Stojím na jednom z vrcholků Jotunheimen, v zádech slunce, jenž mě hřeje na zátylku, a celý svět mám plný kamení a sněhu pod nohama. I přesto, že je léto v plném proudu a fouká zdánlivě teplý vánek, v uších mi mrazí. Stále mám husí kůži a pocit ledového vichru někde v hlavě. Nějak se povedlo zmáčknout a na dlouho zarazit ty správné procesory v mozku, aby se celý svět zdál o notný kus hezčí. To možná samotný Váli (norský bůh a vrhač zbraní) dal do rukou těmto pánům ze středního Norska, přesněji řečeno z Trondheimu, zbraně v podobě hudebních nástrojů, aby nás svou třetí dlouhohrající nahrávkou, která se nese v duchu výbušné atmosféry a starých hudebních tradic černého kovu, spoutali v množství nesčetných sól a kytarových melodií, až mě vynesli ze zatuchlých hlubin až na vrchol do Domova obrů (Jotunheimen).
Takhle nějak měla vypadat celá recenze. Jenže ty procesory v mozku zase až tak dlouho zmáčknuté nevydržely. Proto jsem se k této nahrávce vracel docela často a dlouho nevěděl, jestli mám být z posledního počinu SUBLIRITUM nadšený, či nikoli. Nakonec jsem si i přes všechnu tu hudbu, která se na albu skrývá, musel přiznat, že nejde o žádnou velkou bombu, co by zatřásla základy podzemí. Pokud se budeme bavit pouze o hudbě, je vše v naprostém pořádku. Všechny skladby jsou naprosto vyvážené. Kytaristé předvádí práci, kterou by jim mohla spousta jiných závidět. Bicí se ženou v nespoutaném tempu. Což není ani překvapivé, neboť celé album nabouchal samotný Vegar „Vyl“ Larsen, známý především působením v KEEP OF KALESSIN. I přesto, že celé CD nahrál, tak nepatří do sestavy a proto je veden jen jako host. Potud se dá hovořit o skvělé práci, která si zaslouží velkou pozornost.
Jenže nesmí přijít řeč na celkový zvuk nahrávky. To je velká Achillova pata. Kytary se ještě nějak dají, ale bicí zní jako by někdo o patro výš pustil pračku na program ždímání. Nehledě na to, že všechno postrádá veškerou dynamiku, což je pro vytvoření atmosféry zásadní.
Abych ale jen nebědoval. Když jsem výše psal, že „Downfall“ ukrývá kvalitní hudbu, tak jsem ani v nejmenším nepřeháněl. Hned úvodní věc nás zanese do světa temnoty, kam je světlu, především pak slunci, vejít zapovězeno. Množství riffů v této skladbě by jiným kapelám stačilo na celou desku. Ne tak ale SUBLIRITUM. Ti je tahají z rukávu jako esa jeden po druhém. Šlapavá „Choir of Blasphemy“ je plná nespoutaného rouhání a čisté nenávisti prošpikovaná spoustou tónů a rychlých sól. Celkově se koncept desky točí v okolí nenávisti a vzývání temnoty přesně tak, jak je již od začátku devadesátých let černým písmem psáno. Nedá se říct, že by některá ze skladeb vyloženě vyčnívala nad všechny ostatní, to spíš jen určité pasáže šperkují jednotlivé záseky. Jako příklad bych uvedl třeba pasáž kulometných bicích ve čtvrtém kousku, ke kterým se z nenadání vyloupne pákou hnané kytarové sólo jak od starých heavy harcovníků. Nebo zpěv zní v určitých pasážích až jedovatě hnusně a arogantně. To skladbám ale dodává na autentičnosti. Jen opět ten zvuk. Občas se objeví i klávesy, ale to spíš jen v podobě vsuvek či inter.
SUBLIRITUM dokázali stvořit hodnotnou hudbu, kterou se jim žel satan nepodařilo nahrát. A i oni sami by si jistě dokázali představit svůj výtvor v podstatně lepším zvukovém kabátu. Většinou jsem to já, kdo píše, že špinavější zvuk není na škodu a za tím si stojím, ale na nahrávky, kde je špíny až běda, je i mé ucho krátké. Proto bych bodování rozdělil. Hudba to má za osm, ale zvuk je tak na čtyři. Z toho plyne jasná šestka.
Seznam skladeb:
Čas: 44:00
Sestava:
Hosté:
https://myspace.com/subliritum
https://www.facebook.com/pages/Subliritum/139910216072132
http://www.battlegod-productions.com/v1/
Takhle nějak měla vypadat celá recenze. Jenže ty procesory v mozku zase až tak dlouho zmáčknuté nevydržely. Proto jsem se k této nahrávce vracel docela často a dlouho nevěděl, jestli mám být z posledního počinu SUBLIRITUM nadšený, či nikoli. Nakonec jsem si i přes všechnu tu hudbu, která se na albu skrývá, musel přiznat, že nejde o žádnou velkou bombu, co by zatřásla základy podzemí. Pokud se budeme bavit pouze o hudbě, je vše v naprostém pořádku. Všechny skladby jsou naprosto vyvážené. Kytaristé předvádí práci, kterou by jim mohla spousta jiných závidět. Bicí se ženou v nespoutaném tempu. Což není ani překvapivé, neboť celé album nabouchal samotný Vegar „Vyl“ Larsen, známý především působením v KEEP OF KALESSIN. I přesto, že celé CD nahrál, tak nepatří do sestavy a proto je veden jen jako host. Potud se dá hovořit o skvělé práci, která si zaslouží velkou pozornost.
Jenže nesmí přijít řeč na celkový zvuk nahrávky. To je velká Achillova pata. Kytary se ještě nějak dají, ale bicí zní jako by někdo o patro výš pustil pračku na program ždímání. Nehledě na to, že všechno postrádá veškerou dynamiku, což je pro vytvoření atmosféry zásadní.
Abych ale jen nebědoval. Když jsem výše psal, že „Downfall“ ukrývá kvalitní hudbu, tak jsem ani v nejmenším nepřeháněl. Hned úvodní věc nás zanese do světa temnoty, kam je světlu, především pak slunci, vejít zapovězeno. Množství riffů v této skladbě by jiným kapelám stačilo na celou desku. Ne tak ale SUBLIRITUM. Ti je tahají z rukávu jako esa jeden po druhém. Šlapavá „Choir of Blasphemy“ je plná nespoutaného rouhání a čisté nenávisti prošpikovaná spoustou tónů a rychlých sól. Celkově se koncept desky točí v okolí nenávisti a vzývání temnoty přesně tak, jak je již od začátku devadesátých let černým písmem psáno. Nedá se říct, že by některá ze skladeb vyloženě vyčnívala nad všechny ostatní, to spíš jen určité pasáže šperkují jednotlivé záseky. Jako příklad bych uvedl třeba pasáž kulometných bicích ve čtvrtém kousku, ke kterým se z nenadání vyloupne pákou hnané kytarové sólo jak od starých heavy harcovníků. Nebo zpěv zní v určitých pasážích až jedovatě hnusně a arogantně. To skladbám ale dodává na autentičnosti. Jen opět ten zvuk. Občas se objeví i klávesy, ale to spíš jen v podobě vsuvek či inter.
SUBLIRITUM dokázali stvořit hodnotnou hudbu, kterou se jim žel satan nepodařilo nahrát. A i oni sami by si jistě dokázali představit svůj výtvor v podstatně lepším zvukovém kabátu. Většinou jsem to já, kdo píše, že špinavější zvuk není na škodu a za tím si stojím, ale na nahrávky, kde je špíny až běda, je i mé ucho krátké. Proto bych bodování rozdělil. Hudba to má za osm, ale zvuk je tak na čtyři. Z toho plyne jasná šestka.
Seznam skladeb:
- Death of a Sun
- Choir of Blasphemy
- Downfall of Empathy
- Grotesque Wars
- Managing Evil
- Into the Deep
- Dirth and Stone
- De Mektige Haller
Čas: 44:00
Sestava:
- Celtus – baskytara, klávesy (pouze intra)
- Dag Müller – kytara
- Sverre Berntsen – kytara
- Arcan – zpěv
Hosté:
- Vegard „Vyl“ Larsen – bicí (celé CD)
https://myspace.com/subliritum
https://www.facebook.com/pages/Subliritum/139910216072132
http://www.battlegod-productions.com/v1/
