DEMIMONDE... kapela, která před šestnácti lety stvořila na svou dobu a tuzemské poměry obzvlášť velmi odvážnou nahrávku „Mutant Star“, je zpátky. Je to neuvěřitelné, ale skupin, které mají mezi svými deskami takto šílenou pauzu, asi po světě moc nebude. Na druhou stranu kromě toho, že je to zajímavé téma do kronik, je to momentálně tak trochu k ničemu. Kolik lidí, kteří v té době žili hudbou a vzpomínají si na ta léta, teď sleduje scénu? Anebo naopak. Kolika třicátníkům a mladším řekne něco nějaká „Mutant Star“?
DEMIMONDE jsou teď v podstatě novou kapelou. Na desce se podílelo více bývalých členů DEMIMONDE, ale v oficiální pětičlenné sestavě najdeme už jen pamětníky dva. Prvním z nich je basák Afagddu a tím druhým je duše týmu Bizzaro. Bizz je motor kapely, bez kterého by odkaz této skupiny nemohl existovat a ten se rozhodl oživit tuhle hydru ve velkém stylu. To se musí uznat.
Je pravda, že zprávy z tábora DEMIMONDE už nějaký rok zpátky přicházely, ale poslední dva roky to vypadalo, jako že zrod alba je zakletý. Na druhou stranu v časovém horizontu šestnácti let… rok sem, rok tam. Až letos přišel velký třesk. Vesmírný koráb se vydal na cestu a na světě je „Cygnus Oddyssey“. Nová deska vyšla v době konání letošního festivalu Brutal Assault, kde si i kapela, ne zrovna slavně, zahrála. Nicméně konečně už se objevilo něco hmatatelného. První, co člověka překvapí a zároveň mu udělá radost, je zpracování alba. Nestandardní je hlavně formát tohoto média. Samotné CD je vloženo v krabičce o velikosti DVD, čímž ta paráda teprve začíná. Po otevření zjistíte, že album obsahuje mnohostránkový booklet, jehož valná část je komix, který navazuje na textovou složku. V tomto směru unikátní a marně vzpomínám, kolik mám doma podobně zpracovaných desek. Celé album je tak plně koncepční a hraje v něm roli i „Mutant Star“. Vše má své místo a je pravda, že to dokonale ladí s hudbou, kterou se DEMIMONDE na „Cygnus Oddyssey“ prezentují.
A co si budeme nalhávat, hudba je pořád tím nejdůležitějším faktorem. I kdyby zpracování bylo víc než geniální, bez samotného kvalitního hudebního základu by to bylo všechno k ničemu. Je jasné, že postava principála Bizzara, jenž se v hudebních kruzích léta pohybuje jako ředitel Marastu, by mezi lidi žádnou ptákovinu nepustila. To jsem si byl jistý. Otázka spíš byla, s čím DEMIMONDE vyrukují. Jakým směrem se kapela vydá? Bude se jednat znovu o těžce uchopitelnou avantgardu jako tenkrát? Odpověď je i není jednoduchá. Nové album je hlavně zpočátku rozhodně těžce rozšifrovatelná záležitost, ta návaznost v tom dělat věci jinak a po svém tu je. „Cygnus Oddyssey“ je experimentální deskou, i když z dnešního pohledu je slovo experiment vnímáno jinak než před šestnácti lety. Člověk je otrlejší a podobně laděných alb od té doby pár slyšel. Navíc i v tomto žánru, kdy se stala neuchopitelnost běžnou věcí, dochází k obroušení hran. Nicméně DEMIMONDE model 2016 nezní jako experiment za každou cenu. Hudba je to logicky pestrá, ale přijde mi, že sedí na pevnějších základech a je srozumitelnější. Občas se najdou i pasáže, v kterých je cítit něco jako písničková forma. I když neustále něčím narušovaná. Tím nejaktivnějším narušovatelem jsou vesmírné zvuky všech těch užitých synťáků, kterými přispěl i jeden z ex-členů D´aven. Dojem vesmírného tripu se díky všudypřítomným pazvukům podařil kapele nasimulovat dokonale.
Osobně mě o trochu víc oslovuje druhá polovina alba, která je doplněná nemetalovými vsuvkami, jako je třeba saxofonem začínající „Singularity“. Vítané jsou jazzem ovlivněné prvky v „Laval Formation“, v té stejné věci působí osvěžujícím dojmem i kytarové sólo hostujícího Ashoka (CRADLE OF FILTH). „Laval Formation“ dokáže zaujmout mimo jiné pestrými vokály, což platí bezezbytku na celou desku. V tomto bodě se kmenový zpěvák De.polar vyřádil a pohrál si s tolika polohami, až přechází uši. Celkově tenhle novic v sestavě snese velkou pochvalu za výkon, který předvádí. Vědělo se, že tento chlapík má jistý potenciál, ale jeho suverénní výkon mě mile překvapil. A aby toho nebylo málo, ještě k větší hlasové rozmanitosti pak přispívá všeobecně šikovná Dahlien, která svým řevem obohacuje poslední „Dark Matter“.
Když už jsem chválil hlavně druhou polovinu desky, je potřeba zmínit, že i v první půlce se najde také několik výrazných bodů. Jedním z nich je šlapavá „Te Kore“. Relativně přímočařejší věc s údernou kytarovou prací a razantními bicími. Za zdařilé lze považovat zakomponování operního zpěvu hostující Zusky v „The Event Horizon“; song díky ženskému elementu připomíná dobu „mutantní“.
Je evidentní, že nějak smysluplně popsat jednotlivé tracky je téměř nemožné. Každá skladba nabízí nespočet zvratů, odboček, ale ve finále drží pohromadě a nepůsobí jako náhodný slepenec. Neustále nacházím vydařené momenty, které se jen tak na chvíli objeví, aby zase nenávratně zmizely v černé díře, až člověka napadne, že se jedná o plýtvání skvělými nápady.
Pravda je taková, že DEMIMONDE nahráli desku, na kterou díky jejímu širokému záběru nebudu mít náladu denně. Občas se objeví místa, kdy se mašina lehce zadrhne a potřebuje promazat a změna směru není úplně plynulá. Ale tyhle nedostatky dokáží mechanici velmi pružně odstranit. Nejdéle jim to pak trvá ve zbytečně dlouhém intermezzu „Data Breed (interlude)“, ale to už jsou spíš jen takové detaily.
Jakkoliv kdysi vytvořili DEMIMONDE nahrávku pro některé kultovního významu, nepodařilo se jim jejich dílo podchytit po zvukové stránce, obzvlášť bicí znějí z dnešního pohledu, ale ono i z toho minulého, strašně. V tomto směru kapela na novince podnikla mnoho kroků a její snaha, kterou z největší části podpořil ve výsledném mixu a masteru Čepa ve svém studiu, dopadla na úrodnou půdu. A nejen pestrobarevně odehrané bicí mají zvuk, jaký si tato odlidštěná muzika zasluhuje.
Z výše řečeného lze vyvodit jednoduchý závěr. Návrat DEMIMONDE smysl měl. Kapela dokázala navázat na svůj debut „Mutant Star“. I po šestnácti letech se stává těžce zkrotitelným spolkem. Označit je za vizionáře by bylo v dnešní době troufalé, ale poklonu za to, že nahráli takto pestrou desku, která má smysl, koncept a výslednou kvalitu, je hodně potěšující zjištění. Podobně znějící album si naše scéna zasloužila.
Seznam skladeb:
- The Final Destiny
- The Generation Ship
- Event Horizon
- Te Kore
- Data Breed
- Singularity (Absolute Word explanation)
- Laval Formation
- Dark Matter
Čas: 46 minut
Sestava:
- Bizzaro – bicí
- Tintas – kytary
- m4xp4yn3 – kytary
- Afagddu – basa, programování
- De.polar – vokály, programování
hosté:
- D'aven - klávesy
- Ankhabut - synťáky, programování
- Dahlien – zpěv
- Ashok – kytara
- Iggy - kytara
- Zuska – zpěv
