Že se občas vyplatí vyrazit na koncert kapel, které neznám, nebo mi nejsou úplně žánrově blízké, se prokázalo v pátek 10. dubna v plzeňském klubu Parlament. Až z Lotyšska dorazili pohané SKYFORGER, doplněni o maďarskou v našich končinách ne úplně známou skvadru BORNHOLM a novou akvizici plzeňské scény SÓL.
Právě ti akci krátce po sedmé před publikem čítajícím asi čtyři desítky hlav odstartovali. Nevím přesně, jak dlouho trojice hraje a kolikátý koncert si připsala na své konto, každopádně to byla moje první zkušenost se SÓL. Black metalový základ kapela obohacuje o flétnové melodie a zajímavé prolínání growlu, řevu a „hýkavého“ vokálu známého z depresivního BM. Na SÓL byla znatelná lehká nervozita či nevyhranost, skladby a zároveň vystoupení ale nepostrádaly patřičnou atmosféru. K té přispěla také zajímavě vybraná projekce za kapelou, na níž se kromě záběrů z přírody dostalo také na starou českou kinematografii.
Byl to pravděpodobně jeden z prvních koncertů Plzeňanů, myslím si ale, že postupem času a se ziskem dalších zkušeností, to bude jen a jen lepší. SÓL by ale velice prospěl minimálně jeden další člen, a to bubeník. Bez basy se asi i v tomto žánru obejdou, ale bicmana z masa a kostí playbackem, ač poměrně reálně znějícím, plnohodnotně nahradit nelze.
V rámci poznávání kapely, na kterou se vlastně chystám, jsem si několik dní před koncertem pořídil poslední desku BORNHOLM „Inexorable Defiance“. Čtveřice v současnosti sídlící v Budapešti se honosí příjemnými melodiemi, zároveň za to ale umí vzít a rozpoutat pěknou vichřici. Přiznám se, že v několika pasážích se mi stalo, že jsem si vzpomněl na PANYCHIDU a některé skladby z desky „Moon, Forest, Blinding Snow“. V sestavě BORNHOLM působí mimo jiné kytarista Vozargh, jenž od roku 2013 působí také u vynikajících a neotřelých SEAR BLISS.
BORNHOLM už jsou na scéně celých patnáct let, za tu dobu ale za sebou nemá tolik koncertů, kolik by se možná mohlo zdát. V podstatě na jediné souvislejší turné vyrazili před dvěma lety v rámci Paganfestu a v České republice se v pátek pravděpodobně představili poprvé. Může za to jistě i fakt, že kolonka „bývalí členové“ čítá už 17 muzikantů, o personální stabilitě tak v minulosti nemohla být řeč. Současná čtyřčlenná sestava ale už pěkných pár let drží pospolu a její sehranost byla znatelná i v Parlamentu. Sahsnot trochu bojoval s rozlaďováním kytary, žádné větší problémy ale BORNHOLM nepostihly a vystoupení mělo grády, které mu dodávala také šestistrunná Hjulesova baskytara. Výborná show!
U hlavní hvězdy večera SKYFORGER jsem měl obavy, zda mě budou bavit. Od těchto Lotyšů jsem sice slyšel asi všechny desky, nikdy jsem je ale zvláště nevyhledával, ani se k nim nevracel. Přeci jen, folk metal a jeho různé podoby není úplně mým žánrem zaslíbeným, přestože SKYFORGER bych si ani náhodou nedovolil řadit mezi takové ty typické sračko-skákačky.
To, co čtveřice předvedla v Parlamentu, neměla už vůbec s něčím takovým nic společného. K mému překvapení rodáci z Rigy přijeli pouze ve čtyřech (až po koncertě jsem zjistil, že SKYFORGER na stálo opravdu fungují jako kvartet) a rozbalili pořádně heavy jízdu, která naprosto očividně bavila jak všechny v publiku, jež se nakonec od začátku akce ještě solidně rozrostlo, tak na pódiu. Vousatí pohané z Pobaltí působili opravdu sympaticky.
Kdo někdy četl nějaký můj report, asi ví, že nejsem ani zdaleka příznivcem nějakého vykecávání mezi skladbami. SKYFORGER na to jdou ale jinak. Frontman Peter často uváděl song krátkým vyprávěním o historické události či místě, o kterém pojednává. Dokonce chvíli podiskutoval s jedním z fanoušků. Hudebně se SKYFORGER představili opravdu spíše v heavy metalovém hávu s prolínáním hned tří vokálů celé strunné sekce. Basákovi Zirgsovi to občas trochu ujelo, ale na dojem z koncertu to vliv nemělo. Ten byl totiž nesmírně energický, zábavný (v jednoznačně dobrém slova smyslu) a příjemný. Stejně jako celý večer, za který děkuji Mírovi a Honzovi z Phantoms Booking.
Právě ti akci krátce po sedmé před publikem čítajícím asi čtyři desítky hlav odstartovali. Nevím přesně, jak dlouho trojice hraje a kolikátý koncert si připsala na své konto, každopádně to byla moje první zkušenost se SÓL. Black metalový základ kapela obohacuje o flétnové melodie a zajímavé prolínání growlu, řevu a „hýkavého“ vokálu známého z depresivního BM. Na SÓL byla znatelná lehká nervozita či nevyhranost, skladby a zároveň vystoupení ale nepostrádaly patřičnou atmosféru. K té přispěla také zajímavě vybraná projekce za kapelou, na níž se kromě záběrů z přírody dostalo také na starou českou kinematografii.
Byl to pravděpodobně jeden z prvních koncertů Plzeňanů, myslím si ale, že postupem času a se ziskem dalších zkušeností, to bude jen a jen lepší. SÓL by ale velice prospěl minimálně jeden další člen, a to bubeník. Bez basy se asi i v tomto žánru obejdou, ale bicmana z masa a kostí playbackem, ač poměrně reálně znějícím, plnohodnotně nahradit nelze.
V rámci poznávání kapely, na kterou se vlastně chystám, jsem si několik dní před koncertem pořídil poslední desku BORNHOLM „Inexorable Defiance“. Čtveřice v současnosti sídlící v Budapešti se honosí příjemnými melodiemi, zároveň za to ale umí vzít a rozpoutat pěknou vichřici. Přiznám se, že v několika pasážích se mi stalo, že jsem si vzpomněl na PANYCHIDU a některé skladby z desky „Moon, Forest, Blinding Snow“. V sestavě BORNHOLM působí mimo jiné kytarista Vozargh, jenž od roku 2013 působí také u vynikajících a neotřelých SEAR BLISS.
BORNHOLM už jsou na scéně celých patnáct let, za tu dobu ale za sebou nemá tolik koncertů, kolik by se možná mohlo zdát. V podstatě na jediné souvislejší turné vyrazili před dvěma lety v rámci Paganfestu a v České republice se v pátek pravděpodobně představili poprvé. Může za to jistě i fakt, že kolonka „bývalí členové“ čítá už 17 muzikantů, o personální stabilitě tak v minulosti nemohla být řeč. Současná čtyřčlenná sestava ale už pěkných pár let drží pospolu a její sehranost byla znatelná i v Parlamentu. Sahsnot trochu bojoval s rozlaďováním kytary, žádné větší problémy ale BORNHOLM nepostihly a vystoupení mělo grády, které mu dodávala také šestistrunná Hjulesova baskytara. Výborná show!
U hlavní hvězdy večera SKYFORGER jsem měl obavy, zda mě budou bavit. Od těchto Lotyšů jsem sice slyšel asi všechny desky, nikdy jsem je ale zvláště nevyhledával, ani se k nim nevracel. Přeci jen, folk metal a jeho různé podoby není úplně mým žánrem zaslíbeným, přestože SKYFORGER bych si ani náhodou nedovolil řadit mezi takové ty typické sračko-skákačky.
To, co čtveřice předvedla v Parlamentu, neměla už vůbec s něčím takovým nic společného. K mému překvapení rodáci z Rigy přijeli pouze ve čtyřech (až po koncertě jsem zjistil, že SKYFORGER na stálo opravdu fungují jako kvartet) a rozbalili pořádně heavy jízdu, která naprosto očividně bavila jak všechny v publiku, jež se nakonec od začátku akce ještě solidně rozrostlo, tak na pódiu. Vousatí pohané z Pobaltí působili opravdu sympaticky.
Kdo někdy četl nějaký můj report, asi ví, že nejsem ani zdaleka příznivcem nějakého vykecávání mezi skladbami. SKYFORGER na to jdou ale jinak. Frontman Peter často uváděl song krátkým vyprávěním o historické události či místě, o kterém pojednává. Dokonce chvíli podiskutoval s jedním z fanoušků. Hudebně se SKYFORGER představili opravdu spíše v heavy metalovém hávu s prolínáním hned tří vokálů celé strunné sekce. Basákovi Zirgsovi to občas trochu ujelo, ale na dojem z koncertu to vliv nemělo. Ten byl totiž nesmírně energický, zábavný (v jednoznačně dobrém slova smyslu) a příjemný. Stejně jako celý večer, za který děkuji Mírovi a Honzovi z Phantoms Booking.
Fotky: Oskar
Celá galerie
Opatova videa
