Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
Heathen Convention 2024

Nejen o novém albu a personálních změnách jsme rozmlouvali hlavně s Yardou, s několika odpověďmi se připojil i zpěvák Eddie.

„Poppíci“ mají sakra dlouhý název, složený ze tří slov a šestnácti písmen, přesto se za dobu existence v kapele vystřídalo víc muzikantů, než je těch písmen v názvu. Je jasné, že personální změny kapelu v lecčems limitovaly, ale kytarista Yarda, zakladatel rodu, pořád a pořád stavěl novou sestavu, tu poslední z gruntu v roce 2014. Letos POPPY SEED GRINDER po dlouhých osmi letech od minulého alba vydali u japonského labelu kolekci devíti nových songů a jako bonus přifařili jeden starší.

Ahoj Yardo. Když jsme spolu mluvili v roce 2014, tak jste měli natočené třískladbové promo demo, novou sestavu, plánovali velkou desku a všechno vypadalo když ne růžově, tak určitě smrtonosně. (úsměv). Ale dva roky utekly a nejedna věc je jinak... v první řadě sestava. Už Tě ty otázky na neustálé personální změny musí lézt na nervy, ale přesto - když odešli Honza a Dharm, co to s Tebou udělalo? Signalizovali kluci, že to zabalí, takže jsi měl čas na shánění nových lidí, nebo to přišlo nečekaně?

Ahoj Johane. Jak začít, bylo to docela zvláštní období. Měli jsme nahraný promo a složenej materiál na téměř celou desku. Myslel jsem si, že začneme posílat promáč firmám a podaří se nám brzy najít vydavatele… S Honzou a s Dharmem jsme jako kapela nechodili moc často na pivo. Dharm bydlí v Dobřichovicích, což je z Prahy malinko z ruky a Honzova práce vyžaduje ranní vstávání nechutně brzy. Takže první společná hospoda byla o stanovení si deadlinu k nahrání proma (nedodrželi jsme ho - úsměv) a když kluci najednou chtěli zase na pivo, bylo mi to trošku podezřelý (úsměv). Honza čekal potomka a Dharm už měl půlročního chlapečka a oba prostě věděli, že nebudou moct kapele věnovat tolik času. Hodně oceňuju, že mi kluci o svém záměru odejít z kapely řekli dopředu (což se ostatním bývalým členům ne vždy povedlo) a odehráli všechny nasmlouvaný koncerty. Dharm nám pak ještě na dalších dvou akcích zaskočil, když nedopadla spolupráce s jeho nástupcem. Nakonec jsme tedy promáč posílali jen na recenze. Co to se mnou udělalo? Hodilo mě to zpátky na začátek, ale začátek je nová motivace. Věděl jsem, že mi nezbejvá nic jinýho než postavit kapelu znova od začátku, s hotovým materiálem to prostě nemůžeš vzdát.

Jak dlouho trvalo postavit novou kapelu? Můžeš představit své současné spoluhráče - kde se vzali, kde hráli? Podle fotek nevypadají na úplné mladíky (začátečníky)...

Když mi Dharm oznamoval že končí, rovnou za sebe přivedl náhradu. Mohli jsme tedy rovnou pracovat s materiálem pro „Bleeding Civilization“. Spolupráce sice nefungovala ideálně a nakonec se naše cesty rozešly, bylo ale možný cvičit materiál a zkoušet adepty na ostatní posty v PSG.
Jako první se k nám na jaře 2014 připojil Eddie. Doporučil mi ho Honza, hráli spolu v kapele DESIGNED BY DEATH. Eddie tam působil jako kytarista, ale sem tam si střihl nějakej backing vokál a prostě to chtěl u PSG zkusit. Na rozdíl od ostatních zpěváků, kteří se objevili na konkurzu u nás ve zkušebně, přišel a na první dobrou vystřelil celý promo. Nebylo co řešit.
Basáka jsme sháněli o něco dýl. Dlouho se nikdo neozýval, ale nebylo nutný panikařit. V létě 2014 jsme se na festivalu v Krhanicích bavili u piva o basácích s Hnětulí a ta se najednou otočila k vedle ní sedícímu týpkovi se slovy „ty přece hraješ na basu…“ Týpek se nápadně podobal Klabimu, měl trochu upito (já na tom nebyl o mnoho lépe) a tvrdil, že zahraje úplně všechno, jen musí trochu zapracovat na rychlosti a že nebude vůbec problém si zahrát a uvidí se. Ráno jsem ho potkal znovu a on doufal, že jsem na náš noční rozhovor zapomněl (úsměv). Naštěstí nezapomněl. Před PSG hrál Klabi v hácéčku SENNEN GOROSHI.
Bubeníka jsme začali opět shánět v listopadu 2014. Měli jsme obrovský štěstí, že ve vedlejší zkušebně hrál zrovna bubeník bez kapely – Štěpán, shodou okolností Dharmův spolužák z gymplu. Tou dobou měl nabídku od LUPARY, ale jsem moc rád, že se nakonec rozhodl pro PSG. Štěpána si fanoušci budou určitě pamatovat z doby, kdy mlátil do bicích v DESPISE.

Když jste dali dohromady sestavu, v jaké fázi rozpracovanosti byly další skladby, které se objevily na „Bleeding Civilization“? Jaký je podíl nových členů sestavy na jejich vyznění?

Hudba k desce byla víceméně poskládaná. Respektive, měl jsem hotový kytary a představu o aranžích. Kluci však měli velkou volnost při skládání bicích a basy. A je určitě lepší, když bicí skládá bubeník, než když to dělá kytarista (úsměv). To samý platí i o base. Otextovaný byly jen písničky z proma, takže se i Eddie mohl pořádně vyřádit. „Bleeding Civilization“ je v každém ohledu výsledek kolektivní práce celý kapely.

Když si uděláme inventuru, tak z předchozích tří promo nahrávek, které dohromady obsahovaly šest skladeb (z toho se dvě objevily dvakrát), jsou na aktuálním albu umístěny čtyři z nich. Vzniklo více verzí oněch vícekrát použitých skladeb?

Tady jsme asi fanoušky trošku zmátli (úsměv). Na těch třech promáčích jsou vlastně jen čtyři písničky, občas se ale měnil název. Když pomineme účel hledání vydavatele, šlo nám i o to najít cesty, kterým se při nahrávání finální desky chceme vyhnout. Třeba „Reign of Fear“ a „Variety X“ jsou nahrány třikrát, pracovní verze všech skladeb na CD by ani nešlo spočítat.

Když vezmu třeba „Reign of Fear“, tak ta pochází z roku 2009. Původní verzi neznám - nakolik se aktuální podoba liší od té sedm let staré?

Nejzásadnější rozdíl je, že skladba disponuje textem, verze 2009 byla z pohledu zpěvu jen bohapustým křikem ve svahilštině. Později jsme písničku přejmenovali na „Tossed to Life“, prý to mělo více korespondovat s novým textem, který však jaksi nikdo nenapsal. Písnička se dočkala textu až od Eddieho a vrátila se k původnímu názvu. Jsou zde jinak poskládaný bicí party a samozřejmě nově nahraný kytary s basou.

Už v roce 2014 jste hledali vydavatele, nakonec jste se aktuálně dohodli s japonským labelem Amputated Vein. V dnešní digitální době je svět malý, takže komunikace není problém, ale sehnat vydavatele tak lehké není. Čím jste si Japonce získali?

Ono vlastně v roce 2014 na žádný hledání nedošlo. Chvilku po nahrání proma bylo jasný, že kapela nebude pokračovat ve stejný sestavě dál a nemělo smysl nahrát desku a pak zase začínat od nuly. Jsem hodně rád, že novou desku nahrávala aktuální sestava. Měli jsme možnost si celej proces zrození cédéčka společně prožít, což je pro kapelu strašně důležitý. Těžko říct, čím jsme udělali dojem na Amputated Vein Records. Asi od nás dostali dobrej materiál (úsměv). Pravda je, že nás sami už jednou oslovili v roce 2009, ale tehdy jsme neměli materiál na celou desku. Pro nás je výborný, že to vyšlo teď.

Když vydáváte desku na druhém konci světa, jak je to s distribucí? A jak s nákladem? Jsou Japonci šikovnější obchodníci než Evropané?

Pro Amputated Vein Records jsme se rozhodli především kvůli obrovský distribuční síti a roli hrál samozřejmě i náklad, který je oproti předchozímu CD „Humanophobia“ dvojnásobný, takže jsme hodně spokojeni. Novinka se dá koupit po celém světě, což je asi nejdůležitější.

Možná to zní jako sci-fi, ale kdyby vám firma nabídla turné po Japonsku, co byste na to řekli? Je reálné se na takovou dobrodružnou výpravu vydat?

Odpověď by asi byla „v kolik nám to letí?“(úsměv). Všichni jsme schopný se utrhnout z práce a vyrazit, takže z naší strany to asi reálný je (úsměv).

„Bleeding Civilization“ je signifikantní název, který vyjadřuje pohled na současnou společnost. Když si tak (lámaně - úsměv) pročítám texty, tak nic moc veselého... reflektujete v nich dění v současném světě, a samozřejmě dění, které přináší utrpení a smrt. Kdo je autorem slov? Kde hledáte inspiraci - stačí k tomu každodenní realita, nebo má nějaký text předobraz třeba v knize, filmu?

Texty má na svědomí Eddie, takže bude lepší když se vyjádří sám.

Eddie: Hlavní inspirací k textům je život sám. Lidská rasa a její temné stránky. Destruktivní a sebedestruktivní chování, každodenní realita světa ve kterém žijeme, ať už dnes, dříve či v možné budoucnosti. Inspiroval jsem se jak filmem, tak historií lidstva samého, politickou problematikou, či některými spisovateli, filosofy a jejich moudrostí. Např. Lin Yutang, Richard Dawkins, Edgar Allan Poe, Emile Zola, Voltaire, Friedrich Nietzsche, Sigmund Freud atd...

Některé skladby, jak už jsme zmiňovali, jsou starší - takže zpěvák Eddie přišel k hotovému. Měl k textům nějaké výhrady, případně si je upravoval, aby mu šly „do pusy“?

Eddie: V době, kdy jsem se přidal k PSG a vystřídal tak mého kamaráda a bývalého spoluhráče Honzu, byly hotovy tři skladby včetně textů. K žádnému jsem neměl větší výhrady, krom „Variety X“, kde mi chvilku trvalo naučit se nádechy do refrénu tak, abych ho nepoškodil. Je totiž dělaný spíše pro dva zpěvy a pro jednoho zpěváka je to celkem záhul. Kostra textů zůstala celá, udělal jsem jen menší úpravy... občas něco nahradil, vynechal, nebo přidal, ale význam jsem nepozměnil…

Jakou váhu textům přisuzujete? Přemýšlíte o nich hodně, debatujete, předěláváte je, nebo je berete spíš jako doplněk k hudbě, aby do ní dobře zapadly... Kdybys měl vyjádřit procenty váhu hudba:texty, jak by to vypadalo?

Eddie: Já osobně přikládám textům velkou váhu a věnoval jsem spoustu času tomu, aby melodicky i tématicky zapadaly do stylu hudby, kterou hrajeme. Procentuálně nedokážu vyjádřit váhu textu vs. hudba, řekl bych, že jde o vzájemnou symbiózu.

Nahrávání probíhalo hned na třech místech, z toho dvou v Německu - jestli tedy správně chápu údaje v bookletu. Proč jste třeba zpěv nahrávali jinde než bicí? V čem byla specifika německých studií? A když je srovnáš v podmínkami v Čechách - nakolik se liší?

Ona ta dvě různá studia v německém Hagenu jsou vlastně jen dvě různá patra v jedné budově. Je to příběh o partě kamarádů, kteří si splnili sen a postavili si nahrávací studio. My máme štěstí v tom, že jeden z nich je bratranec mojí ženy a zároveň náš dobrej kamarád Míra. Když si tihle kluci plnili sen, rozhodně netroškařili. Studio Schallsucht je vlastně velká dvoupatrová budova, ve které jsou tři studia a několik nahrávacích místností s akustikou upravenou tak, aby specificky vyhovovala různým typům nástrojů. Takže maj speciální místnosti na bicí, na kytary, na zpěv… a obrovskou režii, odkud je do jednotlivých místností vidět. Schallsucht nevznikal z ničeho, je to zrekonstruovaný starší studio, kde kdysi nahrávali třeba MOONSPELL. V budově je zmíněný velký studio Schallsucht v přízemí budovy, vedle něj je menší studio, kde se vyrábí hip hop. V patře pak je velkej byt, kde bydlí Míra a kromě u-rampy v obejváku si tu postavil další menší studio. Ve velkym jsme nahrávali bicí a nahoře u Míry se dělaly zpěvy. Vybavení velkýho studia se s tím, co jsme měli možnost používat v Čechách, nedá vůbec srovnat. To, co se u nás většinou digitálně simuluje, mají v Schallsuchtu jako skutečnou mašinku.
Míra nám hodně pomohl a díky němu jsme měli možnost nahrávat v naprosto odlišnejch podmínkách, než jsme doposud zažili v Čechách. Finální mix a mastering má na svědomí Otus Hobst, kterej měl velkou trpělivost, protože se míchalo opravdu dlouho, prostě dokud jsme nebyli spokojení.

Kytaru a baskytaru jsme nahrávali v domácím studiu PSG - jak vaše home studio vypadá? Je to jen krycí název pro počítač vybavený nahrávacími SW, nebo jde o něco většího?

Je to krycí název pro velkou ložnici s počítačem, zvukovkou a slušně vybaveným barem (úsměv).

Album „Bleeding Civilization“ lze charakterizovat jako agresivní devastační technický death metal s prvky grindu a HC. Když to zobecníme, tak se dá se říci nic nového pod sluncem, takže jak bys chtěl posluchače nalákat zrovna na váš počin, když v dnešní době vychází denně desítky metalových alb...

Možná to bude znít jako klišé, ale snažili jsme se desku „Bleeding Civilization“ udělat s důrazem na „písničku“. Tak, aby si fanoušek užil radost, kterou při hraní prožíváme i my. Prostě aby bylo cejtit, že nás nejenom baví hrát, ale že nás baví hrát právě ty písničky z desky. Chceme, aby nám fanoušek rozuměl a bavil se s náma, podobně jako na koncertech. Taky si myslim, že můžeme nalákat na opravdu povedej zvuk cédéčka.

Myslíš si, že se v death metalu (líznutém grindem a HC, tedy spíše old school atributy) se ještě dá vymyslet něco nového, nebo jde o variace již prověřených postupů?

Možný je všechno. Vždycky se může objevit někdo, kdo bude na danej styl koukat z úplně jinýho úhlu než ostatní a to se děje, proto se i death metal neustále vyvíjí.

Asi se mnou nebudeš souhlasit, ale mně se obal CD vážně nelíbí. Chápu, že jste si všechno chtěli udělat sami... ale nestálo by za to se radši domluvit s někým, kdo má k výtvarnému umění blíž? Váš potemnělý obal mezi desítkami jiných ničím neupoutá, je takový nevýrazný... Přemýšleli jste nad nějakou jinou variantou, vybírali z více možností? Proč padla volba na ono napůl staré, napůl moderní město?

Domluvený jsme s grafikem byli, ale nějak se mu nepodařilo trefit termín. Začali jsme tedy na obalu pracovat sami a musim říct, že mně se výsledek líbí. Návrhy jsme nakonec od grafika obdrželi těsně před termínem, takže udělat celý obal by určitě nestihl, ale naše verze se nám líbila víc. Chtěli jsme prostě vyjádřit postapokalyptickej obrázek civilizace.

Koncerty jsou vděčné téma, vy jste v uplynulých dvou letech vyrazili i do zahraničí, na Balkán. Můžeš výlet krátce zhodnotit - kde bylo nejlíp, kde to nepadlo podle představ, kolik lidí chodilo na koncerty, jaké mají tamní kluby zázemí, jaké pivo tam čepují... (úsměv)

Náš loňský výlet na Balkán jsme si opravdu užili. Slovinská a chorvatská část byla spíš punková, odehráli jsme jí po boku převážně crustovejch kapel. Rumunsko a Bulharsko bylo mnohem víc metalový a nám celkově bližší. Kluby bejvaly docela plný, především v druhý části turné, ale odhadovat průměrnou návštěvnost si netroufnu. Zázemí se lišilo klub od klubu, někde profi, někde na punkáče. Velkou kuriozitou byl pro nás koncert v Sofii, kde se hrálo na u-rampě v takovym skejťáckym klubu. Byl to poslední koncert a rozhodně zde bylo nejvíc lidí. Pivo bylo překvapivě dobrý v Chorvatsku, kde se rozšířily malý pivovary (jeden jsme navštívili) a docela se dá pít i bulharská Zagorka. Plzeň je však stále Plzeň (úsměv). Hodně jsme si užili balkánskou kuchyň, předevšim v Chorvatsku, kde nás vykrmili kluci z DISLIKE a taky v Bulharsku. Koho by turné zajímalo víc, najde report (zatím nedokončenej - úsměv) na našem Bandzonu.

S novou deskou se by se měla svézt koncertní podpora - máte naplánované hraní na delší čas dopředu? Limituje některého člena kapely zaměstnání nebo rodina v rozletu, takže musíte nějaké nabídky odmítat, nebo jdete do všeho, co má aspoň trochu smysl a dá se čekat nějaká úroveň a kulisa? Co zahraničí, chystáte zas nějaké turné? Nebo zůstanete spíš doma?

Něco se pomalu rýsuje. Koncem roku by mohl klapnout výlet do Bulharska a nějaký festivaly na léto určitě taky vyjdou. Už jsme třeba museli odmítnout nabídku z Chorvatska, protože jsme o den dřív potvrdili festival v Německu. Zaměstnání nás nikoho zásadně nelimituje, takže se cestovat určitě bude. Rodiny nám zatím v rozletu moc nepřekážely, kluci asi problém mít nebudou. Mně se v srpnu narodil syn, ale moje žena je velmi tolerantní a maximálně mě podporuje. Navíc nedokážu bez kapely žít a cestování k tomu prostě patří.

Jak vidíš současnou deathmetalovou scénu v naší zemičce? Já vidím nějakých deset kapel, které dělají death metal na světové úrovni, a vesměs jde o kapely a muzikanty, kteří fungují dlouhá léta, podobně jako třeba vy... Souhlasíš? Čím to je, že se mladí muzikanti v tomto ranku moc neobjevují, neprosazují? V thrash metalu se dá o jakési nové vlně mluvit, ale v death metalu... marně hledám partu kluků pod dvacet... samozřejmě neberu na zřetel metalcore a deathcore.

Těžko říct, nemám takovej odstup, takže sleduju spíš muzikanty, který už léta znám a potkáváme se. Na druhou stranu si myslim, že se určitě něco dít musí, protože jinak by se před pár lety neobjevili třeba takoví KEEP ON ROTTING. Tu novou vlnu thrash metalu poslední rok vnímám taky a mám z ní velkou radost, protože po ní se musí zákonitě zvednout nová vlna death metalu (úsměv). Spousta mladejch kluků to pořádně mydlí, letos jsme na festivalech potkávali třeba MURDER INC. a spousty dalších, je to příjemný osvěžení. Před pár lety to byl samej gore grind, sem tam death metal, dneska je to díky trashi mnohem pestřejší a veselejší. Scéna žije!

Posloucháš hlavně death metal, nebo máš širší rozpětí? Máš třeba nějakou oblíbenou kapelu z nemetalového světa, že by fanoušci snad ani nevěřili, že se ti něco takového může líbit? (úsměv) Jinak samozřejmě poslední slova jsou Tvá, jestli jsem se na něco zapomněl zeptat, a mělo by to být oznámeno, tak sem s tím...

Žádný velký úkroky stranou ode mě nečekej (úsměv). Rád si poslechnu třeba Bowieho, U2… hodně jsem si užil pražskej koncert AC/DC… ale metal poslouchám nejčastěji, není to jenom hudba, je to životní styl.

Rád bych pozval všechny fanoušky na křest naší novinky „Bleeding Civilization“ do pražského klubu Rock Café. Koncert proběhne v úterý 4.10.2016 a zahrajou s námi naši kamarádi MINORITY SOUND a DIPHTERIA. Vstupný bude zadarmo, je to malá omluva našim fanouškum, že na desku čekali dlouhých osm let. Takže doufám, že účast bude hojná a všichni si s námi křest užijou.

RECENZE

www.poppyseedgrinder.cz
http://bandzone.cz/poppyseedgrinder

 


Zveřejněno: 25. 09. 2016
Přečteno:
3494 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář