Sobota Tábor, pondělí Mnichov, středa střecha, mé unavené (Coornelus by řekl staré... - úsměv) tělo se těší na pátek s tím, že odpoledne ulehne k televizi a bude sledovat hokej, u něhož usne. Jenže po obědě volá Honza Kapák, jestli bych náhodou nejel do Budějc na koncert, protože tam hraje s DARK ANGELS druhý koncert coby bubeník a jelikož mu auto neslouží podle představ, hodilo by se mu, kdybych ho tam odvezl. Nabídka jistě lákavá, a protože jsem padlej na hlavu, říkám OK, ale přijeď aspoň do Strakonic busem, ať nemusím do Čestic; navíc mu hledám spoj, abych mu usnadnil již tak lehký život. (úsměv) Sice to není úplně fér prozrazovat, ale co, on to šumavský fousáč snese - autobus mu samozřejmě ujel před nosem. „Radostně“ zprávu přijímám s tím, že tedy pro něj dojedu, jestli se mu nepovede během chvíle něco stopnout; naštěstí se nějaká dobrá duše našla, která Honzu do Strakonic vzala a tak můžeme vyrazit do hlavního města jižních Čech.
Tam dorážíme v půl osmé a po chvilkovém bloudění (ano, klub, ve kterém jsme byli oba několikrát, jsme našli až na druhý pokus) vcházíme do Velbloudu, kde se nachází... dvě kapely a asi tak tři další osoby. Na to, že se za půl hodiny mělo začít, to vypadalo tristně, ale ono se samozřejmě podle plánu nezačalo. Ale nevadilo, aspoň byl čas na kus řeči se známými tvářemi... Lidi taky postupně přibývali, takže se kolem 21. hodiny mohlo začít - to už bylo ve Velbloudu nějakých 40-50 postav.
Během večera se na pódiu vystřídaly tři kapely: INNER SPHERE, DARK ANGELS a VIHAR. Po zhlédnutí jejich setů mě napadlo pojmout reportík trochu jinak. Nejsem žádný znalec, neumím hrát ani na hřeben, ale rozdíly mezi výkony kapel i muzikantů byly opravdu výrazné - což jsem si samozřejmě uvědomil, až když hrála poslední kapela.
Zpěváci
Tady je hodnocení nejsnazší. Radek Popel (DARK ANGELS) je zpěvák s velkým Z, s přehledem zvládal jak čisté, tak ostřejší polohy, s hlasem skvěle pracoval a jeho projev působil suverénně. Ještě teď si vybavuju řadu pasáží, které svým výkonem „udělal“. Na druhou stranu mi nesedělo jeho občasné hecování publika, na něž jsem alergický obecně. Miloš Sokolík (VIHAR) je z jiného těsta, i když v minulosti (v AGE OF STORM) používal čisté polohy poměrně hojně. Dnes dává přednost hrdelnímu řevu a ten mu sedne o poznání lépe než občasné „pokusy“ o civilní projev - na Milošovi bylo znát, že čistý zpěv asi příliš netrénuje a ten pak působil poměrně nejistě a nevýrazně. V INNER SPHERE se hlasově projevují oba kytaristé a protože jde jen a jen o hrubé vokály a řevy, není příliš co popisovat, protože oba pánové prostě řvali a to tak, že to nepůsobilo ani blbě, ani překvapivě. Klasický metalový průměr.
Kytaristé
Tady je srovnání nesnadné, nebo na druhou stranu jednoduché, protože mi přišlo, že všech šest pánů hrálo dobře. Největší pozornost na sebe v mém případě strhával Kuba Vondrka (DARK ANGELS), což ale bylo dáno žánrem - kapela svůj heavy/doom/death šperkuje řadou sól, o která se staral právě Kuba. Ostatní kytaristé (ve všech případech šlo o zkušené muzikanty, kteří prošli řadou kapel) odvedli slušnou práci, nic mně nepřišlo jako rušivé nebo nepovedené, prostě normálka.
Basáci
Překvapivě mi přišli mnohem různorodější než kytaristé. David Hradílek (známý z řady kapel, svého času v TÖRR, nyní VIDOCK a ADAGGIO FUNEBRE) je určitě zručný basák, což prokazoval celý set INNER SPHERE, jeho basa byla výrazně slyšet a předváděl na ni zajímavé kousky. Na druhou stranu mi vůbec neseděl jeho pódiový projev patřící spíše do kapely typu HARLEJ, po pódiu poletoval a dělal grimasy, které k plus mínus (spíše tedy mínus) death metalu kapely nepasovaly. Basák VIHAR hrál asi nejméně nápadně, ale v rámci kapely funkčně, navíc přispíval i vokály - víc mě nenapadá, takže to vlastně bylo v rámci celku OK. A Tomáš Trávníček, to je takový nenápadný tvor, který se nedere do popředí; postával si pěkně v druhé řadě a dělal přesně to, co bylo třeba. Nicméně asi ve dvou skladbách si svou chvilku slávy užil, to když došlo na pasáže, v nichž hrála prim právě basa.
Bubeníci
A tady šlo o tři pány z úplně jiného těsta. INNER SPHERE o sobě tvrdí, že hrají melodic death, ale bubeník hrál typickým bigbítovým stylem. A od jeho výkonu, který možná nebyl špatný, ale prostě nebyl metalový, se odvíjelo mé vnímání kapely. Bez razantního bubenického výkonu se death metal neobejde. Jiný případ je bicmen VIHAR. Práce jeho nohou byla skvělá, kopáky duněly jedna báseň, ale ruce... hodně strohé, jednoduché, přitom poměrně pestrá muzika volala po nějakých přechodech, prostě kreativnějším výkonu. Místy to znělo jako automat, tuc tuc tuc... bylo to přesné, ale chyběla fantazie. Té má Honza Kapák na rozdávání a i díky jeho výkonu DARK ANGELS večeru kralovali. Honza je svým způsobem blázen, i do, snad se nikdo neurazí, jednodušší muziky hrál neuvěřitelné věci, ať už šlo o kopákové smršti nebo ruce, které se nezastavily a hlavně hrály variabilně. O tom, že Honza sází pořádné rány a s ničím se nemaže, je asi zbytečné psát. Navíc si hraní evidentně užíval, což u toho to barda znamená jediné - s DARK ANGELS se mu hrálo výborně.
Z výše uvedeného je asi zřejmé, že večeru kralovali DARK ANGELS, kteří představili několik nových skladeb, jež před pár dny nahráli právě s Honzou za bicími v Hellsoundu. VIHAR jsem si užil lépe než v létě ve Volyni, kde jim kazil vystoupení déšť a INNER SPHERE mě ničím jiným než rozevlátostí na jedné a kvalitním výkonem basáka na druhé straně nezaujali.
