Zdar chlopi! V současnosti je ve vašem táboře nejaktuálnější záležitostí čerstvé album „Rest in Piss“, pojďme se však ještě bleskem vrátit zpět k tři roky starému „Ride to Hell on Fucking Whores“. To, stejně jako novinka, vyšlo pod záštitou magazínu Pařát a prakticky se tak naskytla příležitost dostat vás k většímu počtu posluchačů. Jak jste spokojeni se zpětnou odezvou, zaznamenali jste více reakcí či větší zájem o vaši kapelu?
SEKERSSON: Ano, zaznamenali. Dle těch reakcí se předchozí deska lidem hodně líbila a sklidila veskrze i pozitivní recenze. Ono sám za sebe můžu říct, že "Ride to Hell on Fucking Whores" je pro mě zatím asi jediná nahrávka, na které jsem se podílel jak hráč, tak i jako spoluautor, a se kterou jsem maximálně spokojený. Ani s odstupem času bych na ní vlastně nic neměnil. Nějaké kladné ohlasy na "Ride to hell..." přišly i ze zahraničí, což je prostě paráda a víc si ke spokojenosti muzikant, který to nedělá pro prachy, snad ani přát nemůže. Co se koncertování týká, tak tam to zůstalo víceméně při starém. I když je pravda, že na pár akcí jsme byli pozvaní právě díky tomu, že se organizátorům ta deska líbila.
Zmiňovaná novinka opět u Pařátu. Proč jste se rozhodli pro další spolupráci s Herdronem, uvažovali jste třeba i o nějakém jiném vydavateli, zkoušeli jste oslovit někoho jiného?
SEKERSSON: Abych se přiznal, žádnou jinou možnost jsme ani nezkusili. Oslovil jsem Herdrona a ten byl ochoten k další spolupráci, takže nebyl důvod nic jiného vymýšlet.
Máte už nějaké zkušenosti, zkuste tedy nastínit, v čem jsou plusy a naopak mínusy vydání alba ve formě CD přílohy metalového magazínu. Nemáte například obavy, že spousta lidí podvědomě bude brát vaše album „jen“ jako přílohu časáku a věnovat mu méně „pozornosti“, než kdyby si album museli koupit klasickou cestou za klasickou cenu? Že hrozí větší riziko „zahození ho do koše“?
SEKERSSON: Pokud bychom si desku vydali sami, nebo nějakou jinou cestou, tak bychom to udělali bezesporu v menším nákladu, třeba 300 kusů a konec. Takhle se to dostane ve fyzické podobě k mnohem více lidem, a i kdyby tři čtvrtiny dotyčných s tou deskou mrsklo do koše, furt zbyde velký počet těch, co to snad neudělají. No a další nespornou výhodou je i to, že když se lidem nebude deska líbit, mají přece ten časák (smích). Navíc já nevidím na tom, že album vyjde "jen" jako příloha časopisu nic, co by ho degradovalo o level níž. Jasně, není to žádný promakaný digipack s nabušeným třicetistránkovým bookletem a člověk si k tomu musí dokoupit krabičku, ale to snad není až takový problém. Spousta lidí si navíc dneska nahrávky archivuje úplně jinak, třeba jen jako data. Já osobně ale CD stále kupuju a to i přesto, že je už nemám pomalu kam dávat (smích).
„Rest in Piss“ jako název novinky – koho to napadlo? Má to nějaký hlubší smysl nebo se vám líbila jen ta samotná slovní hříčka?
MOLOCH: Žádný hlubší smysl, jen slovní hříčka. Už na minulém albu mě napadla taková blbost „Open your Ass“, jako taková parodie na často používané „Open your Eyes“. Snad si to 4% komunita blbě nevysvětlila (smích). Tohle je podobný případ, akorát Sekersson měl docela problém udělat na tohle heslo nějaký alespoň trošku smysluplný text. Zkoušel jsem to i já, ale furt mi z toho lezlo agro (smích).
Jak se dalo očekávat, hudebně jde opět o klasický VIRTUAL VOID, na první poslech je však slyšet mírný rozdíl ve zvuku oproti minulé desce. Čím to, byl to záměr?
SEKERSSON: Ano, rozhodně to byl záměr. Se zvukem na předchozí desce jsme sice byli naprosto spokojeni, ale nechtěli jsme udělat zvukově lautr stejnou nahrávku. Chtěli jsme docílit syrovějšího zvuku a dopadlo to podle mě dobře. Takhle ta deska zní v podstatě skoro stejně, jako když nás lidi slyší naživo. Zvuk je přirozený a nevyumělkovaný. Samozřejmě živě nemáme dvě kytary, ale vzhledem k tomu, že na nějaká sóla docela serem, to až tak nevadí. Já mám syrovější a přirozenější zvuk mnohem raději, takové ty vyšperkované studiové zvuky mě mnohdy spolehlivě odradí od poslechu.
MOLOCH: Já jsem pro zajít příště ještě dál a nahrát to způsobem naživo, bez oprav, bez modulů, a nejlíp na první dobrou. V roce 2009 jsme spáchali album „No Time for Heroism“, které jsme přesně takovým způsobem nahráli. Nikdy se nedočkalo oficiálního vydání, protože je pro normální smrtelníky naprosto nevstřebatelné. Navrhl jsem, že by se mohlo dát na CD alespoň jako bonus, ale kluci vyměkli (smích).
U vašeho nového materiálu mám osobně menší problém. U některých skladeb mám pocit, že by nebylo ke škodě věci zkrátit délku skladeb, třeba hned úvodní „Iron Citadel“. Myslím, že vám více sluší takový ten tradiční rock’n’rollový přístup k tvorbě, tedy napálit to do lidí bez serepetiček (viz „Dying Beast“ nebo titulní song) a nenatahovat je neúměrně dlouhými skladbami, kde se toho zas tak moc neděje. Setkali jste se s podobným názorem, a jakou máte případně na něj odpověď?
SEKERSSON: No, ve chvíli, kdy píšu tuhle odpověď, těch reakcí na novou desku až tak moc není. Z toho mála se nad tím zatím nikdo moc nepozastavil, ale je pravdou, že když se na to člověk podívá s odstupem, tak občas objeví něco, co by udělal trochu anebo úplně jinak. Ono například zmiňovaná "Iron Citadel" byla ale záměrně takhle skládána a koresponduje s textem. Zkrátka stroj, který bez přestávky funguje ve svém neúprosném a monotónním rytmu. Tebou popisovaný pocit já osobně vnímám asi u dvou skladeb, ale někomu se to zase líbí tak, jak to je. Holt sto lidí, sto chutí, a taky záleží, jak náročný je posluchač. Každopádně rovněž souhlasím s tím, že přímočará rokenrolová poloha nám sedí nejvíc. Nicméně, chtěli jsme zkusit udělat některé skladby přece jen trochu jinak, a pracovat přitom s minimalismem byl náš záměr.
MOLOCH: Poslechni si „Blood Fire Death“. Tam je to pojato úplně stejně. Na začátku kurevsky dlouhý epos, pak tam napálil ty rychlé šlehy, a nakonec zase nekonečný pohřeb. Přesně tak se mi to líbilo, a aby byli kluci z obliga, byl to můj nápad. Musíme ale přiznat, že jsme byli z celkové stopáže trošku překvapeni (smích)
S předchozí otázkou mě napadá, jak moc do nahrávání desky zasahoval Martin Roženek, v jehož GM STUDIO jste nahrávali (stejně jako minule), a který je uveden i jako spoluproducent? Neuvažovali jste třeba o nějakém jiném producentovi, který by měl od vaší tvorby trochu větší odstup?
SEKERSSON: Martin Roženek je sice uveden jako spoluproducent, ale do skladeb nějak extra nezasahoval. Pouze v částech, kde jsou klávesy, působil jako rádce v tom, kde by bylo dobré to oživit a kde už ne. Hlavní díl jeho činnosti je především ve zvuku. Nicméně držel se toho, co jsme chtěli my, a nic nám nevnucoval. Martin je skvělý muzikant i zvukař, a dokázal velice brzo pochopit, jak chceme znít a to i přesto, že co se hudebního vkusu týká, je on úplně někde jinde. O nějakém jiném producentovi jsme zatím neuvažovali. Důležité je si vše naplánovat tak, aby tam byl jistý časový odstup. Ne vždy to ale v reálu jde. Zkrátka natočit syrovou nahrávku, pak si dát pauzu, a poté se k tomu zase vrátit. Mnohdy tak vyplyne na povrch spousta nedostatků. Na druhou stranu vrtat a předělávat něco do nekonečna je taky na hovno. Pokud by se nám nějaký dobrý producent ozval, do prdele bychom ho zřejmě neposlali.
MOLOCH: Já ani nevím, jak přesně definovat, co je to producent. Já jsem původně myslel, že je to člověk, který se dívá na nahrávku očima potenciálního posluchače a přizpůsobuje ji k tomu obrazu. V tomhle smyslu je nahrávka vlastně bez produkce. Probíhalo to tak, že jsme Martinovi řekli: podívej se, na začátek potřebujeme nějaké harampádí, pak tady nějaké zvuky větru, tady nějaké "áááááááááá". Martin věděl přesně kam sáhnout a jak to udělat, a kolikrát nám ukázal možnosti, o kterých jsme neměli ponětí. V tom spočívalo veškeré naše „producírování“.
Délka alba je docela slušná, v desítce skladeb najdeme i dvě znovu nahrané, jež jsou staršího data a svého zveřejnění už kdysi dávno došly. Jaký byl k tomuto rozhodnutí důvod?
MOLOCH: Skladby „Ill Send you to Hell“ a „Immortal Shadows“ jsou jediné skladby, které dodnes hrajeme na koncertech. Jsou z 90. let a podle té druhé jsme pojmenovali náš fesťáček. Myslím, že jsou obě tak dobré, že si zasloužily nový kabát.
Jako velmi dobrý nápad mi přijde oživení v podobě Milanova zpěvu v posledním marši „Funeral March of the BrokenOnes“, kde díky celkové atmosféře najednou delší hrací čas vůbec nevadí, spíše naopak. Nemyslíte, že by v budoucnu nebylo marné takovýchto oživení do vaší tvorby zařadit více?
SEKERSSON: Nám se tohle oživení také moc líbí. Já osobně mám doom metal a podobné věci moc rád, takže bych se tomu v budoucnu určitě vyhýbat nechtěl. Když si vezmeš naše poslední tři nahrávky, tak vždy končí pomalou skladbou. Otázkou je, zdali by se to ve větší míře hodilo pod nálepku VIRTUAL VOID, která (jak jsi zmínil) je nejsilnější v té rokenrolové poloze. Ono nějaké plány a touhy do budoucna v našich hlavách určitě jsou, ale co z toho se podaří zrealizovat a co ne se teprve ukáže. Zatím je pro nás důležité to, co je.
MOLOCH: Možná to bude brzy aktuální, protože cítím, že mi pomalu začínají haprovat záda, což je daň za dlouholeté hraní s naprostou absencí techniky hraní (smích). Jsem samouk, který drží paličky jak vařečky a pere to tam silově. Dost mě to vždycky limitovalo, ale mně se fakt nechtělo hodiny a hodiny cvičit. Místo toho jsme raději pařili v hospodě. Ale o tom je přece rock’n‘roll.
Texty píše basák Sekersson. Přistupuje k jejich tvorbě jako k povinnosti, že něco musí zpěvák odbékat, nebo se do nich snaží usadit nějaké hlubší myšlenky?
SEKERSSON: No, nejsem sice žádný poeta a filozofický textař, ale co se textů týká, tak se do nich vždy snažím dát něco, co má nějakou myšlenku mít. Dělám to opět velice jednoduchou a srozumitelnou cestou, a to nejen proto, že nejsem žádný zdatný angličtinář, ale hlavně proto, že chci, aby to bylo jasné a pochopitelné. Jestli se to daří, to ať posoudí ti, co si texty čtou. Co se obsahu týká, tak "Rest in Piss" v podstatě navazuje na předchozí desku. Texty jsou většinou kritické a týkají se věcí, které mě v tomto světě serou. Nic tím sice nevyřeším, ale aspoň se mi pak trochu uleví (smích). Původně jsem se na nové desce chtěl věnovat úplně jiným tématům, ale nakonec to nevyšlo. Snad jen "Funeral March Of The Broken Ones" je tematicky trochu jinde. No a původně měl být i text ke skladbě "Return Of the Winter" pouze velebením mé oblíbené zimy. Nakonec se tam ale to prohnilé lidstvo zase dostalo a skladba tak tématicky zapadá do celku (smích). Ono s tou zimou nechci působit jako nějaký pozér, ale já to roční období miluju od svého dětství a těžce nesu to, že v posledních letech už skoro žádná zima není. Snad se ty normální zimy zase brzo vrátí!
MOLOCH (milovník léta): Ale joooo, přeju ti to (smích).
Tradiční v klasickém slova smyslu začíná být i váš maskot divého prasete, jenž na aktuálním front coveru řádí na jakémsi hřbitově. Čí byl obal nápad, kdo je jeho autorem?
MOLOCH: To prase jsme vymysleli společnou silou, stejně jako parafrázi na MOTÖRHEAD na předešlé desce. Jen Chemosh se distancoval, asi se za „Pašíka“ styděl. Namaloval ho Pavel Ulrych, můj kamarád, bývalý spolupracovník z továrny, výtvarník a tatter z Nového Jičína. Na novou desku jsme mu říkali, ať nakreslí buď biomechanické prase, nebo prase ryjící na hřbitově. Nakonec jsme vybrali tento motiv, no spíše kluci. Mně se napoprvé moc nelíbil, ale zvykl jsem si.
V souvislosti s minulým albem vyšly i trika s odpovídajícím motivem, chystáte nějaký merchandise i letos? Něco jsem také zaslechl o pivech v PET lahvích s logem VIRTUAL VOID, o co šlo?
MOLOCH: Trika i mikiny budou, taky nějaké placky. No a k tomu pivu nás inspiroval Hadgi z ANTIGOD, když jsme viděli jejich pivo, jen tak jsem prohodil „ty vole, to by chtělo taky nějaké pivo, že?“. Původní název„ PISS“ jsme zavrhli z úcty k pivovárku v Hukvaldech, který nám patnáctiprocentní jantarový speciál vyrobil. Nemuseli by to kluci dobře pochopit a mohlo by to ohrozit další spolupráci. No, a když jsem se pochlubil PAČESSOVI, kytaristovi z ASGARD a známému pivovarníkovi a znalci piva, tak mi odpověděl „no joooo, dneska má každý pivo, ale my s ASGARD jsme byli první.“ Zdravím tě, kámo, a vzpomínám na tvou exkurzi a přednášku ve Slavkovském pivovaru.
Pocházíte z moravskoslezských Beskyd, za humny Polsko, nedaleko Slovensko... Máte nějaké fans v zahraničí, zaznamenáváte z venku nějaké ohlasy či pozvánky na koncerty? Kde nejdál jste s VIRTUAL VOID hráli? A jak to máte vůbec s koncerty a jejich návštěvností?
SEKERSSON: Ale jo, nějací fanoušci se najdou i na Slovensku a v Polsku, a jak už jsem zmínil na začátku, nějaké reakce přišly i z vzdálenějších zemí. Na Slovensku jsme, díky výměnám, hráli několikrát a byly to všechno vydařené akce a v Polsku asi jednou. Nejdál hráli VIRTUAL VOID v Německu, ale to bylo někdy v době desky „Dictatorship“ a s úplně jinou sestavou. Převážně se pohybujeme pouze po ČR a někdy na tom Slovensku. Co se návštěvnosti týká, tak to mají asi všecky undergroundové kapely stejné. Někdy dorazí na akci pár nadšenců, jindy jich je plný klub. Ale není to jen o tom počtu. Důležitá je atmosféra a nálada. Mnohdy jsou ty komornější akce lepší a člověk si je víc užije. Na druhou stranu je pravda, že když se člověk trmácí přes půl republiky a dorazí na akci, kde je v podstatě každému u prdele, tak to na náladě moc nepřidá, ale takových jsme naštěstí moc nezažili (úsměv).
Pokud si vzpomínám, nějaký váš zahraniční příznivec stvořil neoficiální video k songu „Bastards and Liars“ z minulého alba, které jste určitým způsobem vzali za své. Bude i k aktuální placce nějaké video, třeba rovnou oficiální? Mají vůbec podobné záležitosti pro bandu vaší velikosti nějaký význam?
MOLOCH: Jasně, kluk z Chorvatska nám jen tak jako srandu udělal unoficial klip. Sice jsem nepochopil ten ukrajinský parlament na začátku (to bylo ještě pře krizí), ale jinak dobrý. Oficiální video neplánujeme, protože nemáme prachy na jeho realizaci a ani člověka, který by takovou věc vykomunikoval. Když vidím na Rebelu úroveň českých klipů, běhá mi hrůzou mráz po zádech. 99 % těch paskvilů je spíše pro ostudu, a než tohle, tak raději se vztyčenou hlavou nic.
Hrajete hrubý a neučesaný metal postavený na těch nejprimárnějších základech jeho tvrdších odnoží. Je cítit, že máte rádi VENOM, CELTIC FROST a podobné staré bandy, které se s tím kdysi nesraly a narvaly to do lidí bez kudrlinek a pulírování. Někde jsem ve starším rozhovoru s vámi četl názor, že mladí tento styl nemůžou dělat, protože mají kořeny jinde. Dnes je už nějakou dobu moderní trend všelijakých retro spolků, kdy nažhavení vlčáci napodobují staré ostřílené vlky. Zastáváte pořád názor, že „mlaďoši“ tento styl neumí přesvědčivě podat? Nebo vás něco z této vlny zaujalo?
SEKERSSON: To byl Milanův názor, já si myslím, že se vždy najde někdo, koho chytnou ty staré věci a kdo je naladěný na stejnou vlnu. Bude to sice vnímat trochu jinak než generace před ním, ale upřímnost jeho vnímání bych osobně nezpochybňoval. Já jsem si jednu dobu říkal, že už skoro nevídám žádné mladé synky v metalových tričkách a že převládají samí sportovci a zgelovaní šašci. No a pak se z davu zase vynoří někdo, kdo si na sebe vezme triko IRON MAIDEN, AC/DC a nebo SLAYER. Tahle muzika se podle mě zahubit nedá. I přes nesčetné vlny různých moderních nesmyslů ten poctivý rock a metal přežije napořád. A těm, co dělají starou dobrou muziku upřímně a od srdce, tak těm určitě fandím, a je mi fuk, kolik mají roků.
MOLOCH: No jo, říká se, že výjimky potvrzují pravidlo, ale přesto si myslím, že tahle muzika chcípne společně s námi, což je dobře, protože dnešní povrchní mládež si nic takového nezaslouží.
Moderní jsou opět i vinyly a dokonce i kazety. Máte nějaký zatím nevyslovený sen, že by jednou vyšel VIRTUAL VOID i na vinylu? Vím, že minimálně jeden z vás tento formát miluje.
MOLOCH: Je to asi 4 roky, co jsem se do vinylů totálně zbláznil. Už v 80. letech jsem pravidelně jezdil na ostravskou burzu na haldu a pár desek vlastnil, ale tehdy stály novinky 500 Kčs a výplaty se pohybovaly kolem 2500, tak si to spočítej. Po vojně jsem to vše prodal, protože jsem si myslel, že je to pryč jako edisonovy válečky (smích). No a dneska bych se do prdele nakopal, když si na to vzpomenu. Dnes kupuju docela dost, píšu si se všemi tuzemskými vydavateli, a někdy mám pocit, že budu muset vyloupit banku :) Kdyby někdy někdo VIRTUAL VOID vydal na vinylu, byl by to můj splněný sen.
Co váš hudební vkus? Zůstáváte při poslechu u osvědčených klasik, nebo vás dokážou oslovit i nové kapely, co se vám líbí z nahrávek poslední doby?
SEKERSSON: Z nových kapel mě dokážou oslovit nejčastěji ty, co jednou na retro vlně. Ta je teď v kurzu a tím pádem se často nějaká zajímavá parta objeví. Z relativně nových kapel mě třeba hodně nadchli britští drtiči CONAN! Jejich deska "Monnos" mi sedla přesně do vkusu. Hrozně moc se mi líbí jejich těžkotonážní syrový zvuk a celkově styl, jakým tu muziku dělají. Taky mě hodně zaujali třeba ZAUM s deskou „Oracles“ anebo BELL WITCH a jejich „Four Phantoms“. Těch kapel je teď ale tak obrovské množství, že se v tom člověk často ztrácí a vypsat vše, co mě oslovilo a zaujalo, by asi zabralo dost řádků. Nicméně v řadách starých klasik mám taky obrovské mezery, takže se dost často vracím i k nim. Momentálně si třeba pomalu doplňuji hudební znalosti v oblasti funeral doomu. Pozvolna vstřebávám kapely jako ESOTERIC, EVOKEN, SKEPTICISM apod., nebo i pro mě zajímavé blackové smečky, jako starší desky od ULVER, SUMMONING. No, a když toho všeho mám pak plnou hlavu, tak šáhnu po naprostých klasikách a srdcovkách z řad rockových nebo metalových titánů.
MOLOCH: Nové věci fakt nevyhledávám, spíše se vracím ke starším, které mě minuly. Momentálně jsem ujel na SARKE. Z těch měkčích je zajímavý třeba GHOST, na kterých ujíždí má osmiletá dcera (smích). Z českých se mi líbí třeba INSANIA, projekty Štorma nebo Morbivoda. Ale to se pravidelně mění. Za měsíc to bude zase trošku jinak.
Už něco pamatujete, spoustu jste toho prožili, jaké může mít kapela vašeho formátu ještě ambice kromě toho, že si ráda zahraje svou oblíbenou hudbu? Splnila třeba Milanovi kapela všechny představy, s nimiž ji před více než dvaceti lety zakládal?
MOLOCH: Člověk se musí radovat z mála. Dnes už se fakt raduju jen z toho, když se povede koncert, deska… Nechci tady brečet. O hodně příležitostí jsem přišel svou naivitou nebo smůlou, nebo že jsem neměl po boku ty správné lidi. To ti řekne každý, jak dosáhnout úspěchu a uznání. Kromě štěstí a oddanosti věci musíš být v pravý čas na pravém místě a potkat ty správné lidi. To je celé. Smutné je to, že je úplně jedno, jestli hraješ dobrou nebo špatnou hudbu. Na scéně je příkladů… (smích)
S VIRTUAL VOID je neodmyslitelně spjatý lokální IMMORTAL SHADOWS FEST. Co vás stále drží při chuti provozovat takto značně finančně nejistý podnik, navíc v době, kdy je už u nás „přefestivalováno“? Dokážete říct, který rok byl nejlepší z hlediska návštěvnosti, vystupujících kapel, finanční stránky, a který rok bylo naopak nejhůř?
MOLOCH: Nejlepší to bylo asi v letech 2007-2009, to jsme se návštěvností dotkli skoro čtyřstovky, ale za cenu, že jsme občas vzali nějakou metalcore sračku. Ale to už dělat nechci. I za cenu, že to bude mini akce pro 150 lidí. A máš pravdu, je přefestivalováno. Spousta zlatokopů, kteří, až to přestane vydělávat, půjdou dělat jiný kšeft. Je to smutné.
Příští ročník je jubilejní, dvacátý. Uvažovali jste třeba jen předběžně o něčem speciálním, například zahraničním taháku apod.?
MOLOCH: Uvidíme, jak dopadne devatenáctka. Už jsem říkal frýdecko-místeckým Grinders (banda metalových fans, kteří teď začali dělat i akce), jestli to nechtějí převzít. Potřebuju si alespoň rok odfrknout (smích)
Když se člověk pídí po nějakých informacích o vás, nemá to zrovna jednoduché. Profil na Bandzone neudržovaný, na Facebooku minimum, domovské stránky nemáte. Jak moc přikládáte váhu těmto věcem a prezentaci své kapely?
SEKERSSON: Na Bandzone se snažím dávat to opravdu podstatné ohledně kapely. Aktualit tam sice moc není, ale to je tím, že se nic až tak podstatného neděje (smích). Reakce nebo dotazy lidí tam určitě nezůstávají bez odezvy, a jediné, co chybí, je historie, ale tu dává do kupy Milan. Nových fotek tam už taky moc nepřibývá, protože jsme se v kapele shodli na tom, že ty naše držky už moc k vizuální prezentaci nejsou (smích). Ohledně Facebooku jsem mimo. Já ho totiž nemám a ani to neplánuju.
Na závěr trochu obligátní otázka, při níž se u kapely vašeho ražení odpověď předem předpokládá, ale přesto: co chystáte do budoucnosti, budete vše dělat stejně jako doposud, nebo šokujete nějakou změnou?
SEKERSSON: Nějakou šokující změnu, jako třeba že začneme hrát jazz nebo techno, určitě v plánu nemáme (smích). Ale jak už jsem psal, nějaká chuť k něčemu jinému by tu byla, ale jestli se do něčeho dokopeme, se teprve uvidí.
Nezbývá mi než poděkovat za váš čas věnovaný odpovědím a jestli máte něco na srdci, máte prostor..
SEKERSSON: Taky děkujeme za rozhovor a zdravíme všechny oldschool nadšence!
http://bandzone.cz/virtualvoid
https://www.facebook.com/Virtual-Void-54788793517/?fref=ts
