وما خفي كان أعظم – نار جهنم

Po marockých SAWLEGEN tu máme další exotickou partu,  نار جهنم (NARJAHANAM) tentokrát z Bahrajnu. Možná nebude od věci mrknout na Metal Archives a podívat se, kolik kapel metalového zaměření v tomhle ostrovním státě v jižní části Perského zálivu existuje. A podle očekávání jich nejsou stovky, ba ani desítky, ale desítka jediná, když tedy sečteme kapely fungující a již neaktivní; pět by jich mělo hrát a pět je mimo provoz. Další čísla pak pochází ze zeměpisné učebnice, ale přijdou mi zajímavá, takže pro ilustraci: Rozloha Bahrajnu je zhruba poloviční oproti rozloze běžného českého okresu, ale na 665 km2 žije přes 1 milion obyvatel, zatímco třeba v okresu Strakonice má trvalé bydliště zhruba 70 000 lidí a kapel je tu víc než v Bahrajnu. Ale v království, v němž přes dvě stě let vládne rod Chalífovců, nemá metal takřka žádnou tradici, takže je vůbec s podivem, že se tamější kapela dokázala dostat do světa prostřednictvím zahraničního vydavatele.

A toho opět musím pochválit, obaly od Haarbn Productions z Ruska nejsou ošizené, naopak. Booklet je vytištěný na velmi kvalitním křídovém papíru, brožurka má 16 stran, na nichž jsou zřejmě ilustrační obrázky k jednotlivým skladbám, fotky obou hlavních protagonistů (jeden je v turbanu, druhý má na hlavě kapuci), podrobné informace týkající se nahrávání, ale i jméno brazilské modelky z titulní strany obalu. Texty chybí, ale v originále jsou názvy skladeb psány arabsky, stejně jako název kapely i alba, takže i texty nejspíš budou v mateřském jazyce kapely.

Je vcelku logické, že kapely z pro nás exotických končin absorbují v tvorbě elementy lidové hudby své vlasti. Ani NARJAHANAM nejsou výjimkou, orientální nádech čiší z hudby prakticky neustále. Nejde jen o zapojení exotických hudebních nástrojů (jen nevím, zda jde opravdu o nástroje, nebo zda vše vzniklo díky moderním technologiím), ale hlavně o melodie, jimiž je nahrávka prostoupena. Ale asi bych měl konečně uvést, co vlastně bahrajnské duo produkuje za styl. Podle webu vydavatele i metalové encyklopedie jde o death/black s orientálními vlivy, s čímž tak úplně souhlasit nemůžu. Já bych spíše řekl, že z hodinové nahrávky zní pompézní orientální symfonický metal s folkovými elementy, jenž k death metalu směřuje hlavně díky vokálu, který je drsný. O black se pánové jen sem tam otřou, jinak spíše stavějí monumentální kompozice plné silných melodií, sem tam to zjednoduší formou nějakého vybrnkávání, sem tam nabídnou kytarové sólo. Vcelku logicky mě při poslechu napadají ORPHANED LAND, protože příliš kapel holdujících podobné muzice neznám, ale NARJAHANAM jsou přece jen o něco tvrdší a sevřenější.

Popisovat každou z jedenácti relativně dlouhých skladeb nehodlám, ochutnat můžete třeba na webu vydavatele. Ale dovolím si kapele vyseknout pochvalu, protože album „Wa Ma Khufiya Kana A'atham“ (v originále „وما خفي كان أعظم“) je povedenější, než si předsudky vybavený Evropan dovede představit. Zvuk je velmi slušný, kompoziční schopnosti pánů muzikantů jsou rovněž na úrovni, řada melodií má silný hitový potenciál, programované bicí nezní špatně a tak času stráveného ve společnosti dvou tajemných pánů nelituju. Slušná práce, bez debat.

Pozn.: NARJAHANAM by mělo znamenat něco jako pekelný oheň.