Je docela troufalé, když si dá německá kapela do svého názvu jméno norského města. Spousta lidí by to společně s hudební škatulkou mohla vnímat jako touhu muzikantů zařadit se do bezedného ranku severské scény. Pravda je však trochu jinde. Tohle hudební těleso vzniklo v průběhu roku 2006 a do rodného listu si dalo jméno ASGARD. Osud však míchá karty a zubatá s kosou po světě běhá. Proto se o rok později stalo, že si smrt do svého záhrobního orchestru přivzala jednoho kytaristu navíc. Jeho jméno bylo Robert Burås. Právě on imponoval jako skladatel některým členům kapely natolik, že si změnila název z předešlého ASGARD na NARVIK. Dle města, ze kterého tento hudebník pocházel. Vzhledem k tomu, že kapela pod tímto názvem hraje už skoro deset let, je zřejmé, že pro fanoušky je tento úvod naprosto zbytečný.
Přejděme proto k samotné nahrávce. Skoro tři čtvrtě hodina se nese v duchu moderně znějícího black metalu, kterého je dnes všude mraky. NARVIK však patří k té skupině kapel, která je o kousek dál a proto má možnost oslovit širší publikum. Především kvůli dobré produkci, jež jde ruku v ruce se skladatelským umem. O něm jsem se plně přesvědčil během několika poslechů, při kterých jsem se ani trochu nenudil. Hudba těchto němců je hodně proměnlivá. Ne pouze změnou tempa a výrazu v hlasovém přednesu, ale také drobnými efekty, jako je například přelévání zvuku z pravého do levého kanálu (reproduktoru). Jeden by řekl, že nemá smysl se o tom zmiňovat, přece se nejedná o nic převratného, ale když skladbu „The Shore“ posloucháte, tak je vám jasné, že díky tomuto drobnému úletu je naprosto dokonalá. Právě změna tempa a nejrůznější kytarové přechody jsou to, co mě opravdu baví. Dokonce by se dalo říct, že to jsou právě kytary, kdo částečně nahrávce udává tempo.
Po nezbytném intru, které je na můj vkus docela dlouhé, následuje kousek „Wounds of Aspiration“. Ten jako by z oka vypadnul mnoha severským uskupením. Jen s tím rozdílem, že kytara v některých pasážích zní až moc čistě. Nicméně pokud bych slyšel jen tento jediný kus, tak bych nejspíš tipoval, že jde o kapelu z jiného koutu Evropy. Po tomto především ve středních tempech laděném opusu je na řadě vyhlazovák mířící rovnou na solar plexus. Ten navíc oplývá i krásným název „Geist zu Scherben“. Pokud jsem výše psal o skvělé kytarové práci, tak právě „Psychotic Redeemer“ je dle mého nejméně zajímavý song. Sice se dobře poslouchá, ale zasekávání kytar je na můj vkus až moc časté a skladbu docela brzdí. Což je škoda. To „Fecundity of Death“ je sice pouhá instrumentální skladba, která je i takovým intermezzem, jenž rozsekává album na poloviny. Ale ani to nebrání tomu, aby plnila funkci plnohodnotného tracku. Další dvě jsou opět klasickou přehlídkou variability temné hudby ve vysokých otáčkách. Poslední štych je trochu netradiční, neboť se jedná o výpravný kousek, díky kterému budete mít možnost opět navštívit všechny hudební zákoutí, kterými vás nahrávka „Ascension to Apotheosis“ předešlými minutami provedla.
Pokud mám hodnotit, jak se nahrávka povedla, tak nezbývá, než konstatovat, že se tři roky čekání opravdu vyplatily. Častokrát se setkávám se spoustou hudby, která nemá atmosféru a ani není ničím zajímavá. To však v případě těchto Němců neplatí. Za mě oprávněných sedm a budu se těšit, s čím kapela přijde do třetice.
Seznam skladeb:
- Invokation II
- Wounds of Aspiration
- Geist zu Scherben
- Psychotic Redeemer
- Fecundity of Death
- Berstende Säulen
- The Shore
- BarrenSemen
Čas: 41:22
Sestava:
- P. – bicí
- Lupus – kytara
- Redeemer – zpěv
https://myspace.com/narvik-band
https://www.facebook.com/pages/Narvik/158862487528901
