DARK GAMBALLE

CD 2016, vlastní náklad / crossover-metal / Česko

Když se mi dostalo CD s digitálním nápisem UHR do ruky, nic jiného než německé slovo pro hodinu/y mě nenapadlo; což bude možná i tím, že za mých mladých let hrála němčina s angličtinou remízu - ve škole nás polovina chodila šprechtit a polovina dělat spík íngliš. (úsměv) Ale pak jsem si přečetl, jak došlo k tomu, že se kapela pojmenovala UHR - a docela mě to pobavilo.

UHR jsou z Berouna, kde se dali dohromady v roce 2012, v roce 2013 si poprvé zakoncertovali, o rok později nahráli třískladbové demo a loni na podzim vydali plnohodnotný debut. Obalili jej sice stroze, ale na druhou stranu v bookletu (jen přeložený dvojlist) nic nechybí - texty, fotka kapely, sestava... Grafika je vcelku obyč, titulní strana obalu příliš pozornosti nepřitáhne, vnitřek je hezčí, fotka „stylová“ (kapela pod šibenicí v hadrech z Nosferatu shopu (nebo nějakého podobného kvelbu), do výtvarného konceptu nezapadá strana „pod CD“ se sestavou a informacemi o nahrávání, a to kvůli nešťastně zvolenému fontu. Zato údaj o nahrávání ve studiu Hostivař potěší, u Zdeňka Šikýře většinou vzniká slušný zvuk a UHR z něj skutečně těží.

Tím ale pozitiva končí. Muziku, kterou kapela označuje jako crossover-metal, vůbec nechápu. Přijde mi upachtěná a nevýrazná, a vůbec nevím, jak se do ní dostat. Tempo se přelívá mezi pomalým a středním, zpěvák řve nuceným hlasem slova, se kterými se taky nedokážu ztotožnit a celoodpolední poslech se pomalu a jistě mění v muka. Sem tam sice probleskne nějaký zajímavý motiv, ale je jich žalostně málo. Muzika je podivně trhaná, nepříjemný vokál afektovaný... vážně nevím, co s tím. Když probleskne inspirace novodobým ARAKAINEM, ještě se jakž takž chytnu, když dojde na nějaký chytlavější refrén, chápu, že to může na koncertu na chvíli zabrat, ale většina materiálu podle mě nemá šanci zaujmout doma ani venku (tím nemyslím zahraničí, ale pódia).

Můj vkus je na jiné straně hudebního spektra, muzice UHR prostě nerozumím a jejich debut už si nikdy nepustím. Nejspíš si o mně kapela bude myslet totéž, co zpívá ve skladbě pseudokritik, ale já nejsem schopný nic kloudnějšího vymyslet a nedokážu na adresu sedmi nahraných skladeb napsat něco rozumnějšího. A ani nevím, co bych kapele poradil, aby to (u mě) příště dopadlo lépe. Snad razantní proměnu - sázku na ucelenější formu skladeb, zcivilnění vokálních poloh a angažování textaře.

Seznam skladeb:

  1. Tik Tak
  2. Karty jsou rozdaný
  3. Zatracená
  4. Vítej
  5. Smrt je poslední děvka
  6. Pseudokritik
  7. P.S.

Čas: 24:28
 
Sestava:

  • Petr Foukačka Foukal - zpěv
  • Jan Jeník Kubík - kytara
  • Radek Čert Kožiak - kytara
  • Ivan Répaš - baskytara
  • Daniel Hanlos Hanl - bicí

 

ROZHOVOR

www.bandzone.cz/uhr

 

 


Zveřejněno: 20. 01. 2017
Přečteno:
2791 x
Hodnocení autora:
3 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

31. 01. 2017 13:13 napsal/a Richard Abraham
Hezká recenze
lépe bych to nenapsal :-)