Zatímco VYPSANÁ FIXA letos slaví dvacet let a při této příležitosti zavítala také do Olomouce, já osobně jsem přímo v ten den oslavil přesný dvojnásobek věku. Před deseti lety při svém předešlém kulatém jubileu jsem byl na koncertě tehdy ještě kompletní skupiny TÖRR. Ale jak na tomto webu nedávno napsala jistá inteligentní bytost z Brna, „nejen metalem živ je člověk“, takže tentokráte se mi do oslavného dne termínově připletlo něco poněkud odlišného.
Pardubická kapela sice nepotěšila některými plakáty s chybným označením „20. let“, kde ona tečka za číslovkou rozhodně nemá být, naopak za povedený lze označit název turné, které v návaznosti na starší DVD nabízí přiléhavou formulaci „Před náma hrajeme my“. Pokud někdo nechápe, vysvětlení je velmi prosté. Pánové nejenže vystoupili jako hlavní kapela, ale současně si udělali sami sobě také předkapelu. Před nimi tedy hráli rovněž oni, byť v ořezané podobě.
„Dobrý den, my jsme předkapela Vypsané fiXy“, pronesl Márdi, aby pak spolu s bubeníkem a navíc pouze akusticky zahrál něco málo většinou pradávných písní ze zamlžených počátků souboru. Díky jeho polovičnímu torzu tak znovu po mnoha letech koncertně ožily popěvky jako „Agresivní děda“, „Vypsanou fixou“, „Večerníček“ nebo „Děti z Kouřový hory“, ale možná ještě zajímavější je dojem, že přítomné publikum mnohé tyto písně zjevně poznávalo. Ačkoli šlo převážně o studenty ve věku kolem dvaceti let, kteří nemůžou pamatovat dobové kazety z půlky devadesátých let, bylo patrné, že je mají postahované a naposlouchané z webu skupiny. Necelá půlhodinka hraní, do níž se jen zcela výjimečně zapojili i zbylí dva členové, sice nenabídla písně na úrovni pozdějších hitovek, přesto ale splnila bilanční účel. Stejně jako slovní stylizace, že Vypsaná fiXa na tyto písně kašle, zatímco ono duo jakože chystá první album a že si jej třeba i zapamatujeme.
Po deseti minutách pauzy nastoupila tentokrát již kompletní VYPSANÁ FIXA, aby předvedla svůj standardní set. Zvuk sice nebyl nijak povedený a v průběhu času se zlepšil snad jen nepatrně, kapela se však zmohla na vcelku energický výkon, během nějž zřetelně demonstrovala nejen své přednosti, ale také nedostatky. Mezi ony klady patří především nijak neutuchající schopnost psát jakžtakž silné a někdy i skoro excelentní písně, mající schopnost zaujmout početný dav a ten naprosto přirozenou cestou donutit k reakci. Svižně kvapící „Nina“ rozezpívala lid, „Lunapark“ nabídl kratičké prostoje pro ztišení publika a jeho následnou explozi, zatímco „Antidepresivní rybička“ vyústila ve sborový zpěv lidu a jeho značné ovace. Potlesk vyvolala též nečekaná situace, kdy byla z davu pod pódium dopravena vozíčkářka, která si pak vše užila z bezprostřední blízkosti.
Coby možné mínusy může někdo vnímat zmíněný slabší zvuk, ale také třeba pocit toho, že jestliže už kapela není za vrcholem, pak minimálně dosáhla maxima svých možností a dalšího výraznějšího vývoje již asi není schopna. Naopak občasnou výrazovou ležérnost a hudební jednoduchost možno vysvětlit syrovými kořeny, jež jsou pořád dobře citelné i přesto, že tvorba souboru se v průběhu let rozprostřela od punkově svižných vypalovaček přes poprockové hitovky až po folkovější zklidnění. Což je spektrum, které dokáže nasytit staré rockery i mladé fanynky.
Závěrem zbývá ocitovat poslední otázku: „Jak ovlivní opilé lidi na baru z jukeboxu za pětku píseň puštěná?“ . Někdy žel až natolik, že jsou schopni vylévat nápoje dalším přítomným návštěvníkům. Nestalo se to sice přímo mně, ale naprosto evidentně se tak dělo.
Poloviční VYPSANÁ FIXA jako předkapela:
VYPSANÁ FIXA jako hlavní kapela:
První přídavky:
Druhé přídavky:
Pardubická kapela sice nepotěšila některými plakáty s chybným označením „20. let“, kde ona tečka za číslovkou rozhodně nemá být, naopak za povedený lze označit název turné, které v návaznosti na starší DVD nabízí přiléhavou formulaci „Před náma hrajeme my“. Pokud někdo nechápe, vysvětlení je velmi prosté. Pánové nejenže vystoupili jako hlavní kapela, ale současně si udělali sami sobě také předkapelu. Před nimi tedy hráli rovněž oni, byť v ořezané podobě.
„Dobrý den, my jsme předkapela Vypsané fiXy“, pronesl Márdi, aby pak spolu s bubeníkem a navíc pouze akusticky zahrál něco málo většinou pradávných písní ze zamlžených počátků souboru. Díky jeho polovičnímu torzu tak znovu po mnoha letech koncertně ožily popěvky jako „Agresivní děda“, „Vypsanou fixou“, „Večerníček“ nebo „Děti z Kouřový hory“, ale možná ještě zajímavější je dojem, že přítomné publikum mnohé tyto písně zjevně poznávalo. Ačkoli šlo převážně o studenty ve věku kolem dvaceti let, kteří nemůžou pamatovat dobové kazety z půlky devadesátých let, bylo patrné, že je mají postahované a naposlouchané z webu skupiny. Necelá půlhodinka hraní, do níž se jen zcela výjimečně zapojili i zbylí dva členové, sice nenabídla písně na úrovni pozdějších hitovek, přesto ale splnila bilanční účel. Stejně jako slovní stylizace, že Vypsaná fiXa na tyto písně kašle, zatímco ono duo jakože chystá první album a že si jej třeba i zapamatujeme.
Po deseti minutách pauzy nastoupila tentokrát již kompletní VYPSANÁ FIXA, aby předvedla svůj standardní set. Zvuk sice nebyl nijak povedený a v průběhu času se zlepšil snad jen nepatrně, kapela se však zmohla na vcelku energický výkon, během nějž zřetelně demonstrovala nejen své přednosti, ale také nedostatky. Mezi ony klady patří především nijak neutuchající schopnost psát jakžtakž silné a někdy i skoro excelentní písně, mající schopnost zaujmout početný dav a ten naprosto přirozenou cestou donutit k reakci. Svižně kvapící „Nina“ rozezpívala lid, „Lunapark“ nabídl kratičké prostoje pro ztišení publika a jeho následnou explozi, zatímco „Antidepresivní rybička“ vyústila ve sborový zpěv lidu a jeho značné ovace. Potlesk vyvolala též nečekaná situace, kdy byla z davu pod pódium dopravena vozíčkářka, která si pak vše užila z bezprostřední blízkosti.
Coby možné mínusy může někdo vnímat zmíněný slabší zvuk, ale také třeba pocit toho, že jestliže už kapela není za vrcholem, pak minimálně dosáhla maxima svých možností a dalšího výraznějšího vývoje již asi není schopna. Naopak občasnou výrazovou ležérnost a hudební jednoduchost možno vysvětlit syrovými kořeny, jež jsou pořád dobře citelné i přesto, že tvorba souboru se v průběhu let rozprostřela od punkově svižných vypalovaček přes poprockové hitovky až po folkovější zklidnění. Což je spektrum, které dokáže nasytit staré rockery i mladé fanynky.
Závěrem zbývá ocitovat poslední otázku: „Jak ovlivní opilé lidi na baru z jukeboxu za pětku píseň puštěná?“ . Někdy žel až natolik, že jsou schopni vylévat nápoje dalším přítomným návštěvníkům. Nestalo se to sice přímo mně, ale naprosto evidentně se tak dělo.
Poloviční VYPSANÁ FIXA jako předkapela:
- Pingpong Bar (1995)
- Agresivní děda (1994)
- Marrineti (1994)
- Vypsanou fixou (1995)
- Večerníček (1994)
- Robinson (2005)
- Irové (1995)
- Děti z Kouřový hory (1996)
- Vlak (1994)
- Pasažér (???)
VYPSANÁ FIXA jako hlavní kapela:
- Show pana Loba (2011)
- Diskokaktus (2011)
- Detaily (2011)
- Gigi (2014)
- Stereoid (2000/2001)
- Sirény (2009)
- James (2001)
- Darling (2007)
- Komik lobotomik (2005)
- Dezolát (2007)
- Ruzyně (2007)
- Papírová hyena (2007)
- Čtyři slunce (2012)
- Nina (1996/2001)
- Zapadá hipík (2014)
- Lunapark (1998/2001)
- Krásný smutný den (2014)
- Domácí motokrosař (2003)
- Kostel – Biohazard – McD (2003)
- Antidepresivní rybička (2007)
První přídavky:
- Trampolína (2007)
- Samurajské meče (2005)
- Mažoretka (2005)
- Drogový večírek (2003)
- 1982 (1998/2000/2001)
Druhé přídavky:
- Šúrka mikrofon (2014)
- Barová turistika (2007)
