DEMIMONDE jsou zpět! Trvalo to téměř šestnáct let, ale jak vidno, vesmírný život se odehrává v jiném časoprostoru a i po tak dlouhé době se může kapela vrátit na scénu. Na otázky odpovídal vrchní kormidelník vesmírného korábu a jeden ze zakládajících členů – Bizzaro. V našem povídání se otřeme o minulost, ale hlavní část rozhovoru je pochopitelně zaměřena na stav současný.
Ahoj Bizzaro, dřív, než přejdeme k povídání o vaší nové desce, bych se rád vrátil k době po vydání „Mutant Star“. Můžeš znovu oprášit vzpomínky a říct důvod, proč vlastně DEMIMONDE skončili?
Ahoj Coornele, a samozřejmě zdravím i čtenáře Fobie. DEMIMONDE skončili pouze z jednoduchého prozaického důvodu. Část kmenových, ale v té době klíčových, členů tak ňák přestal bavit metal a začali se věnovat svému elektronickému projektu Mutant Star. Měli jsme vlastně i rozděláno několik nových – dle mě famózních – nápadů, ale životu neporučíš. Moje následná snaha kapelu ještě v pozměněné sestavě nějak udržet se nakonec neukázala jako správná, resp. ne funkční - nemělo to už to čaro, tak se polobožstvo odebralo k odpočinku a my šli svými směry.
Před šestnácti lety jste díky albu „Mutant Star“ byli poměrně za exoty, v dobrém slova smyslu. Jak vzpomínáš na tu dobu? Jaká panovala v kapele atmosféra a jak jste třeba tenkrát prožívali reakce na vaši tvorbu? Kladných ohlasů byla celá řada, ale určitě nezůstalo jen u nich.
Co si tak pamatuju, a jakože (nejen) vody už proteklo mnoho, ohlasy byly de facto veskrze pozitivní, tedy vlastně stejné jako ty k nové desce. (úsměv) Ale samozřejmě se našly i ty, které o nás mluvily jako o zaprodancích (ta techno pasáž v „Absolute Word“ uprostřed alba dost lidem hnula vnitřnostmi, ale ovšemže byli i tací, pro které tahle pasáž byl vrchol alba), nebo fetkách, ale nám to bylo naprosto jedno. Ta deska vznikala naprosto přirozeně a strašně rychle a ohromně jsme si celý její vznik užili, a vlastně i dodnes, když ji slyším, i přes její nedostatky užívám. Byli jsme mladí, experimentovali, ne pouze v hudbě, ale i v životě, zkoušeli různé… látky, jezdili na párty (základ DEMIMONDE navštěvoval i ty první CzechTeky v Hostomicích a Staré Huti), měli jsme síly vyvádět a drželi hodně při sobě, takže žádná kritika pro nás nebyla ohrožující, smáli jsme se jí. Však jen my věděli, co za tou deskou stálo a proč takhle zněla/zní. Podstatné je, že otevřela nějaké cesty, pár lidem oči a že se na ní furt dobře vzpomíná, to nemůže kdejaká kapela říci.
Tenkrát byla ještě jiná doba, ale prosadit se ve světě bylo těžké jako dnes. Měli někdy DEMIMONDE našlápnuto třeba na nějaké zahraniční turné, případně nerýsovala se spolupráce se zahraničním vydavatelem, atd.?
Ano, prosadit se bylo těžké jako dnes. Tehdy pořádně nebyl internet, vše se řešilo posíláním kvant kazet a vypálených cédéček (na poště mi tehdy přezdívali „spisovatel), musel jsi (většinou z letáků) získat kontakty (ověřit, zda fungují, ale bylo nemožné), investovat do poštovného (lepidlem se mazaly známky, aby je po smytí bylo možno znovu použít), ale dnes technologiemi je těch muzikantů a kapel mnohonásobně víc. Nebo možná není, jen o nich máš možnost se dozvědět, takže těžké je to minimálně stejně, ale jinak. Navíc dnes každý mrkne na YouTube a ví, jak se dá co zahrát i nahrát, tehdy to vše trvalo, bylo to především o tvých schopnostech, a lidi tím byli, mám pocit, kreativnější. Dnes je všude hodně generičnosti, i když dovedené do takřka absolutní dokonalosti.
Abych se ale vrátil k otázce, už po našem demu/albu „The Warrior’s Poets” (to vlastně vyšlo v licenci v Rumunsku!) jsme měli nabídku na smlouvu, ale to už jsme měli rozdělaného něco nového, tak jsme to nechali být a věnovali se radši nové muzice. No a po vydání „Mutant Star“ se nám podařilo dát do kontaktu s francouzskými Holy Records (Mekka takových těch avantgardních kapel jako MISANTHROPE, které už dnes nejsou avantgardní - smích), jež ta deska hodně bavila a kteří ji vzali do distribuce a docela solidně ji prodávali (dost přes 150 ks), takže nám pak logicky nabídli spolupráci, ale my jsme se pár měsíců na to odmlčeli.
Byl jsem v Akropoli roku 2001, kde jste odehráli, nejen pro mě, památný koncert s FORGOTTEN SILENCE, DYING PASSION a S.S.O.G.E., což, jestli se nepletu, byl jeden z vašich posledních setů. Vzpomeneš si ještě na tuhle akci? Já si vybavuju, že klub byl tehdy téměř plný, lidi natěšení, ale vám se tenkrát po zvukové stránce set docela vymknul kontrole. V každém případě to byla dobrá doba pro koncerty, ani nechci domýšlet, kolik lidí by na takovou akci dorazilo dnes.
Jo, na ten koncert si pamatuji a byl opravdu náš poslední. Tehdy na nás chodilo hodně lidí. Vyprodali jsme třeba Rock Café (koncertní sál byl ale ještě nahoře, kde je dnes kino) a ta Akropole byla narvaná. Ale sestava kapel tomu odpovídala. Tehdy lidi tou muzikou obecně víc žili (to byli ještě skuteční fanoušci, ne to, co dnes), nekonzumovali ji tolik.
Jinak ta akce z naší strany byla divoká, to máš pravdu, ale byl to první koncert, kde jsme hráli v rozšířené sestavě (dvou kláves, kytar a zpěvů + basa, bicí, pc), abychom tu desku dokázali odehrát co nejvěrněji jako na albu, což v devíti lidech na podiu mělo za následek, že se z toho zvukař málem posral. (úsměv) Ale já přijel přímo ze služebky z Francie a ta sestava fungovala sotva dva týdny, takže nebudu to házet jen na něj, určitě se u nás projevila únava a i stres. Sám na ten koncert hlavně kvůli zvuku nevzpomínám úplně v nejlepším, ale pak se mi jednou do ruky dostal záznam a tam jsem, k mýmu údivu, rozuměl úplně všemu, takže to nakonec nemohlo být tak strašný.
A dnes? Ano, ani nechci domýšlet… dnes jsme všichni v prdeli... (smích)
Začátkem roku 2011 jsi avizoval jakýsi návrat. Vzhledem k tomu, že deska vyšla letos v létě, mě napadá, co jste těch pět let vlastně dělali? Kromě toho, že jste střádali plány, popíjeli pivo, hodnotili ženský a hulili. (úsměv)
Tak avizovat návrat ještě neznamená hned vydat desku, ne? No popíjeli pivo, hodnotili ženský, (někteří) hulili a občas i střádali (já) plány. (úsměv)
Jinak jsme ale skládali, čistili a pilovali muziku, vytvářeli koncept a grafickou identitu, naučili se používat tempo-tracky a především hledali členy do sestavy. Nejhorší to bylo se zpěvákem a druhým kytaristou, kterého jsme chtěli. A těch sestav bylo několik, jenže většinou se ti lidé naučili tak půlku matroše, což ti zabere pár týdnů/měsíců a pak to z nejrůznějších důvodů vzdali, takže následovalo další a další kolečko a týdny a měsíce ti přibývají. Kdybychom vhodný lidi našli hned, „Cygnus Oddyssey“ mohla vyjít i o dva roky dřív. Ale není třeba lamentovat, aspoň ten materiál uzrál a dostal jasnější kontury.
Evidentní je, že jste měli s novinkou hromadu práce. Ať už vezmu v potaz skládání hudby, do toho zapojení velkého počtu hostů, čímž to ve vašem případě neskončilo. Další kapitolou je velkoryse pojatý booklet navíc obsahující komiks. Kdo z vás měl tužby udělat váš návrat v jistém slova smyslu velkolepý?
Zkus hádat. (úsměv) Být to na klucích, vypadalo by to rozhodně diametrálně jinak. Ale po těch letech ticha prostě chtělo přijít s něčím ne zapamatovatelným, ale nezapomenutelným, nemyslíš?
Navíc, jak jsi se ptal před chvílí, s přibývajícím časem s hledáním nových členů měl ten nápad na uzrání konceptu čas, i když neříkám, že jsme stejně nakonec vše nehonili na poslední chvíli. Nicméně udělat multiplicitní dílo a propojit hudbu s texty a vizuálním příběhem zahrnujícím i legendu naší minulosti, se nejen mně zamlouvalo čím dál víc, takže po vymyšlení synopse a příběhové linie pak nezbývalo než najít nějakého výtvarníka, načež jsem našel Eidyho, který po několika konzultacích nastínil svou představu, vizuál a vdechl příběhu duši.
Jak jste přemýšleli nad zvukovým kabátem? Na „Mutant Star“ mě štval zvuk tvých bubnů, letos je vše v pořádku a jak je slyšitelné, sound se vám na „Cygnus Oddyssey“ povedl namíchat výborně. I v tomhle bodě jste měli velké plány, kterých se podařilo docílit, nebo něco mělo být třeba ve vašich původních myšlenkách jinak?
Už jsem to myslím říkal na Echoes, ale víc než naprosto jasnou představu o zvuku jsme měli představu, jak neznít. A rovněž neopakovat chyby z minulosti. Tedy vyčistit a zkonkrétnit bubny, nepřeplácat zvuk, znít analogicky a živě a nemít to čirý digitál, ale zachovat tam ducha kapely, ale zas se úplně neupírat do minulosti. A zejména vytvořit dojem soundtrackovitosti. A dá se říct, že vše dopadlo skoro až perfektně. Lví podíl na zvuku má Čepa, který nám desku míchal, zapomenout nesmím ani Otyna, u něhož jsme nahrávali - dost lidí se té volbě Davosu jako studia divilo, ale my chtěli znít metalově a Otyn metal točí a umí. Pro mix jsem zkoušel oslovit i několik zahraničních studií, ale buď to z test-mixu byla jen generická sračka za nehorázný peníze, nebo měli – nehledě na to, že bysme si na to stejně museli vzít úvěr – čas až v termín, který jsme neakceptovali, protože to by pak trvalo třeba i další rok a „Cygnus“ ještě teď nebyl hotov.
Kdo je u vás hlavním nositelem nápadů? Jak vlastně probíhá proces tvorby nových skladeb? Po poslechu mi vychází, že to každopádně musí být velká dřina slepit všechno dohromady.
Dík, dřina je to ohromná, to máš pravdu. Ale ono to u nás funguje ve více rovinách. My s Tinťasem (na „Cygnus“ to tak je) a teď i Igorem (tedy s kytaristy) nosíme většinu muziky a tvoříme kostru, nebo základ skladeb. Do toho se pak zapojí ostatní (teď už jen basák, předtím i klávesák) a celé se to nějak dovrství a zaplní jejich linkami, a když je plus mínus hotovo, uděláme tempo-track a hledáme vhodná tempa, necháváme to zrát a působit na nás. Až pak to převezme basák (je zároveň textař, takže se to atmosféricky snaží i nějak sladit s lyrikou), který dotváří základy samplů (na „Cygnus“ mu ve finále vypomohl i náš bývalý kytarista, který stále dělá elektronickou hudbu a má pro to super vybavení), a zpěvák. A když je vše pohromadě, pak posloucháme, nahrazujeme, vyhazujeme, čistíme, předěláváme… ať už se jedná o aranž, nebo zvuk.
„Cygnus Oddyssey“ je deska experimentální, divoká, zpočátku určitě těžce uchopitelná, přesto mi přijde, že oproti „Mutant Star“ stojící na pevnějších základech. Souhlasil bys s mým hrubým popisem? Nebo máš jiný pohled na věc? Jaký?
Určitě souhlasím, a takový byl i záměr. Chtěli jsme, aby deska byla kompaktnější a držela muzikálně při sobě a nebyl to takový galimatyáš, ale zachovat původního ducha jsme chtěli taktéž. Sice byly nápady ty písně rozstříhat a vložit do nich zas nějaké úchylárny a víc se přiblížit té avantgardě, ale nakonec jsme od toho ustoupili, páč nám přišlo líto ty skladby rozbít.
„Cygnus“ je jak kopečková zmrzlina. Máš pevný kornout a na něj dle pečlivého uvážení naplácáš nejrůznější chutě. Prostě metalová konstrukce ve spodku a postprodukce se zpěvy tomu dává šmrnc a výraz.
Na albu s vámi spolupracovalo několik hostů. Podle jaké logiky jste je vybírali? Byla to spíš snaha ještě víc váš výraz obohatit, nebo jste hledali lidi, kteří jsou schopní realizovat vaše představy, s kterými jste si sami nevěděli po technické stránce rady?
Primárně to bylo kvůli obohacení v místech, kde jsme chtěli něco jinšího, nějak tu změť našich nápadů ještě kopnout jinam, něco, s čím bychom sami nepřišli, ale částečnou pravdou je i druhá část tvé otázky, a to, že třeba v „Dark Matter“ si zpěvák nebyl úplně jist svými party, tak si s Dahlien tak trošku vypomohl, což se ukázalo jako správná volba, protože ta podle mě svými linkami skladbu neuvěřitelně nakopla a dala jí drive, který tam De.polar chtěl dostat.
A třeba Ashokovo sólo? To vzniklo jen kvůli nálepce na desku „featuring guests from CRADLE OF FILTH“. (úsměv) Samozřejmě kecám. Už dávno po vydání „Mutant Star“ jsme se někde picli a slíbili si, jestli bude ještě někdy nějaká příležitost, že se nám tam nacpe, a tak se stalo. Jen jsme čekali, až bude trošku slavnější. (úsměv) To sólo je ale mimochodem naprosto mimozemský, seru z něj pokaždý, kdy ho slyším. Genialita.
Na debutu dostávala velký prostor zpěvačka Tanyya. Při vašem comebacku jste si s myšlenkou angažovat ženu nepohrávali?
Ale jistěže pohrávali, bývala by prostor měla opět, ale už se tak ňák na fungování v kapele necítila. A když pak De.polar vymýšlel vokály, přišel i s pár nápady pro ženský zpěv. A výsledek znáte, zahostovala nám Zuska a Dahlien. Asi by těch míst, kam ho šoupnout, býval vymyslel víc, ale muzika na „Cygnus“ nám v základu přijde poměrně docela tvrdá, tak jsme tentokrát dali prostor hlavně jemu. Uvidíme, co do budoucna.
Když bychom chtěli vaši hudbu popsat někomu, kdo vás nikdy neslyšel a museli bychom sáhnout po nějakých kapelách, které by vás mohly trochu charakterizovat, jaké by to byly? Nebo máš pocit, že DEMIMONDE dělají tak nevšední hudbu, že se na tuhle otázku těžko odpovídá?
Tyjo, já myslím, že se na ní hodně těžko odpovídá, čemuž odpovídají i aktuální recenze. Když bys tu muziku jakože rozebral na nějaký podsložky (třeba z pohledu práce kytara/bubny, nebo programming), asi by to bylo jednodušší, ale jako celek mi přijde ta muzika na „Cygnus“ docela neběžná. Jsou v tom prvky blacku, teatrálnosti, nechybí pomalé pasáže, na pozadí často šlape pokroucený deathrash, struktura skladeb a práce s riffy je, řekněme, progresivní, ale zvukem a zpěvy je vyznění určitě soundtrackovité. Co třeba sci-fi metal?
Kdybys na mě zatlačil, asi bych pár inspirativních jmen vykloktal, ale jelikož nemusím, nechám ti to volné. (úsměv) Ale jinak máme rádi všechno a většinou si ani navzájem moc kapel nedokážeme doporučit, finální výsledek je pak… takovýto.
Deska vyšla pod labelem MetalGate, debut u Epidemie. Epidemie kupodivu neustále funguje a pořád vydává zajímavé věci. Napadá mě, jestli jste byli v kontaktu s Martinem Čechem a „Cygnus Oddyssey“ mu nenabízeli k vydání?
Byli jsme v kontaktu a desku jsme mu nabízeli, ale chtěl slyšet konečnou podobu (asi nám po těch letech nevěřil, že dokážeme nějak úspěšně na „Mutant Star“ navázat – no byl to asi i můj největší osobní závazek), ale my desku dodělávali vlastně až do poslední minuty termínu odevzdání podkladů (což byl letošní Brutal Assault, když už jsme tam hráli), takže to nebylo vlastně ani možné. Ale stejně mi pak na žádný z následných mailů z průběhu dodělávání desky neodpověděl, takže nakonec desku vydali MetalGate.
Jak to máte se sestavou? Kytarista Igor a zpěvák De.polar jsou aktivní i v mnoha jiných kapelách. Jak složité nebo jednoduché je bylo vzít do týmu? A jak to bylo s Afagdduem - ten od prvních DEMIMONDE nikde nehrál? Poslední do party je Tintas, toho jsi zlanařil do sestavy jakým kouzlem?
Vemu to popořadě. Afagddu od konce Demi nikde nehrál, pokud budeme mluvit o klasickém nástroji. S Ankhabutem, bývalým kytaristou, ale průběhem těch let dělali Mutant Star – psy-tancový projekt, který dosáhl slušných úspěchů a který v rukou Ankhabuta žije dál. Zapomenout bych neměl na D’avena, klávesáka, který s námi tuhle druhou fázi Demi také rozjížděl. Ten průběhem let hrál pouze na basu v jakési post-školní-punkové kapele. No a když jsme se nějak zpytlíkovali dohromady, přišel k nám Tinťas, původně jen na výpomoc, protože DEMIMONDE nebyl úplně jeho šálek kávy, ale nakonec zůstal a stal se se mnou pro „Cygnus Oddyssey“ vlastně ústřední postavou; myšleno co se týče skládání. Náturou je to největší metla v bandu, předtím hrál v thrash-corových (Bothrops) JARRARACA, takže když s námi začal hrát, většinou nechápal, co a proč je po něm chtěno. (úsměv)
A teď teprve přijdou na řadu prvně zmínění. De.polar toho sice má (vlastně spíš měl, co je fotr, tak toho dost omezil) dost, ale v době kdy přišel, jsme po několika chvilkových zpěvácích už byli docela zoufalí. Tenhle všudybyl skládá a blije v goregrindových POTHEAD, basoval/přizpěvoval v nyní uspaných blackoších INFERNAL BLAZE plus dalším triliónu bezvýznamných projektů a srandiček, takže vedle POTHEAD je DEMIMONDE momentálně jeho jedinou funkční kapelou. A protože má solidní posluchačský rozptyl, měl v sobě nějaký myšlenky a touhy a věděl, že u nás je furt místo, přišel, zkusil a pak se na to z docela banálních důvodů chtěl vyprdnout, ale nakonec jsme ho za nějakých – dnes možná míň vyhovujících – podmínek přesvědčili a desku, jak jsi sám slyšel, nazpíval perfektně a dal jí svými vnitřními osobnostmi punc snad až scéniky.
Průběhem té doby jsme ale pro rozšíření emoční palety (Tinťas je fakt ultra metla) hledali i druhého kytaristu. Tenhle post zaplnil m4xp4yn3 v době, kdy deska už byla složená, dodělal si svý party, ale po studiu bum bác dost bizarně odešel (květen 2015). Měli jsme ale na podzim domluvený koncert s THE CORONA LANTERN, a když se Igor na Brutalu dozvěděl, že nám kytarista odešel, zděsil se, že to odřekneme, takže jsem ho vyvedl z omylu, že kytary jsme měli dvě a že to v tý jedný ňák dáme a že už jsem doufal, že se na ten post hlásí. On provalil bulvy a řekl proč ne, že to zkusí, že se mu náš zvuk a atmoška dost líbí. No vidíš, a v tom listopadu si dal dvě premiéry – tu první s Coronou a tu druhou s náma. A dneska už společně skládáme. A abych nebyl nic dlužen, dodám, že krom Corony dělá ještě deathmetalový DILIGENCE, ale nejradši by toho měl ještě víc. Je to magor. Ze Sibiře. (úsměv)
Docela mě překvapuje, že ty jakožto velice kvalitní bubeník, jsi se nijak extra viditelně na hudební scéně s paličkami v ruce nepohyboval. Vím, že jsi chvíli hrál s GODLESS TRUTH, kolem kterých se toho zrovna taky moc neděje. Tobě se nijak výrazně po hraní nestýskalo? Neříkej mi, že jsi od kapel nedostával nabídky...
No jééééjej, těch nabídek chodí furt hodně i teď, ale nejsem magor jako Iggy. (úsměv) a další plně funkční kapelu už nechci. Při Marastu, fotrovství, dělání koncertů a další věcech už nevím, kdy bych to dělal tak, aby mě nesralo, že to ojebávám. Mám teď resuscitovaný jeden ze starých projektů, který jsme nikdy nedotáhli, takže jo, i během těch let jsem měl několik hudebních aktivit, něco i někde nahrál, někomu vypomohl, ale nikdy z toho nevzešlo nic zásadního. Většinou mě to naopak po konci jen na dlouho vyčerpalo, protože když něco dělám, věnuju se tomu za dva, a zklamání a hořkost pak přetrvává. Ale jinak dík za pochvalu, i když hraní už nic nevěnuju, snažím se tam vždy dát něco navíc, hrát v rámci bicích nějak melodicky a nehrát jen doprovod. Obohatit to.
A mimochodem, s GODLESS TRUTH se něco zas děje. Maj novou funkční sestavu a složených asi pět nových věcí, z nichž aspoň jednu chtějí v lednu nahrát (měli už teď v listopadu, ale bubeník si něco zlomil), takže snad nic neprozrazuju - zdar Švany. (úsměv) Prozradím ale rozhodně už to, že koncertní premiéra jejich nové sestavy se bude konat někdy v březnu/dubnu 2017 v Praze, kde nejspíš budeme hrát také - bude to další z koncertů pod hlavičkou PrΩgue Echoes.
Je známo, že v minulosti jste měli se sestavou problémy a v tom velkém počtu členů jste se sotva kdy scházeli. Pletu se, když si myslím, že už jsi nic podobného zažívat nechtěl a měl jsi tendence se obklopit v rámci možností spolehlivými lidmi? Jak to třeba teď máte se zkoušením a vyhovuje ti klima v kapele, nebo někdo „zlobí“?
Jo, máš naprostou pravdu, nespolehlivost nenávidím a v rámci kolektivu je zničující. Dost lidí si neuvědomuje, jak v tý grupě jsou na nich jiní v jistých aspektech závislí, nehledě na to, když v tý grupě má někdo ambice. To už je pak destrukce a půl kapely tě nenávidí. (úsměv)
Až na výjimky zkoušíme docela pravidelně, většinou jednou týdně, někdy se i dvakrát sejdeme, ale jsou i období, kdy se to nedaří, jako třeba teď před křtem. To jsme sice měli zkoušky asi tři, ale nikdy jsme se nesešli všichni a zkoušeli na etapy po skupinkách. Jinak zkoušející základ jsem já a kytaristé (resp. hlavně Tinťas, jednak to potřebuje, páč hodně hu…zapomíná, a jednak Iggy má další kapely, tak ne vždy může), De.polar si to chodí připomenout pouze před koncerty, kterých zas tolik není, takže nám většinu času na zkušebně zabere skládání, který není z nejrychlejších, protože se nechceme v ničem opakovat, takže než najdeme vhodnou formu a než se na všem shodneme, zabere to.
A ano, někteří (mě minimálně) zlobí, ale jelikož to asi budou číst, přijeď na jaře na koncert a vše se dozvíš osobně. (úsměv)
Takovou vaši Achillovu patu pro vás představují koncerty. Vaše vystoupení se bohužel zatím nesetkala s velkým nadšením, za což mohl převážně zvuk. Cynik by řekl, že tak, jak jste uzavřeli pouť v roce 2001, tak jste na ni ne zrovna v dobrém navázali letos. Myslíš, že jediný problém byl nevydařený zvuk, nebo se dá říct, že vaše hudba je na živou prezentaci prostě moc posluchačsky náročná?
Ono je to tak nějak od všeho trošku. Určitě bez jakýhokoli seznámení bude poslech naší muziky pro její proměnlivost a zvukovou vrstevnatost náročný, ale nejen pro posluchače, samozřejmě i zvukaře, se kterým nemusíš pokaždé dojít shody, neb třeba samply, ač mají u nás roli důležitou, ne vždy nad muzikou burácí, takže je těžké uhlídat, aby zvukař, když něco zrovna ztichne, to z nevědomosti nevytáhl tak, aby další pasáž zas celou kapelu převálcovala. Nejlepší by bylo mít s sebou někoho, kdo nás zná a kdo to maličko pohlídá a ku všeobecné spokojenosti poladí, ale zatím není, nicméně řešíme to. A vzhledem k tomuto se tu nabízí to, že asi nejsme kapela na každovíkendový hraní, kapela, která až na ojedinělé případy dokáže strhnout lidi, co nás slyší poprvé. Ale za tu dobu, co teď nově hrajeme (první koncert asi tři roky nazpět), jsme měli několik supr konciků i po zvukové stránce. Snad to ve vzestupné tendenci bude jen pokračovat, ty poslední tři jsme si užili náramně.
Další záležitostí související s živým hraním je vaše (ne)image. Vás zpěvák je přes masky úchyl a nejradši by tak chodil i pro rohlíky do sámošky, ale když je v tom na pódiu sám a druhý tam vyleze v teplákách, vypadá to přinejmenším rozpačitě. Netvrdím, že všechny kapely na světě musí mít nějakou image, ale přece jen… Měli jste v tomto směru nějaké plány, nebo to všechno necháváte na zpěvákovi a berete jeho image jako jeho vlastní iniciativu?
Dlouho jsme s tímto v kapele bojovali. Ale protože si uvědomuju, jaký jsme na „Cygnus“ vytvořili koncept a jak je vše se vším propojeno, chtělo by to i vizuálně krapet podpořit. Měli jsme nějaké plány a představy, ty ale byly poměrně nerealizovatelné, nicméně vyloženě nějaký dres/úbor/masky jsme také nechtěli, protože vypadat jak kašpaři a dělat něco pouze účelově, nebylo cílené. Takže to chtělo jen nějakou drobnost jako spojující prvek, což jsme teď vyřešili a snad už i ta pódiovka, ne že bude dávat větší smysl, ale minimálně bude kompaktní a s tou naší „Cygnus“ identitou spojující. Teď poslední dva koncerty se nám to, myslím, osvědčilo.
Na samotný závěr k tomuto ještě připojuju komentář zpěváka: „Koukni se na MAYHEM. Tam je Attila taky sám mezi nemaskovanejma vohonama, Necrobutcher vypadá jak socka z nejzaplivanější čtyřky a nikomu to nevadí. Holt dvojí metr.“
Díky moc za prostor ve Fobii, Petře.
