Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

CD 2016, Pařát / old school/dirty metal / Česko

Obdivuju interprety, kteří v dnešní trendům tak poplatné době jedou stále to své a vědomě tak podstupují riziko nepochopení/nepřijmutí většiny „moderně“ smýšlejících hudebních posluchačů. Stojí si za tím, za čím si stáli na začátku své existence, věří stejným principům jako ve svých začátcích, příliš nemění svůj vkus a hrají to, co mají v srdci a mít budou zřejmě až do své smrti. Nezatěžují se posměšky všeznalých mudrlantů a ignorací přechytřelých kritiků ukájejících svá ega cupováním všeho a všech. Většinou nemají zázemí v nějaké větší fanouškovské základně, o to více si cení skutečných srdcařů, jakými sami jsou. Dávno smířeni s tím, že nějaký větší úspěch už asi nepřijde, a mnozí i s takovým stavem spokojeni, protože nepřišli o to nejcennější – o čisté svědomí a radost z hraní. Snad se moc nespletu, když do této kategorie zařadím severomoravské VIRTUAL VOID, kteří na domácí scéně straší už více jak dvě dekády a evidentně je to stále baví, čehož jest důkazem i nové album „Rest in Piss“

To, stejně jako předešlý tři roky starý zápis „Ride to Hell on Fucking Whores“, vychází pod záštitou dalšího srdcaře Herdrona, respektive jeho magazínu Pařát, čímž se dá s trochou nadsázky říct, že se čtveřice fešných synků z Frýdlantu nad Ostravicí stala další z nemnoha „stájových“ kapel této značky. Ono taky proč měnit něco, co dobře funguje, a po hudební stránce to platí u VIRTUAL VOID dvojnásob. Letošní placka přirozeně pokračuje v tom, co skupina nabídla na desce předchozí, a tak spokojeni budou kromě přátel kapely hlavně posluchači, jenž se spokojí s poctivým drsným metalem, svou jadrností a mírnou obhroublostí zdárně se vyhýbajícím jakékoliv spojitosti s vykastrovanými hejvíkáři, zakládajícími si hlavně v pózách a vyleštěné bezpohlavní produkci, a jenž jsou žel často spojování právě s tím kdysi tak magickým slůvkem – metal. Muzikanti z VIRTUAL VOID dávno správně pochopili, kde jsou jeho pravé kořeny a v čem tkví jeho síla, a prostřednictvím své muziky předávají toto poselství dál. Nakolik se jim to daří, to už musí každý posoudit sám dle vlastní míry vkusu a osobních nároků.

Kapela během své historie neprodělala žádné stylové kotrmelce, dá se souhlasit s tím, že před nějakými deseti lety se definitivně vyprofilovala, a tak nepřekvapí, že oba „pařátí“ dlouhohrající tituly beskydských divočáků zní podobně. Při podrobnějším poslechu ale vnímavému jedinci neunikne pár drobných rozdílů. Tím nejsnáze identifikovatelným je zvuk, který je na „Rest in Piss“ syrovější a dá se říct brutálnější než na titulu předchozím, na čemž má svůj podíl zřejmě i nový kytaristův aparát, který navzdory datu pořízení hraje krásně „staře“. Líbí se mi také výraznější basa, která dost často v tandemu s kytarou krásně vibruje na posluchačově bránici. Sound se celkově povedl, nahrávalo se opět v osvědčeném jablůnkovském GM STUDIO pod vedením nikoho jiného než Martina Roženka, který též na albu hostoval v klávesových pasážích. Předpokládám, že i „železné intro“ otevírající úvodní „Iron Citadel“ jest jeho prací, a pak už se dostáváme k samotnému hudebnímu obsahu. Zemitý riff, rozvážnější tempo, na úvod dobrý, jenže v průběhu skladby se do mé mysli vkrádá neodbytný pocit, že délka songu je vzhledem k střídmějším výrazovým prostředkům poněkud přepálená, a tím se vlastně dostávám k jedinému, ale dosti důležitému osobnímu problému stran nového CD. Tento pocit se totiž v průběhu přehrávání dostavil ještě několikrát a při opakovaných posleších mě některé takto natáhnuté části i lehce iritovaly. Zmiňovaný otvírák končí někde za hranicí šesti a půl minut, což je vzhledem k nesložité struktuře skladby docela kláda. Následující „Hidden Rulers“ se zdá byt příslibem lepších časů, jenže pak přijde lehce prázdná a fádní „stopkovitá“ sekaná pasáž, a já zjišťuji, že pořád čekám, kdy se album rozjede. K tomu naštěstí v druhé části tracku konečně dojde a pak už se dá říct, že je jenom lépe. Třetí štych „Dying Beast“ je totiž vypalovačka jak blázen a trefa do černého, něco na způsob hitovky „Bastards and Liars“ z minulého alba.  Svižné tempo, strhující energie, hned se jinak dýchá, a skoro až black metalový kytarový motiv v tempově klidnější pasáži naznačuje, že černý kov ve své pravěké verzi nikdy nebyl kapele cizí.  A bude ještě líp! Přichází totiž song titulní a je na místě podotknout, že titulní po právu. Tohle vám hoši sedí, to je kurva ono! Metalický rock’n’roll, nohy do poga, nic neřešit a nekomplikovat, a kytarové sólo jako lemující ozdoba, to si nechám líbit. „I’ll Send You to Hell“ (skalní příznivci možná poznali, že jde o znovu nahraný starší song, stejně jako „Immortal Shadows“) uzavírá kvapíkový trojblok a musím konstatovat, že tento třískladbový díl je pro mou osobu nejoblíbenější části CD. Ne že by následující hudební položky byly nějak vyloženě slabší, ale opět se občas ke slovu dostane výše zmiňovaný nešvar v podobě pocitu lehké ztráty náboje. Nabízí se otázka, zda by nebylo lepší v budoucnu mít ve studiu i člověka (producenta), který by měl od hudebního materiálu větší odstup než kapela a dokázal by některé věci usměrnit a případně skupině pomoci s aranžemi a říct „tohle už ne, tady by to naopak chtělo něčím oživit.“ Hudba VIRTUAL VOID není postavena na náročné kompozici, a proto je obzvlášť důležité neztratit drive nadbytečným opakováním jednotlivých motivů, a předejít tak možnému pocitu monotónnosti. A že lze udržet posluchačovu pozornost i v delší skladbě, dokazuje závěrečný devítiminutový „Funeral March of the Broken Ones“, kterýžto krásný pochod nepostrádá atmosféru, a to nejen díky zpěvu bubeníka Molocha. Perfektní oživení, možná škoda, že takových na desce není více.

Teď to nejspíš vypadá, že hledám chyby a album se mi nelíbí. Není to pravda. Mé povzdechy jsou pravděpodobně zapříčiněny jen tím, že mám tuhle bandu rád, a tak se asi více zaměřují na to, co ostatní jednoduše přejdou. Svůj účel totiž „Rest in Piss“ plní: pobavit sebe a třeba i ostatní muzikou, která staví na primárních základech kovového stylu, tak jako to kdysi dělali VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST. Ale i při tomto přístupu je potřeba udržet posluchače ve hře a v jakémsi příjemném napětí, jež mi na novém albu přijde místy rozmělněné. Každopádně si stojím za tím, že CD přes všechny mé možná nepodstatné připomínky patří k tomu lepšímu, co pod Pařátem dosud vyšlo.  A tak jsem zvědavý, s čím přijdou chlapi s maskotem divočáka příště, a těším se na živou prezentaci novinkových skladeb, kde, jak jsem se již několikrát přesvědčil, vše může vyznít trochu jinak.

Seznam skladeb:

  1. Iron Citadel
  2. Hidden Rulers
  3. Dying Beast
  4. Rest in Piss
  5. I’ll Send You to Hell
  6. Return of the Winter
  7. Satan’s Knife
  8. Misanthropist’s Lullaby
  9. Immortal Shadows
  10. Funeral March of the Broken Ones

Čas: 47:16

Sestava:

  • Petr „Chemosh“ Matušek – zpěv
  • Jiří „George“ Hrabec – kytara
  • Petr „Sekersson“ Švrček – basa
  • Milan „Moloch“ Marek – bicí, zpěv
  • host: Martin Roženek (klávesy)

http://bandzone.cz/virtualvoid
https://www.facebook.com/Virtual-Void-54788793517/?fref=ts
http://www.paratmagazine.com/

 

 


Zveřejněno: 12. 05. 2016
Přečteno:
4589 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Prepil | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

16. 05. 2016 21:16 napsal/a pekop
VIRTUAL VOID
CD jsem už protočil v přeheŕávači třikrát, baví mě to. Jedna z mála desek, kterou jsem si z Pařátu nechal. Pro mě za 7.