KLADIVO NA PÝCHU

2. 3. 2017, Olomouc - Bounty Rock Cafe

Minulý čtvrtek jsem se shodou okolností ocitnul na vystoupení amerického baskytaristy Marca Mendozy. Tento charismatický muzikant, který dříve spolupracoval s kapelami takového formátu, jako jsou THIN LIZZY nebo třeba WHITESNAKE navštívil Olomouc v rámci svého evropského turné. Olomouc ale nebyla jediná zastávka tohoto baskytaristy s jeho dvoučlenným doprovodem v naší vlasti. K hanácké metropoli se přidala i města Praha, Plzeň, Teplice nebo Kutná Hora.

Rocková kavárna je otevřená po celý den, což ocenili především přespolní návštěvníci, kteří zde mohli zahnat i hlad. Já jsem do tohoto podniku dorazil s velkým předstihem, abych obsadil to nejlepší místo před pódiem. S přibývajícími minutami se prostor kavárny začal postupně zaplňovat nově příchozími, kteří na prsou hrdě nesli názvy především hardrockových kapel. Muzikanti, jež Mendozu doprovází, už pomalu ladili své nástroje a kolem osmé hodiny vstoupil za potlesku a pískání i baskytarový mistr.

Samotné vystoupení začalo po půl deváté a to, čeho jsem byl svědkem, se vidí jen málokdy. To, že je Marco Mendoza zpěvákem, který si je svým přednesem naprosto jistý, znamená totéž jako nošení dříví do lesa. Ale to, že si umí vystoupení i po tolika letech stále užit, je věc druhá. Pódium je pro tohoto muzikanta jen místo, kde se ve stojanu nachází mikrofon, do kterého se dá nejen zpívat, ale také hláskovat jednotlivé údery na basu. Snad většinu času se při hraní procházel mezi publikem, kde sedící stále hecoval. Nejprve mu stačilo rytmické tleskání, později luskání a nakonec všechny zvednul ze židle. Několik skladeb si dokonce odzpíval i v publiku a vůbec mu nevadilo, že jeho hlas nic nezesiluje. Od mnoha lidí jsem se posléze dozvěděl, že měli pocit, jako by hrál na jejich soukromém večírku někde v obývacím pokoji. Kytarista a bubeník, kteří jej doprovázeli, byli stejně jako hlavní aktér naprosto famózní. Vždy, když došlo na zjemnění hudby nebo akustický přednes, bylo jasně vidět, kdo je tady hrdinou večera. Občas jsem měl i mírný pocit, že oba výše zmínění muzikanti si takovéto upozadění snad ani nezaslouží. Nicméně oni si z tohoto faktu, dle širokých úsměvů, vůbec nic nedělali a odváděli naprosto skvělou práci. Hodina hracího času plná jak rušného hlomozu baskytary, tak akustických tónů plných procítěného zpěvu utekla jako voda a hudebníci po ní zmizeli někde v útrobách kavárenské kuchyně. Tam ale nezůstali dlouho, neboť skandování a vytleskávání fanoušků je nenechalo jen tak odejít. Proto se vrátili na pódium a ochotně přidali ještě několik dalších kousků. Poté se opět za bouřlivého potlesku všech přítomných rozloučili a definitivně opustili pódium.

Vystoupení tohoto amerického tria mi opět potvrdilo, že klubové koncerty mají vždy svůj neopakovatelný punc okamžiku, který je i u stejných interpretů pokaždé jiný. Nehledě na fakt, že v hale se vám jen málokdy stane, aby vystupující muzikanti po vystoupení vyšli mezi fanoušky, kde ochotně rozdávají autogramy a nechávají se fotit se všemi, kdo o to mají zájem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Zveřejněno: 07. 03. 2017
Přečteno:
2821 x
Autor: Luma | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář