Italská scéna má hodně co nabídnout, to ostatně není nová informace. Jenže když se v souvislosti s hudbou řekne Itálie, málokdo si vzpomene na ABYSMAL GRIEF. Je docela s podivem, že kapela, která letos slaví dvacet let aktivity, patří do tak hlubokého undergroundu. Pravda je, že jejich hudební produkce, a nejen ta, je tak trochu „jiná“ a ne každému bude po chuti, ale na druhou stranu ve svém ranku je provedena tak kvalitně, že si prostě myslím, že by jméno ABYSMAL GRIEF mělo být častěji skloňované.
V nedávném rozhovoru pro náš web hlavní mozek kapely Regen Graves tvrdil, že ho nebaví čekat dlouho, než jeho oblíbená kapela vydá novou nahrávku. Proto se snaží dění okolo ABYSMAL GRIEF vířit v podstatě neustále. Nové album „Strange Rites of Evil“ je sice teprve jejich čtvrtou velkou deskou, ale stačí se kouknout na jejich celkovou diskografii, kde se to hemží různými splity, singly, EP, kompilacemi... a hned je každému jasné, že Regen nelže.
ABYSMAL GRIEF jsou vrcholnými představiteli tzv. italského dark doom metalu. Sami se vyloženě za doomovou kapelu nepovažují, ale každému je jasné, že z největší části se o tuhle metalovou odnož jedná. Nejčastějším bočním vlivem, který u nich lze pocítit, je potom určitě gotika. Ta na mysli naběhne především díky klávesám, které obstarává zároveň i zpěvák Labes C. Necrotytus. Nicméně základ je jednoznačně v doom metalu tradiční formy, který ale v případě těchto Italů zní všelijak, jenom ne běžně.
ABYSMAL GRIEF mají svůj sound (ten si šije na míru Regen ve svém janovském studiu Chrismon Studio), který vás nasměřuje o několik desítek let zpátky a působí jako dokonalý soundtrack ze záhrobí. Tohle tvrzení je samozřejmě ultra klišé, ale k ABYSMAL GRIEF, díky jejich okultní tématice i tak postavené image, záhrobí a svět mrtvých prostě patří. Každému, kdo se s touhle partou setkal, musí být jasné, že se v jejich případě podařilo dokonale skloubit obě podstatné složky, a to jak hudbu, tak i image. Kdo zažil jejich živý set, ví, co mám na mysli.
Není to ale jen samotný sound, který je u těchto okultistů tím jediným, co dokáže mrazit. Nad už tak dobře zahranými kytarovými riffy a pečlivou rytmikou zní extra děsivě tóny Labesových kláves, které úspěšně suplují zvuky černé mše. Sám průvodce smuteční slavností – Labes – nahání mrazivou atmosféru i svým vokálem. Nejčastěji používá dva výrazy – od řvu, až po lehce teatrální čistější vokál, kdy obě jeho polohy dokážou vyvolat studený pot na zádech. A to se ani nebavíme o textech, které jsou prošpikované tématikou nekromancie, hororu, ale hlavně smrti.
A o atmosféře z „druhé strany“ je samozřejmě i „Strange Rites of Evil“. Šest skladeb, které jsou opět pečlivě připravené a dokonalé zlé. Na první poslech ubylo hitovosti a je pravda, že takové pecky jako jsou mé nejoblíbenější skladby „Hidden in the Graveyard“ a „Sinister Gleams“ z alba „Feretri“, nebo starší hitovka „Crypt of Horror“, tady nenacházím. Nicméně můžu s klidem říct, že věci jako „Cemetery“ nebo skvělá coververze od BEDEMON „Child of Darkness“ zas o tolik nezaostávají. Chmury a pocit sklíčenosti určitě naženou vložené kostelní chorály a použité mluvené slovo vyjmuté z nějakého hororu. Na nejstrašidelnější notu v závěru zahraje poslední třináctiminutovka „Dressed in Black Cloaks“, která se v podstatě táhne celou dobu jako med, aby ke konci zahřmělo a za nelidského řevu se uzavřela celá deska.
Deska, na které jsou k nalezení typičští ABYSMAL GRIEF. Kapela držící se svého kopyta, neustupující a neustále přinášející do lidských duší smutek. V tomhle jsou opravdu mistry svého řemesla a „Strange Rites of Evil“ to dokonale potvrzuje.
Seznam skladeb:
V nedávném rozhovoru pro náš web hlavní mozek kapely Regen Graves tvrdil, že ho nebaví čekat dlouho, než jeho oblíbená kapela vydá novou nahrávku. Proto se snaží dění okolo ABYSMAL GRIEF vířit v podstatě neustále. Nové album „Strange Rites of Evil“ je sice teprve jejich čtvrtou velkou deskou, ale stačí se kouknout na jejich celkovou diskografii, kde se to hemží různými splity, singly, EP, kompilacemi... a hned je každému jasné, že Regen nelže.
ABYSMAL GRIEF jsou vrcholnými představiteli tzv. italského dark doom metalu. Sami se vyloženě za doomovou kapelu nepovažují, ale každému je jasné, že z největší části se o tuhle metalovou odnož jedná. Nejčastějším bočním vlivem, který u nich lze pocítit, je potom určitě gotika. Ta na mysli naběhne především díky klávesám, které obstarává zároveň i zpěvák Labes C. Necrotytus. Nicméně základ je jednoznačně v doom metalu tradiční formy, který ale v případě těchto Italů zní všelijak, jenom ne běžně.
ABYSMAL GRIEF mají svůj sound (ten si šije na míru Regen ve svém janovském studiu Chrismon Studio), který vás nasměřuje o několik desítek let zpátky a působí jako dokonalý soundtrack ze záhrobí. Tohle tvrzení je samozřejmě ultra klišé, ale k ABYSMAL GRIEF, díky jejich okultní tématice i tak postavené image, záhrobí a svět mrtvých prostě patří. Každému, kdo se s touhle partou setkal, musí být jasné, že se v jejich případě podařilo dokonale skloubit obě podstatné složky, a to jak hudbu, tak i image. Kdo zažil jejich živý set, ví, co mám na mysli.
Není to ale jen samotný sound, který je u těchto okultistů tím jediným, co dokáže mrazit. Nad už tak dobře zahranými kytarovými riffy a pečlivou rytmikou zní extra děsivě tóny Labesových kláves, které úspěšně suplují zvuky černé mše. Sám průvodce smuteční slavností – Labes – nahání mrazivou atmosféru i svým vokálem. Nejčastěji používá dva výrazy – od řvu, až po lehce teatrální čistější vokál, kdy obě jeho polohy dokážou vyvolat studený pot na zádech. A to se ani nebavíme o textech, které jsou prošpikované tématikou nekromancie, hororu, ale hlavně smrti.
A o atmosféře z „druhé strany“ je samozřejmě i „Strange Rites of Evil“. Šest skladeb, které jsou opět pečlivě připravené a dokonalé zlé. Na první poslech ubylo hitovosti a je pravda, že takové pecky jako jsou mé nejoblíbenější skladby „Hidden in the Graveyard“ a „Sinister Gleams“ z alba „Feretri“, nebo starší hitovka „Crypt of Horror“, tady nenacházím. Nicméně můžu s klidem říct, že věci jako „Cemetery“ nebo skvělá coververze od BEDEMON „Child of Darkness“ zas o tolik nezaostávají. Chmury a pocit sklíčenosti určitě naženou vložené kostelní chorály a použité mluvené slovo vyjmuté z nějakého hororu. Na nejstrašidelnější notu v závěru zahraje poslední třináctiminutovka „Dressed in Black Cloaks“, která se v podstatě táhne celou dobu jako med, aby ke konci zahřmělo a za nelidského řevu se uzavřela celá deska.
Deska, na které jsou k nalezení typičští ABYSMAL GRIEF. Kapela držící se svého kopyta, neustupující a neustále přinášející do lidských duší smutek. V tomhle jsou opravdu mistry svého řemesla a „Strange Rites of Evil“ to dokonale potvrzuje.
Seznam skladeb:
- Nomen Omen
- Strange Rites of Evil
- Cemetery
- Child of Darkness
- Radix Malorum
- Dressed in Black Cloaks
Čas: cca 47 minut
Sestava:- Regen Graves – guitars, synths
- Labes C. Necrotytus - vocals, keyboards
- Lord Alastair – bass
- Lord of Fog – drums
