Na koncertě ve vimperském hotelu Zlatá hvězda jsem byl naposledy, když tam hráli MALIGNANT TUMOUR. A to už je nějaký pátek. Zajímavá akce se rýsovala na únor, kdy měli malý sál ovládnout jihočeští LAHAR v doprovodu rakouských kapel. LAHAR týden před akcí odpadli, ale zvědavost nám nedala a na akci jsme stejně vyrazili. Byli jsme první platící, nikde nikdo – jen my, kapely, pořadatelé a obsluha baru. Po nás dorazilo druhé auto z Tejna nad Vltavou a pak ještě několik hlav. Celková návštěvnost se tak mohla pohybovat kolem třiceti lidí. Vlez kilo, čtyři kapely, pivko ucházející a kamarádů na pokec dost. (úsměv) (Peťan)
Kamarádů dost, samozřejmě těch, které potkáváme na většině jihočeských štací. Kromě čejeticko-strakonické výpravy dorazili vltavotýnští pardálové Šakal a Syky, Venca s Lenčou poctivě (!) slavící svátek, partička z Volyně, k tomu pár domácích, což stačilo na slušnou kulisu. K té přispěl i příjemný prostor, v němž se hrálo; pro nějakých padesát lidí by byl akorát, ale bylo jich asi o pár méně... Jinak ale zajímavý zážitek, metalisti ve tříhvězdičkovém hotelu, nóbl chodby, nóbl záchody, na pánském jednou nějaká dementní slepice, tvrdící, že pánské a dámské záchody jsou společné... nejspíš krávě nestačil obrázek slečny na vedlejších dveřích a šla si hlídat manžela až k pisoárům, asi aby jí neutekl oknem... (smích) (Johan)
Jako první začalo death metalové trio DECIUS. Rakušané disponovali od začátku kvalitním zvukem a především se prezentovali kvalitním death metalem starého střihu. Ve třech lidech velice slušně zahrané, vynikal především kytarista, který zaměstnával i mikrofon. Na pestrosti DECIUS přidávalo střídání dvou vokálů. Nečekal jsem nic a dostalo se mi příjemného překvapení. DECIUS bavili a správně navnadili na další party. (Peťan)
Na akci jsem vyrazil, aniž bych měl o rakouských hostech jakékoliv povědomí, od každé kapely jsem si poslechl půlku skladby na netu a řekl si, že než sedět v sobotu večer doma, stokrát lepší bude výlet na kulturu. Deathmetaloví DECIUS mě mile překvapili a rázně uťali pochyby o kvalitě rakouských kapel, nad nimiž u nás kdekdo ohrnuje nos (aniž by je znal). Jenže DECIUS nejsou žádní nazdárkové, naopak, jejich muzika měla hlavu i patu, nepouštěli se do žádných zbytečností, ale klasickým death metalem si získali pozornost všech přihlížejících. To byl další klad akce – lidi přišli na muziku a poctivě věnovali pozornost všem kapelám. (Johan)
Druhým kladem byl parádní zvuk – chvála zvukařům, kteří všem kapelám namíchali přesně to, co potřebovaly. MACHINE GUN HORROR potřebovali ostrý čistý zvuk, při němž vynikaly řezající kytarové riffy a vyhrávky. Opět pouze trio, ale ono to stačilo, abych se dopustil možná kacířské myšlenky, že u nás fungují zhruba tři lepší thrashové kapely než tihle neznámí Rakušané. Těm to prostě v sobotu ve Vimperku sedlo, k jejich divočení se přidalo i několik pařmenů a atmosféra byla přímo elektrizující; 30 lidí ukázalo, že na množství nezáleží. (Johan)
Druzí z Rakušanů byli na řadě MACHINE GUN HORROR. Thrash jak víno! Tihle kluci to rozbalili hned od začátku a po celý svůj set neubrali na tempu. Trika kapel KREATOR, SODOM nebo PUNGENT STENCH byla jasným znamením, na čem pánové vyrostli. Chytlavé riffy, sóla, ale i střednětempé pasáže. Každá skladba jiná, staré postupy – nová energie. MACHINE GUN HORROR mě donutili protřepat palici. Největší pecka „Living to Thrash“ zafungovala parádně a MACHINE GUN HORROR ve Vimperku obstáli na jedničku. (Peťan)
POSITIVE MIND na akci stylově příliš nezapadali, ale mně se jejich hardcore/moderna líbila. Plzeňští to nemají jednoduché, jejich muzika nepasuje do jednoznačně popsatelné škatule, ono „hardcore moderna“ výše je jen takovým vodítkem, protože v muzice kvintetu se toho děje opravdu hodně, takže můžeme k uvedené charakteristice přidat třeba slova post, emo, crossover... a hlavně tlak. Celá kapela neustále v zápřahu, vše přesné jak švýcarské hodinky (není asi náhodou, že na novém albu se extra děkuje „beautiful country Swiss“ a nechybí ani vlaječka hodinářské velmoci), živelný zpěvák... Jestli dobře počítám, tak proti předchozímu albu jsou na svých místech jen dva letití kumpáni J. J. Šimon (kytára) a Kopee-T (baskytára), kolem nich se všechno vyměnilo, přesto kapela neztratila tvář ani drive. (Johan)
Plzeňští POSITIVE MIND nejsou nic a pro mě a tak jsem před jejich setem dal s radostí přednost pokecu s Růžou. V pokročilé hodině (a u některých i v pokročilém alkoholovém opojení – smích) nastartovala svou mašinu poslední parta ze země pod Alpami – MOROS. Živočišný old school thrash se vším, co k němu patří. Dvě kytary udělaly své a MOROS se pro tento večer zařadili na pozici číslo jedna. Rychlé, agresivní, energické a výborně zahrané. Zpěvák byl podivný týpek, lehce či méně nalitej, ale na výkonu to nebylo znát. Kvalita kapely se potvrdila i v povedeném coveru „Slowly We Rot“ od death metalových veteránů OBITUARY. MOROS zakončili povedený večer. Snad jen těch lidí mohlo dorazit o něco víc. Díky a někdy v budoucnu zase ve Vimperku! (Peťan)
Jestliže DECIUS a MACHINE GUN HORROR zasloužili respekt, MOROS tuplovaný. Kytaristé z předchozích kapel rozjeli thrashové orgie, kterým vévodili hned dva podivní tvorové – excentrický zpěvák a bubeník vlající nad bicími. Do živelného thrashe pánové sem tam propašovali něco málo death metalu, několik jedinců se zase pustilo do tance a s nimi občas i vokalista v otrhaných džínách a seprané džísce s pestrou směsicí nášivek. Každopádně další důkaz, že úplně neznámé party často člověku udělají větší radost než nějaká profláklá jména. (Johan)
Fotky: Syky
Sykyho fotky a videa
Kamarádů dost, samozřejmě těch, které potkáváme na většině jihočeských štací. Kromě čejeticko-strakonické výpravy dorazili vltavotýnští pardálové Šakal a Syky, Venca s Lenčou poctivě (!) slavící svátek, partička z Volyně, k tomu pár domácích, což stačilo na slušnou kulisu. K té přispěl i příjemný prostor, v němž se hrálo; pro nějakých padesát lidí by byl akorát, ale bylo jich asi o pár méně... Jinak ale zajímavý zážitek, metalisti ve tříhvězdičkovém hotelu, nóbl chodby, nóbl záchody, na pánském jednou nějaká dementní slepice, tvrdící, že pánské a dámské záchody jsou společné... nejspíš krávě nestačil obrázek slečny na vedlejších dveřích a šla si hlídat manžela až k pisoárům, asi aby jí neutekl oknem... (smích) (Johan)
Jako první začalo death metalové trio DECIUS. Rakušané disponovali od začátku kvalitním zvukem a především se prezentovali kvalitním death metalem starého střihu. Ve třech lidech velice slušně zahrané, vynikal především kytarista, který zaměstnával i mikrofon. Na pestrosti DECIUS přidávalo střídání dvou vokálů. Nečekal jsem nic a dostalo se mi příjemného překvapení. DECIUS bavili a správně navnadili na další party. (Peťan)
Na akci jsem vyrazil, aniž bych měl o rakouských hostech jakékoliv povědomí, od každé kapely jsem si poslechl půlku skladby na netu a řekl si, že než sedět v sobotu večer doma, stokrát lepší bude výlet na kulturu. Deathmetaloví DECIUS mě mile překvapili a rázně uťali pochyby o kvalitě rakouských kapel, nad nimiž u nás kdekdo ohrnuje nos (aniž by je znal). Jenže DECIUS nejsou žádní nazdárkové, naopak, jejich muzika měla hlavu i patu, nepouštěli se do žádných zbytečností, ale klasickým death metalem si získali pozornost všech přihlížejících. To byl další klad akce – lidi přišli na muziku a poctivě věnovali pozornost všem kapelám. (Johan)
Druhým kladem byl parádní zvuk – chvála zvukařům, kteří všem kapelám namíchali přesně to, co potřebovaly. MACHINE GUN HORROR potřebovali ostrý čistý zvuk, při němž vynikaly řezající kytarové riffy a vyhrávky. Opět pouze trio, ale ono to stačilo, abych se dopustil možná kacířské myšlenky, že u nás fungují zhruba tři lepší thrashové kapely než tihle neznámí Rakušané. Těm to prostě v sobotu ve Vimperku sedlo, k jejich divočení se přidalo i několik pařmenů a atmosféra byla přímo elektrizující; 30 lidí ukázalo, že na množství nezáleží. (Johan)
Druzí z Rakušanů byli na řadě MACHINE GUN HORROR. Thrash jak víno! Tihle kluci to rozbalili hned od začátku a po celý svůj set neubrali na tempu. Trika kapel KREATOR, SODOM nebo PUNGENT STENCH byla jasným znamením, na čem pánové vyrostli. Chytlavé riffy, sóla, ale i střednětempé pasáže. Každá skladba jiná, staré postupy – nová energie. MACHINE GUN HORROR mě donutili protřepat palici. Největší pecka „Living to Thrash“ zafungovala parádně a MACHINE GUN HORROR ve Vimperku obstáli na jedničku. (Peťan)
POSITIVE MIND na akci stylově příliš nezapadali, ale mně se jejich hardcore/moderna líbila. Plzeňští to nemají jednoduché, jejich muzika nepasuje do jednoznačně popsatelné škatule, ono „hardcore moderna“ výše je jen takovým vodítkem, protože v muzice kvintetu se toho děje opravdu hodně, takže můžeme k uvedené charakteristice přidat třeba slova post, emo, crossover... a hlavně tlak. Celá kapela neustále v zápřahu, vše přesné jak švýcarské hodinky (není asi náhodou, že na novém albu se extra děkuje „beautiful country Swiss“ a nechybí ani vlaječka hodinářské velmoci), živelný zpěvák... Jestli dobře počítám, tak proti předchozímu albu jsou na svých místech jen dva letití kumpáni J. J. Šimon (kytára) a Kopee-T (baskytára), kolem nich se všechno vyměnilo, přesto kapela neztratila tvář ani drive. (Johan)
Plzeňští POSITIVE MIND nejsou nic a pro mě a tak jsem před jejich setem dal s radostí přednost pokecu s Růžou. V pokročilé hodině (a u některých i v pokročilém alkoholovém opojení – smích) nastartovala svou mašinu poslední parta ze země pod Alpami – MOROS. Živočišný old school thrash se vším, co k němu patří. Dvě kytary udělaly své a MOROS se pro tento večer zařadili na pozici číslo jedna. Rychlé, agresivní, energické a výborně zahrané. Zpěvák byl podivný týpek, lehce či méně nalitej, ale na výkonu to nebylo znát. Kvalita kapely se potvrdila i v povedeném coveru „Slowly We Rot“ od death metalových veteránů OBITUARY. MOROS zakončili povedený večer. Snad jen těch lidí mohlo dorazit o něco víc. Díky a někdy v budoucnu zase ve Vimperku! (Peťan)
Jestliže DECIUS a MACHINE GUN HORROR zasloužili respekt, MOROS tuplovaný. Kytaristé z předchozích kapel rozjeli thrashové orgie, kterým vévodili hned dva podivní tvorové – excentrický zpěvák a bubeník vlající nad bicími. Do živelného thrashe pánové sem tam propašovali něco málo death metalu, několik jedinců se zase pustilo do tance a s nimi občas i vokalista v otrhaných džínách a seprané džísce s pestrou směsicí nášivek. Každopádně další důkaz, že úplně neznámé party často člověku udělají větší radost než nějaká profláklá jména. (Johan)
Fotky: Syky
Sykyho fotky a videa
