Ledový oheň se proplétá s dýmem. Nahoru stoupají jiskry a v očích přísedících se lesknou odrazy dávných zážitků. Fascinace světlem a teplem ožívá pomalu. Najednou jsme všichni zase v jeskyni a malujeme uhlíky na zdi svoje první vzkazy ostatním. Uspořádal jsem jednou pitku s mnoha pivy a v určitém veselém rozpoložení jsem najednou do opilecké vřavy pustil nové album NOVEMBERS DOOM. Po chvilce všichni ztichli, nedutali a jen natahovali své ruce blíž k ohništi. Bylo zajímavé sledovat jindy tak „drsné“ a rozesmáté tváře v tomto rozpoložení. Ti, kdo měli s sebou své partnerky, si začali najednou tisknout vzájemně ruce. Rád podobné pokusy dělávám. Osvěžuje to vzduch a mnohým i rozšiřuje obzory. Vhodnější muziku jsem prý k zářijovému chladnému večeru nemohl vybrat.
Klasický doom metal na mě, pokud je náležitě smutný a opentlený deathovými vsuvkami, zabírá vždycky. Líbí se mi ta kombinace smutku a následných gradujících kytar. Slýchávám v něm šepot větru ve stromech, pomalé dýchání z orosených úst v podzimní přírodě. Uklidňuje mě a navádí na úplně jinou cestu, než na jaké se převážně pohybuji. „Bled White“ je již devátým řadovým pozdravem ze země stínů. Zajímavé je, že předchozí dvě alba nějakým záhadným způsobem jen proplula poklidně kolem mě, bez toho aniž by mě nějak výrazně zasáhla. Mám rád hlas Paula Kuhra, na jehož zpěvu podle mě tahle skupina stojí a padá. Je jasným poznávacím znamením kapely a zároveň jakýmsi stmelovacím prvkem. Bez něj by asi NOVEMBERS DOOM nebyli tím, čím jsou.
Ostatní muzikanti jsou samozřejmě neméně důležití, ale abych pravdu řekl, tak dodávají nápady nevymezující se z příjemné škatulky klasického doom metalu. Některé songy jsou velmi zpěvné, možná až s hitovým potenciálem, jiné zase smutně záhrobní, až niterné. Každý fanoušek si asi vybere ty své, ale je nutné uznat, že novinka drží jako celek pevně pohromadě. Celé CD se mi velmi dobře poslouchá a po delší společné době vždy vytváří chladně jiskřivou atmosféru. Pro někoho to možná bude málo, ale já se při poslechu „Bled White“ vždy zklidnil a na tváři se mi začal objevovat vědoucí úsměv. Podobné věci jsou pro mě velmi důležité a dělají z dobrých desek ty ještě lepší. NOVEMBERS DOOM jsou někdy možná až moc přeslazení, klidně bych si dal víc jejich smutnější a rozervanější (případně ostřejší) polohy, ale pro chvíle odpočinku je jejich nový počin více než vhodný.
Zajímavé je, že někdy je na mě toho bědování až moc. Vždyť deska se mohutně rozprostírá na ploše přes hodinu a osmi minut. To může být pro někoho velmi velké sousto. Doba dnes je rychlá jako filmové střihy v reklamách, a nevím, kolik posluchačů si bude užívat tohle sledování pohřebního pochodu jako já. „Bled White“ se mi jeví právě jako protipól, negace dnešního uspěchaného života. Je jako vkusný odpočinek, výlet do minulosti, vzpomínání, dlouhý kouř. Doporučuji podávat s kvalitním vínem, dobrým steakem, vybranými sýry. Pokud máte rádi dlouhé, nekonečné debaty o filozofii, nesmrtelnosti Krista nebo jádru pudla, bude recenzované CD více než vhodným doplňkem. Dávám tentokrát body za všechny ty krásné chvíle, za rozjímání a emoce, které jsem spolu s NOVEMBERS DOOM zažil. Už se těším, až začne zase pršet a vydám se na dlouhou procházku. Otřepu se zimou, nasadím sluchátka a budu zase tím vysokým, rozvážným, pomalu se ploužícím mužem s upřenými dlouhými pohledy do dálky. A budu jím moc rád. Klasický doom metal, plný jiskřivého napětí a smutku!
Seznam skladeb:
- Bled White
- Heartfelt
- Just Breathe
- Scorpius
- Unrest
- The Memory Room
- The Brave Pawn
- Clear
- The Grand Circle
- Animus
- The Silent Dark
Čas: 01:08:21
Sestava:
- Paul Kuhr – zpěv
- Larry Roberts – kytara, zpěv
- Vito Marchese – kytara
- Mike Feldman – basa
- Garry Naples – bicí
http://www.novembersdoom.com/
https://www.facebook.com/NovembersDoom1989
http://www.theendrecords.com/
