Debutové album polských CIEŃ, vyšlé už v loňském roce, leč do mých rukou dorazivší teprve nedávno, tak trochu klame tělem stejně jako kapela samotná. Nahrávka se tváří zprvu nenápadně a snad i nevýrazně, aby po čase vyrostla do nečekaných rozměrů, stačí jen vyčkat na vhodný startovací okamžik, jímž se může stát s náladou hudebního materiálu korespondující vnitřní duševní rozpoložení nebo třeba jen odpovídající počasí. Taktéž krakovský kvintet může neznalého posluchače lehce zmást zaškatulkováním své produkce do šuplíku s prostým označením black metal, neb narazil by ten, kdo by očekával tradiční černý kov s atributy pro něj příznačnými a typickými. Základ je samozřejmě v black metalovém zvuku a ladění, CIEŃ však patří mezi spolky, kteří tento styl posouvají do poněkud méně ortodoxních vod, a spíše než na klasické rouhání sází na depresivnější a melancholičtější projev. Je tedy pravděpodobné, že tohle je asi poslední řádek, který bude číst ortodoxní black metalový fanda, přísahající na původní a true podobu žánru, a plivající síru při přívlastcích post či depressive, které se k černému kovu produkovanému kapelou CIEŃ hodí.
Album „Ecce Homo“ opravdu nemá tendence zasáhnout na první poslech, na to působí možná až trochu moc civilně, jakmile však zachytíte háček a chytnete se, už vás nepustí, a s každým následujícím poslechem odhalujete další a další emoce v nahrávce obsažené. Muzika CIEŃ nikam nespěchá, a nikomu nic netlačí, ale ani neskrývá, stačí toliko poslouchat nejen ušima. Pochmurná melancholie a podivně příjemná tíseň sálá už z úvodní našláplé „Rebellion“, jíž se jako červená nit táhne repetitivní chytlavý a pulsující riff, v závěru šikovně zdvojovaný nenápadnou, leč účinnou vyhrávkou. Takových drobných a funkčních vychytávek je na albu povícero, je potřeba jen věnovat hudebnímu materiálu patřičnou pozornost, a výsledek je zaručen. Ještě hlouběji emocemi prohrábne následující „Betonowe królestwo“, která, jak už z názvu patrno, opatřena jest textem v rodném jazyce a při vystupňovaném sborovém refrénu proloženém skřehotem umírajícího havrana poprvé naskakuje na mých rukou husina. Je to dané také tím, že kytarové aranže a postupy zde evokují ne poprvé AGALLOCH v řekněme tvrdším podání. Tento pocit jsem na albu „Ecce Homo“ zaregistroval nejednou, a rozhodně to není ke škodě věci, čímž ovšem samozřejmě nechci říct, že jsou si katovičtí bohatýři s lesníky z Oregonu nějak výrazněji podobni, nebo nedej Satane je kopírují. Hudba CIEŃ je přece jen více do blacku, což potvrdí například rozjezd třetí „Lustfulness“, podobnými rychlejšími momenty kapela nešetří, umí však s nimi přijít ve vhodný okamžik a umně je prokládat s tempově a aranžérsky různorodými pasážemi tak, aby celek nebyl ani monotónní, ani přeplácaný. Každá skladba má nějaký svůj silný motiv či moment(y), díky nimž si jednotlivé tracky zapamatujete a při náhodném přehrávání je snadno identifikujete. To platí i pro nádhernou (fuj, to je ale v rámci černého kovu hnusné slovo) „Slave of Life“ či „Umarły krzyk“, kterážto jako druhá na albu disponuje textem v polštině, a dává to výslednému efektu další pozoruhodný punc. Titulní „Ecce Homo“ patří k mým favoritům na albu, ta gradace skladby je strhující a zůstává ve mně ještě dlouho po dohrání alba. Celkový výsledný dojem nekazí ani závěrečný song „Silent March“, jenž je svou délkou výrazně přesahující sedm minut na albu nejdelší, ostatně všechny skladby disponují nadstandardní hrací dobou, a to, že to člověku ani nepřijde, svědčí také o jisté kvalitě materiálu.
Výhrady nelze mít ani ke zvuku, líbí se mi i obal, korespondující s celkovou náladou hudebního i textového obsahu. Moc dobře se to poslouchá i díky jistým, nápaditým, a přesto neexhibujícím výkonům muzikantů, a tak nezbývá než konstatovat, že CIEŃ natočili velmi silné album, kterému je potřeba dát trochu času, aby rozkvetlo do celé své krásy. Osloví doufám všechny posluchače, kteří dokážou ocenit muziku, jež není ve své podstatě nijak výjimečná, přesto působí neotřele a čerstvě, a dokáže zanechat v naslouchajícím dlouho trvající otisk. A pro mě je „Ecce Homo“ dalším důkazem, že kvalitní tituly se značkou první jakosti není třeba hledat jen v katalozích velkých a uznávaných firem, a že vysoce hodnotný počin lze natočit i bez velkých financí. CIEŃ budiž důkazem.
Seznam skladeb:
Čas: 45:13
Sestava:
http://cien.bandcamp.com/
http://www.lastfm.pl/music/Cie%C5%84
https://www.facebook.com/cienofficial
http://www.oldtemple.com/
Album „Ecce Homo“ opravdu nemá tendence zasáhnout na první poslech, na to působí možná až trochu moc civilně, jakmile však zachytíte háček a chytnete se, už vás nepustí, a s každým následujícím poslechem odhalujete další a další emoce v nahrávce obsažené. Muzika CIEŃ nikam nespěchá, a nikomu nic netlačí, ale ani neskrývá, stačí toliko poslouchat nejen ušima. Pochmurná melancholie a podivně příjemná tíseň sálá už z úvodní našláplé „Rebellion“, jíž se jako červená nit táhne repetitivní chytlavý a pulsující riff, v závěru šikovně zdvojovaný nenápadnou, leč účinnou vyhrávkou. Takových drobných a funkčních vychytávek je na albu povícero, je potřeba jen věnovat hudebnímu materiálu patřičnou pozornost, a výsledek je zaručen. Ještě hlouběji emocemi prohrábne následující „Betonowe królestwo“, která, jak už z názvu patrno, opatřena jest textem v rodném jazyce a při vystupňovaném sborovém refrénu proloženém skřehotem umírajícího havrana poprvé naskakuje na mých rukou husina. Je to dané také tím, že kytarové aranže a postupy zde evokují ne poprvé AGALLOCH v řekněme tvrdším podání. Tento pocit jsem na albu „Ecce Homo“ zaregistroval nejednou, a rozhodně to není ke škodě věci, čímž ovšem samozřejmě nechci říct, že jsou si katovičtí bohatýři s lesníky z Oregonu nějak výrazněji podobni, nebo nedej Satane je kopírují. Hudba CIEŃ je přece jen více do blacku, což potvrdí například rozjezd třetí „Lustfulness“, podobnými rychlejšími momenty kapela nešetří, umí však s nimi přijít ve vhodný okamžik a umně je prokládat s tempově a aranžérsky různorodými pasážemi tak, aby celek nebyl ani monotónní, ani přeplácaný. Každá skladba má nějaký svůj silný motiv či moment(y), díky nimž si jednotlivé tracky zapamatujete a při náhodném přehrávání je snadno identifikujete. To platí i pro nádhernou (fuj, to je ale v rámci černého kovu hnusné slovo) „Slave of Life“ či „Umarły krzyk“, kterážto jako druhá na albu disponuje textem v polštině, a dává to výslednému efektu další pozoruhodný punc. Titulní „Ecce Homo“ patří k mým favoritům na albu, ta gradace skladby je strhující a zůstává ve mně ještě dlouho po dohrání alba. Celkový výsledný dojem nekazí ani závěrečný song „Silent March“, jenž je svou délkou výrazně přesahující sedm minut na albu nejdelší, ostatně všechny skladby disponují nadstandardní hrací dobou, a to, že to člověku ani nepřijde, svědčí také o jisté kvalitě materiálu.
Výhrady nelze mít ani ke zvuku, líbí se mi i obal, korespondující s celkovou náladou hudebního i textového obsahu. Moc dobře se to poslouchá i díky jistým, nápaditým, a přesto neexhibujícím výkonům muzikantů, a tak nezbývá než konstatovat, že CIEŃ natočili velmi silné album, kterému je potřeba dát trochu času, aby rozkvetlo do celé své krásy. Osloví doufám všechny posluchače, kteří dokážou ocenit muziku, jež není ve své podstatě nijak výjimečná, přesto působí neotřele a čerstvě, a dokáže zanechat v naslouchajícím dlouho trvající otisk. A pro mě je „Ecce Homo“ dalším důkazem, že kvalitní tituly se značkou první jakosti není třeba hledat jen v katalozích velkých a uznávaných firem, a že vysoce hodnotný počin lze natočit i bez velkých financí. CIEŃ budiž důkazem.
Seznam skladeb:
- Rebellion
- Betonowe królestwo
- Lustfulness
- Slave of Life
- Umarły krzyk
- Ecce Homo
- Silent March
Čas: 45:13
Sestava:
- C. – zpěv
- Gulver – kytara, zpěv
- Sed – kytara
- Hlothar Virt – basa
- Suffer – bicí
http://cien.bandcamp.com/
http://www.lastfm.pl/music/Cie%C5%84
https://www.facebook.com/cienofficial
http://www.oldtemple.com/
