Cítím zklamání. Třetí deska MUCHY dopadla přesně tak, jak jsem se obával. Bohužel si tady musím zahrát na chytrého a říct, že jsem takový vývoj předpokládal. Ta sestupná tendence, která se už nepatrně objevila na druhé řadovce „Josefene“, se tentokrát stává doslova hmatatelnou, což je docela škoda, protože v tom, co kapela dělá, je potenciál.
Kapela sestavená okolo divoké Nikoly Muchové, které kryjí záda skvělí muzikanti, po hudební stránce funguje skvěle. Instrumentálně suverénní výkony a nápadité hudební podklady jsou ale bohužel často znehodnoceny lacinými texty, v jednom případě dokonce vyloženě hloupým a ničím neomluvitelným.
Rockový hravý základ, stále pestřejší hlas ústřední postavy, to když se spojí v jedno, vzniká silná kombinace. V tomhle si kapela začátek desky pohlídala a první track se sice vymyká užitím němčiny, ale skladba s old school disko basou funguje prostě skvěle. To, že Nikola má mírně řečeno prořízlá ústa, dokumentuje titulní „Nána“, která hned na začátku svým textem „Po Brně necárám, kde jaký maskulin se do mě vycáká a co já s tim“ dá jasně najevo, že její vyřídilka je pořád přímá a plná vulgarismů. Ale je tady pořád přítomen vtip, kterým tak dokázala zaujmout na debutu. „Nánu“ pak lze označit za jednu z nejlepších věcí na desce. Jenže potom se začne smrákat. „Romka“ by ještě šla, ale nesměla by se stejná tématika objevit už na prvním albu a tím pádem mi přijde využití tohoto tématu opětovně už lehce out. Vrchol trapnosti - po nechvalně známé skladbě „Emil“, u které jsem si myslel, že svou debilitou nepůjde trumfnout - je tady, aneb nový kapelní antiflák - „Pan Píča“. Což je bez debat ultimátní píčovina, to abychom si sjednotili terminologii. Tady se měl někdo z kolektivu ozvat a zvednout varovný prst. Přece té divošce chlapi neodsouhlasíte všechno… Je mi jasné, že Nikola se snaží šokovat, ale tohle šeredně ujelo. Kdyby alespoň text měl nějaký smysl, ale nic… A v refrénu dokola opakované slovo „píčo“ za podpory dětských hlásků devalvuje celou desku.
Po „Píče“ nějak nemám v desce náladu pokračovat, ale naštěstí „Škraloup“ patří k těm věcem, kvůli kterým se MUCHA vyplatí poslouchat. Opět precizní hudební podklad podpořený výtečnou hlasovou variací Nikoly. Následující „Láska“ je celkem vtipná skladba, dělající si prdel ze slovenského popu a zazní v ní zásadní myšlenka, s kterou by měl každý slušný člověk souhlasit: „slovenský pop je něco, čo by měli zakázat“. A ač nejsem odborník na tuhle disciplínu, mám za to, že MUCHA v této skladbě tuhle odrůdu zrůdného hudebního žánru několikrát vykradli. Minimálně ELÁN poznám (úsměv). „Hipster“ je taková průměrná záležitost, textově docela laciné trefování se do lidí s brýlemi, ale zase už jen kvůli hudbě se vyplatí dát skladbě šanci. „Matka“ je povedenější záležitost se slušným textem, kde příjemně překvapí progresivní závěr.
Závěrečná trojice ovšem zase padá směrem dolů. „Kurt Cobain“, aneb hudebně vykradená NIRVANA a VYPSANÁ FIXA textově také příliš nenadchla, ale pořád se nejedná o žádný propadák. „Robert a David“ s hostujícím Robertem a Davidem (jestli uhádnete, o jaké se jedná?) je věc, kterou jsem nepochopil. Respektive jsem nepřišel na kloub tomu, co je na ní vtipné. Songem se prolínají motivy hitu „Medvídek“ a poněkolikáté si Nikola vypůjčovala nápady v cizím revíru. A to platí i pro závěrečnou splácaninu „Je mi to brácha“, která reflektuje bratry Nedvědy a jejich trempský „hit“. Ten (nevím, jak se originál jmenuje, ale znáte to všichni) je v tomto případě textově zkomolený a tak nějak to celé, abychom dodrželi slovník charakteristický pro tuhle desku, stojí za piču.
Za piču nestojí celá deska, ale jen její část. A bohužel docela dost velká část. Jestli jsem měl u předešlé „Josefene“ pocit, že je spíchlá horkou jehlou, potom z „Nány“ mám pocit, že razantně vyschly textařské nápady. Svědčí o tom několik „výpůjček“ a potom hlavně zcela bez debat pitomý text „Pan Píča“, za který by Nikola zasloužila naplácat přes… Chci zdůraznit, že hudební část je v případě MUCHY neustále pestrá a zábavná. Je cítit, že když si dá Nikola záležet, jedná se pořád o silný materiál, který pobaví. Problém je, že „Nána“ nabízí spousty věcí, které se neměly dostat ven.
Seznam skladeb:
- Schmutzige Madchen
- Nána
- Romka
- Pan Píča
- Škraloup
- Láska
- Hipster
- Matka
- Kurt Cobain
- Robert a David
- Je mi to brácha
Čas: 42:12
Sestava:
- Nikola Mucha - zpěv, kytara
- Petr Zavadil - kytary
- Ondřej Kyas - baskytara, klávesy
- Štěpán Svoboda – bicí
