Kolem sedmé večerní nabírám kamaráda Dušana, a protože míříme do Prdele, tak s námi nikdo další jet nechce. V berounském klubu Prdel při našem příjezdu není ještě moc živo, lidi se trousí jak švábi na pivo, a tak i my dáváme po jednom kousku venku, protože je docela pěkně. Já jsem už PAČESS měl čest vidět, ale ještě s Tomášem Hanzlem. Dušan ještě ne. Takže by se dalo říct, že vystoupení s Bárou Basikovou je pro nás voda neznámá.
Hostem na koncertní štaci v Berouně byla brněnská YBCA, která byla koncertní neznámou. A ze studiových nahrávek pouze jednoposlechově slyšená. Nicméně hudba není úplně kdovíjak složitá, ale ne zas tupá. A o textech by se dalo říct totéž. Koncertně to byl takový divoký metalový rokenrol odehraný v kostýmech loupežnické šlechty. Na malém klubovém pódiu se mnohočetná tlupa div neumačkala. Divím se sám, jak se za bicí vměstnala ještě jedna dvoukopáková souprava pro hlavní kapelu. Ačkoliv měli stísněný prostor, tak to brněnským „Robstars“ asi až tak moc nevadilo, protože rozjeli docela zábavně výživnou show. Byla to loupežnická výprava o brněnských reáliích („Špilberk“, „Tugendhat“ nebo sám „Babinský“), do kterých se vloudily i skladby z jiných působišť, jakými je „Rumcajs“ anebo „Bertramka“. Bylo to dobře odehrané, svižné i vtipné vystoupení.
Jak sama Bára Basiková v průběhu vystoupení podotkla, bylo znát, že venku je hezky. Návštěvnost byla v menším počtu, než na jakou jsou PAČESS zvyklí. Nicméně ani to nevadilo a nebránilo ničemu, aby pětice výborných muzikantů rozjela parádní show, kterou jsem vůbec nečekal. Loňské album „Katechismus“ je to stěžejní a vlastně jediné, ze kterého zazněly skladby, které nazpívala Bára s kapelou. Zazněla dobrá polovina alba s těmi nejvýraznějšími písněmi desky. A to úvodní „Dimethylsulfid“ a skladba „O vodě“, která s velmi bouřlivým přídavkem koncert uzavřela. Ale abych nepředbíhal, tak v rámci setu byly odehrány ještě skladby „Nomád“, „Kaš“ a „Tisíc a jeden cíl“. Dobrou polovinu víc než hodinového koncertu tvořily skladby z produkce samotné protagonisty Báry Basikové nebo kapel STROMBOLI či PRECEDENS, kde taky působila. Avšak tyto písně byly přepracovány tak, aby nevyčnívaly z konceptu PAČESSKÉHO neboli metalového. A myslím, že zapadly velmi šikovně, protože pokud někdo přišel na koncert s tím, že si jde poslechnout pouze Báru, tak by tyto skladby vůbec nemusel poznat. Jedním takovým zástupcem byla skladba „Sandonorico“ v mnohem těžší úpravě, než ji mnozí znají, anebo „Eloise“, která byla výbornou tečkou vystoupení, kde Bára ukázala, že neztratila nic ze svého pěveckého rejstříku. Opět musím říct, že to byl nadupaný koncert, plný silných a metalových melodií či riffů. Nebyl to jen obyčejně tuctově odehraný set. Bylo znát, že to všechny protagonisty nesmírně bavilo a nás koncert bavil nejen po hudební a zvukové stránce (nesmírně vycizelovaný - klobouk dolů), ale i po to té zábavné, přičemž sobě vlastním humorem působila nejen samotná hlavní protagonistka, ale celá kapela PAČESS. Album je prostě jen album, za mě patří „Katechismus“ k tomu lepšímu loňského roku, ale koncertní podoba byla nad veškerá očekávání.
