Spánek ve stanu měl dvě vady: za prvé mi ani nepřišlo, že jsem ulehnul, a už mě z něj vyhánělo slunce. No a za druhé jsem idiot, neboť ze zásadního komba stan-spacák-karimatka jsem tu poslední věc jaksi zapomněl nějakých 300 km od místa konání. Naštěstí je v kempu možnost dát si ranní osvěžující sprchu, takže ze zombie stavu jsem se dostal alespoň ke stavu… ne(úplně)mrtvého?
První kapelou sobotního dne byli domácí PAČESS, tj. studiově one-man project Zdeňka Vlčka vystupujícího pod týmž pseudonymem, jenž si k sobě pro koncerty přizval sestavu, v níž figuruje například basák Parambucha (stejně jako Pačess působící v ASGARD), Styrbjørn z TEARS OF STYRBJØRN nebo vokalista Khaablus (ex- SOLFERNUS). PAČESS jsem nedávno viděl ve Frýdku-Místku na Immortal Shadows Festu a přiznám se, že tam mne bavili o něco víc. Tvorba mistra Pačesse, mísící v sobě prvky blacku i heavy metalu, je svým způsobem neotřelá a svojská, což lze jedině cenit. Přestože mi přišlo vše precizně zahrané, nějak mi to prostě v horkém odpoledni úplně nesedlo. Je ale sympatické vidět, jak si to samotní aktéři na pódiu nesmírně užívají, Paramba se dokonce vydal s basou na procházku k zatím trochu prořídlému publiku. Jediné, co bych přímo vytkl, je podle mě zbytečné neustálé rozezpívávání přihlížejících, které tak trochu kazí atmosféru celého vystoupení.
Následovali polští blackeři TARAN, kteří na soupisce nahradili v Česku oblíbené srbské death/thrash metalisty INFEST. Formace složená zejména ze členů o dost známějších ARKONA, ale přeci jen, co se týče tvorby, trochu slabší a méně zajímavá. Nemilým překvapením pak bylo, že s kapelou už nezpívá Armagog a nahradil jej jistý Cmentarz. Troufám si tvrdit, že s původním vokalistou by bylo vystoupení mnohem maniakálnější a zlejší, takhle šlo celkově o takový průměrný black, v němž se snoubily sypačky s „tu-pa-tu-pa“ pasážemi, nikterak vybočující z řady dalších tisíců kapel. Na závěr ale potěšil cover klasiky „Under a Funeral Moon“ legendárních DARKTHRONE.
Pokud jsem u TARAN mluvil o průměru, moc nevím, co říci o STORMNATT. Jednoduše mě vůbec nebavili. Už zvuková zkouška, kdy zpěvák Mord asi 50krát zahejkal způsobem, který připomínal spíše jiné činnosti než zlý vokální projev, byla poměrně komická. A samotný koncert byl prostě nudný. Ani z desky „Omega Therion“ mě Rakušané příliš neoslovili a naživo akorát potvrdili, že to žádná sláva není. Je fajn, že se snaží o alespoň jakousi image za pomoci nemalého množství krve, ale hudebně tohle pro mě fakt není. Obyčejné až běda a postupem setu jsem nabýval dojem, že Mordovi se ani nějak moc zpívat nechce, neskutečně unylý projev, občas jako by ani nefrázoval. Podle počtu nadšenců v publiku ale je můj dojem spíše menšinový, nicméně nemohu jinak, pro mě byli STORMNATT asi nejméně zajímavou kapelou Hell Fastu.
Jak má vypadat energické vystoupení, by se mohli přiučit třeba u následujících LUCTUS. Čtveřici z litevského Kaunasu jsem už naživo v minulosti viděl a i jsem protočil nějakou jejich nahrávku, nikdy mě ale nijak zvláště nezaujala. Na Hell Fastu mě ale naopak naprosto rozkopala. V padesáti minutách nabídla zejména skladby z loňské desky „Ryšys“ a ta lavina energie, která se ze stage valila, byla zničující. Vše umocnil naprosto precizní zvuk a hlavně neskutečný zápal kvarteta. LUCTUS do svého černého kotlíku přimíchávají i vlivy punkem nasládlého thrash metalu a v závěru se dokonce vytasili s trochou rock’n’rollu, vše působilo naprosto přirozeně, svěže a hlavně to nakopávalo prdel.
Následující SARKRISTA mi nějak úplně unikla a po ní se z nebe začal snášet silný déšť a kolem areálu rejdila bouře, tudíž ukrajinští KHORS stihli akorát nazvučit a asi 40 minut se čekalo, až se intenzita slejváku alespoň trochu zmírní. Kapela sice měla nastavenu vysokou laťku vynikajícím koncertem LUCTUS, nutno však říci, že se jí velmi přiblížila. KHORS nejsou tak živelní a nasáklí thrashem, jejich hudba stojí více na určité epičnosti (ne však podbízivé a laciné), táhlých kytarových riffech a melodiích, každý tón v jednotlivých skladbách má svůj důvod. Co víc, KHORS působili jako vyzrálá a velice profesionální skupina, no není divu, že po nich sáhl label jako Candlelight Records. Lehký déšť a potemnělá obloha ještě přidávaly na už tak silné atmosféře a další z TOPů soboty byl na světě.
A pravděpodobně ten největší následoval. INFESTUS já tuze rád, což můžete poznat i z recenze na zatím poslední desku „The Reflecting Void“. Za vším stojí jeden člověk zvoucí se Andras, člověk, který je schopen své chmurné myšlenky zhudebnit naprosto osobitým způsobem. INFESTUS hrají něco, co bych se nezdráhal nazvat inteligentním black metalem. Není to pouze klasická hoblovačka, kytarový tapping či nepravidelné rytmy jsou v tvorbě kapely na denním pořádku.
Zvukovka trvala o něco déle a jejím výsledkem byl v počátku příšerný sound, slyšet byly v podstatě výhradně bicí, mikrofon vypadával, kytary, na kterých INFESTUS z velké části stojí, naprosto neslyšitelné… Stál jsem přesně uprostřed několik řad od pódia, kde bych čekal asi nejlepší zvuk, ale to tedy sakra nebyl dobrý výběr místa. Mé zklamání se přímou úměrou sužovalo s faktem, že jsem se na INFESTUS těšil v sobotu úplně nejvíc. Naštěstí trvalo jen při první skladbě, neboť výrazně pomohl přesun k pravé straně pódia a úplně dopředu. Osobně bych tedy nejlepší zvuk určitě neočekával v této poloze, v tu chvíli mi to ale bylo úplně jedno. Od té doby jsem se totiž naprosto poddal Andrasovi a jeho družině, která sypala jednu skvělou skladbu za druhou (namátkou „A Dying Dream“, „Spiegel der Seele“, „Down Spiral Depersonification“, jedním songem ale zabrousili i k stařičké desce „Worshiping Times of Old“). Lídr INFESTUS jasně vyhrál „soutěž o nejcharismatičtějšího frontmana“, svíjel se na pódiu a řval snad ještě maniakálněji než na deskách. Čišela z něj v daný moment naprostá oddanost hudbě, snaha co nejvěrněji předat pocity ve skladbách zakomponované. Dechberoucí… nic víc nelze dodat.
Nizozemští FUNERAL WINDS měli roli sobotního headlinera, ale musím se přiznat, že po takovém zážitku, který přichystali INFESTUS, zněli tak nějak vyčpěle. Nechyběly svícny, krev, potud v pořádku, ale až příliš jednotvárná rubanice byla po Andrasově formaci tak trochu o ničem. Některé pasáže jako by byly naprosto obšlehlé z mardukovské „Panzer Division Marduk“, sypačka to byla solidní a formálně asi nejde FUNERAL WINDS nic moc vytknout. Neříkám tedy, že byli Nizozemci špatní… asi jen INFESTUS byli příliš dobří.
Na závěr si pořadatelé připravili opravdovou lahůdku, jež se na hudebním poli objevila teprve nedávno, přesněji v roce 2013: KZOHH. Jen o rok později se vytasila s famózním debutovým počinem „IAOLTDOTAD“, v němž byl do depresivního black metalu výrazně a nesmírně vhodně zakomponován saxofon a své místo zde mají i klavírní party. Ne až tak typické propojení působí téměř dokonale, deska i přes téměř 70minutovou stopáž ani na chvíli nepovolí soustředit se na cokoliv jiného. Loni vyšla KZOHH druhá deska „Rye. Fleas. Chrismon.“, která je sice také dílem velmi kvalitním, ale už se z něj vytratila ta touha experimentovat a jde spíše o trochu standardnější black/doom metal. Navíc KZOHH prošli změnou na pozici vokalisty a podle mě Zhoth úplně nedokázal Zorna nahradit.
Potemnělé vystoupení KZOHH, u nichž mimochodem působí i dva členové KHORS Helg a Khorus, bylo postaveno právě zejména na druhé studiovce, navíc Ukrajinci vystoupili bez klávesisty Hyozta, namísto něj pro koncerty využívají i druhého kytaristu. Veškeré ambientní či jiné vsuvky tak byly pouštěny z playbacku. Za těchto okolností se tak KZOHH prezentovali spíše ve stylu novější tvorby, což mne jakožto obdivovatele zejména debutové placky zamrzelo, na druhou stranu se i tak pětici zdařilo ukončit festival velmi důstojným a chmurným způsobem. Pochodně plály, čtveřice instrumentalistů v roztrhaných pláštích, hnusných maskách a s oprátkami kolem krku staticky obsluhovala nástroje (zejména basák Khorus se snad ani nehnul) a vpředu Zhoth, který mě naživo přesvědčil, že přeci jen může být dobrou náhradou za Zorna. Válel se po zemi, ryčel jako o smrt a přestože hudebně je tato podoba KZOHH trochu obyčejnější, show to byla výborná. Jen únava už mnou trochu cloumala…
Závěrem bych chtěl poděkovat celé organizátorské crew Hell Fastu za výborně uspořádanou akci, a to jak z pohledu kapely, tak návštěvníka. Ocenil jsem i slavkovské pivo (všechny tři druhy byly v pohodě pitelné) nebo široký výběr pokrmů (XXL porce čínských nudlí byla opravdu XXL!), stejně tak dostatek prostoru ke stanování, nebylo nutné lepit jeden stan na druhý. Harmonogram by bez vnějších a neovlivnitelných záležitostí (zpoždění letu finských kapel nebo průtrže mračen) šlapal také jako na drátkách. A samozřejmě cením i fakt, že se pořadatelům dokázalo na HFA dostat bandy, které v ČR vystupují opravdu sporadicky. Jen co asi nikdy nepochopím je, že někteří jedinci mají potřebu kapelám ukazovat, jak vysoko skáče jejich německý ovčák… čím si to třeba tací INFESTUS zasloužili? Zbytečná kaňka na jinak výborném festivalu.
