
Vždycky mě bavily detektivky. Nemyslím jen dámy, které se věnovaly vyšetřování zločinů, ale obecně detektivní příběhy, v dětství Otazníky detektiva Štiky v Ohníčku nebo Kocour Vavřinec, detektiv sportovec, později dospělácké knížky, filmy, seriály... Bavím se jimi dodnes a tak jsem v okamžiku otevření obálky s CD, na němž nebyl vytištěný název kapely ani nahrávky, ke kterému nebylo přiloženo lautr nic – žádný dopis, promo list – trochu pookřál, že budu jako ten detektiv pěkně pátrat, co že to k nám doputovalo...
Jenže pátrání bylo krátké, na datové straně jsem rychle objevil nápis DIE ALTEN MASCHINEN, o němž mi internet prozradil více, třeba že CD vyšlo u X Production. Label jsem vzápětí proklel, protože když už pošle CD na recenzi, mohl by ho poslat i s obalem, nebo aspoň nějakými informacemi... Něco sice na webových stránkách vydavatele k mání je, ale mě to bez obalu nebaví, rád si při poslechu listuju bookletem, prohlížím grafiku... takhle je dojem takový polovičatý.
Kdybych měl obal, tak bych mu třeba mohl věnovat odstavec, aby recenze nebyla tak krátká... Protože jinak moc nevím, co psát. DIE ALTEN MASCHINEN totiž holdují, alespoň podle mého názoru, elektronickému popu. Ten je dílem Moimira Papalescu, jehož jméno si pamatuju z Hauserova-Ferrariho „Vaudeville“, ale jinak o něm nevím nic. Což je možná faux pas, ale co nadělám, když do elektroniky nedělám... Vedle Moimira je druhou hlavní postavou Kanaďan Leon Stevenson, oba společně napsali muziku a texty a Moimir k nahrávce uvedl: „Album vznikalo skoro rok a postupovali jsme obdobným způsobem jako v minulosti – ve většině případů jsem vytvořil hudební základ a vymyslel téma skladby. To jsem poslal do zámoří a zpátky se mi vrátily otextované skladby. To znamená také kompletně natočené vokály a často i další nástroje, jako už zmiňovaná kytara, basa, další synťáky nebo různé efekty a samply. Spoustu kytar také jako host skvěle nahrál kolega Tuzex z VANESSY.“
Elektroniku a moderní technologie lze v souvislosti s DIE ALTEN MASCHINEN skloňovat ve všech pádech. Kapela je na nich životně závislá, už jen kvůli geografické vzdálenosti mezi Prahou a Kanadou. Skladby jsou syntetickými zvuky prostoupeny prakticky neustále, klasické nástroje se ke slovu dostávají zřídka, ale o ně asi ani nejde. Dvě hlavní věci jsou samply a zpěv (který k muzice dokonale pasuje), tou další, jež možná trochu odporuje moderně (kterou lze od podobných part čekat), je retro/nostalgie. Při poslechu několika skladeb mně přicházejí na mysl kapely, které podobnou muzikou atakovaly přední příčky hitparád v osmdesátých letech, tehdy samozřejmě s o poznání jednodušší stavbou skladeb a důrazem na chytlavost a snadnou přijatelnost pro široké posluchačské vrstvy. Takže chvíli mám pocit, že jde o něco na způsob PET SHOP BOYS, jindy mě napadne ABBA, ale tyhle „nápady“ je třeba brát z rezervou, protože jsem se nikdy neorientoval ani v tom osmdesátkovém (synth)popu. Ale DIE ALTEN MASCHINEN na to jdou složitěji, zvuky vrství po svém, chvilku posluchače hladí, aby záhy zaútočili něčím drsnějším, hůře vstřebatelným. Nahrávka má navíc výborný zvuk, o jehož finalizaci se v Analogue Voodoo Studiu postaral opět Moimir.
V podstatě se dá říci, že mě poslech těch osmatřiceti minut neotravuje, je to tak trochu úkrok jinam, než se běžně pohybuju a než se nejspíš běžně pohybují čtenáři těchto vět. Ale třeba by se „Change“ mohlo líbit fanouškům MINORITY SOUND, LIVEEVIL, RHODIAN...
Neboduji...
Seznam skladeb:
Čas: 38:42
www.diealtenmaschinen.com
Jenže pátrání bylo krátké, na datové straně jsem rychle objevil nápis DIE ALTEN MASCHINEN, o němž mi internet prozradil více, třeba že CD vyšlo u X Production. Label jsem vzápětí proklel, protože když už pošle CD na recenzi, mohl by ho poslat i s obalem, nebo aspoň nějakými informacemi... Něco sice na webových stránkách vydavatele k mání je, ale mě to bez obalu nebaví, rád si při poslechu listuju bookletem, prohlížím grafiku... takhle je dojem takový polovičatý.
Kdybych měl obal, tak bych mu třeba mohl věnovat odstavec, aby recenze nebyla tak krátká... Protože jinak moc nevím, co psát. DIE ALTEN MASCHINEN totiž holdují, alespoň podle mého názoru, elektronickému popu. Ten je dílem Moimira Papalescu, jehož jméno si pamatuju z Hauserova-Ferrariho „Vaudeville“, ale jinak o něm nevím nic. Což je možná faux pas, ale co nadělám, když do elektroniky nedělám... Vedle Moimira je druhou hlavní postavou Kanaďan Leon Stevenson, oba společně napsali muziku a texty a Moimir k nahrávce uvedl: „Album vznikalo skoro rok a postupovali jsme obdobným způsobem jako v minulosti – ve většině případů jsem vytvořil hudební základ a vymyslel téma skladby. To jsem poslal do zámoří a zpátky se mi vrátily otextované skladby. To znamená také kompletně natočené vokály a často i další nástroje, jako už zmiňovaná kytara, basa, další synťáky nebo různé efekty a samply. Spoustu kytar také jako host skvěle nahrál kolega Tuzex z VANESSY.“
Elektroniku a moderní technologie lze v souvislosti s DIE ALTEN MASCHINEN skloňovat ve všech pádech. Kapela je na nich životně závislá, už jen kvůli geografické vzdálenosti mezi Prahou a Kanadou. Skladby jsou syntetickými zvuky prostoupeny prakticky neustále, klasické nástroje se ke slovu dostávají zřídka, ale o ně asi ani nejde. Dvě hlavní věci jsou samply a zpěv (který k muzice dokonale pasuje), tou další, jež možná trochu odporuje moderně (kterou lze od podobných part čekat), je retro/nostalgie. Při poslechu několika skladeb mně přicházejí na mysl kapely, které podobnou muzikou atakovaly přední příčky hitparád v osmdesátých letech, tehdy samozřejmě s o poznání jednodušší stavbou skladeb a důrazem na chytlavost a snadnou přijatelnost pro široké posluchačské vrstvy. Takže chvíli mám pocit, že jde o něco na způsob PET SHOP BOYS, jindy mě napadne ABBA, ale tyhle „nápady“ je třeba brát z rezervou, protože jsem se nikdy neorientoval ani v tom osmdesátkovém (synth)popu. Ale DIE ALTEN MASCHINEN na to jdou složitěji, zvuky vrství po svém, chvilku posluchače hladí, aby záhy zaútočili něčím drsnějším, hůře vstřebatelným. Nahrávka má navíc výborný zvuk, o jehož finalizaci se v Analogue Voodoo Studiu postaral opět Moimir.
V podstatě se dá říci, že mě poslech těch osmatřiceti minut neotravuje, je to tak trochu úkrok jinam, než se běžně pohybuju a než se nejspíš běžně pohybují čtenáři těchto vět. Ale třeba by se „Change“ mohlo líbit fanouškům MINORITY SOUND, LIVEEVIL, RHODIAN...
Neboduji...
Seznam skladeb:
- Der Plan
- Galvanized
- Girl with the Iron Nose
- Spark in the Dark
- Albatross
- Living Machines
- Nickle in Pickle
- Search the Moon Over
- Old Tin Can
- Freddie's Always Ready
- We Need Oil
Čas: 38:42
www.diealtenmaschinen.com