Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HEIDEN – Andzjel

Za pražskou kapelu promlouvají hned tři členové - Šáfa, Šimon a Fuga.

SPREADING DREAD vznikli v roce 2007, což znamená, že letos oslaví deset let na scéně. Za těch skoro deset let toho pánové stihli spíše méně než více, hlavně když to vezmeme počtem alb. Ale důležitější je kvalita, a tady už se dá konstatovat, že oba vydané nosiče splňují přísnější měřítka, než jaká se používají u průměrných záležitostí. A protože se SPREADING DREAD na Fobii dvakrát dočkali slušného hodnocení, nastal čas na podrobnější představení této pražské skupiny...

  • Šimon – kytara, vokály / skladatel
  • Míráč – baskytara, vokály / frontman
  • Fuga – kytara / textař
  • Šáfa – bicí / manager


Ahoj. Chápu, že otázky týkající se historie nejsou u muzikantů zrovna nejoblíbenější, ale protože o SPREADING DREAD se zrovna často nepíše, snad neuškodí aspoň krátká rekapitulace toho, co se u vás za těch skoro deset let událo... Kdo kapelu založil a proč? Kolik se v ní vystřídalo lidí?

Šáfa: Kapelu jsme založili se Šimonem a s Traktorem (ex-baskytara) v roce 2007. Šimon měl v tý době nahranejch pár nápadů, který se ke mně dostaly skrze Traktora. V tu chvíli jsem si řekl, že o tomhle kytaristovi se lidi musí dozvědět, a tak jsem se vzápětí domluvil se Šimonem a přijel za nim do Varů. Stačil nám na to jeden víkend a byli jsme pevně odhodlaní založit kapelu a prosadit ji. První zkušebnu jsme měli ve Varech, odkud je původem Šimon, i Traktor. Po pár měsících jsme se přestěhovali do Prahy. Jelikož jsme kromě muziky řešili i existenční problémy, práci apod., nemělo to úplně hladkej průběh a i proto nám trvalo rok a půl, než jsme dali dohromady repertoár na první koncert, a to ještě navíc jen v instrumentální podobě, protože jsme nemohli najít zpěváka. Krátce nato jsme vzali Miloše (ex-MONKEY WRENCH), což bylo takový všelijaký, protože to byla smažka a fungování s nim bylo dost pochybný. Přesto jsme s nim vydrželi rok, ale pak už se to nedalo vůbec. Následovalo opět instrumentální vystupování, až jsme narazili na Míráče, kterýho jsme naprosto drze ukradli kapele INPAIN pod záminkou hostování na demáči. To byl ovšem jen první drápek, kterej se hodně rychle proměnil v pařát jako kráva a Míráč se z Vrchlabí odstěhoval do Prahy a stal se regulérním členem. V tý době se k nám přidal jako kytarista Fuga z Teplic, kterej do tý doby fungoval jen jako textař. A to už se začalo nahrávat první album „Sanatorium“. Od vydání alba se konečně začala kapela rozjíždět, ale pak jsem se rozsekal na motorce a bylo po parádě na tři čtvrtě roku. Mezitim, co jsem byl zrakvejnej, alespoň Šimon naskládal další materiál a už jsme se pomalu začali připravovat na další studiovou tvorbu, když přišla další rána. Traktor se rozhodl odejít a založil si kapelu JUST WÄR. Najít dobrýho basáka v našich nárocích je docela kumšt, ale podařilo se nám to docela rychle. Ozval se nám totiž Žaki (ex-UNBORN), kterej se učí hodně rychle. Jenže krátce na to počal dítě a jakmile se narodilo, šlo to do prdele nehledě na to, že úplně nevydejchával naší demenci. Proto jsme se nakonec rozloučili i s ním a došlo podobně jako u Fugy i na Míráče, kterej ke zpěvu nafasoval ještě břímě baskytary. Jelikož oba měli se svými nástroji již předešlé zkušenosti, nebylo to jen tak plácnutí do větru a taky že se nám to potvrdilo. Teď jsme absolutně spokojený, připravený a nebrání nám už nic. Z dalších muzikantů, který prošli kapelou, stojí za zmínku Kubo (kytara, MOMMA KNOWS BEST) a  Honza Body (výbornej kytarista z konzervatoře).

Když si připomenete debut „Sanatorium“, co vám jako první probleskne hlavou? Jste s nahrávkou stále spokojení, nebo na albu vidíte více chyb než třeba doboví recenzenti?

Šimon: První mi proletí hlavou nepřetržitá tejdenní kalba, při který jsem ve studiu, nechápu jak, nahrál doprovodný kytary. Pak si vzpomínám na poněkud komornější tejden, kde jsem tam už sám nahrával sóla. Tehdy jsem tam marodil s angínou a obvoďákovi jsem chytře nadiktoval adresu studia StreetSound v Pardubicích pro případnou kontrolu.

Fuga: Stále spokojeni, přestože se zvukové možnosti studia stále zlepšují, ta syrovost už k „Sanatoriu“ prostě patří. Při vzniku jsme dbali na ohledy jak na celek, tak na detaily, aby se nám to líbilo na 100 %. Takže s odstupem času lze říct, že se nám to povedlo. Jedinej nespokojenej člověk na světě bude vždycky Šimon, kterýho vytáčej i věci, který tam nikdo jinej neslyší.

V roce 2013 jste se zúčastnili soutěže MetalGate Massacre, kde jste se dostali až do finále a nakonec skončili druzí. Jak s odstupem času tuhle zkušenost hodnotíte? Pomohla vám soutěž k něčemu, kromě hraní na Metalgate Czech Death Festu?

Šimon: Pro kytarovýho samouka, co neumí číst noty, jako jsem já, to byla čest, zahrát si v s klukama v klubu, co tehdy pojmul 500 lidí. O to větší bylo moje rozčarování, když jsme skončili druhý. Sám jsem o nás přesvědčen, že jsme nejlepší metalová kapela v ČR, ale to samozřejmě neznamená, že si to myslí i ostatní. Proto mě velmi mile překvapilo, že nám přijel dát hlas autobus fandů.. vůbec nevim vod kaď? Jinak jsme dostali nějaký poukazy do MC, což každá banda uvítá. Šáfa si jednou nemusel kupovat činel ze svýho atd.

Šáfa: Autobus fandů byl z Týniště nad Orlicí a částečně i z Hradce Králové, kde máme slušnou fanouškovskou základnu. Na ten autobus jsme se s ostatníma složili, protože ve výhře za první i za druhé místo byla i finanční odměna no a my jsme si na to prostě věřili. Byla to fakt paráda. Mimochodem hraní na MCD Festu nebylo díky týhle soutěži, tak to měl jen vítěz. Nicméně, protože jsme tenkrát organizovali turné s Tortharry, vzali nás tam pro dobré vztahy s managerem Gorem, který je jeden z hlavních organizátorů.

Fuga: Jestli si to nepletu, tak díky účasti v soutěži nás pozvali také na módní přehlídku merche kapel Megaton Fashion Show, ze které jsme udělali Megakretén Fish’n’show v podání nám hodném – kromě toho, že jsme se vystrojili jako ultrakreténi, kamarád, kterej tam s náma byl jako maskot (kretén největší), na pódiu sežral uzenou makrelu a zbytky rozházel přímo na molu i do lidí a modelky chodící po nás na tom párkrát uklouzly. Taky jsme nechápali, proč všem tak vadil ten rybí smrad, když to přitom vonělo docela lákavě! Nikdo z nás se pochopitelně nedivil, když se pak v titulku nějakého reportu z večera objevil nadpis „Hudba, móda a leklá ryba!“

Jestli dobře studuji seznam koncertů na vašich stránkách, tak mi z toho vychází tři závěry. Za prvé, že se příliš neobjevujete na letních festivalech. Čím to je? Nikam se „necpete“, nebo není vaše poměrně složitá muzika pro velké open air akce vhodná, nebo možná pro pořadatele atraktivní? To nemyslím nikterak zle...

Šáfa: To je dobrá otázka, odpověď na ní by zajímala nás samotné. Je teda fakt, že se nikam necpeme. V kapele mám sice funkci manažera, ale realita je taková, že pořádného manažera s kontaktama a vazbama bysme potřebovali jako sůl. Přijde mi to pod úroveň se někomu vnucovat na blind. Takže se spíš soustředíme na to, aby se o nás vědělo a když organizátoři budou chtít, tak nás pozvou. Samozřejmě občas je potřeba jít tomu naproti, ale musí to mít hlavu a patu. Je přece známé, že takových těch nabídek kapel na vystoupení je přes čáru a upřímně řečeno, stát někde v davu a čekat, že na mě někdo ukáže prstem, není můj styl. Samotné propagace nemáme příliš mnoho, ale taky se nedá říct, že by byla podceněná. V rámci našich možností děláme, co se dá. Určitě tam budou hrát nějakou roli i naše pauzy, ať už ze zdravotních důvodů, nebo reformy v sestavě. Styl progresivní thrash metal s prvkama death a rock nás asi taky limituje, ale ve skutečnosti můžeme hrát na libovolnym metal festu a klidně i rock festu. Za celou naší existenci už jsme hráli na nejrůznějších akcích a až na výjimky jsme si publikum vždycky získali na svoji stranu a přivedli ho do varu. Bohužel, co se týče festivalů, jsme k tomu zatím neměli moc příležitostí, ale to se věřím již brzo změní.        

Druhý dojem - hrajete hlavně v Česku, nejčastěji pochopitelně v Praze a hojně třeba v Mladé Boleslavi. Praha je jasná, když jste Pražané, Boleslav nevím... ale obecně - dostáváte více koncertních nabídek, než můžete přijmout? Co vás při rozhodování limituje - práce, rodiny, nebo třeba skutečnost, že když pojedete někam na konec Moravy na akci, kam může přijít 30 lidí, tak to postrádá smysl?

Šimon: Když jsme byli s Traktorem ve starý sestavě, odehráli jsme desítky koncertů za rok po celých Čechách, a to je na amatéry, co mimo toho chodí všichni do práce, dost.Takže pokud není zrovna někdo zraněnej, hospitalizovanej nebo odejivší, jedeme na plný pecky. A nebojíme se, že na nás v Prostějově nebudou lidi pařit. Paříme my!, dostkrát se nám stalo, že jsme hráli pro hrstku lidí, ale my to bereme jako zábavu. Je to furt lepší než sedět doma a skrz facebook sdělovat světu, že smrdim, protože mi uhnily nohy v gumovejch papučích.  

Fuga: Bereme vesměs všechny akce, akorát už jsme se naučili odmítat vystoupení, kdy hrajeme v pátek brzy večer někde dál od Prahy. Kličkování mezi kolonama víkenďáků, jen abychom dojeli včas, bylo místy fakt o držku… kdysi jsme takhle jeli do Budějic a v půli cesty jsme to otočili a vysrali se na to a zařekli jsme se, že všechny ty těsný předjížděčky v malym autě plnym lidí a nástrojů za to fakt nestojí.

Třetí zjištění - letos na jaře jste absolvovali krátké turné po Německu. To jste si zajišťovali sami, nebo v tom měl prsty váš vydavatel? Jak turné dopadlo? Splnila se vaše očekávání? Často se kapel ptáme, jestli byly velké rozdíly mezi koncerty v zahraničí a u nás - jak jste to viděli vy?

Fuga: Turné jsme si zařizovali sami na základě předchozího výletu po Německu, který jsme spojili s cestou za vydavatelem při podpisu smlouvy. Projeli jsme se Šáfou několik velkých měst a obhlédli jejich klubovou scénu. Propagace koncertů byla vždy v podstatě na klubu samotném, takže veskrze nevalná. Aspoň si od té doby míň stěžujeme na návštěvnost u nás, navíc to potvrdilo i pár zahraničních muzikantů, se kterými jsme se bavili různě na koncertech. I když koncert v Hamburku byl parádní – starej squat v proslulý čtvrti Sant-Pauli. Ty existence tam byly hodně zajímavý. Každopádně to byla taková zatěžkávací zkouška, jak zvládneme strávit několik dní společně v autě. V tomhle ohledu pohoda, akorát náš tehdejší basák Žaki to už s náma po návratu domů nadobro vzdal. Prostě jsme pro něj banda vyhulenejch kreténů, i když jako muzikanti u něj respekt máme.

Pojďme k novému, nebo spíše skoro novému albu, vždyť vyšlo už před rokem... Čím to, že jej propagujete tak nějak pozvolna? K nám došlo na recenzi až na podzim...

Šáfa: Celou propagaci jsme nechali na vydavatelovi. Taková byla dohoda. Pro ČR jsme si to původně chtěli zajistit sami, ale nakonec i toto měli obstarat oni. Nastavili sice distribuční kanály, ale samotná propagace se někde zasekla. Pořádně nevíme, čím to je. Neradi bychom křivě osočili vydavatele, že se na to vykašlal nebo že to nedělá dobře, ale v každém případě výsledkem jejich půlroční práce bylo asi tak 5 recenzí, z toho 1 v ČR. Pak jsme se trochu pohádali a následovaly 3 měsíce mlčení, načež se nám ozvalo české vydavatelství Musick Attack a začalo se zajímat o dění kolem vydání „Age of Aquarius“. Nabídli nám vydání pod jejich hlavičkou s tím, že by to dokázali lépe a že je škoda, že naše deska zapadla a víceméně zůstala bez povšimnutí. Pokusil jsem se teda smlouvu s BHR zrušit, ale smlouva je smlouva a Thorsten Doering trval na jejím dodržení. V současné chvíli je situace taková, že nám vydavatel Musick Attack pomáhá s propagací víceméně z dobré vůle a s Thorstenem jsem podmíněně vztahy urovnal, došlo v náš prospěch k drobným úpravám smlouvy, posunům termínů apod. V zásadě jsme se dohodli, že budeme pokračovat ve spolupráci vydáním singlu, který už je na cestě.  

Jakou cenu pro vás mají recenze? Když už nějaká vyjde, debatujete nad ní a říkáte si, že vás recenzent zase nepochopil? (úsměv) Stane se občas, že vás nějaké recenzentské plky v něčem zaujmou a zamyslíte se nad nimi?

Fuga: Za recenze jsme rádi a vždycky se o nich pak i pobavíme třeba na zkoušce. Názory recenzentů bereme v potaz, ale především se stále spoléháme na vlastní představu o tom, jak by mělo všechno vypadat.

„Age Of Aquarius“ je zajímavý název, asi se vám nestane, že jej použil nebo použije někdo jiný... Předpokládám, že titul alba má nějaký význam, napadá mě, že album je koncepční, ale moje chatrná angličtina mi nedovoluje do textů hlouběji proniknout... o čem pojednávají?

Fuga: Akorát mě vždycky napadne úvodní skladba z Formanových Vlasů. (úsměv) Název alba jsme nechali tento, protože to tak nějak pěkně v kostce vystihuje tématiku celé desky, která je vskutku koncepční. Základní myšlenka, která protkává všechny skladby, je úpadek. Neustálé nahrazování starých věcí a cest novými, ale ne lepšími. Jo a taky je tam všude kladen důraz na cyklicitu a fraktálovitost všeho ve světě. První polovina alba je spíš epická, taková časová linie od hluboké minulosti až po budoucnost, plná různých zajímavých představ, co jak vlastně mohlo být. Na konci skladby „Karmic Wheels“ naše civilizace přijde na to, že realita není důsledkem hmotného světa, ale že je to naopak - z myšlenek a představ se formuje hmotný svět kolem. Zbytek alba je potom lyrického charakteru, takové přemítání nad tím, co má vlastně smysl. Navzdory našemu tvrdému hudebnímu žánru ale v závěru vychází jako jediná smysluplná věc umění a láska. A ještě jedna poznámka k poslední skladbě - jak už napovídá název, celý text byl inspirován zážitkem se šalvějí divotvornou, což byl asi nejsilnější psychedelický výlet mého života. S kámošem jsme oba zažili podobný výjev nějaké šílené neprostupné bariéry, která se šíří vesmírem, že jsem to prostě musel zanést do slov. Jinak pro hlubší zájemce jsou na našem bandzone profilu všechny texty přeloženy do češtiny.

Vaše muzika je barevná, plná změn, neobvyklých postupů, nebo možná v žánru, který produkujete obvyklých, ale všeobecně spíše neobvyklých. (úsměv) Když skládáte, snažíte se o co největší pestrost?

Šimon: Vzhledem k tomu, že mě nebaví poslouchat kapely, který jenom pořád mydlí éčko, snažím se, aby byla hudba co nejpestřejší, aby posluchače zaujmula a podněcovala ho k opakovanému poslechu. Někdy nechávám hudbu plynout přirozeně, někdy se účelně snažím posluchače šokovat, překvapit a dát tam něco, co by vůbec nečekal.

Progresivní thrash/death metal nemá v Čechách zrovna velkou tradici, kapel, které se mu věnují, nebo spíš věnovaly, je hrstka. Mě napadají hlavně SCENERY a MINDWORK, obě už to ale asi zabalily. Koho vy u nás a v zahraničí považujete za žánrově spříznění duše?

Šáfa: Upřímně řečeno, až takový přehled v kapelách naší úrovně nemáme. Vždycky jsme spíš vzhlíželi k našim velkým vzorům. Pro Šimona jsou to kapely BLACK SABBATH, SEPULTURA a HYPOCRISY. Pro mě osobně GOJIRA, OPETH, LAMB OF GOD apod. V zásadě se vždy shodneme na kapelách s osobitostí, pestrostí a zároveň dobrou technickou úrovní. Vyloženě o žánrově spřízněných duších v ČR a v zahraničí nevíme. Už jsem se párkrát zkoušel po něčem poohlídnout, abychom mohli udělat třeba společný turné, ale bohužel se mi nikoho podobnýho najít nepodařilo. Na jednu stranu potěšující zpráva, na druhou stranu bych uvítal, kdybych přeci jen někoho našel a mohli jsme se spojit.

Jste kapela, jak se říká, zkušebnová, takže většina tvorby vzniká při společném hraní, nebo už jste také přešli na moderní technologie jako celá řada kapel, které se ve zkušebně potkávají, až když mají složeno a jen zkoušejí před nahráváním a koncerty?

Šáfa: Většina tvorby vzniká u Šimona doma. Šimon přinese už téměř hotovou skladbu, protože tvrdí, že ve zkušebně nic nesloží. Potřebuje na to mít klid. Pak to hrajeme ve zkušebně s bicíma, postupně se přidávají ostatní nástroje a začíná se rýsovat kostra. Často se toho ještě dost změní, vlastně se to mění neustále, dokud to není nahraný ve studiu. Podotýkám, že Šimon mění spoustu věcí i ve studiu. Nebo ho prostě napadne ještě něco navíc, s čím se vůbec nepočítalo, tak se to tam nahraje. Ve zkušebně máme nahrávací zařízení na 24 stop, takže si nahráváme demáče. Rozhodně ale nic netvoříme nebo neprogramujeme v počítači. K tomu máme všichni do jednoho odpor. Ve zkušebně se scházíme celkem pravidelně, většinou jednou do tejdne. Dřív to ale bylo mnohem intenzivnější, možná i vzhledem k tomu, že jedinej z Prahy jsem původem já a každej chvíli dojížděl, než se do Prahy přestěhoval. Většinou to vypadalo tak, že jsme se sešli ve zkušebně v pátek a odcházeli z ní v neděli večer. U toho pochopitelně nechyběly basy piv, stohy trávy, občas nějaká pauza v hospodě. Spali jsme na zemi, na schodech, v koši na odpadky nebo ve skříni a všechno ostatní jsme měli totálně na háku.

Album „Age Of Aquarius“ jste vydali prostřednictvím německého labelu Bret Hard Records. Jak se vám to podařilo? Hledali jste vydavatele dlouho? Bylo ve hře více možností?

Šáfa: Vydavatele jsme hledali přibližně 3 měsíce po ukončení práce ve studiu. Začali jsme vyhledáváním labelů na netu. Mezitím jsem nechal vyrobit několik předvýrobních kusů CD včetně potisku v digipacku. Udělali jsme si seznam labelů, které jsme následně oslovili a zaslali jim vzorek s již hotovým materiálem – studiové nahrávky, grafika, atd. Bret Hard Records byli jedni z prvních, ale celkově jsme dostali více nabídek. Také bylo ve hře české vydavatelství MetalGate, kde nás však odradil ediční plán plný na rok a půl dopředu. BHR jsme si tedy vybrali jako nejsolidněji působící společnost. Líbilo se nám, že nejsou moc velký a tím pádem by na nás i mohli mít čas. Velký labely jdou podle mě tvrdě po výdělku a jakmile zjistí, že to nesype, vykašlou se na to, kdežto menší label má zájem budovat si pozici. I když to v tuhle chvíli vypadá všelijak, jsem rád za tuhle volbu a věřím, že druhá půlka spolupráce, kterou máme naplánovanou od začátku roku 2017 bude úspěšnější.

Jak s ročním odstupem spolupráci s firmou hodnotíte? Splnila se vaše očekávání? Dodrželi Němci všechna ujednání?

Šáfa: Vzhledem k duplicitní spolupráci s vydavatelem Musick Attack je patrný, že recenzí mohlo bejt víc, protože nám během krátké chvíle sehnali dalších 7 recenzí, některé další jsou na cestě a spousta jich to prý odmítlo vzhledem k neaktuálnosti. Přeci jen máme listopad, prosinec, ale deska vyšla už v únoru. Naše očekávání nebylo nijak megalomanské, ale že to bude až takovej propadák, si nemyslel nikdo. Jestli dodrželi všechny ujednání těžko říct. Mohlo se stát, že se zrovna trefili do špatnýho období, oslovovali nevhodným způsobem nebo byl problém na naší straně a deska nezaujmula třeba už tím netradičním bookletem, první track na desce je delší kytarové intro a první skladba není asi úplně ideální otvírák. K tomu se taky už vyjádřilo více recenzentů. Takže těžko říct, v čem to bylo. Uvidíme, jak se popasujou s naším dalším produktem, kde nic takovýho nehrozí.

V jakém nákladu CD vyšlo? A jak to vypadá s prodeji? Máte od labelu informace, kam se vaše nahrávka dostala, třeba do nějaké exotické destinace? A jaké jsou zahraniční ohlasy?

Šáfa: Vydavatel vyrobil 1000 ks CD s tím, že 100 ks nám zaslali k volnému prodeji. Aktuálně nemáme k dispozici žádné přehledy, naposled někdy v květnu to bylo ke stovce prodaných kusů. Recenze, které vycházejí na „Age of Aquarius“, jsou trochu rozpačitější než u debutu „Sanatorium“. Je to určitě tím, že tohle album je více experimentální a jednotlivé skladby se mnohem více mění z thrash metalu na rock a obráceně a je tam i dost jiných prvků, kytarových vyhrávek, variací s vokálama apod. Někdo to považuje za originální a nadchne ho to, někdo to prostě nechápe, ale přesto tomu ponechá úctu a prostě to přizná, než aby rozjížděl nějakou kritiku, že to je špatně. Působí to na mě tak, že jsou zvyklí v prvním kole zaškatulkovat, aby věděli, s čím to mají srovnávat a pak se začnou soustředit na nápady, zvuk a celek. S tímhle si moc neví rady. Nutíme je nesrovnávat to s ničim a brát to prostě tak, jak to je. Buď nejsou zvyklí poslouchat takovou hudbu nebo nejsou ochotný tomu obětovat více poslechů, aby se do toho dostali. Přesto se tomuto albu dostává nadprůměrného ohodnocení 6/10 – 9/10.

Zatímco muzika se mi líbí a přijde mi zajímavá, obal podle mého názoru za hudebním obsahem pokulhává. Strohá grafika, nevýrazný titulní cover bez názvu kapely i alba, vnitřek jednoduchý, kresba, která s ostatními stránkami neladí (napadlo mě, že měla původně patřit na titulní stranu)... Vy se mnou ale asi souhlasit nebudete...

Fuga: My víme, že ty naše booklety nejsou zrovna moderní. Celé album je orientované především na ty skladby samotné a vše ostatní slouží k dokreslení atmosféry, kterou chceme u posluchače navodit. Texty jsou tam pro srozumitelnost a pro rozjímání nad jejich obsahem, obrázky a věnování potom nesou část toho celkového významu a podtrhují ty představy uložené do konceptu každého alba.

Šáfa: Ono je to asi taky o tom, že naše představy jsou v tomhle tak trochu mimo realitu, nebo to vyžaduje mnohem lepší zpracování. Původní nápad totiž byl takovej, že to má vypadat jako logo vyrytý někde v jeskyni na skále, kde se rozsvítilo světlo s tim, že okraje půjdou skoro až do černa, aby bylo vidět, že to je jen osvětlenej malej úsek a okolo je tma. Takhle to asi zní docela dobře. Jenže s tím, jak to dopadlo, taky úplně spokojenej nejsem. Ty předvýrobní kusy navíc taky vypadaly trochu jinak, bylo to o hodně tmavější. Zase jsem nedomyslel, že to pak bude viset různě na netu a zesvětlí se to na takovou hnědou sračku. Další zkušenost do budoucna, v tomhle originalita ve prospěch nebyla. Klišé nebo tuctovost, byť dobře vypadající, od nás ale určitě nečekejte.

Od nahrání alba uplynuly už skoro dva roky, tak lze předpokládat, že už tvoříte nové skladby. V jakém duchu? Můžeme od vás čekat nějakou stylovou změnu, nebo se držíte svého kopyta? Kdy asi tak předpokládáte vydání dalšího nosiče?

Šáfa: Nové skladby vznikají a zatím to vypadá opět na trochu jiný směr než na „Sanatoriu“ i na „Age of Aquarius“. Bude to větší nářez. Stylovou změnu bych ani tak neřekl, spíše vytříbenost. Už jsme si toho vyzkoušeli hodně a přijde mi, že by bylo dobrý si přece jen z toho všeho vybrat to, co nás baví nejvíc a na to se zaměřit. Ale uvidíme, co zas Šimon přitáhne. Další nosič je v tuto chvíli v nedohlednu. Mezitím ale pravděpodobně vydáme několik singlů.

A co jiné plány? Co byste rádi v roce 2017 stihli a na co se můžou vaši fanoušci těšit?

Šáfa: Hned na začátku roku máme v plánu vydat první single „Manifest“. V tuto chvíli už máme studiovou nahrávku a chystáme se točit klip. Na vydání singlu budeme spolupracovat s vydavatelem Bret Hard Records a jelikož už další propagace nemá smysl, dohodli jsme se, že vyzkoušíme dohodnout nějaké koncerty v zahraničí a propagovat kapelu vystupováním naživo. V lednu nás čeká vystoupení na pražském festivalu Winter Metal Attack, který má už 11. ročník a podotýkám, že se jedná o benefiční speciál na podporu kvadruplegika s těžkou vadou řeči Marcela Dufka a jeho Hnutí Mácou (www.hnuiímacou.cz). Další plány jsou nekonkrétní, obecně bychom se teď chtěli co nejvíce zaměřit na živé vystupování, ale to, jak už jsem popisoval výše, není jen o našem odhodlání. V tuhle chvíli tak trochu vsázíme na „Manifest“. Musí se to chytnout a snad se o nás díky tomu dozví organizátoři jak klubových koncertů, tak letních festivalů. My pro to uděláme všechno.

RECENZE

www.spreadingdread.com
www.bandzone.cz/ spreadingdread


Zveřejněno: 01. 01. 2017
Přečteno:
3600 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář