V novém hávu vyšla dlouho nedostupná kniha, která v časech prvního a druhého vydání silně rezonovala scénou a dodnes ji řada fanoušků nejen death metalu považuje za nejlepší četbu o dění na tuzemské a částečně zahraniční scéně od osmdesátých let do roku 2014. Mně kniha taky neuvěřitelně bavila, ostatně psal jsem na ni i recenzi, kde jsem podrobně popisoval obsah a v podstatě jenom chválil.
Volání fanoušků po další reedici (i pod recenzí na Fobii se objevily inzeráty „koupím…“) bylo vyslyšeno a u MetalGate vyšel Revoltikon potřetí. Obsah ale zůstal stejný, nedošlo k žádným úpravám textu, což prý autor vysvětloval tak, že „by to nebylo fér vůči fanouškům, kteří mají doma původní vydání“. Jestliže jsem v dobové recenzi psal, že „mám s Brunem ve většině případů stejný pohled na život i na svět kolem nás“, tak v tomto se neshodneme. Nechápu, proč by těch pár chybek nebo překlepů nemohlo být opraveno; to, že je jednou název studia uvedený malými písmeny (kromě prvního) a o kus dál velkými, asi vnímá jen velmi pozorný čtenář, ale já touhle úchylkou trpím, stejně tak si všímám přebytečných uvozovek u názvů některých alb nebo překlepů, kterých je pravda minimum, ale nemusely být žádné. A ještě jednou negace oné proklamace o neměnnosti textu – v prvním vydání vypadl odstavec v kapitole Tenkrát na Západě, v letošním výtisku je pasáž zařazena; to je samozřejmě potěšitelné, ale je to fér vůči majitelům starých výtisků?
Tyhle drobnosti jsou zanedbatelné proti obsahu, který je nadupaný po okraj. Nebudu opakovat minulou recenzi, tzn. vynechám chronologii a mrknu na knihu z jiných perspektiv.
1. Design
Nová titulní strana. Zatímco původní byla řekl bych sofistikovaná a Bruno na ní vypadá spíše jako intelektuál, nová je barevná a akční. Obě verze mají něco do sebe, asi je otázkou vkusu, která se komu zalíbí víc.
Uvnitř došlo k několika změnám. Názvy podkapitol jsou v novém vydání výraznějším písmem a předěly kapitol mají jiné úvodní stránky, které vypadají výrazně lépe než původně. Naproti tomu zhoršení nastalo u fotek a obrázků, často jsou zmenšené tak, že drobné písmo např. na letácích nebo reklamách není k přečtení, přičemž v prvním vydání to šlo v pohodě (a ne, není to slábnoucím zrakem, porovnal jsem obě vydání).
2. Sloh
Parádní. Bruno má skvělé vyjadřovací schopnosti a se slovy si pěkně pohrává, takže kniha se čte sama. A není to jen o slohu, ale i o výborné práci s detaily, kterých je taky tuna. Když jsem knihu po letech s chutí podruhé přečetl – a nutno vydavateli poděkovat, že do vydání šel, protože jinak nevím, kdy bych se k Revoltikonu vrátil –, ocenil jsem, že Bruno disponuje skvělou pamětí a že vždy vypíchl to nejdůležitější a zároveň přidal nějaký další střípek. K výborné paměti asi přispělo i to, že Bruno v dobách, kdy s KRABATHOREM jezdil po světě, prakticky nepil alkohol a tudíž se vyhnul klasickým muzikantským anabázím s okny a kocovinami. Ne všechny zážitky jsou samozřejmě pozitivní, ale jak říká kamarád, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní. (úsměv) Takže různé problémy na turné s manažery nebo spíš jednou manažerkou, jež si vysloužila přezdívku Bitch, nebo trable s dopravou či nedostatkem financí dobře rámují fanatismus týkající se hraní kdekoliv a kdykoliv; oddanost death metalu v podání Bruna a Chrise pro běžného člověka nepochopitelná.
P.S. Výborná je historka, kdy chtěli členové KRABATHORU zmlátit Radima Pařízka, který je podvedl na jednom z festivalů; Pařízek jim nakonec utekl.
3. Obrazová dokumentace
Jedna věc je číst si jména muzikantů a názvy kapel, se kterými se KRABATHOR a posléze HYPNOS potkávali na pódiích, v backstage nebo v tourbusech, druhá vidět všechny ty plakáty, backstage pasy a fotky s řadou metalových ikon. Žádná jiná tuzemská kapela nezažila to, co dvě uvedené, žádná jiná nehrála dlouhá turné po Evropě po boku takových veličin. KRABATHOR byli jedněmi z prvních, kteří se podívali do Ameriky a dosud nejspíš jedinými, kteří odletěli odehrát koncerty do Jihoafrické republiky.
4. Recenze, reporty
K pestrosti obsahu přispívá i zařazení článků z metalových či rockových časopisů nebo webzinů. Všechny nahrávky jsou představeny nejen autorovými slovy, ale i recenzemi vydanými v Pařátu, Rock Hardu, Melodii, Rock Reportu, Sparku apod. Totéž platí o některých koncertech, o kterých se v době konání psalo a Bruno reporty do knihy zařadil.
5. Tour reporty
Kniha je proložena tour reporty, řečeno fanzinářským žargonem. Většina delších cest je popsána Brunem deníkovou formou a jsou to skutečné perly.
6. Filmy, TV seriály, alba a skladby
Že je Bruno fanoušek v nadpisu uvedených prostředků obrazových i zvukových, je zřejmé z názvů kapitol nebo hlášek použitých jak v textu, tak u popisků fotografií. Tím, že jsme s Brunem zhruba stejně staří, máme stejný záběr – a díky tomu tahle zpestření možná vidím lépe než čtenáři z jiných generací. Ale možná i mladší některé názvy dešifrují, resp. připojí k danému uměleckému dílu, které je citováno či parafrázováno.
7. Audio verze
Pro čtenáře lenochody se chystá pohodlnější forma, audioknihu namlouvá sám autor, takže už brzy si budou moci fanoušci poslechnout i Brunův hlas. Předpokládám, že si s tím vyhraje, že to nebude načtené monotónním hlasem, ale jak se říká citově zabarveným. Nevím, jestli si to poslechnu celé, ale aspoň nějakou pasáž bych ochutnat chtěl.
Na závěr ještě jednou připomenu a podtrhnu, že Revoltikon je skvělé čtení, které jsem i napodruhé zhltnul jedním dechem.
Ale dovolím si přidat i jeden povzdech – škoda, že Bruno text nedoplnil o události z let 2015 až 2024, bylo by to ještě lepší.
- 6 kapitol, předmluva, doslov, 440 stran, náklad neuveden
