O ALGHAZANTH jsem poprvé slyšel někdy na přelomu tisíciletí. Tedy v době, kdy byl internet jen pro vyvolené, nic moc na něm nebylo a slovo Google jsme se teprve učili psát. Nehledě na to, že bez přesné internetové adresy jsme se nedokázali nikam dostat. (smích) Z toho plyne, že nějaké dva kliky a „album je doma“ nehrozilo. Postupem let jsem na tyto sympatické Finy úplně zapomněl. Až do letošního roku, kdy v prvním Pařátu vyšel kratší rozhovor. To byl impulz, na který můj hudební čich čekal a tak stačilo jen malé hledání, pár kliků a během měsíce byla nahrávka doma v přebalu luxusního digipacku. Kdybych byl majitelem gramofonu a kupoval vinylové desky, tak tahle by pro mě byla jasný favorit. Už jen proto, že krásnou kresbu nic neruší. Tedy ani název či logo kapely.
Nepočetných šest skladeb vydá na necelých padesát minut hudby a provede nás čirou krásou severských krajin. Ihned po spuštění nahrávky je zcela jasné, odkud kapela pochází. Nevím proč, ale finské nahrávky mi většinou připadají zvukově tak trochu jiné. Možná až příliš čisté a s puncem svěžesti. Těžko se to vysvětluje, ale někde to tam prostě je. Stejně tak je na tom i „The Three-Faced Pilgrim“. Přehledně čistá nahrávka s lehce přidušeným zvukem, který ale i přesto neztrácí na dynamice. Pokud čekáte od těchto pánů nikdy neslýchané melodie a zcela nové postupy, jste ve slepé uličce. Nejedná se o převratnou hudbu, se kterou jste se ještě nesetkali. Nýbrž o atmosférický a klávesový black metal.
Všech šest štychů jsem si poslechl s upřeným pohledem někam do minulosti a v rotujících myšlenkách se toulal o víc jak dekádu dřív. Tedy v době, kdy byl tento druh metalu na vzestupu a já stále dokola sjížděl desky severských SIEBENBŰRGEN a OLD MAN´S CHILD. I přesto, že tyto dvě kapely mají jen málo společného právě s ALGHAZANTH, tak přece jen jisté hudební esence vzájemně nezapřou. Nechci zde vypadat jak nějaký staromilec, ale stejně tak, jako jiné roky předtím, i tyto měly svou nezaměnitelnou hudební vůni. A právě všechny ty pocity a melodie dokázala kapela vtisknout na své album a tím potěšit nejedno ouško. Skladby nepostrádají děj. I přesto, že jsou většinou v pomalém tempu, není nouze o občasné sešlápnutí plynu, které vše dokáže patřičně nakopnout. Bubeník a textař Gorath Moonthorn v jednom rozhovoru řekl, že nejlepší skladba na albu je jednoznačně „Adra Melek Taus“ a mně nezbývá, než s tímto názorem naprosto souhlasit. Její ďábelský začátek se postupně přetaví v naprosto odzbrojující kytarové melodie se silnou atmosférou a lehkým podkreslením klávesami. O této skladbě se dá napsat, že doslova dýchá, žije a zhmotňuje se přímo před zraky posluchače. Ostatní kousky na albu jsou na tom podobně, ale pouze u této si na hudbu můžete doslova sáhnout. Druhým vrcholem tohoto CD je pro mě poslední štych „With Sickle, with Scythe“. Při pohledu na obal mi automaticky svitne myšlenka boje dobra a zla. A právě tato myšlenka se opět vrací při poslechu tohoto songu. Až nervózně znějící hudba, kterou jako by krájel zpěv někde na hraně světla. Ano, je to přesně zpěv, co představuje to dobro. Neboť i přesto že jde o „krákor“, tak je to právě zpěv, co v kolizi s hudbou zní jako pohlazení po duši.
ALGHAZANTH nedokázali znovu vynaleznout kolo. A proč taky, když už takovou dobu všem lidem moc dobře slouží. Ale i přesto dokázali dát tomu starému kolu nový design a je už jen na každém z nás, co si o něm bude myslet. Pro mě osobně je „The Three-Faced Pilgrim“ krásnou přehlídkou mnoha tónů a pocitů. Možná se mnou spousta z vás nebude souhlasit, ale u mě je to za 9.
Seznam skladeb:
Čas: 46:04
Sestava:
http://www.alghazanth.com/
https://myspace.com/alghazanthofficial
https://soundcloud.com/alghazanth
Nepočetných šest skladeb vydá na necelých padesát minut hudby a provede nás čirou krásou severských krajin. Ihned po spuštění nahrávky je zcela jasné, odkud kapela pochází. Nevím proč, ale finské nahrávky mi většinou připadají zvukově tak trochu jiné. Možná až příliš čisté a s puncem svěžesti. Těžko se to vysvětluje, ale někde to tam prostě je. Stejně tak je na tom i „The Three-Faced Pilgrim“. Přehledně čistá nahrávka s lehce přidušeným zvukem, který ale i přesto neztrácí na dynamice. Pokud čekáte od těchto pánů nikdy neslýchané melodie a zcela nové postupy, jste ve slepé uličce. Nejedná se o převratnou hudbu, se kterou jste se ještě nesetkali. Nýbrž o atmosférický a klávesový black metal.
Všech šest štychů jsem si poslechl s upřeným pohledem někam do minulosti a v rotujících myšlenkách se toulal o víc jak dekádu dřív. Tedy v době, kdy byl tento druh metalu na vzestupu a já stále dokola sjížděl desky severských SIEBENBŰRGEN a OLD MAN´S CHILD. I přesto, že tyto dvě kapely mají jen málo společného právě s ALGHAZANTH, tak přece jen jisté hudební esence vzájemně nezapřou. Nechci zde vypadat jak nějaký staromilec, ale stejně tak, jako jiné roky předtím, i tyto měly svou nezaměnitelnou hudební vůni. A právě všechny ty pocity a melodie dokázala kapela vtisknout na své album a tím potěšit nejedno ouško. Skladby nepostrádají děj. I přesto, že jsou většinou v pomalém tempu, není nouze o občasné sešlápnutí plynu, které vše dokáže patřičně nakopnout. Bubeník a textař Gorath Moonthorn v jednom rozhovoru řekl, že nejlepší skladba na albu je jednoznačně „Adra Melek Taus“ a mně nezbývá, než s tímto názorem naprosto souhlasit. Její ďábelský začátek se postupně přetaví v naprosto odzbrojující kytarové melodie se silnou atmosférou a lehkým podkreslením klávesami. O této skladbě se dá napsat, že doslova dýchá, žije a zhmotňuje se přímo před zraky posluchače. Ostatní kousky na albu jsou na tom podobně, ale pouze u této si na hudbu můžete doslova sáhnout. Druhým vrcholem tohoto CD je pro mě poslední štych „With Sickle, with Scythe“. Při pohledu na obal mi automaticky svitne myšlenka boje dobra a zla. A právě tato myšlenka se opět vrací při poslechu tohoto songu. Až nervózně znějící hudba, kterou jako by krájel zpěv někde na hraně světla. Ano, je to přesně zpěv, co představuje to dobro. Neboť i přesto že jde o „krákor“, tak je to právě zpěv, co v kolizi s hudbou zní jako pohlazení po duši.
ALGHAZANTH nedokázali znovu vynaleznout kolo. A proč taky, když už takovou dobu všem lidem moc dobře slouží. Ale i přesto dokázali dát tomu starému kolu nový design a je už jen na každém z nás, co si o něm bude myslet. Pro mě osobně je „The Three-Faced Pilgrim“ krásnou přehlídkou mnoha tónů a pocitů. Možná se mnou spousta z vás nebude souhlasit, ale u mě je to za 9.
Seznam skladeb:
- In Your Midnight Orchard
- To the Pearl on High
- Promethean Permutation
- AdraMelekTaus
- As It Is Fated
- With Sickle, with Scythe
Čas: 46:04
Sestava:
- Gorath Moonthorn – bicí
- Thasmorg – basová kytara, zpěv
- Grimort – kytara
- Ekholm – kávesy
- Mordant – kytara
http://www.alghazanth.com/
https://myspace.com/alghazanthofficial
https://soundcloud.com/alghazanth
