Vyslechl jsem dosud vydané nosiče, prostudoval webové stránky i profil na FB, zaslechl cosi o negativních reakcích na BOY a když jsem si dal všechno dohromady, napadlo mě, že je na čase udělat s BOY rozhovor. Jeden kratičký („Deset otázek“) jsme sice před časem přinesli, ale od té doby se toho událo opravdu hodně... Na otázky odpovídal zpěvák Martin.
Zdravím BOY! Dá se říct, že jste toho za rok a kousek oficiální existence stihli víc, než se stihnout dá. (úsměv) Vezměme to popořádku, tudíž bych se ještě vrátil k debutu „I´m Weird“. Ten vyšel v nákladu 300 kusů – tipl bych si, že se náklad vyprodá, ale pořád jej máte na webu v nabídce... Dělali jste dolis, nebo je pravda to, co říkají ostatní, že dnes skoro každá kapela prodává i své vinylové výtvory několik let, než vyprodá třeba těch 200 – 300 kusů?
Martin: Ahoj Johane. Předem díky za zájem o „další“ rozhovor jak jsi naznačil, ale opravdu se toho stalo za tu dobu hodně a bude o čem mluvit. Singl „I´m Weird“ jsme vydali ať máme na první koncert něco v ruce, ale chtěli jsme to pojmout jinak, než to dělají ostatní, takže to vyšlo hned na desce. Náklad byl 300 ks a zatím vyprodaný není, ale zbývá nám asi 15-20 ks, které si chceme vzít na naše evropské turné, které pojedeme v listopadu (k tomu se ještě dostaneme). Dolis asi neplánujeme. Od té doby jsme zase někde jinde a to byl materiál, kterým jsme chtěli zachytit to období, kdy už jsme s kapelou tvrdě dřeli, ale nikdo o nás nevěděl.
Jaké jste na malou gramodesku posbírali reakce? Co jsem tak četl, bylo vesměs pozitivní, ale byly i nějaké vyloženě negativní recenze?
Martin: Překvapivě dost pozitivní. Žádnou vyloženě negativní recenzi jsem nečetl. My bychom samozřejmě dnes hodně věcí udělali jinak, ale rozhodně ničeho nelitujeme.
Hned po vydání debutu jste začali hojně koncertovat, loni jste měli 19 vystoupení, letos jich bylo 15 a to ještě nejsme v polovině roku... Projeli jste naši republiku, zahráli si i za hranicemi, objevili jste se po boku zvučných kapel. To není jen tak, je za tím spousta energie, organizační práce – kdo má koncerty na starosti? Vyřizujete si všechno sami, nebo máte šestého nehrajícího člena (manažera)?
Martin: Koukám, že ses na nás dobře připravil, hehe. Jasný, loni to byl první koncert, kdy jsme začali od ledna hrát a bylo to těch 19 koncertů. Není to moc velké číslo, ale měli jsme štěstí si hned ze startu zahrát s THE ADICTS (uk) nebo UK SUBS (uk), což byla dobrá zkušenost. Letos by to mělo být něco okolo 60 koncertů a to je i díky tomu, že pojedeme asi 3 tour. Na jaře jsme jeli česko/slovenské tour s PIPES AND PINTS. V říjnu pojedeme další české tour o kterém budeme informovat později a v listopadu jedeme 3 týdny tour po Evropě.
Máš pravdu, že v tom je spousta energie a času. Koncerty si domlouváme sami. Hlavně bubeník Vinca a já. Žádného manažera nemáme a ani nikoho takového nehledáme. Myslím, že už se v hudbě pochybujeme dost dlouho na to, abychom věděli, co potřebujeme nebo si věci vyřídili sami za sebe a s normálním lidským přístupem.
Když hrajete takhle často, musíte mít zaměstnání, která vám to umožňují... Můžete prozradit, co děláte v civilním životě? Vaši zaměstnavatelé vědí, čím se zabýváte, uvolňují vás bez potíží?
Martin: Musím říct, že jsem zatím nikdy nenarazil na takovou partu jako jsou kluci v BOY. Všichni tomu obětují maximum, takže kapela je na prvním místě. Práce na druhém. Všichni pracujeme tak porůznu. Já a Vinca se točíme kolem hudby (booking, merch, label, turné…), Kelso dělá na stavbě, Olda v hospodě a Robin ještě studuje. Všichni to máme nastavené tak, abychom měli maximum času na kapelu a naše okolí to zatím respektuje, hehe.
Loni v srpnu u vás došlo k zatím jediné personální změně, za bicí zasedl Vinca z PIPES AND PINTS. Proč vlastně Marten odešel? Hledali jste dlouho náhradu? Jak došlo k angažování Vinci? Stíhá zatím obě poměrně aktivní kapely (+ HANBU, která se taky začíná rozjíždět)?
Martin: S Martenem jsme byli každý na jiné frekvenci. Je to fajn kluk, ale fungování kapely jsme každý viděli jinak, takže než aby se to zbytečně vyhrotilo, tak jsme se v dobrém rozešli. Na nahrávání desky „Darkest Visions“ jsem po domluvě s klukama pozval Vincu, protože se spolu známe roky ještě z dob, kdy hrál v RAF a já v MAD PIGS. On souhlasil a během nahrávání nám nabídl, že by s námi zůstal jako stálý člen. Vzhledem k tomu, že to je skvělej člověk, kamarád a muzikant, tak nebylo o čem přemýšlet. Jsme moc rádi, že s náma hraje a tvoří skvělou partu.
Pojďme k aktuální nové desce „Darkest Visions“. Ta vyšla jak na CD, tak na LP. S nosiči je to dnes takové moderní téma, někdo preferuje jen vinyly, začaly se znovu objevovat kazety, samozřejmě se drží CD, o nichž se sice mluví jako o mrtvém nosiči, přesto se jich prodává pořád nejvíc... Jak to máte nastavené vy?
Martin: Máš pravdu. Hodně se o nosičích mluví, ale já osobně to tak neřeším. Nedá se bránit vývoji a kritizovat MP3 taky nemá smysl. V zásadě by bylo hloupé to nevyužívat a ruku na srdce, kdo to nedělá? Dá se tomu přizpůsobit. Věřím, že fandové vinylů zůstanou, stejně jako zůstanou fandové CD´s nebo kazet. Každý ať si vybere to, co mu je nejmilejší. Nemáme právo ani zájem lidem určovat jaký formát je lepší. Voltage records ve spolupráci s americkým labelem Rebel Sound records vydali hodně nákladnou verzi LP, protože jsme chtěli lidem, co mají rádi desky, dát víc „než jen“ hudbu. Chtěli jsme dát celé dílo, kterým byl hustý slip-case obal, stříbrná ražba, imitace kůže, vnitřní gatefold, antistatický sáček a vše do detailu dotaženo tak, že když si to vezmeš do ruky, tak ti to dá něco víc. Něco, co ti poslech MP3 nedá, ale komu stačí jen ten poslech, tak ať si to pustí na mobilu. Nemáme s tím žádný problém.
Na „Darkest Visions“ se kromě kapely podílela celá řada hostů, vesměs zvučných jmen. Podle čeho jste je vybírali?
Martin: Hlavně podle sympatií. S řadou těch hostů se známe roky a respektujeme je za to, co v hudbě nebo punkové scéně dokázali. Byla to pro nás pocta, že souhlasili a na desce svým dílem přispěli. Také to pro nás byla nová zkušenost a hlavně zábava. S některými hosty jsme museli komunikovat přes e-mail nebo skype, protože žijí na druhé straně planety (Shawn Smash, Ronnie King) což bylo docela zdlouhavé. Na druhé straně jsme pracovali třeba s Terezii Kovalovou, která nám nahrávala čelo do songu „Stay Free“, Danielou Marusack („Just a Number"), Martinem Malečkem, který nám nahrával Conga do stejné skladby. S Martinem to bylo skvělý. Je to člověk, co hrával s kapelama jako ZEMĚŽLUČ či SRK, takže s kapelama, na kterých jsem jako puberťák vyrůstal a teď s námi seděl ve studiu. Navíc s takovou skromností, co jsem dlouho u nikoho neviděl. Moc všem děkujeme!
Asi je rozdíl, když se domlouváte s kamarády ze spřízněných kapel a s lidmi jako jsou Ronnie King nebo Tommy Akerholdt. V dnešní době je jasné, že za peníze si každý může koupit každého, všechno je obchod, o tom asi nemá cenu polemizovat... Spíš by mě zajímalo, jak došlo ke kontaktům s těmito bardy, jak se na vaši tvorbu dívali a jaký přínos pro vás měli?
Martin: Ronnie King je v hudbě obrovská kapacita. Je to člověk co dělal na platinových deskách pro kapely jako RANCID, NOFX, THE OFFSPRING nebo PENNYWISE. Ale také dělal s Mariah Carey, 2Pacem, Snoop Dogem, dělal na soundtracku k Vráně apod. Dostali jsme se k němu velkou náhodou. Shawn Smash z TOTAL CHAOS pro nás nahrával sólo k songu „Never Break Us Down!. Ronnie pro TOTAL CHAOS něco dělal v době, kdy vydávali u Epithaphu, takže se spolu znali a jsou skoro sousedi. Shawn to tedy jel nahrát k němu do studia. Ronniemu se to líbilo a chtěl nám do toho nahrát piano. Pak jsme si začali psát a nahrál nám ještě jednu skladbu. Nic za to nechtěl a zní to skvěle. BOY se mu líbí a dost nás v USA podporuje. Je to opravdu moc milej člověk a když jsem byl nedávno v USA, tak jsme společně s Ronniem a Shawnem nahráli cover od THE NERVES (známější v podání BLONDIE) – „Hanging on the Telephone“.
S Tommym jsem se seznámil tak, že jsem dostal nabídku vozit TURBONEGRO, když tu hráli na jednom festivalu. S Tommym jsme si od prvního momentu padli do oka a bylo to super. Znova jsme se viděli o pár měsíců později na Punk Rock Bowling v Las Vegas a tam slovo dalo slovo a došla řeč na naše demo, které jsme zrovna nahrávali. Měl o něj zájem a nakonec i doletěl do Brna, kde s námi desku točil a ukázal nám úplně nový pohled na dělání nahrávky.
Jestli dobře čtu informace v bookeltu, nahrávali jste ve dvou českých studiích, předpokládám z logistických důvodů, aby Pražáci nemuseli jezdit do Brna... Ale vyrazili jste i do Norska – co zajímavého o téhle cestě můžete říci? Letěli (?) jste všichni, nebo jen vybraný vyslanec? Jaké jste zaznamenali rozdíly mezi našimi a norským studiem?
Martin: Ano, pro hosty to určitě bylo pohodlnější, protože drtivá většina českých hostů je z Prahy. Navíc jsme u Amáka (Golden Studios) v Praze dělali i master desky. S ním se točí skvěle, je to velkej profík a bohém, takže tam panovala skvělá atmosféra. Jednou skoro podpálil svoje vlastní studio, když dělal Terce Kovalové atmosféru se svíčkama pro nahrávání čela. Prostě to byla sranda, hehe.
Do Norska jsem letěl jen já, protože jsem v Brně nestihl dodělat všechny zpěvy. Tommy a jeho kámoš Johan mají v Oslu svoje vlastní Kick-ass studio, které se vlastně skládá ze tří studií, kde jedno je zaměřeno na punk, druhé na rock a třetí na hip-hop. Byl to jiný svět. Je tam velká koncentrace velkých muzikantů, kteří jsou všemu otevření a neuvěřitelně tě podporují, když něco tvoříš. Navíc celé to vybavení je na nejvyšší úrovni. Když jsme šli večer na pivo se zbytkem TURBONEGRO a ti se ptali, kde s BOY nahráváme. Odpověděl jsem, že u Tommyho a oni jen „hehe, jo tam je to celkem ok“, ale tady jsem podobné studio nikdy neviděl!. Tommy a Johan nám pak desku mixovali a výsledek je pro nás opravdu „Kick-ass“!
Jak provedení alba, tak všechny související věci i (vizuální prezentaci) máte na špičkové úrovni. Je vidět, že nad vším hodě přemýšlíte – kdo za tím vším stojí? Vymýšlíte tyhle věci společně, nebo máte grafika, kterému důvěřujete a necháváte vše na něm?
Martin: Všechno řešíme společně jako kapela. Jsme taková vlčí smečka. O všem se bavíme společně, ladíme detaily, zkoušíme vždy, kdy to jde, takže někdy i 3x týdně. Neděle v 9 ráno, pátky večer… Když ostatní sedí v hospodě, tak my sedíme ve zkušebně. BOY jsou pro nás na prvním místě.
Externího grafika nemáme. Rob a já s tím celkem umíme, takže tyhle grafické věci opět děláme společně. Na grafice desky jsme strávili hodně dní práce, protože i když to vše vypadá tak minimalisticky, všechny ty detaily a rozměry zabrali hodně času. Stejně jsme se nakonec setkali s autorskou slepotou a na konci toho měli plné kecky. Ale bylo skvělé to tvořit jako kapela, bavit se o detailech a pak se společně radovat, když jsme to dostali do rukou.
Když tak na BOY koukám, tak všechna tahle „sranda“ něco stojí... Pod vydáním desky jsou podepsané hned tři labely – podílely se nějakou finanční částkou na nahrávání? A jestli to není tajné, na kolik vás nahrávání a vydání přišlo?
Martin: Máš pravdu. Prvotní investice byla velká. Jak jsem již psal, vinyl verze vyšla na Voltage records (můj label) a Rebel Sound records (USA). Tohle vydání šlo na půlky. Německý label Wolverine records dělal CD verzi a postaral se o dobrou propagaci v západní Evropě, která je určitě potřebná pro naše nadcházející evropské turné. Nevím, jestli je úplně vhodné psát přesnou částku, ale v závěru se jednalo o částku několika měsíčních výplat absolventa medicíny, hehe.
„Darkest Visions“ jste pokřtili začátkem roku na koncertu v Praze, kam došlo 400 lidí. Napřed ke křtu – byl něčím specifický? Jaká byla odezva lidí – máte z toho dobrý pocit, nebo jste čekali víc?
Martin: Oslavili jsme rok tvrdé práce. Tím to bylo specifické. Byl to skvělý den. Hráli s námi naši kamarádi HANBA a TALES OF ERROR. Díky! My pak měli během našeho setu na podiu několik hostů. Celým koncertem nás na piano a perkuse doprovázela Viktorie Horáková (Viky), na třetí kytaru s námi občas hrál Tomáš Novotný (PIPES NAD PINTS / HANBA), na čelo Terezie Kovalová (CALM SEASON, LUCIE) a desku nám pokřtil Banán (HANBA), který s námi zároveň i zpíval „Never Break Us Down“. Na to, že to bylo pondělí a jsme z Brna, to nebylo tak špatný, hehe.
S tím souvisí i druhá část otázky – v posledních létech si řada kapel i pořadatelů stěžuje, že na koncerty chodí málo lidí. Jaké máte zkušenosti vy, stalo se vám, že jste hráli třeba jen pro dvacet třicet lidí? Jak v takovém případě váš koncert vypadá? Otráví vás to, nebo prostě jako „profíci“ nedáte nic znát a odehrajete to se stejným nasazením, jako kdyby byl klub narvaný?
Martin: Jasný, stalo se to. Hlavně v menších městech. Ovšem, že tě to zamrzí, ale znát to nedáme a hrajeme stejně na plno jak kdekoliv jinde, protože i kdyby na tebe došel jeden člověk – došel na TEBE! A to je podstata věci. On za to nemůže, že je tam sám nebo dvacet / dvě stě / dva tisíce lidí. Každý si zaslouží stejně silný nasazení. Druhá věc je, že si sami užíváme to hraní a máme z toho radost, jestli to venku někoho baví nebo ne nějak víc neřešíme.
Pořídili jste i videoklip, koncertní, na YouTube má slušný počet zhlédnutí (cca 6000). I tahle forma propagace má tedy smysl. Jak klip vznikal? Je to točené na koncertu a v šatně, takže spíš takový dokument... i když povedený. Nepřemýšlíte o dalším, třeba hraném videu?
Martin: Děkujeme. Tento klip vznikl dost velkou náhodou. Jak jsme na jaře jeli turné s PIPES AND PINTS, tak kluci tam měli svého kameramana (Tomáš Bláha), který pro ně točil. Vinca se s Tomášem domluvil, že by nám na foťák zkusil natočit jeden koncert v Ostravě. O několik týdnů později nám poslal tohle… Jsme z toho nadšení. Je to skvělá práce na to, jak málo měl materiálu a techniky.
V červenci bychom s Tomášem měli začít natáčet hraný klip ke skladbě „Stay Free“. Máte se na co těšit, hehe.
Zachytil jsem i nějaké rozporuplné reakce na vaši kapelu... Vadí vám, když se do vás někteří jedinci navážejí, nebo na tyhle řečičky kašlete a spíš vás nakopávají k dalším aktivitám? Reagujete třeba na nějaké invektivy na různých internetových stránkách, nebo to necháváte na jiných?
Martin: Je nám to jedno. My děláme to, co máme rádi, děláme to, čemu věříme a plníme si sny. Ti co nadávají, tak většinou jen závidí, že nemají koule na to dělat si věci tak, jak si je vysní. Tím pádem se na nikoho nezlobím. Je to jejich věc a jejich cesta jakou si vybrali. Uvědomil jsem si, že nechci žit podle nějakých pravidel, který mi lidé určovali – ať v životě, tak v punkové komunitě. Začali jsme si to dělat po svém, se vší odpovědností co k tomu patří a stále se cítíme být součástí punku. Je to náš punk. Každý máme svůj punk do doby, než na něj koupíme práva, hehe. Internet už neřeším vůbec, ale když někdo přijde osobně, vždy jsme ready na debatu.
Na podzim máte v plánu turné po západní Evropě, chystáte se do Švýcarska, Německa, Francie, Rakouska... Pojedete celé turné s nějakou další kapelou, nebo řešíte akci po akci s lokálními kapelami? Organizujete si turné vlastními silami, nebo jste v rukou nějakého zahraničního promotéra?
Martin: Toto evropské tour nám bookuje menší německá agentura. Německo je domluveno s místní kapelou CHRISTMAS a zbytek zemí s místním supportem. Polsko a Švýcarsko jsme si domlouvali sami. Moc se na to těšíme. V zahraničí jsme zatím měli jen pár koncertů, takže teď konečně budeme mít něco delšího.
Jsme na konci, nevím, zda jsme na něco důležitého nezapomněli... Jestli jo, tak sem s tím...
Díky moc za rozhovor! Takto skvěle připravené otázky jsme dlouho nedostali a byla to radost. Mějte se všichni dobře a uvidíme se na koncertě! Ahoj!
www.boy-punk.com
https://www.facebook.com/PUNKROCKHOOLIGANS
http://bandzone.cz/boy
RECENZE
Zdravím BOY! Dá se říct, že jste toho za rok a kousek oficiální existence stihli víc, než se stihnout dá. (úsměv) Vezměme to popořádku, tudíž bych se ještě vrátil k debutu „I´m Weird“. Ten vyšel v nákladu 300 kusů – tipl bych si, že se náklad vyprodá, ale pořád jej máte na webu v nabídce... Dělali jste dolis, nebo je pravda to, co říkají ostatní, že dnes skoro každá kapela prodává i své vinylové výtvory několik let, než vyprodá třeba těch 200 – 300 kusů?
Martin: Ahoj Johane. Předem díky za zájem o „další“ rozhovor jak jsi naznačil, ale opravdu se toho stalo za tu dobu hodně a bude o čem mluvit. Singl „I´m Weird“ jsme vydali ať máme na první koncert něco v ruce, ale chtěli jsme to pojmout jinak, než to dělají ostatní, takže to vyšlo hned na desce. Náklad byl 300 ks a zatím vyprodaný není, ale zbývá nám asi 15-20 ks, které si chceme vzít na naše evropské turné, které pojedeme v listopadu (k tomu se ještě dostaneme). Dolis asi neplánujeme. Od té doby jsme zase někde jinde a to byl materiál, kterým jsme chtěli zachytit to období, kdy už jsme s kapelou tvrdě dřeli, ale nikdo o nás nevěděl.
Jaké jste na malou gramodesku posbírali reakce? Co jsem tak četl, bylo vesměs pozitivní, ale byly i nějaké vyloženě negativní recenze?
Martin: Překvapivě dost pozitivní. Žádnou vyloženě negativní recenzi jsem nečetl. My bychom samozřejmě dnes hodně věcí udělali jinak, ale rozhodně ničeho nelitujeme.
Hned po vydání debutu jste začali hojně koncertovat, loni jste měli 19 vystoupení, letos jich bylo 15 a to ještě nejsme v polovině roku... Projeli jste naši republiku, zahráli si i za hranicemi, objevili jste se po boku zvučných kapel. To není jen tak, je za tím spousta energie, organizační práce – kdo má koncerty na starosti? Vyřizujete si všechno sami, nebo máte šestého nehrajícího člena (manažera)?
Martin: Koukám, že ses na nás dobře připravil, hehe. Jasný, loni to byl první koncert, kdy jsme začali od ledna hrát a bylo to těch 19 koncertů. Není to moc velké číslo, ale měli jsme štěstí si hned ze startu zahrát s THE ADICTS (uk) nebo UK SUBS (uk), což byla dobrá zkušenost. Letos by to mělo být něco okolo 60 koncertů a to je i díky tomu, že pojedeme asi 3 tour. Na jaře jsme jeli česko/slovenské tour s PIPES AND PINTS. V říjnu pojedeme další české tour o kterém budeme informovat později a v listopadu jedeme 3 týdny tour po Evropě.
Máš pravdu, že v tom je spousta energie a času. Koncerty si domlouváme sami. Hlavně bubeník Vinca a já. Žádného manažera nemáme a ani nikoho takového nehledáme. Myslím, že už se v hudbě pochybujeme dost dlouho na to, abychom věděli, co potřebujeme nebo si věci vyřídili sami za sebe a s normálním lidským přístupem.
Když hrajete takhle často, musíte mít zaměstnání, která vám to umožňují... Můžete prozradit, co děláte v civilním životě? Vaši zaměstnavatelé vědí, čím se zabýváte, uvolňují vás bez potíží?
Martin: Musím říct, že jsem zatím nikdy nenarazil na takovou partu jako jsou kluci v BOY. Všichni tomu obětují maximum, takže kapela je na prvním místě. Práce na druhém. Všichni pracujeme tak porůznu. Já a Vinca se točíme kolem hudby (booking, merch, label, turné…), Kelso dělá na stavbě, Olda v hospodě a Robin ještě studuje. Všichni to máme nastavené tak, abychom měli maximum času na kapelu a naše okolí to zatím respektuje, hehe.
Loni v srpnu u vás došlo k zatím jediné personální změně, za bicí zasedl Vinca z PIPES AND PINTS. Proč vlastně Marten odešel? Hledali jste dlouho náhradu? Jak došlo k angažování Vinci? Stíhá zatím obě poměrně aktivní kapely (+ HANBU, která se taky začíná rozjíždět)?
Martin: S Martenem jsme byli každý na jiné frekvenci. Je to fajn kluk, ale fungování kapely jsme každý viděli jinak, takže než aby se to zbytečně vyhrotilo, tak jsme se v dobrém rozešli. Na nahrávání desky „Darkest Visions“ jsem po domluvě s klukama pozval Vincu, protože se spolu známe roky ještě z dob, kdy hrál v RAF a já v MAD PIGS. On souhlasil a během nahrávání nám nabídl, že by s námi zůstal jako stálý člen. Vzhledem k tomu, že to je skvělej člověk, kamarád a muzikant, tak nebylo o čem přemýšlet. Jsme moc rádi, že s náma hraje a tvoří skvělou partu.
Pojďme k aktuální nové desce „Darkest Visions“. Ta vyšla jak na CD, tak na LP. S nosiči je to dnes takové moderní téma, někdo preferuje jen vinyly, začaly se znovu objevovat kazety, samozřejmě se drží CD, o nichž se sice mluví jako o mrtvém nosiči, přesto se jich prodává pořád nejvíc... Jak to máte nastavené vy?
Martin: Máš pravdu. Hodně se o nosičích mluví, ale já osobně to tak neřeším. Nedá se bránit vývoji a kritizovat MP3 taky nemá smysl. V zásadě by bylo hloupé to nevyužívat a ruku na srdce, kdo to nedělá? Dá se tomu přizpůsobit. Věřím, že fandové vinylů zůstanou, stejně jako zůstanou fandové CD´s nebo kazet. Každý ať si vybere to, co mu je nejmilejší. Nemáme právo ani zájem lidem určovat jaký formát je lepší. Voltage records ve spolupráci s americkým labelem Rebel Sound records vydali hodně nákladnou verzi LP, protože jsme chtěli lidem, co mají rádi desky, dát víc „než jen“ hudbu. Chtěli jsme dát celé dílo, kterým byl hustý slip-case obal, stříbrná ražba, imitace kůže, vnitřní gatefold, antistatický sáček a vše do detailu dotaženo tak, že když si to vezmeš do ruky, tak ti to dá něco víc. Něco, co ti poslech MP3 nedá, ale komu stačí jen ten poslech, tak ať si to pustí na mobilu. Nemáme s tím žádný problém.
Na „Darkest Visions“ se kromě kapely podílela celá řada hostů, vesměs zvučných jmen. Podle čeho jste je vybírali?
Martin: Hlavně podle sympatií. S řadou těch hostů se známe roky a respektujeme je za to, co v hudbě nebo punkové scéně dokázali. Byla to pro nás pocta, že souhlasili a na desce svým dílem přispěli. Také to pro nás byla nová zkušenost a hlavně zábava. S některými hosty jsme museli komunikovat přes e-mail nebo skype, protože žijí na druhé straně planety (Shawn Smash, Ronnie King) což bylo docela zdlouhavé. Na druhé straně jsme pracovali třeba s Terezii Kovalovou, která nám nahrávala čelo do songu „Stay Free“, Danielou Marusack („Just a Number"), Martinem Malečkem, který nám nahrával Conga do stejné skladby. S Martinem to bylo skvělý. Je to člověk, co hrával s kapelama jako ZEMĚŽLUČ či SRK, takže s kapelama, na kterých jsem jako puberťák vyrůstal a teď s námi seděl ve studiu. Navíc s takovou skromností, co jsem dlouho u nikoho neviděl. Moc všem děkujeme!
Asi je rozdíl, když se domlouváte s kamarády ze spřízněných kapel a s lidmi jako jsou Ronnie King nebo Tommy Akerholdt. V dnešní době je jasné, že za peníze si každý může koupit každého, všechno je obchod, o tom asi nemá cenu polemizovat... Spíš by mě zajímalo, jak došlo ke kontaktům s těmito bardy, jak se na vaši tvorbu dívali a jaký přínos pro vás měli?
Martin: Ronnie King je v hudbě obrovská kapacita. Je to člověk co dělal na platinových deskách pro kapely jako RANCID, NOFX, THE OFFSPRING nebo PENNYWISE. Ale také dělal s Mariah Carey, 2Pacem, Snoop Dogem, dělal na soundtracku k Vráně apod. Dostali jsme se k němu velkou náhodou. Shawn Smash z TOTAL CHAOS pro nás nahrával sólo k songu „Never Break Us Down!. Ronnie pro TOTAL CHAOS něco dělal v době, kdy vydávali u Epithaphu, takže se spolu znali a jsou skoro sousedi. Shawn to tedy jel nahrát k němu do studia. Ronniemu se to líbilo a chtěl nám do toho nahrát piano. Pak jsme si začali psát a nahrál nám ještě jednu skladbu. Nic za to nechtěl a zní to skvěle. BOY se mu líbí a dost nás v USA podporuje. Je to opravdu moc milej člověk a když jsem byl nedávno v USA, tak jsme společně s Ronniem a Shawnem nahráli cover od THE NERVES (známější v podání BLONDIE) – „Hanging on the Telephone“.
S Tommym jsem se seznámil tak, že jsem dostal nabídku vozit TURBONEGRO, když tu hráli na jednom festivalu. S Tommym jsme si od prvního momentu padli do oka a bylo to super. Znova jsme se viděli o pár měsíců později na Punk Rock Bowling v Las Vegas a tam slovo dalo slovo a došla řeč na naše demo, které jsme zrovna nahrávali. Měl o něj zájem a nakonec i doletěl do Brna, kde s námi desku točil a ukázal nám úplně nový pohled na dělání nahrávky.
Jestli dobře čtu informace v bookeltu, nahrávali jste ve dvou českých studiích, předpokládám z logistických důvodů, aby Pražáci nemuseli jezdit do Brna... Ale vyrazili jste i do Norska – co zajímavého o téhle cestě můžete říci? Letěli (?) jste všichni, nebo jen vybraný vyslanec? Jaké jste zaznamenali rozdíly mezi našimi a norským studiem?
Martin: Ano, pro hosty to určitě bylo pohodlnější, protože drtivá většina českých hostů je z Prahy. Navíc jsme u Amáka (Golden Studios) v Praze dělali i master desky. S ním se točí skvěle, je to velkej profík a bohém, takže tam panovala skvělá atmosféra. Jednou skoro podpálil svoje vlastní studio, když dělal Terce Kovalové atmosféru se svíčkama pro nahrávání čela. Prostě to byla sranda, hehe.
Do Norska jsem letěl jen já, protože jsem v Brně nestihl dodělat všechny zpěvy. Tommy a jeho kámoš Johan mají v Oslu svoje vlastní Kick-ass studio, které se vlastně skládá ze tří studií, kde jedno je zaměřeno na punk, druhé na rock a třetí na hip-hop. Byl to jiný svět. Je tam velká koncentrace velkých muzikantů, kteří jsou všemu otevření a neuvěřitelně tě podporují, když něco tvoříš. Navíc celé to vybavení je na nejvyšší úrovni. Když jsme šli večer na pivo se zbytkem TURBONEGRO a ti se ptali, kde s BOY nahráváme. Odpověděl jsem, že u Tommyho a oni jen „hehe, jo tam je to celkem ok“, ale tady jsem podobné studio nikdy neviděl!. Tommy a Johan nám pak desku mixovali a výsledek je pro nás opravdu „Kick-ass“!
Jak provedení alba, tak všechny související věci i (vizuální prezentaci) máte na špičkové úrovni. Je vidět, že nad vším hodě přemýšlíte – kdo za tím vším stojí? Vymýšlíte tyhle věci společně, nebo máte grafika, kterému důvěřujete a necháváte vše na něm?
Martin: Všechno řešíme společně jako kapela. Jsme taková vlčí smečka. O všem se bavíme společně, ladíme detaily, zkoušíme vždy, kdy to jde, takže někdy i 3x týdně. Neděle v 9 ráno, pátky večer… Když ostatní sedí v hospodě, tak my sedíme ve zkušebně. BOY jsou pro nás na prvním místě.
Externího grafika nemáme. Rob a já s tím celkem umíme, takže tyhle grafické věci opět děláme společně. Na grafice desky jsme strávili hodně dní práce, protože i když to vše vypadá tak minimalisticky, všechny ty detaily a rozměry zabrali hodně času. Stejně jsme se nakonec setkali s autorskou slepotou a na konci toho měli plné kecky. Ale bylo skvělé to tvořit jako kapela, bavit se o detailech a pak se společně radovat, když jsme to dostali do rukou.
Když tak na BOY koukám, tak všechna tahle „sranda“ něco stojí... Pod vydáním desky jsou podepsané hned tři labely – podílely se nějakou finanční částkou na nahrávání? A jestli to není tajné, na kolik vás nahrávání a vydání přišlo?
Martin: Máš pravdu. Prvotní investice byla velká. Jak jsem již psal, vinyl verze vyšla na Voltage records (můj label) a Rebel Sound records (USA). Tohle vydání šlo na půlky. Německý label Wolverine records dělal CD verzi a postaral se o dobrou propagaci v západní Evropě, která je určitě potřebná pro naše nadcházející evropské turné. Nevím, jestli je úplně vhodné psát přesnou částku, ale v závěru se jednalo o částku několika měsíčních výplat absolventa medicíny, hehe.
„Darkest Visions“ jste pokřtili začátkem roku na koncertu v Praze, kam došlo 400 lidí. Napřed ke křtu – byl něčím specifický? Jaká byla odezva lidí – máte z toho dobrý pocit, nebo jste čekali víc?
Martin: Oslavili jsme rok tvrdé práce. Tím to bylo specifické. Byl to skvělý den. Hráli s námi naši kamarádi HANBA a TALES OF ERROR. Díky! My pak měli během našeho setu na podiu několik hostů. Celým koncertem nás na piano a perkuse doprovázela Viktorie Horáková (Viky), na třetí kytaru s námi občas hrál Tomáš Novotný (PIPES NAD PINTS / HANBA), na čelo Terezie Kovalová (CALM SEASON, LUCIE) a desku nám pokřtil Banán (HANBA), který s námi zároveň i zpíval „Never Break Us Down“. Na to, že to bylo pondělí a jsme z Brna, to nebylo tak špatný, hehe.
S tím souvisí i druhá část otázky – v posledních létech si řada kapel i pořadatelů stěžuje, že na koncerty chodí málo lidí. Jaké máte zkušenosti vy, stalo se vám, že jste hráli třeba jen pro dvacet třicet lidí? Jak v takovém případě váš koncert vypadá? Otráví vás to, nebo prostě jako „profíci“ nedáte nic znát a odehrajete to se stejným nasazením, jako kdyby byl klub narvaný?
Martin: Jasný, stalo se to. Hlavně v menších městech. Ovšem, že tě to zamrzí, ale znát to nedáme a hrajeme stejně na plno jak kdekoliv jinde, protože i kdyby na tebe došel jeden člověk – došel na TEBE! A to je podstata věci. On za to nemůže, že je tam sám nebo dvacet / dvě stě / dva tisíce lidí. Každý si zaslouží stejně silný nasazení. Druhá věc je, že si sami užíváme to hraní a máme z toho radost, jestli to venku někoho baví nebo ne nějak víc neřešíme.
Pořídili jste i videoklip, koncertní, na YouTube má slušný počet zhlédnutí (cca 6000). I tahle forma propagace má tedy smysl. Jak klip vznikal? Je to točené na koncertu a v šatně, takže spíš takový dokument... i když povedený. Nepřemýšlíte o dalším, třeba hraném videu?
Martin: Děkujeme. Tento klip vznikl dost velkou náhodou. Jak jsme na jaře jeli turné s PIPES AND PINTS, tak kluci tam měli svého kameramana (Tomáš Bláha), který pro ně točil. Vinca se s Tomášem domluvil, že by nám na foťák zkusil natočit jeden koncert v Ostravě. O několik týdnů později nám poslal tohle… Jsme z toho nadšení. Je to skvělá práce na to, jak málo měl materiálu a techniky.
V červenci bychom s Tomášem měli začít natáčet hraný klip ke skladbě „Stay Free“. Máte se na co těšit, hehe.
Zachytil jsem i nějaké rozporuplné reakce na vaši kapelu... Vadí vám, když se do vás někteří jedinci navážejí, nebo na tyhle řečičky kašlete a spíš vás nakopávají k dalším aktivitám? Reagujete třeba na nějaké invektivy na různých internetových stránkách, nebo to necháváte na jiných?
Martin: Je nám to jedno. My děláme to, co máme rádi, děláme to, čemu věříme a plníme si sny. Ti co nadávají, tak většinou jen závidí, že nemají koule na to dělat si věci tak, jak si je vysní. Tím pádem se na nikoho nezlobím. Je to jejich věc a jejich cesta jakou si vybrali. Uvědomil jsem si, že nechci žit podle nějakých pravidel, který mi lidé určovali – ať v životě, tak v punkové komunitě. Začali jsme si to dělat po svém, se vší odpovědností co k tomu patří a stále se cítíme být součástí punku. Je to náš punk. Každý máme svůj punk do doby, než na něj koupíme práva, hehe. Internet už neřeším vůbec, ale když někdo přijde osobně, vždy jsme ready na debatu.
Na podzim máte v plánu turné po západní Evropě, chystáte se do Švýcarska, Německa, Francie, Rakouska... Pojedete celé turné s nějakou další kapelou, nebo řešíte akci po akci s lokálními kapelami? Organizujete si turné vlastními silami, nebo jste v rukou nějakého zahraničního promotéra?
Martin: Toto evropské tour nám bookuje menší německá agentura. Německo je domluveno s místní kapelou CHRISTMAS a zbytek zemí s místním supportem. Polsko a Švýcarsko jsme si domlouvali sami. Moc se na to těšíme. V zahraničí jsme zatím měli jen pár koncertů, takže teď konečně budeme mít něco delšího.
Jsme na konci, nevím, zda jsme na něco důležitého nezapomněli... Jestli jo, tak sem s tím...
Díky moc za rozhovor! Takto skvěle připravené otázky jsme dlouho nedostali a byla to radost. Mějte se všichni dobře a uvidíme se na koncertě! Ahoj!
www.boy-punk.com
https://www.facebook.com/PUNKROCKHOOLIGANS
http://bandzone.cz/boy
RECENZE
