I.F. fungují již několik let a za tu dobu se dostali do podvědomí fanoušků natolik, že jsou nazýváni v několika zinech, které jsem četl, špičkou české grindové muziky. Ke spolupráci s I.F. došlo tak, že takhle jednou sedim doma čtu si FOBIA zine, poslouchám F.O.B. (no to už by stačilo) a najednou někdo zvoní. No a von to Tomáš (basa). Po chvíli jsme zjistili, že pracuje 20 m od mého domu, ale tomu nebránilo, aby sjezdil celý Tábor než to našel (automapu prý nemá). Za několik měsíců se naše spolupráce dostala až na to, že 21. března pořádáme Žižkův vraždící palcát fest I.
Kdo založil I.F. a popiš mi vývoj kapely?
Tomáš: Imperial Foeticide vznikl v roce 1993 z impulsu nynějšího kytaristy. Hudební vývoj by se dal popsat jako neustálé zrychlování a promakávání v prazákladu nepříliš rychlé hudby. Nejdůležitější je přítomnost a tou je hudba mnohými označovaná jako technický death/grind. Toto směřování odpovídá řeči našich srdcí a tak i v budoucnu nehodláme z této cesty sejít. Je dost pravděpodobné, že se budeme snažit, aby naše hudba byla stále šílenější a mnohem nestravitelnější než je dnes.
Kdy jsi přišel do IMPERIAL FOETICIDE a z jaké kapely?
Tomáš: Poprvé jsem klukům zavolal v prosinci 1995, několik dnů před nahráváním dema Earlier Unknown World. Hned na mne vyrukovali s tím, že by si mě vyzkoušeli přímo ve studiu při nahrávání. Což jsem pochopitelně poněkud šokován s díky odmítl. Nehledě na to, že kluci měli už dojednaného session hráče, baskytaristu Jana Kráčala z Melancholy Pessimism. Po různých peripetiích jsem se přijel poprvé přestavit někdy v březnu (či únoru, nevím) a členem jsem se stal na začátku léta 1996. Celý ten proces trval skoro půl roku. Předtím jsem hrál pouze ve svých kapelách se kterými jsem neopustil zdi zkušebny. To ovšem neznamená, že nebyly kvalitní.
Bylo těžké se aklimatizovat?
Tomáš: Nejhorší bylo překonat trému, když jsem jim měl poprvé zahrát. To se mi třásly prsty a v hlavě jsem měl úplně vymeteno. Doma si totiž většinou jen tak improvizuji, ale tady jsem byl rád, když jsem jim zahrál několik riffů z mých písniček. Byl to opravdu nepříjemný pocit, když se tebe dívají cizí lidé a ty máš předvést svoje schopnosti. Potom to plynulo tak nějak přirozeně. Jo, další těžkou věcí, kromě zvládnutí jejich písní, byl můj první koncert s IF. Poprvé jsem stál na pódiu a hned to bylo před dvěstě lidmi v narvaném kolínském klubu Nathalia. Zažíval jsem opravdu horké chvíle. Celkově se dá říci, že ta aklimatizace docela šla. Vždycky jsem totiž chtěl hrát v kapele, která ví co chce a věří své hudbě. Teď jsem měl tu možnost, kluci mi pomáhali, já se snažil a tak nějaké výraznější rozpory nenastaly.
Dělali kluci nějaký konkurz na basu?
Tomáš: Uveřejnili akorát několik inzerátů a já na jeden naslepo zavolal. Možná, že to bylo štěstí. Dneska se už nikdo nedozví, jestli by jsem měl odvahu, kdyby jsem předtím slyšel jejich výborné demo E.U.W. Nějaký vyloženě konkurz v tom zaběhlém smyslu se nekonal, protože jsem byl jediným kandidátem (další se ozval až po mém přijetí). V té době už kluci nějakou dobu hráli pouze s dvěma kytarama a Tě můžu ujistit, že by nějakého břídila mezi sebe nepustili. K sakru, to zní jako namyšlenost a namyšlený tedy opravdu nejsem. Co s tím? Beru všechno zpátky. Hej, zapomeňte na to. A nebo ...Hihihi.
Jak dlouho hraješ na basu, chodil jsi do hudebky?
Tomáš: První nástroj jsem si koupil v polovině třeťáku, když jsem byl na gymnáziu. To mi tehdy bylo asi sedmnáct a půl. Tak od té doby hraji. Zbytek je domácí úkol z matematiky. Ne vážně, podle toho jak kdo hraje dlouho, nemůže nikdo posuzovat jeho schopnosti. To je velmi zavádějící měřítko. Můžeš hrát dvacet let a klidně Tě strčí do kapsy nějaký přírodní talent, který hraje třeba půl roku. Svého času jsem se dostal do pozice, kdy jsem nevěděl jakou cestou se ve své hře vydat a tak jsem měl nutkání najít si kvalitního učitele, který by mě ukázal tajemství perfektní hry. To se bohužel nepovedlo tak jsem tedy naprostý samouk. Vím, tohle slovo zní skoro jako nadávka, ale jen pro ty omezené. Musím ale uvést, že ve své hře ještě stojím na nejnižších příčkách toho, co chci dosáhnout.
Znáš mimochodem noty, jak dlouho cvičíš denně?
Tomáš: Ne noty jsem nikdy nepovažoval za tolik důležité, aby jsem se je naučit. Jsou jenom označením tónů a ty si můžeš zapsat i jinými způsoby. K hraní a reprodukci kvalitní hudby je nepotřebuješ, musíš mít jen dobrý sluch. Tím to začíná a končí. Ohledně toho cvičení. Je to dost nepravidelné. Záleží na momentální chuti a náladě. Někdy baskytaru nevezmu několik dní do ruky, jindy jsem s ní pořád. Většinou si hraji co mě napadne, podle stavu mé duše, nebo vymýšlím nové nápady. Před koncertem samozřejmě piluji imperialovské linky. Na cvičení je expert náš kytarista. Teď se trochu zklidnil, ale dříve míval stavy, že cvičil pět hodin denně.
Jak se jmenuje Váš bubeník?
Tomáš: Hahaha, tak to je opravdu zákeřná otázka. Jmenuje se Yamaha DTX, spolupracuje s disketovou jednotkou Yamaha a s externími klávesami Yamaha. Diskety jsou podle potřeby měněny.
Proč používáte automat, neuvažujete o návratu "živého" bubeníka?
Tomáš: Bicí automat používáme kvůli akutnímu nedostatku kvalitních živých hráčů. Kluci ze začátku sice hráli s bubeníky, ale měli štěstí (či smůlu) na flákače či nepříliš dobře technicky vybavené hráče. To je dovedlo k zakoupení Alesis SR- 16 se kterým nahráli demo E.U.W. a pak ho vyměnili za již zmíněnou Yamahu. V současné době opravdu neuvažujeme o přijetí živého člena. To by musel být na vysoké úrovni, samozřejmostí je hra podle metronomu - biče všech nepřesných bubeníků, a také lidsky by musel být v "pohodě".
Kolik jste celkově vydali kazet a demáčů (i kompilace), bude teď v blízké době něco nového (kompilace atd.)?
Tomáš: Na našem kontě jsou věci o kterých se zmiňuji v následující odpovědi a tak pojďme k tématice kompilací. Musím přiznat, že by Ti na tuto otázku odpověděl nejlépe náš manažer, protože já o tom nemám až tak přesný přehled. Takhle narychlo mě napadá Death Party II. (MC, ČR), Horrible Fascination (CD, SR)... Je toho opravdu mnoho, jak u nás tak i v zahraničí (Německo, Itálie, Francie, Finsko, Slovensko atd.). Nedávno jsme posílali DAT do USA, kde se máme objevit na CD kompilaci časopisu Shadows of Michalengeo a do Polska, která má vyjít profi kazetová kompilace. Některé nabídky ze zahraničí na další CD kompilace jsme museli odmítnout, protože požadovali za účast příliš velké množství peněz.
Jak si vedou vaše kazety v prodeji?
Tomáš: Začínáme se velmi neradi zmiňovat o tom, kolik jsme prodali. Počet prodaných nosičů není ukazatelem kvality. Ale když jste se již takto přímo zeptali, odpovím. Náš poslední materiál "Pandemie of People?s Decadence", který vyšel jako split CD, MC s výbornou českou death/grind skupinou Deaf And Dumb u Epidemie rec. měl náklad cca 600 CD a 500 kazet. To byla první várka, kterou měl následovat dolis. Ten byl původně naplánovaný hned po vyprodání první série, ale kvůli zákulisním věcem, o kterých nechci mluvit, se jeho realizace neustále oddalovala. V dnešní době jsou už všechny problémy vyřešeny, takže by měl být v době vydání tohoto zinu na světě. Předchozí demo Earlier Unknown World, kterým jsme "prorazili" do povědomí širší podzemní veřejnosti (profi kazeta, profi zvuk) a které jsme si vydali ve vlastním nákladu dosáhlo po dvou dolisech čísla 1100 kazet. Je téměř vyprodané, zbývá nám pouze několik posledních kusů. No a před tímto naším debutem byla nahrávka ze zkušebny, které se prodalo 350 kusů.
Co zkoušky, kluci jsou v Kolíně Ty v Táboře, také jak tvoříte materiál?
Tomáš: Skutečně nás dělí poměrně značná vzdálenost a tak je naše fungování pro někoho poměrně zvláštní záležitostí. Skutečnou zkoušku, tak jak je všeobecně chápána - hraní všech členů pohromadě, jsme za ty dva roky co jsem u kluků měli snad jenom jednou. Pro někoho je to šok, ale toto nám umožňuje používání bicího automatu. Pro nás je běžnou záležitostí, že se třeba dva měsíce potkáváme jenom na koncertech bez toho, aby jsme se navzájem sehrávali. Pracujeme na sobě každý zvlášť doma a jelikož díky automatu hrajeme skladby pokaždé na chlup stejně, stačí nám zkoušet podle bicích nahraných na kazetě nebo podle CD. Nedávno si kytarista pořídil výborné třívstupové kombo a to nám umožňuje zahrát si spolu, třeba když vyrážíme na koncert a máme chvilku času, bez toho, aby jsme opustili jeho pokoj. Jinak zpěvák a kytarista jdou tak jednou týdne do zkušebny a zahrají si spolu. Nový materiál tvoříme každý zvlášť doma a když je skladba hotová, naprogramuje se do automatu. Každý z nás je velmi náročný na výběr svých nápadů a když už něco druhým přinese, ostatní vědí, že si za tím stojí a nenese nějaký šrot. No a bez nějakého většího schvalování se začíná hned programovat. Musím říci, že tuto nevděčnou práci v největší míře zastane kytarista. Já se se víceméně podílím pouze na programování linek u mých příspěvků.
Co říkáš české undergroundové scéně?
Tomáš: Tahle otázka se v zinech dost často opakuje a je těžké neustále odpovídat tak, aby se člověk neopakoval. Mě se vcelku líbí. Za ty dva roky, co se v ní pohybuji, jsem poznal velké množství skvělých lidí a výborných kapel. Existují samozřejmě skvrny, které se mi nelíbí, ale tady záleží na úhlu pohledu každého z nás. Trochu mě mrzí, že extrémní podzemí opravdu dobře funguje pouze v několika střediscích a oblastech. Bohužel Jižní Čechy mezi ně (zatím?) nepatří. Ale i tady se začínají objevovat šílené duše zběhlé v under činnosti, ale je otázka jestli se najdou posluchači ochotní ocenit tuzemské kapely, které nezřídka levou zadní předčí běžnou metalovou produkci, která vychází v zahraničí. Jestli chceš říci některé kapely, které považuji za kvalitní, pak tady je máš: např. VUVR, Scenery, Four Seats For Invalides, Martyrium Christi, Ingrowing, Deflorace, Contrastic, Deaf And Dumb (Čest jejich památce.), Tortharry, Fleshless atd. atd.
Něco na závěr...(pozdrav fanouškům atd.)
Tomáš: Tak samozřejmě zdravím kompletní osazenstvo Fobie a jsem zvědav, jak se poperete s vydáním tohoto čísla. Hodně štěstí. Bohužel nás tady na jihu moc lidí nezná a tak jediné co mohu vzkázat někomu, kdo bude číst tento rozhovor a má rád trochu techničtější death/grind hraný od srdce je, aby se podíval po naší nahrávce. Zdravím!
Korespondence: Tomáš Prášek, Nadějkov 113, 398 52, Tel.: 0368/592 174
