Sobotní odpoledne se zdálo být pro mnohé chvílemi nudy. Pro mě ale rozhodně ne! Jednak nás pozval náš kolega Michal na výstavu fotografií z dalekého Tibetu, Barmy, Chile a Velikonočních ostrovů (pořádaly Plasy sobě) a jednak mi do Plzně přijeli večer mí oblíbení smrtonoši DYSANGELIUM. Beru tedy odpoledne svůj automobil značky Deathcar, sázím do přehrávače moje soukromé The Best Of OBITUARY a vyrážíme s kolegou Barťasem směr klášter Plasy. Přivítání i celá výstava je i pro mě, jakožto fotografického analfabeta a majitele old school fotoaparátu velmi příjemná, poučná a po chvíli se přistihnu, že tibetským mnichům tak trošku závidím tu jejich přírodu a nebeský klid. Součástí výstavy byla i večerní přednáška Dr. Ven. Tenzin Jangchuba, pojednávající o stravování a tibetské medicíně, kterou ale už nestíháme, protože musíme valit do Plzně na pivo a muziku (smích). Každopádně, byl to pěkný zážitek, doporučuji! (Asphyx)
Období open-air letních festivalů je za námi, otevírají se brány nespočtu klubových akcí. Musím říci, že už jsem se na to těšil, v létě mi komornější akce vždy chybí. Září mám ve svém diáři koncerty nabité a první z nich si po návštěvě akce zvané After Six Years of Madness mohu odškrtnout. (Opat)
Sobotní koncert se odehrával v klubu Kalikovský mlýn. Pro mě osobně poměrně překvapení, protože ač dlouholetý Plzeňák, mám tuhle budovu zafixovanou spíš jako odpočinkové místo pro managerskou high society než pro nás, obyčejné „umaštěné“ metalisty (velký smích). Chvilku posedáváme v hospodě U Šenků. Naši sestavu doplňuje Mr. Goro, probíráme nesmrtelnost chrousta a na osmou hodinu vyrážíme na plac. Už u vstupu jsem mile překvapen poměrně vysokou návštěvností. (Asphyx)
První mě thrashově rozproudili krev plzeňští 1000 BOMBS. Mám jejich „starodávnou“, ale příjemně melodicky pojatou muziku rád. Takhle k tanci a poslechu neznám v Plzni nic příjemnějšího. Pánové právě připravují nové album a já si dole pod podiem říkal, že asi obětuji nějaký ten groš a v budoucnu ho rád zakoupím. Naživo to totiž byla mlátička přesně podle mého gusta. Žádný „tupa tupa thrash metal“, ale řezající songy, plné německých a Bay Area melodií. Už jsem to asi někde psal, ale moc se mi líbí dvojité vokály a styl hry bubeníka. Jen houšť, pánové! Piece is Dead! (Asphyx)
Plzeňský Indians Czech Club jsem navštívil poprvé a v prvních chvílích jsem se dost obával ozvučení tohoto malého prostoru. Dopadlo ale přeci jen lépe, než jsem očekával. Večer odstartovali těsně po hodině osmé zástupci domácí thrash metalové scény 1000 BOMBS. Zpočátku nebyl příliš slyšet Throllmasův zpěv, během první skladby „Peace is Dead“ dokázal zvukař vše srovnat a energickému vystoupení trojice nebránilo nic v cestě. Na „Bombách“ je na každém koncertě znatelné nadšení pro to, co dělají, a přestože nejsem zrovna horlivým uctívačem thrash metalu, rád si je vždy poslechnu. Střednětempé skladby nejsou úplně mým šálkem, ale jakmile trio přeřadí na rychlejší stupeň, je to hned o něčem jiném. Old school jízdu na začátek tak hodnotím určitě pozitivně. (Opat)
DYSANGELIUM dorazili z Pardubic, přivezli s sebou zbrusu nové songy z CD „Holykaust“, nedávno pokřtěného na Gothoom festivalu a vydaného tamtéž. Už nějakou dobu mi doma znějí v uších skladby (zaslané kapelou k poslechu) právě z novinkové desky a abych pravdu řekl, nemůžu se toho klasického poctivého death metalu nějak pořád „nabažit“ (recenze bude brzy následovat). Pardubičtí hrají přesně ten druh smrtícího kovu, který mi stále koluje v krvi a tak jsem si užil celý set dosytnosti. Došlo i na nezbytné rozpuštění mé lehce šednoucí čupřiny, roztočení vrtule a opilecko-fanouškovské výkřiky jako: „Sláva!, Hurá!, Pardubice do toho!, Old school death metal forever! Zahraj něco od Ledeckýho!“ A podobně. Vždyť to znáte, jsem stará škola a neumím u „své“ kapely jen staticky přihlížet, vševědoucně se usmívat a dělat, že tomu rozumím (smích). Krásně jsem si „odpočinul“, vyčistil hlavu za zvuku deathové klasiky, thrashových a lehce blackových vsuvek i záhrobního vokálu. Také jsem si konečně jednou zapařil i na pódiu (smích). Pochválit musím jak Ctiborův bubenický dynamit v končetinách, tak čím dál tím lépe sehranou strunnou sekci. Bylo to jako setkání třetího druhu, stejně nejen hudebně spřízněných duší. Mluvíme zkrátka řečí stejného kmene. Jako velký fanoušek DYSANGELIUM jsem byl na vrcholu blaha. Masakr! (Asphyx)
TROLLECH měli jednoznačně nejlepší zvuk večera. Vyznělo naprosto vše, veškeré melodie obou kytar, hrubá basa i bicí se neztrácely v sypačkách. Sedl mi také playlist, od doby, kdy jsem čtveřici viděl naposledy, byl značně obměněn. Dostalo se na skladby jako „Národ ohně, železa a pokladů“ z „V rachotu hromů“ nebo „Když setká se voda s mrazem“ z následujícího alba „Skryti v mlze“, ty byly doplněny o několik zástupců z dosud posledního počinu „Vnitřní tma“. Na závěr pak TROLLECH vsadili na osvědčené fláky „Poustevník“ či „Ve stínu starých dubů“ a vystoupení v klubu Indians pro mě bylo jejich nejlepší za poslední dobu. (Opat)
Jako další nám zahráli plzeňští blackoví lesníci TROLLECH. Abych pravdu řekl, byl jsem po „odpočinkové“ sobotě a vystoupení DYSANGELIUM tak vyčerpaný, že jsem vše sledoval jen koutkem svého ucha. Přitěžující okolností pro mě budiž také to, že se mi doposud nepovedlo do tvorby TROLLECH za ta dlouhá léta nějak proniknout. Osobně se mi nejvíc líbí (orthodox fans prominou) poslední album „Vnitřní tma“, které je pro kapelu lehkým úkrokem stranou a výletem z lesů, luk a strání. Co jsem měl ale možnost slyšet, tak kapela hrála kvalitně, chladně a černě, že to temnější snad ani být nemohlo. Příznivci TROLLECH byli určitě nadšení. A já jsem je koneckonců také rád viděl. (Asphyx)
WYRM jsou z Ústí nad Labem a hrají black metal. Základem je pravá nefalšovaná černota, tentokrát jen uchopená trošku jinak, melodičtěji, klidněji. Při jejich vystoupení jsem několikrát zaslechl odkazy na DARKTHRONE, sem tam na SATYRICON a ostatní černé party. Tahle smečka měla u mě trošku smůlu, protože já to mám teď tak, že čím jsem starší, tím víc se black metalu vzdaluji. Občas zavzpomínám vcelku rád, ale jinak jsem hudebně někde jinde. WYRM byli v Plzni asi takoví, jací měli být. Temní, klasičtí, black´n´rolloví, „zlí“ (bubeník byl totální maniak). Vše bylo v pořádku, jen moje myšlenky těkaly někde úplně jinde. Hudebně to se mnou zkrátka nic moc nedělalo. U téhle kapely jsem pořád tak nějak podvědomě cítil, že mají na víc, že se trošku bojí víc experimentovat, být víc „jiní“. Za mě tedy vcelku milé vystoupení, které mi ale žíly z těla rozhodně nevytrhalo. (Asphyx)
Od ústeckých WYRM jsem slyšel poslední dva počiny – EP „With Hate in Their Eyes“ a řadovku „Rune Rider“, nikdy jsem jim ale nepřišel úplně na kloub a naživo jsem s nimi dosud neměl tu čest. První setkání ale bylo nakonec příjemné. Zpočátku jsem měl trošku rozpačitý dojem, chvíli mi trvalo, než jsem do hudby WYRM pronikl, ale koncert postupně gradoval a závěr setu, který tvořily starší skladby a nakonec i cover „Fuel for Hatred“ od SATYRICON byl opravdu povedený. Jediné, co bych čtveřici vytkl, je až na frontmana Morma poměrně statické vystupování. (Opat)
Všechno dobré ale jednou končí a po nezbytných posledních pivech, dlouhém loučení (které alkoholově pokračovalo v klubu Parlament) a domlouvání dalších akcí jsem musel skoro násilím donutit své nohy k odchodu. V nočním autobusu na mě útočily ze všech stran obrazy smíchané z tibetských střípků, death metalu, dna pivních sklenic a pouličního osvětlení. Doma chvíli sedím v křesle a všechno se mi znovu prohání hlavou. S klidem v duši pomalu usínám, spokojený a s podobným úsměvem, jaký mívá na tváři samotný Dalajláma. Byl to velmi příjemný večer. Slowly We Rot – in Pilsen! (Asphyx)
