Tak už po šestnácté se nám hlásí naše oblíbená deathmetalová taškařice z blízkého okolí městečka Červený Kostelec. Asi jsem nebyl sám, kdo byl zvědavý, jak se vyvedla rekonstrukce hlavní budovy, která vrhala lehký stín na předchozí ročník. Nutno znovu zopakovat, že organizátoři CDF na tom stavu neměli nejmenší podíl a naopak vyvinuli nadlidské úsilí, aby pohodlí návštěvníka festivalu trpělo co nejméně. A jaký je tedy výsledek samotné rekonstrukce? Nad očekávání dobrý. Nemohu sice posloužit osobním průzkumem sprch (protože by někoho z vás mohlo napadnout, že jsem hovado, doplním, že jsem využíval pohodlí vlastního zázemí), ale co se týče hospůdky a na terase umístěné zahrádky, nemám nejmenších výhrad.
A protože, jak píšu každoročně, pro mne CDF není čistě jen o muzice, ale i o setkáních s přáteli a známými, které vídám prakticky pouze jednou za rok na této akci, předkládám svůj tradiční výcuc.
Hudebním startem festivalu se pro mne stali pardubičtí PLÁN TO KILL a začátek to nebyl vůbec špatný. Jejich úderný hardcore metal okořeněný texty v mateřské španělštině argentinského frontmana Javiera Berrery dopadal na úrodnou půdu a sklízel zaslouženou odezvu. Připočtěme jeho vzhled a házené obličeje, no řeknu vám, několikrát jsem se rukou musel ujišťovat, že můj skalp drží pevně na svém místě.
Jen chvíli poté, co dozněla poslední slova jihoamerického démona, vtrhli na pódium progresivně ladění deathmetalisté NEUROTIC MACHINERY. Přiznám se, že nejsem obeznámen, jak to má kapela momentálně s personálním složením, kdy je lze na jedněch fotografiích spatřit v pěti, na jiných jako kvarteto. Na CDF každopádně dorazili bez druhého pěvce Jana Pilíka a hrálo jim to a zpívalo parádně. Z hlubokých riffových močálů, kdy máte pocit, že vám vyrvou vnitřnosti z těla, se sem tam vynořila melodická vzletná pasáž, která nechala mysl chvíli levitovat, nicméně ne moc dlouze a hned zase šup rypákem do bažiny (např. „Aberration“). Bralo se převážně z posledního alba „A Loathsome Aberration“, ale pokud mne paměť neklame, poslední tři kusy patřily desce „Nocturnal Misery“.
Po odpoledním vydechnutí se vracíme na produkci ostravských mazáků MALIGNANT TUMOUR. Jasně, můžete namítat, že lze tuhle partu vidět pouze jednou za život, protože vás při dalších vystoupeních jen těžko překvapí něčím novým. A v zásadě budete mít pravdu. Jenomže co naplat, mě ten jejich ostrý rock´n´roll zkrátka baví, a i když se v domácím přehrávači na jejich stříbrné kotoučky nedostává, živě mi pecky „Overdose and Overdrive“ nebo „Earthshaker“ udělají vždycky radost a je dobře, že novinky jako „Metal President“ skvěle zapadají. Myslíte, že ohromná kvanta odehraných koncertů znamenají, že už se chlapi nemůžou navzájem ničím překvapit? Můžou. Přesně tato chvíle nastala, když basák Bob Šimek začal na vyvýšeném okraji pódia před Bilosem divoký taneček a dotyčného tím odboural natolik, že nemohl skrze smích ani zpívat.
Při čekání na vrchol prvního večera jsem si dal podstatnou část setu řeckých smrtonošů DEAD CONGREGATION. Zprvu jsem měl dojem, že se jedná o monotónně nasypaný death metal amerického střihu, ale závěrečná část setu, kde byly skladby protkány atmosférickými plochami, vedle nichž ty agresivní dostávaly zcela jiný rozměr, jsem postupně měnil názor a ve finále kapelu ocenil uznalým potleskem.
Legendy legend poprvé! Tedy David Vincent a Pete „Commando“ Sandoval s TERRORIZER. Co naplat, může být, že mám blíže k „MORBIDNÍMU ANDĚLOVI“, o důležitosti této smečky a jejich opus magnum „World Downfall“ se přít rozhodně nehodlám. Komu se v této sestavě zamlouvali na loňském Brutalu, tady to dostal servírováno v plné palbě, tedy ve večerní čas, s odpovídajícím světelným doprovodem. Jinak vše při starém. Na stojanu od mikrofonu nervózně pobíhajícího zpěváka Briana Wernera stále visí zkrvavený kostlivec zdobený řetězy, Vincent s kšiltovkou si to mazácky odkýve a nad výdrží jedenašedesátníka Sandovala zůstává rozum stát. Logicky se středobodem stal legendární debut a zavzpomínalo se i na nebožtíka Jesse Pintada. Jedinou kaňkou tak budiž časté mizení zpěvu, jenž někdy přicházel až s půlkou sloky.
Na INCANTATION už jsem nečekal, neb mne druhý den čekal vrcholný zážitek festivalu.
