MARDUK – Frontschwein

MARDUK po šestnácti letech od kultovní desky „Panzer Division Marduk“ natočili album s výhradně válečnou tematikou. Už předem tomu nasvědčovalo, když se na konci roku 2013 vydali na evropské tour, na němž zněly pouze skladby z pancéřové divize a v té době 20 let slavícího počinu „Those of the Unlight“. Dalším vodítkem byl zveřejněný název, obal (viz níže) a tracklist. Zbývalo už jen čekat, zda bude válečnou vřavou inspirována i sama hudba tak, jako tomu bylo na konci milénia, nebo budou MARDUK pokračovat v cestě nastolené posledními roky.

Zejména předchozí „Serpent Sermon“ (2012) se vyznačovala mnohem melodičtějším pojetím black metalu, u MARDUK bych se nebál použít při srovnání se starými počiny pojem „hodný metal“. Album ze mne s odstupem času tak trochu vyšumělo, v mysli mám v podstatě jen vyplachovačku „Messianic Pestilence“. Od této švédské družiny prostě očekávám něco jiného - nekompromisní masakr, který sice neoplývá bůhvíjakou technikou, ale nakope mě do prdele. Rok před „Serpent Sermon“ MARDUK vydali tomuto popisu odpovídající třískladbové EP „Iron Dawn“, po němž jsem něco takového čekal i na řadovce, leč marně.

S „Frontschwein“ to ale přišlo! A to hned od prvních minut. Titulní otvírák totiž nedisponuje žádným intrem, okamžitě posluchače zatáhne do víru boje a chvilka nepozornosti vás může přijít zatraceně draho. Klasické Morganovy riffy, žádná složitost, ale funguje to naprosto skvěle. Nevím, jak to ten člověk dělá, ale jakmile hrábne do kytary, okamžitě z toho cítím jakousi majestátnost. Takhle prostě má znít black metal á la MARDUK. Mezi podobné řezanice můžeme řadit songy „Afrika“, „Rope of Regret“ nebo „Thousand-Fold Death“, jež zaujme zejména neskutečnou salvou slov mistra Mortuuse.

S předchozími několika deskami můžeme najít paralelu v tom, že se střídají rychlejší vypalovačky se střednětempými fláky. Jenže na „Frontschwein“ nepostrádají ani tyto onu všudypřítomnou vojenskou atmosféru a v každé z nich (možná vyjma „Nebelwerfer“, která mne jako jediná ani po mnoha posleších úplně nezaujala) je k nalezení nějaké ozvláštnění, moment, který člověka uzemní. Ať to je dvojka „The Blond Beast“, která svým neutuchajícím skvostným rytmem „um-ca-ta-ca“ donutí pařit i bezhlavého a přes kterou jsem se zpočátku jen těžko dostával k dalším skladbám (musel jsem si ji vždy tak čtyřikrát zopakovat), čtyřka „Wartheland“ plná vynikajících riffů nebo skladba „503“, kde naprosto zabíjí Devovy výjezdy na baskytaru v první sloce a vlastně v celé skladbě hraje čtyřstrunná bestie prim, což se nedá říci o zbytku alba. Společně s Fredrikovými ranami do kotle zde tvoří nezdolatelnou rytmickou armádu.

V žádném případě není na místě tvrdit, že jde o „Panzer Division Marduk vol. II“. V rozporu s tím jsou melodičtější kousky jako „Falaise: Cauldron of Blood“ nebo „Between the Wolf-Packs“. Ale oproti „Serpent Sermon“ nemám z těchto melodií pocit jisté podbízivosti a líbivosti, pořád v sobě mají punc války a bojů.

MARDUK loni posílil bubeník Fredrik Widigs a na „Frontschwein“ je to zatraceně znát. Larsi Broddessonovi, jenž s kapelou nahrál desky „Wormwood“ (2009) a „Serpent Sermon“, nemůžu upřít to, že se postupem působení u MARDUK zlepšoval, ale s Fredrikem jakoby kompozice chytly novou mízu. Má mnohem agresivnější styl hraní a věřím, že tu jistotu, se kterou na „Frontschwein“ tluče, prokáže i na koncertech. Švédové se tentokrát nebáli možná i z toho důvodu dříve utopené bicí trochu při produkci vytáhnout, celkově Devo udělal ve svém Endarker Studiu výbornou práci.

Přiznám se, že mi Švédové novým albem vyrazili dech. Poslední deskou, která mne fakt hodně učarovala, byla již osm let stará „Rom 5:12“. Do následující „Wormwood“ jsem se dostal až s několikaletým odstupem. Nakonec jsem do ní sice pronikl, ale „Frontschwein“ ji překonává rozdílem třídy. Z Mortuusovy éry se vejde určitě do mé osobní TOP 3 společně se jmenovanou „Rom 5:12“ a jí předcházející vokalistovou prvotinou „Plague Angel“, jež je plna fantastických kompozic, zabíjí ji ale nepříliš zdařilá produkce. V případě „Frontschwein“ se podařilo oba tyto aspekty vhodně propojit a výsledkem je dílo vskutku zabijácké!