Historie kapely (nebo spíše projektu) ORDOS je lemována smůlou, neustálými změnami v sestavě, potížemi s nahráváním i soukromými starostmi hlavních protagonistů. V sestavě se od roku 2001 protočila řada muzikantů, z nichž někteří později zakotvili třeba v EMPTY FEELING, PANDEMII či ŠTÁBU ZS-CO. ORDOS se potácel nad propastí, ale letos, zdá se, se zablýsklo na lepší časy a výsledkem je třískladbové promo, snad předzvěst plnohodnotného alba, jež by mělo vyjít do konce roku.
Jestli se tak stane, tak doufám s nějakým normálnějším obalem, protože dát ruiny autodromu na +/- blackmetalové CD mi nepřijde úplně nejšťastnější. Ale je to promo, tak obal není tím nejdůležitějším. Tím je samozřejmě hudba a na rovinu, není mi moc jasné, co vlastně ORDOS hrají. Black? Death? Thrash? Od každého něco, dohromady je to ale takové roztříštěné...
První song šlape spíše v thrash duchu, hned v úvodu mě otráví několikrát zopakované „uh uh uh uh“, což mi v dnešní době přijde úsměvné, budu-li se zdráhat použít ostřejší slova. Svižná skladba pak nabízí řadu změn nálady, hodně pestré vokály (deathový murmur, čistý zpěv, blackový skřehot, přičemž se některé polohy překrývají), nechybí solidní sólo čnící nad nejzajímavější střednětempou pasáží, ale celkově je skladba nesourodá a chybí v ní nějaký řád, těch změn je na mě moc. A to jsem se ještě nedostal ke zvuku, o který se kapela postarala vlastními silami. Není to žádná tragédie, ale ani lahoda. Kytara i basa zní celkem v pohodě, potíž je ale s programovanými bicími, jak zvukově, tak s tím programingem. Většinu hrací doby jedou bicí stejnou lajnu, navíc zní hodně nepřirozeně, uměle... A všechno dohromady pak nesnese srovnání s dnešním standardem, takže bych v případě nahrávání alba volil jiné metody.
Jestliže „Black Rose“ měla nejblíže k thrash metalu, „Pigro Monaco“ míří deathovým směrem, zpočátku spíše pomalu, postupně lehce nabere na rychlosti, vokál je murmuroidní, ale pořád se dohromady nic neděje, přijde sice nathrashlá pasáž s výraznou baskytarou, ale čekám nějaký aspoň lehce zajímavý motiv, který přece jen přichází s dalším kvílivým sólem, byť nikterak zázračným. Závěrečný kus pak míří do sfér melodického black metalu, i když „zpěv“ má chvílemi opět blíž ke kovu smrtícímu. Dokola opakovaný refrén se aspoň vryje do paměti, stejně jako některé melodie, „My Father is my God“ mi přijde ze všech tří skladeb nejzajímavější.
Z výše uvedených slov je asi jasné, že si ORDOS zatím k mému srdci cestu nenašli, ale při všech těch peripetiích, které ústřední duo Cabrall-Sussane potkalo, je pro ně asi důležité, že se po devíti letech pustili do další tvorby a vůbec nějak fungují. Uvidíme, s čím přijdou na avizovaném dlouhohrajícím počinu, zatím je to takové neotesané...
Seznam skladeb:
Čas: 14:41
Sestava:
www.bandzone.cz/ordos
http://ordos.webpark.cz
Jestli se tak stane, tak doufám s nějakým normálnějším obalem, protože dát ruiny autodromu na +/- blackmetalové CD mi nepřijde úplně nejšťastnější. Ale je to promo, tak obal není tím nejdůležitějším. Tím je samozřejmě hudba a na rovinu, není mi moc jasné, co vlastně ORDOS hrají. Black? Death? Thrash? Od každého něco, dohromady je to ale takové roztříštěné...
První song šlape spíše v thrash duchu, hned v úvodu mě otráví několikrát zopakované „uh uh uh uh“, což mi v dnešní době přijde úsměvné, budu-li se zdráhat použít ostřejší slova. Svižná skladba pak nabízí řadu změn nálady, hodně pestré vokály (deathový murmur, čistý zpěv, blackový skřehot, přičemž se některé polohy překrývají), nechybí solidní sólo čnící nad nejzajímavější střednětempou pasáží, ale celkově je skladba nesourodá a chybí v ní nějaký řád, těch změn je na mě moc. A to jsem se ještě nedostal ke zvuku, o který se kapela postarala vlastními silami. Není to žádná tragédie, ale ani lahoda. Kytara i basa zní celkem v pohodě, potíž je ale s programovanými bicími, jak zvukově, tak s tím programingem. Většinu hrací doby jedou bicí stejnou lajnu, navíc zní hodně nepřirozeně, uměle... A všechno dohromady pak nesnese srovnání s dnešním standardem, takže bych v případě nahrávání alba volil jiné metody.
Jestliže „Black Rose“ měla nejblíže k thrash metalu, „Pigro Monaco“ míří deathovým směrem, zpočátku spíše pomalu, postupně lehce nabere na rychlosti, vokál je murmuroidní, ale pořád se dohromady nic neděje, přijde sice nathrashlá pasáž s výraznou baskytarou, ale čekám nějaký aspoň lehce zajímavý motiv, který přece jen přichází s dalším kvílivým sólem, byť nikterak zázračným. Závěrečný kus pak míří do sfér melodického black metalu, i když „zpěv“ má chvílemi opět blíž ke kovu smrtícímu. Dokola opakovaný refrén se aspoň vryje do paměti, stejně jako některé melodie, „My Father is my God“ mi přijde ze všech tří skladeb nejzajímavější.
Z výše uvedených slov je asi jasné, že si ORDOS zatím k mému srdci cestu nenašli, ale při všech těch peripetiích, které ústřední duo Cabrall-Sussane potkalo, je pro ně asi důležité, že se po devíti letech pustili do další tvorby a vůbec nějak fungují. Uvidíme, s čím přijdou na avizovaném dlouhohrajícím počinu, zatím je to takové neotesané...
Seznam skladeb:
- Black Rose
- Pigro Monaco
- My Father is my God
Čas: 14:41
Sestava:
- Sussane - baskytara
- Cabrall - kytara, bicí, zpěv
www.bandzone.cz/ordos
http://ordos.webpark.cz
