Nejbližší koncerty
  • 20. 08. 2022Dead Daniels - OpenAir Na Staré cestě vol.3
  • 20. 08. 202220-08-2022 CHATOVÁ OSADA LUH SUŠICE koncert můžeme naz...
  • 03. 09. 2022V priebehu Montana Metal Festu vystúpia skupiny súčasnej...
  • 03. 09. 202203-09-2022 Chatová osada LUH Sušice, 34201 areál otevř...
  • 09. 09. 2022Páteční večer ve farářově sluji s PIKODEATH - thrash de...
  • 10. 09. 202210.9.2022 S-klub Olomouc Od: 18:00h. MASSACRE-(USA),NEC...
  • 17. 09. 2022Dead Daniels (Hard Rock,N´Roll - Praha): https://deaddani...
  • 23. 09. 2022Masakrální Nóbl mejdlo číslo 39. rozezvučí staří známí úd...
F.O.B. - Outside The Palace Walls

ROBERT PLANT – Lullaby and... The Ceaseless Roar CD 2014, Nonesuch/Warner Bros.

Když jsem slyšel prvních pár tónů z nové desky legendárního Roberta Planta, zůstal jsem stát jako uhranutý. Bylo to jako nějaké náhlé prokletí. Pamatuju si to přesně. Šel jsem v Plzni okolo jednoho knihkupectví a zahlédl ve  výloze televizi. Copak o to, většinou bývám jen pohroužen do sebe a podobné věci nevnímám, ale zrovna hráli song „Rainbow“ z nové desky (což jsem tenkrát ještě netušil). Chvíli jsem stál jako přikovaný a pak se za mnou ozvalo „Ty vole, to je síla, co?“ Otočil jsem se a za mnou stál ošoupaný, lehce zapáchající chlápek s vizáží bezdomovce. „Jojo“, odpověděl jsem nesměle a oba jsme dál užasle koukali na obrazovku. Bylo mi hrozně zvláštně, jinak, zažíval jsem něco, co jsem neuměl pojmenovat. Pak jsem šel domů a na vše zapomněl.

Jenže pak zase jednou padla řeč, s jedním mým dříve narozeným kamarádem, na novou tvorbu Roberta Planta. On, jako zastánce tradičních pořádků, dokola opakoval mantru starců o tom, že dřív bylo všechno (i muzika) lepší. Trošku mě s tím vytočil a tak jsem odběhl do obchodu a druhý den mu nové CD přinesl. Trávili jsme potom nějakou dobu neustálým probíráním jednotlivých skladeb, já poslouchal „hippiesácké“ příběhy a jednoho dne mě začaly svrbět ruce tak, že jsem se z toho všeho musel vypsat. Tak mě tady máte (smích).

Roberta Planta netřeba představovat. Kdopak by tohoto fenomenálního 66 let starého zpěváka neznal. Historii jeho tvorby si můžete přečíst na každém solidnějším webu o muzice. Pokud neradi čtete, mazejte se zeptat svých rodičů (pokud tedy nejsou postiženi tvorbou reálného socialismu). Promiňte mi ten delší úvod, ale i já se potřebuju dostat trošku do nálady (smích). Soustřeďme se tedy nyní na novou desku.

Mistr se vydal na další neklidnou cestu, je starý, zkušený, protřelý, přesto neustrnul a nežije jen ze své podstaty. Mohl by v klidu natočit cokoliv a lidi by mu stejně urvali ruce až po ramena. Jenže on místo toho opět přišel a nahrál desku, u které jsem přestával přemýšlet, vnímat okolí. Přitom na ní potkáme snad všechny mé “neoblíbené“ styly, různé pro mě do té doby neznámé nástroje i ženský vokál, který mi většinou způsobuje kopřivku (smích).

Nová deska „Lullaby and... The Ceaseless Roar“ je jako cesta kolem světa. Chvíli spolu putujeme po africké buši, pak přeletíme do amerického Nashvillu, necháme se ukolébat rockově a nakonec se vrátíme domů do Evropy. Zazní nespočet různých lidových (mnohdy velmi exotických) nástrojů i klasické housle (vše v rukou vynikající doprovodné kapely THE SENSATIONAL SPACE SHIFTERS, která je doplněna o spoustu hostů). Nad tím vším vévodí Plantův hlas, jako nějaké svědomí stoletého lva. On nejen že ho svojí vizáží připomíná, ale zároveň se i jako král chová a vystupuje. Kdo by to byl řekl, že ten „rockový floutek“ z LED ZEPPELIN zestárne s takovou grácií a i ve svém věku nakope zadek dnešním umělým celebritám?

Poslouchám i sázím slova na papír s velkou pokorou. Nebo vlastně, pokud bych se z nového CD nepotřeboval vypsat, raději bych mlčel (smích). Myslím si, že i když čtenáři našeho nadšeneckého webu vyhledávají spíš zcela jiné hudební styly, i je by mohl Robert Plant svojí muzikou oslovit. Muzika je přeci jen jedna, buď dobrá nebo špatná. Netroufám si být kritikem, na to mám dost soudnosti a úcty k legendám, ale pokud byste se rádi někdy odreagovali od toho nářezu, co posloucháme, „Lullaby and... The Ceaseless Roar“ vám doporučuji. Málokdy se mi totiž poštěstilo zaslechnout takto „dokonalé“ album a vlastně mě vůbec zaujmout něco mimo můj rámec poslouchané hudby. Tolik niterné, pestré, propracované (produkované samotným mistrem) a zároveň nespoutané muziky (hrané s obrovským nadhledem a lehkostí) na jednom místě jsem už dlouho neslyšel.

Tak a je to. Sedím, vše si čtu znovu po sobě a zjišťuju, že bych mohl napsat ještě stohy papíru a desku rozebírat odshora dolů. Nebudu to dělat. V dnešní době máte spousty možností, jak si má slova ověřit nebo pro sebe rozporovat. Já se můžu jen panu Robertu Plantovi poklonit až k zemi a zařadit si tenhle klenot do zlatého fondu letošních desek. Album, které vás roztrhá i pohladí.

Seznam skladeb:

  1. Little Maggie
  2. Rainbow
  3. Pocketful of Golden
  4. Embrace Another Fall
  5. Turn It Up, A Stolen Kiss
  6. Somebody There
  7. Poor Howard
  8. House of Love
  9. Up on the Hollow Hill (Understanding Arthur)
  10. Arbaden (Maggie's Babby)


Čas: 50:03

Sestava:

  • Robert Plant – zpěv, produkce
  • Backing band – Justin Adams, Liam Tyson, John Baggot, Juldeh Camara, Billy Fulller, Dave Smith
  • Julie Murphy – zpěv („Embrace Another Fall“)
  • Nicola Powell – zpěv („Poor Howard“)


http://www.robertplant.com/


Zveřejněno: 13. 10. 2014
Přečteno:
3202 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Asphyx | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář