Bohužel přítelkyně Sirah, která fotí pro xichty.cz, byla odvelena do práce, čili mě bylo zavěšeno na krk další břemeno, resp. foťák a krom reportáže jsem dostal za úkol nafotit i kapely posledního dne, ač nevděčný úkol, pokusil jsem se… faktem je, že více než focení kapel mě bavilo focení opilců, inu on ten Budvar nebude zas tak špatný… (smích)
Radim Hladík a BLUE EFFECT je sázka na jistotu, vynikající vystoupení, čekat něco jiného je zbytečné. Se sympatickým, usměvavým Radimem Hladíkem přišlo i slunce, které po předchozím deštivém dnu působilo, stejně jako hudba BE, jako balzám na duši.
Brazilské groovery EMINENCE si dávám celkem s chutí, leč celkový dojem je k mojí lítosti tak nějak nijaký, přišlo to, proběhlo to, konec.
Následují geniální DYMYTRY, ne nebojte se, nezbláznil jsem se, takhle se má totiž v Čechách dělat muzika pro masy. Támhle okopčíme masky, zabalíme do neškodného (specificky českého) bigbítu, hrát umíme slušně, texty nahodíme debilní, sebevědomí taky máme (náš bubeník je přeci nejlepší na světě, dokonce ho můžete slyšet i blbě zpívat!) a s hypotékami je na 10 let vystaráno… Chápu, respektuji, ale při jejich vystoupení se mi dělá nevolno. Abych jen nehanil, zcela uznávám, že za těmi lidmi stojí velký kus práce, zadarmo tenhle úspěch určitě nebyl… Jenže, to je trochu málo, hudebník by měl přeci posluchače hudebně vychovávat a když už to nedělá, neměl by se mu alespoň podbízet kecy o rodině…
Mile mě potěšil TÖRR, i ve třech se udělat pořádný kravál, je-li k dispozici šikovný basák, jímž sympatický Bárt, náhrada za Vlastu Henycha, bezpochyby je. Hudebně se čerpalo (jak jinak) především z minulosti a zajímavostí bylo zařazení Šakalovské „Smlouvy s peklem“; myslím, že by kapela mohla oprášit i další skladby z tohoto období. Celkově soudím, že si „malý český VENOM“ vedl na Basinu dobře.
VYPSANÁ FIXA i následující HORKÝŽE SLÍŽE, i přes to, že hudebně vycházejí z punku, jsou mainstream, ale nějak mně to nevadí, vyslechnu si pár pohodových písní, navíc u HS palec hore za introdukci s krásnou letuškou.
Další kapela INSIDERS byla pro mě neznámou, jednalo se o opět český tvrdší rock s porcí elektroniky a houslemi navrch jako třešničkou na dortu. Popravdě, moc nadšený jsem nebyl, divné je, že se na netu nedá najít o kapele nějaké ucelené info… no nic, faktem je, že jsem se ani moc nesnažil…
Náladu mně spraví báječní EKTOMORF, od kterých jsem nečekal nic a dostal mnoho. Jestliže je kapele vyčítána snaha o napodobování SOULFLY, je to pochopitelné, nicméně vzhledem ke stavu v jakém se SOULFLY resp. Max Cavalera nacházejí, dává jejich tvorba smysl. Já si každopádně jejich groove na osmistrunných kytarách dosyta užil, i když je fakt, že více originality by neškodilo. Na rozdíl od CHROME DIVISION hodnotím tenhle tribute band velmi pozitivně. Uvážím-li příjemné vystupování frontmana, mají Maďaři mé plné sympatie.
Legenda NYHC scény AGNOSTIC FRONT je nekompromisní a brutální, však se při punkovce „Crucifide“ strhlo mezi fans peklo, skákal a tančil snad úplně každý. Výborná tečka na závěr a jistě chápete, po tomto masakru psát něco o kapele DOGA by působilo směšně…
Tím pro mě letošní BFF skončil, stejně jako loni však musím konstatovat, že pro mě zajímavých kapel opět ubylo a festival se orientuje spíš na mainstreamové publikum a to více než v minulosti, což se mně moc nelíbí (právě ten vyrovnaný mix mě na předchozích ročnících tolik bavil), legendární Marek Picák z NECROFILES na to má však opačný názor… inu každému co jeho jest.
Text: Sir
Fotky: Ignor
Radim Hladík a BLUE EFFECT je sázka na jistotu, vynikající vystoupení, čekat něco jiného je zbytečné. Se sympatickým, usměvavým Radimem Hladíkem přišlo i slunce, které po předchozím deštivém dnu působilo, stejně jako hudba BE, jako balzám na duši.
Brazilské groovery EMINENCE si dávám celkem s chutí, leč celkový dojem je k mojí lítosti tak nějak nijaký, přišlo to, proběhlo to, konec.
Následují geniální DYMYTRY, ne nebojte se, nezbláznil jsem se, takhle se má totiž v Čechách dělat muzika pro masy. Támhle okopčíme masky, zabalíme do neškodného (specificky českého) bigbítu, hrát umíme slušně, texty nahodíme debilní, sebevědomí taky máme (náš bubeník je přeci nejlepší na světě, dokonce ho můžete slyšet i blbě zpívat!) a s hypotékami je na 10 let vystaráno… Chápu, respektuji, ale při jejich vystoupení se mi dělá nevolno. Abych jen nehanil, zcela uznávám, že za těmi lidmi stojí velký kus práce, zadarmo tenhle úspěch určitě nebyl… Jenže, to je trochu málo, hudebník by měl přeci posluchače hudebně vychovávat a když už to nedělá, neměl by se mu alespoň podbízet kecy o rodině…
Mile mě potěšil TÖRR, i ve třech se udělat pořádný kravál, je-li k dispozici šikovný basák, jímž sympatický Bárt, náhrada za Vlastu Henycha, bezpochyby je. Hudebně se čerpalo (jak jinak) především z minulosti a zajímavostí bylo zařazení Šakalovské „Smlouvy s peklem“; myslím, že by kapela mohla oprášit i další skladby z tohoto období. Celkově soudím, že si „malý český VENOM“ vedl na Basinu dobře.
VYPSANÁ FIXA i následující HORKÝŽE SLÍŽE, i přes to, že hudebně vycházejí z punku, jsou mainstream, ale nějak mně to nevadí, vyslechnu si pár pohodových písní, navíc u HS palec hore za introdukci s krásnou letuškou.
Další kapela INSIDERS byla pro mě neznámou, jednalo se o opět český tvrdší rock s porcí elektroniky a houslemi navrch jako třešničkou na dortu. Popravdě, moc nadšený jsem nebyl, divné je, že se na netu nedá najít o kapele nějaké ucelené info… no nic, faktem je, že jsem se ani moc nesnažil…
Náladu mně spraví báječní EKTOMORF, od kterých jsem nečekal nic a dostal mnoho. Jestliže je kapele vyčítána snaha o napodobování SOULFLY, je to pochopitelné, nicméně vzhledem ke stavu v jakém se SOULFLY resp. Max Cavalera nacházejí, dává jejich tvorba smysl. Já si každopádně jejich groove na osmistrunných kytarách dosyta užil, i když je fakt, že více originality by neškodilo. Na rozdíl od CHROME DIVISION hodnotím tenhle tribute band velmi pozitivně. Uvážím-li příjemné vystupování frontmana, mají Maďaři mé plné sympatie.
Legenda NYHC scény AGNOSTIC FRONT je nekompromisní a brutální, však se při punkovce „Crucifide“ strhlo mezi fans peklo, skákal a tančil snad úplně každý. Výborná tečka na závěr a jistě chápete, po tomto masakru psát něco o kapele DOGA by působilo směšně…
Tím pro mě letošní BFF skončil, stejně jako loni však musím konstatovat, že pro mě zajímavých kapel opět ubylo a festival se orientuje spíš na mainstreamové publikum a to více než v minulosti, což se mně moc nelíbí (právě ten vyrovnaný mix mě na předchozích ročnících tolik bavil), legendární Marek Picák z NECROFILES na to má však opačný názor… inu každému co jeho jest.
Text: Sir
Fotky: Ignor
