Jsou země, jejichž tvrděmetalová undergroundová noční obloha je rozzářena tisíci světýlek, a pak ty, kde to sem tam blikne, v lepším případě výrazněji září osamocené objekty. Co si budeme, i přes námitky znalců tamní scény si dovolím Itálii hodit do koše číslo dva. Tam je alespoň pro mne těles ke sledování skromnější počet, s o to větší intenzitou však působí právě hodnocení SADIST, jejichž paprsky už léta spolehlivě přitahují mou pozornost a jako maják vedou mou bárku mimo útesy braku a předvídatelné tuctovosti.
Kapela v příštím roce oslaví úctyhodných pětatřicet let a protože důvodů k oslavám není nikdy dost, tak začít můžeme už s aktuálním albem, které vychází jako desáté v pořadí.
Hlavním motorem progresivního „SADISTY“ je v souboru jediný zakládající člen Tommy Talamanca, jenž obhospodařuje kytaru a klávesy. Ve studiu každý nástroj zvlášť, koncertně pak chvílemi oba naráz, tedy každou rukou jeden. Dalším z vytrvalců je vokalista Trevor Nadir, který do zvrhlého vlaku naskočil jen o pár let později. Rytmiku pak tvoří dva talentovaní novicové, a to Giorgio Piva na bicích a Davide Piccolo na baskytaře.
SADIST mají v mozku Talamancy dobře nastavený kvalitometr, a proto, i když má každé z doposud vydaných alb trochu jiný ksicht, se jim daří (snad s výjimkou „Lega“) držet laťku vysoko nad žánrovým průměrem. Z této tradice zaplať čert nevybočuje ani jubilant „Something To Pierce“…
Posledně jsem se v úvodu produkce zlehka vyděsil, když se startovalo s nádechem italské popiny, tentokrát nic takového. Talamanca rovnou vypouští svého riffového chřestýše, u něhož lze jen těžko odhadovat směr, kterým povede další z útoků, do toho řve a mručí Nadir a vše podtrhuje nápaditá a pestrá rytmika. Hovořím–li o nesnadné předvídavosti, pak za vše mluví nečekaná exploze refrénu s melancholickým podkresem. Zajímavý rozběh má i dvojka „Deprived“, kde se o společnou řeč snaží samply a pianino, aby se vše posunulo do v kruhu se motajících pasáží, ze kterých lze na chvíli vyskočit s melodickým motivem a nápaditým zapojením perkusí. Od šílenství „No Feast For Files“ už ale téměř utéct nelze. Malou naději poskytne ženský vokál, nebo pohlazení strun akustické kytary, ale k osvobozujícímu nádechu to nevede.
Stejně jako u předchozího alba „Firescorched“, ani zde nepůjdu skladbu po skladbě, nýbrž ukážu kousky, které mne nejvíce zasáhly. Prvním z nich je po silné úvodní trojce hned čtvrtá „Kill Devour Dissect“, která posluchači nabídne hned několik vykročení mimo hlavní trasu. Hodně mne baví frázování Trevora Nadira v pasážích, kdy umlkne kytara, nebo zakomponování ženského zpěvu. Své kouzlo má bezesporu i valivá „The Sun God“, v jejímž středu se najde prostor pro zklidnění mysli, avšak opětovný nástup běsnícího kolosu působí s o to větší intenzitou. V podstatě bych tak mohl pokračovat opravdu až k desáté instrumentálce „Respirium“.
Když bych to chtěl vzít hodně zkratkovitě, mohl bych napsat, že téměř v každé z desítky písní nalezneme podobný příběh. Do divokého riffování je ve větší či menší míře zakomponovaný klidnější moment (ať už v podobě akustiky, ženského zpěvu, melodického kytarového sóla nebo kláves). Tak hovoří stručný černobílý popis. Hudba SADIST ale černobílá není. Co mne na ní právě baví, je pestrost nálad, jež jsou konzumentovi nabízeny. konak travesti Je to v první řadě prvotřídní originální prog death metal à la Talamanca, ale nemohu se zbavit pocitu, že se mi krom očividně zřejmých záležitostí dere do uší i jistá porce vážné hudby. Nevím, jestli už to tak mám ve vnímání italských smeček nastavené já (a zkrátka hledám, až najdu), nebo to mají v genetice zakódované, ale jako by se i z těch nejtvrdších riffů nesl závan klasických děl dávných mistrů.
K osobitosti v kategoriích kompoziční a instrumentální, lze bez debat uznat i kategorii zvukovou. Hutný, silný, sadistický, zase o chlup lepší sound made in SADIST.
Malinko mne vykolejila obálka cédéčka, kdy bych u tohoto spolku přece jen asi nečekal souboj jakéhosi dračího monstra s bojovníky v kápích, na druhou stranu vše zachraňuje video k titulní písni, kde jsou kulisy, rekvizity i na háku visící sličná dívka v dokonalém SADISTickém souznění.
SADIST znovu připravili dílo, které se jen tak neoposlouchá a může se hrdě postavit vedle klasik „Above the Light“, „Season In Silence“, nebo „Firescorched“.
Seznam skladeb:
- Something to Pierce
- Deprived
- No Feast for Flies
- Kill Devour Dissect
- The Sun God
- Dume Kike
- One Shot Closer
- The Best Part Is the Brain
- Nove Strade
- Respirium (instrumental)
Čas: 38:41
Sestava:
- Trevor Nadir – zpěv
- Tommy Talamanca – kytara, klávesy
- Davide Piccolo – basa
- Giorgio Piva – bicí
