkově materiálu. Druhá změna nastala pár let zpátky, kdy se zpěvák Niklaas a klávesák Siegfried rozhodli odejít z kapely, hlavně kvůli tvůrčímu procesu. Je to strašně těžké, když spolupráce, která trvala roky, najednou končí. Sice jste spolu prožili tolik skvělých chvil a okamžiků, ale je pravda, že jsou chvíle, kdy je čas se rozdělit. A našli jsme za to skvělé náhrady. Oba členové, jak Wesley tak Jeroen, jsou skvělé osobnosti, dobří hudebníci a opravdu jako dělaní pro LEMURII.
Co pro vás znamená hudba – práci, hobby nebo styl života?
Gaël: Pro mě hudba znamená určitě hobby, ze kterého bych strašně chtěl udělat svoji práci.
Jeroen: Rozhodně styl života! Když první, o čem přemýšlíte, když se v noci vzbudíte, je nový kytarový riff, už víte, že to je mnohem víc než jen hobby.
Vincent: Myslím, že to je hobby, styl života, a práce, za kterou nedostáváte zaplaceno. :D
Wesley: Životní vášeň, celý svůj volný čas věnuji kapele. Pracujeme všichni spolu a jsme trpěliví jeden vůči druhému. Kluci jsou mými nejbližšími kamarády.
Hráli jste někdy v České republice? Co víte o této zemi? Co byste rádi vzkázali českým fanouškům?
Jeroen: Ještě jsme tu nehráli, takže nemusíme asi tajit a říkat, že se nesmírně těšíme na koncert! Já jsem navštívil Prahu pár let zpátky, krásné místo! Doufám, že čeští fanoušci budou šílet na našich koncertech.
Vincent: Přeji jim hodně belgického piva a metalové hudby. A absynth. :D
Wesley: Já jsem tam byl několikrát (cestování, lyžování, turistika). Je to krásná země, hodně krásné přírody, myslím si, že je to skvělé místo na cestování. Českým fanouškům bych popřál: poslouchejte a podporujte metal, právě kvůli takovým, jako jste vy, vydržela LEMURIA již skoro 20 let na scéně!
Gaël: Nikdy jsem v nohou do České republiky nevkročil. Znám Prahu a Dvořáka... Přeji fanouškům hlavně štěstí a skvělý život. A pivo. A metal. Je jedno, v jakém pořadí...
http://www.lemuria.be/band.html
