Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

24.9.2015, Tábor – Milenium

44. pokračování festivalu pod patronací Jana Žižky a jeho palcátu přichystali na poslední sobotní večer pánové z F.O.B. O dlouhověkosti této akce už jsme psali nejednou, stejně tak o parádním prostředí klubu Milenium, který od minula prošel drobnou změnou interiéru, kdy pevné koženkové lavice nahradily běžné stolky a židle. Jinačí snad byla i světla pod stropem, jestli se nepletu, jinak prostor velkorysý a pro undergroundové akce až moc luxusní. (Johan)

Letos již po druhé na osvědčeném místě v Táboře na festivalu Žižkův vraždící palcát. Tentokrát přijíždím přesně na čas, s tím, že za pár minut by mělo začít vystoupení YTIVARG. Vzápětí po příchodu do klubu zjišťují, že akorát zvučí MATER MONSTIFERA, protože první kapela nemohla dorazit. Půl hodina se dá v pohodě přežít a během chvíle se zdravím i s Johanem… (4horsemen)

Jedna nemilá věc se ale přece jen udála, YTIVARG se na poslední chvíli omluvili a tak došlo k posunu začátku o 40 minut. Ale spousta známých tváří v čele s ministrem národní sklíčenosti a všeobecného pesimismu snadno čas vyplnila a když dorazil i mazlík z Plzně, mohlo se začít. (Johan)

Roli otvíračů se zhostila MATER MONSTIFERA, jejíž chytlavé popěvky přilákaly pod pódium velice slušný počet příznivců melodického black metalu. MONSTIFERA začala klasicky několika prověřenými štychy, v druhé polovině setu ale došlo na několik specialit. Tou první (neberte mě za slovo, jestli pořadí neodpovídá skutečnosti, ale už si nevybavím, co přišlo dřív...) byl návrat bývalého řvouna Destructora k mikrofonu. Starý pardál (úsměv) odkrákal sólově „Nevinnost“ a se Štěpánem „Beletseri“, jako zpestření určitě dobrý nápad, lidi pod pódiem se evidentně dobře bavili, ale na druhou stranu už to Destructor v hrdle nemá tak jako kdysi, hlasivky už si asi odvykly zátěži. Za druhé se v setlistu objevila nová skladba, která se od ostatní produkce kapely docela lišila, hlavně tím, že šlo o pomalou záležitost; ta by se měla objevit na chystaném novinkovém albu, které kapela chystá na příští rok. A za třetí se na závěr hrál deathmetalový cover (GOREFEST). Za mě spokojenost, kapele to hrálo parádně a s dobrým zvukem, který nechal vyniknout všechny nástroje, šlo o jeden z nejlepších koncertů, jaký jsem od MONSTIFERY viděl. (Johan)

MATER MONSTIFERA je již zavedenou stálicí táborského festu. Někdy se mi líbili víc, někdy míň, ale hlavně nikdy nezklamali. A v podzimní části ŽVP platilo to první. Mezi osvědčenými hity, jakými jsou například „Sedm hříchů“, nesměl chybět ani singl „Beletseri“, který si se Štěpánem vystřihl Destructor, kterého můžeme slyšet na prvních nahrávkách kapely. Před „Beletseri" jsme si v jeho podání vyslechli ještě „Nevinnost“. Celý koncert black metalistů byl perfektní, jen jsem měl pocit, že klávesy se mohly povytáhnout výš. (4horsemen)

Slovenské ATTACK OF RAGE moc naposlouchané nemám, ale na každý pád mě jejich vystoupení bavilo. Koncert parádně odsýpal, grindeři se s ničím nemazali. Hoyas za bicími datloval jedna báseň a já si pěkně podupával do deathového rytmu. (4horsemen)

Takřka polovinu startovního pole tvořily zahraniční akvizice, i když slovenské kapely za úplně cizince asi považovat nelze. ATTACK OF RAGE žel dorazili v okleštěné sestavě ve třech lidech, takže jestliže jsem o zvuku předchozí kapely mluvil v superlativech, tak AOR s jednou kytarou a bez basy zněli poměrně chudě. A asi by kapele víc seděl nějaký stísněný prostor, menší klubík... Bicmen si sice nechal postavit bicí do úrovně kolegů (bicí dalších účinkujících trůnily na půl metru vysoké rampě), ale přesto na velkém pódiu působilo trio tak nějak ztraceně. Muzika AOR osciluje mezi grindem a hardcore, přičemž dokud se hrálo v duchu old school tradic, tak mě to bavilo - bicmen to řezal příkladně, kytarista dělal, co mohl a vokalista se nezastavil; umca umca grindové vsuvky mě ale iritovaly. (Johan)

Začátek ABSTRACT, dalších slovenských hostí, mi unikl, ale když se ze sálu ozval vokál, zbystřil jsem... měl jsem ABSTRACT zafixované jako instrumentální seskupení, tak jsem honem běžel omrknout, jak to s tím zpěvem je nebo není. A ono to spíš není, protože předák jen sem tam do mikrofonu zařve něco nesrozumitelného, jinak hrají prim kytarové party, samozřejmě s rytmikou a lehkým podkresem kláves pouštěných z playbacku. Některé pasáže propracované muziky doslova braly dech, kapela hrála uvolněně a precizně sázela jeden skvělý motiv za druhým, jediné, co mi trochu překáželo, byla až moc velká rozevlátost a srdečnost frontmana, který pod dojmem velice přívětivé odezvy burcoval publikum jako na Masters of Rock... (Johan)

Dalšími slovenskými hosty byli ABSTRACT, na které jsem byl moc zvědavý, protože se mi hodně líbala jejich poslední nahrávka „Lighteory“ a ještě jsem neměl tu čest je vidět. A měl jsem i menší pochybnosti, protože poslouchat hudbu z pohodlí domova, která je pouze instrumentální, je něco jiného než v živém provedení. Hlavně jsem byl zvědav, zda zaujmou tak, abych se nenudil a byl v pozoru po celou dobu koncertu. A musím říct, že obavy se nenaplnily a ABSTRACT pro mě byli největším překvapením a zábavou celého festivalu. Byla to kombinace kytarové progrese s drsnými metalovými riffy. Kytary „soupeřily" s rytmikou a naopak. Pomalé melodie byly vzápětí střídány rychlou metalovou pařbou, tak jak tomu je třeba ve skladbě „Soleusis" a ve dvou kusech zářivek (úsměv). Byl jsem nadmíru spokojen a nebyl jsem určitě sám. A když se mi naskytne další možnost, tak na jejich koncert opět zavítám. (4horsemen)

Další kapelou v pořadí byli táborští F.O.B., kteří mají ve svých řadách nového člena. Na kytarovém postu Honzu Schmida vystřídal Tomáš Tourek, který s bubeníkem Filipem hraje také v kapele PROCRASTINATION. Co napsat o koncertě F.O.B. a neopakovat se. Prostě mi to nedá a musím chválit. Vystoupení bylo živelné, nabité energií. A ze skladeb jako „Infinite Clouds“ až mrazí. „Ace of Spades“ od MOTÖRHEAD bývá již pravidelná závěrečná tečka koncertu, která určitě nikoho nemůže urazit. Ale nejen tento cover, který kdyby nebyl, by byl určitě vyřván jako přídavek, se objevil v playlistu. V polovině koncertu se ozývá velmi povědomý riff a následné
„Slaves, Hebrews born to serve, to the pharaoh...
... Die by my hand, I creep across the land...“

Bomba... METALLICA... „Creeping Death“ je perfektně zahraný, výborně odbubnovaný (úsměv) a super odzpívaný. Mám radost. (4horsemen)

F.O.B. to na Žižkovi vždycky pěkně roztočí, sejde se na ně hojný počet fanoušků a energie tryská oběma stranami. Kapela sázela s jistotou své nadupané songy, Mára s Corbowem lítali po pódiu jako splašení a set parádně odsýpal, navíc jej opět zdobil skvělý zvuk. Podobně jako MONSTIFERA si i F.O.B.ácí připravili nějaké to zpestření - závěrečný cover MOTÖRHEAD za překvapení považovat nelze, ale „Creeping Death“ jinak než nečekanou petelici označit nelze. Navíc ji kapela zahrála strhujícím způsobem a Mára nazpíval neuvěřitelně věrně. Parádní záležitost. (Johan)

Novější skladby „Inverted“ a „Nailed to the Golden Throne“ jsou již osvědčené majstrštyky stejně tak jako staré kousky z prvního alba, ze kterého je třeba „Lovesong“. A HYPNOS je osvědčená sázka na jistotu. Každá skladba odehraná na koncertě zabíjela. A tak tomu bylo i u první vlaštovky nebo spíše vrány z nového alba, které je už pomalu na cestě k nám. „White crow“ respektive celá deska, na kterou si musíme počkat do března, bude jistě pořádný masakr. Co dodat... o HYPNOS se nemá kecat, ale musí se jít na ně. To je povinnost každého (death) metalisty, aby viděl a slyšel, jak se to má dělat. (4horsemen)

HYPNOS jsou sázkou na jistotu, na jistotu profi vystoupení té nejvyšší kvality. Ani v případě HYPNOS nechybělo zpestření, i když neplánované... Vlasovi se povedlo přetrhnout strunu (nebo něco takového...), takže kytaru musel opravit - a protože se tak stalo v průběhu skladby, zněli najednou HYPNOS jako nabasovaná bruska. (úsměv) Bruno pak vtipně parafrázoval Vlasovu chvilkovou nepřítomnost hláškou z představení Divadla Járy Cimrmana Záskok, resp. z Cimrmanova vynálezu sehrát i personálně náročné hry s minimem herců, což se, jak známo, podařilo ve hře Hamlet bez Hamleta. (úsměv) HYPNOS představili i nějaké nové skladby a obecně se dá říci, že aktuálně sázejí spíše na promyšlené kompozice ve středních tempech, v nichž si pohrávají s atmosférou a různými finesami, a nepotřebují se hnát ve vysokých obrátkách. Jsem docela zvědavý, jak bude nové album znít jako celek. (Johan)

DARKFALL jsem poprvé zaregistroval v roce 2002, kdy se objevili na Open Hell Festu ve Volyni. Z tehdejšího setu si pochopitelně nepamatuju nic, ale podle všeho se kapela léta drží death/thrashové škatulky s nějakými těmi melodiemi. Nicméně i přes sympatické vystupování členů kapely, která mimochodem za více než dvacet let existence nahrála jediné plnohodnotné album, jsem z jejich muziky příliš moudrý nebyl, chyběly mi nějaké silnější momenty, které by uvízly v paměti. Goro mluvil o hledačích slepých uliček... (úsměv) (Johan)

Poněvadž mě přemáhala trochu únava a byl jsem namlsán předchozími kapelami, které byly neskutečně výborné, tak jsem rakouské DARKFALL, kteří do nás hustili nekompromisní death metal s notnou dávkou thrashe, odkoukal již z povzdálí, vzdálen mumraje, který se vytvořil pod pódiem, který byl i na tak pozdní hodinu docela slušný. Trochu jsem měl pocit, že hudba je našlehaná podle jednoho mustru, ale jinak se mi jejich koncert vcelku líbil. (4horsemen)

Na jaře zavíral Žižkův vraždící palcát Morbivod se STÍNY PLAMENŮ, na podzim s TROLLECH. Ty jsem neviděl ani nepamatuju, a vidět jsem je chtěl, tak jsem i přes lehký skluz v programu a únavu vydržel čekat... Po půl jedné to kapela rozjela staletým šlágrem „Ve stínu starých dubů“ a poté se vydala na cestu bohatou diskografií. Opět musím pochválit zvukaře, TROLLECH zněli výborně, a já si s chutí vyslechl jak letitou „Podzimní cestu starého vlka“, hitovku „V rachotu hromů“ nebo „Zabíjím s jiskrou v očích“ ze zatím posledního alba „Vnitřní tma“. Potěšitelné bylo i to, že ač TROLLECH končili po čtvrt na dvě, vydržel na ně hojný počet fanoušků, kteří ani kapelu nechtěli pustit z pódia a vyžadovali přídavek. Na ten už žel nedošlo, ale ono těch čtyřicet pět minut stačilo a stálo za to. Skvělý koncert. (Johan)

Na jaře ŽVP navštívily postavy z plzeňských stok, tentokrát Tábor svoji návštěvou poctil TROLLECH z plzeňských hvozdů, který taktéž chystá vydat nové album. Černočerná „Vnitřní tma“ bavila stejně dobře jako melodický starý „Poustevník“. Mrazivé inferno, ač nejsem kdovíjakým fanouškem black metalu, mě bavilo. Opět musím podotknout, že se oplatilo zůstat až do konce. Black metalový závěr festivalu, který byl už 44. v pořadí, byl povedený a celá akce byla tentokrát parádní záležitost. (4horsemen)

Čtyřiačtyřicátý Žižkův vraždící palcát se povedl. Došlo přes sto šedesát platících, všechny kapely hrály do pěkně zaplněného sálu, program byl víceméně dodržován (finální skluz dosáhl sedmnácti minut...), o výborném zvuku už řeč byla. Tak na jaře zase na viděnou. (Johan)

 


Zveřejněno: 28. 09. 2016
Přečteno:
3464 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář