Každá má sice jiný recept, ale oběma to hraje náramně. Britští Skyclad hýří pozitivní energií a domácí Silent Stream Of Godless Elegy naopak melancholií a temnotou.
Zařazení Silentů do role předkapely byl krok vskutku chytrý. Koho jiného před Scyclad také dát. Jejich pojetí doom metalu s dominantním využitím zvuků violoncella a houslí ocenili i šílení akademici populární hudby (zdravím rozhodující v sekci Hard´n´Heavy nebo jak že se to letos jmenovalo) soškou ještě šílenějšího Anděla.
Úvod jejich setu obstarala titulní věcička Look z oceněného alba Relic Dances. Trochu jsem se obával, jak se mistrovi zvuku podaří nazvučit osmičlenné osazenstvo kapely. Klobouk dolů, povedlo se neskutečné a S.S.O.G.E. hráli skoro jako z desky. Já osobně bych možná ubral housle a vytáhl víc zpěv Hanky Nogolové - ale jinak nemám výhrad. Následující hitovka z nového alba I Would Dance roztřásla hlavy přítomných fanoušků, které kapela měla zcela na své straně. Bylo zajímavé sledovat některé z nich, jak spolu s Hankou či zpěvákem Hrncem zpívají veškeré anglické texty. To se tak často nevidí.
Pár výhrad k jejich vystoupení ale mám. První směřuje k bubeníkovi. Nevím proč, ale jeho hra mi připadala místy rytmicky rozhozená. Je to zvláštní, protože měl bicman na uších sluchátka pravděpodobně s rychlostním klikem a se samplovanými zvuky známými z alba vycházel přesně. Asi se mi to zdálo. Prostě mi jeho hra přišla bez energie. Možná je to onou pomalou ponurostí Silentů, ale i ta se dá zahrát procítěněji. Je to můj názor a třeba se mýlím. Je fakt, že závěrečný cover od Led Zeppelin Kashmir energií, díky bicím, přímo překypoval. To jsou paradoxy :).
Druhá výhrada směřuje k aranžím nového materiálu Silentů (stejnou výhradu mám vlastně i k novému CD). Hrnec totiž umí i slušně zpívat, ale prostor k projevení tohoto umu moc nedostal. Na albu vůbec a na koncertě alespoň v jedné písni? to je ale hodně málo. Naštěstí kytarista Jarda Adámek (znáte ho z Endless) po koncertě dodal, že na novém materiálu prostor pro mužský zpěv bude. No, v to doufám. Jinak fajn vystoupení, škoda, že kvůli časovému presu krácené.
SKYCLAD naopak vycházejí z melodických mužských zpěvů a dvojhlasů. Po intru se na pódiu objevila čtveřice chlapíků spolu s temperamentní rudovláskou a vystřihli svižné písně Do They Mean Us a A Well Beside The River. Pro mě však Skyclad začali až od třetí Think Back And Lie Of England, kdy rudovlasá čarodějka George Biddle odstoupila od kláves a uzmula housle. Pak nádherně protančila mezi jednotlivými muzikanty, kteří přiváděli spolu s ní klub do absolutního varu. Bylo příjemné sledovat kytarová sóla doplňovaná šikovnou rytmikou i melodické linky houslí. Skyclad mixují metal především s irskými tradicionály? ale nejde o tradicionály v klasickém pojetí. Je to pouze inspirace a musím uznat, že vcelku originální. Místy sice kapela připomínala Levellers, ale jen místy.
Skupina hrála poměrně dlouho a prostřídala skladby skoro ze všech alb. Nezapomněla na novinkové CD ani na patnáct let staré kousky ze začátků souboru. Mezi naprosté vrcholy večera patřily písně jako Another Fine Mess, Just What Nobody Wanted nebo chytlavá a valivá Not The Roman Blues. Osobně jsem viděl SKYCLAD živě poprvé a musím napsat, že mě dostali. Je fakt, že je jejich produkce trochu jednotvárná, nicméně mě to bavilo a to hodně. Líbila se mi komunikace zpěváka s publikem i reakce některých přítomných (zdravím Šotouši :)).
Co musím vyzdvihnout je fakt, že tento večer byl znamenitý také díky skvělému zvuku. Jakmile se zpěvák a kytarista Kevin Ridley např. chopil elektroakustické kytary a opřel do strun, vše bylo slyšet tak jak má. Ono to zní jako samozřejmost, jenomže když si k tomu přičtete dunivou basu Graemeho Englishe (a ta byla občas opravdu ohlušující), rychlé a energické bubny Arrona Waltona a především hutnou kytaru Stevea Ramseyho, tak se divím, že ?španělka? nezanikla. Opravdu nezanikla, byla slyšet a příjemně dotvářela celkový sound kapely.
Skupina se po odehrání dvaceti skladeb odporoučela do šatny a šílený hluk, který v klubu vznikl ji doslova dotlačil zpět na pódium. Následoval přídavek v podobě dvou písní a byl tu nekompromisní konec. Policejní uzávěrka je přítomna i v Rock Café a 22.00 hodina je jistou tečkou za veškerou produkcí, což postihlo i Skyclad. Škoda, protože nezazněly další tři kousky, které byly naplánovány v set-listu. Ale i tak to byla vydatná porce kvalitní muziky.
Jen na závěr interní informace: manager Skyclad je podivín. Klubu nahlásil, že tam kapela přespí, což pravdou nebylo; že přijede obrovským autobusem, což se rovněž nepotvrdilo; a na další den domluvil skupině vystoupení ve třech městech najednou. Samozřejmě museli pak dvě vystoupení zrušit. Takže máme docela štěstí, že to milý manager neudělal o den dříve.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY:
Look
I Would Dance
Together
To Face The End
Lonely
Kashmir
SKYCLAD:
Do They Mean Us
A Well Beside The River
Think Back And Lie Of England
Disenchanted Forest
The Cry Of The Land
Survival Campaign
The Widdershins Jig
The Parliament Of Fools
Anti-Body Politic
Anotherdrinkingsong
Another Fine Mess
AIDS
The Song Of No-Involvement
Not The Roman Wall Blues
Just What Nobody Wanted
Penny Dreadful
Earthmother
Ten Little Kingdoms
Wickedest Man
Spinning Jenny
Land Of The Rising Slum
Cardboard City
Swords Of A 1000 Men
If I Die Laughing?
Thinking Allowed
fotky: Anxur
