Barrák music club v ocelovém srdci naší republiky je dlouhodobě Mekkou nejen ostravských rockerů a metalistů. Uskutečnila se v něm už řada koncertních bonbónků, a ten z první květnové soboty sliboval zážitky nejchutnější. Vždyť koho by nelákalo zhlédnout ve svém oblíbeném klubu death metalové legendy ASPHYX, kteří spolu s dalšími pár vyvolenými psali začátky chorobného žánru a stali se doslova kultem a vzorem pro další následovníky? Když připočteme více než kvalitní support, nebylo nad čím váhat a na akci, kterou Barrák spískal, jsem se těšil už měsíce dopředu.
Akce byla opravdu velkým lákadlem, a tak od začátku bylo jasné, že návštěva bude více než slušná, a určitě větší, než den předtím v Bratislavě, kde na koncert dorazilo údajně 120 věrných. Na území bývalé ČSSR šlo o tři zastávky, na kterých ASPHYX a MALIGNANT TUMOUR měli v každém městě speciálního předskokana. Zatímco v bratislavském Randal Clubu otevírali show BETON a pro neděli v Praze se této pocty dostalo BRUTALLY DECEASED, v Barráku se jako první do toho opřeli SPASM, a to pěkně zhusta. Jejich „drum’n’bass gigolo gore grind“ měl od začátku říz i díky dobrému zvuku, což potěšilo, protože nebývá zvykem, že už první kapela je nazvučena ok. K přednostem SPASM už tradičně patří odvázaná a lehce úchylná pódiová show, a tudíž nikoho nepřekvapila ani bílá škraboška zdobící tvář zpěváka Copretiny, obohacena o umělý falus větších rozměrů. Jak sám zpěvák prohlásil, je lepší ho mít na sobě než v sobě. Kromě klasicky vtipných a perverzních hlášek bodoval i názvy některých vypalováků, např. „Lízání klitorisu naloženého ve formaldehydu“ nebo „Pedofilní párty v mateřské školce“, což nelze brát jinak než s humorem a nadsázkou. Pohodové a bezprostřední vystoupení před už celkem slušně zaplněným klubem roztančilo první divochy a bylo dlouhé tak akorát. Došlo i na přídavek, a tak mě jen při pohledu na vystupující a jejich „úbory“ ne poprvé napadlo, jak to na takové šňůře perou? (smích) Sympatický set.
Popisovat vystoupení následujících MALIGNANT TUMOUR je jako nošení uhlí na šachtu. Jako vždy dobře naladěná kapela bez hvězdných manýr předvedla opětovně výbornou show. Bohdič za škopkama do toho valil, jako by hrál v kapele odjakživa, Šimek za basou se opět staral o pohodovou komunikaci s publikem, Korál se naplno věnoval své kytaře natolik, že se na chvíli zbavil i překážejícího stojanu s mikrofonem a Bilos potvrzoval, že „klobouk á la Lemmy“ patří na jeho hlavu po právu. Kdo chce, slyší v jejich nářezu crust, punk, TANKARD a nevím co ještě, ale hlavně jde o dravý, upřímný a od srdce hraný metalizovaný rock’n’roll. Muziku ostravských bardů si oblíbili i členové ASPHYX, kteří bokem před šatnou nefalšovaně prožívali energické a šlapající skladby, a v jeden moment se Martin van Drunen vřítil na podium a odeřval jednu sloku místo Bilose. Dočkali jsme se i poprvé naživo zahrané novinky „Rock Revolution“, zaznělo vše, co zaznít mělo, a po skončení setu natěšený Drunen dokopal diváky i kapelu k přídavkům „We are the Metal“ a „Saddam Hussein is r‘n’r“. Opět za jedna a je jen škoda, že se jednalo ze strany Malignantů o jediné letošní vystoupení v rodné Ostravě.
A pak přišlo to, kvůli čemu jsme přišli. ASPHYX v klubovém prostředí jsem ještě neviděl, a co si budeme nalhávat, je to něco jiného, než vidět je někde na festivalu. Z kapely navíc nedávno odešel jediný zbylý zakládající člen, bubeník Bob Bagchus, a tak jsem byl na vystoupení holandské smečky vedené nyní služebně nejstarším Martinem van Drunenem hodně nažhavený. A že to stálo za to! Po intru „The Quest of Absurdity“ odpálená pecka „Vermin“ byla ještě lehce poznamenána nevyváženým zvukem, ale to se rychle srovnalo a zvuk s přibývajícím časem gradoval, stejně jako vystoupení legendárních smrtonošů. Hrálo se logicky z prvních dvou death metalových Starých zákonů žánrové Bible, tedy nesmrtelných fošen „The Rack“ a „Last One on Earth“, a samozřejmě se citovalo i z ponávratových desek „Death...the Brutal Way“ a „Deathhammer“. Jestli se nepletu, došlo i na speciální perličku „Abomination Echoes“ z třetího eponymního alba, ale myslím, že více než samotný setlist všechny přítomné dostalo obrovské nasazení všech členů skupiny, jejich neskrývané a nehrané natěšení i nadšení, které se přenášelo mezi lidi, a koncert měl neuvěřitelnou atmosféru. Absolutní pecka se vším všudy. Nový sympatický bicmen Stefan Hüskens do kapely zapadl s naprostou přirozeností, basák Alwin Zuur je pohoďák od pohledu a jeho basa správně zahušťovala už tak hutnou muziku, kytarista Paul Baayens lítal po pódiu sem a tam, a moc si hraní užíval. Pro mě osobně je tento strunař pro ASPHYX velkou výhrou a z hlediska muzikantského lepšího kytaristu nikdy neměli, nic proto předchůdcům. A Martin? I přes mírně pokročilý věk stále ikona, držitel několika pomyslných Deathových Slavíků a zasloužilý člen Síně slávy Smrti. Ať už se o něm v minulosti kdokoliv vyjadřoval jakkoliv, zde působil naprosto pohodovým dojmem, jeho časté zvedání láhvového pivního moku se slovy „Na zdravje“ bylo milé, a působil hodně sympatickým a přirozeně suverénním dojmem. V hrdle to pořád má, a jak se dalo z průběhu koncertu tušit, ve skladbě „Deathhammer“ si přišel „na oplátku“ zařvat i Bilos. Necelá hodina a půl vystoupení ASPHYX uběhla jak voda v řece Styx, a při posledním songu základní hrací doby „The Rack“ i díky takřka dokonalému zvuku běhal mráz po zádech. Pochopitelně došlo i na nastavení v podobě „Scorbutics“ a hlavně „Last One on Earth“, při níž jsem si na naskakující husí kůži mohl strouhat sýr a při níž se klátil do rytmu snad každý v klubu. Byl jsem zpět v „oněch“ letech obklopen pachem hnijících tulipánů a bylo mi jasné, že jsem měl to štěstí stát se účastníkem neopakovatelného zážitku. Grandiózní a nezapomenutelné.
Myslím, že celé akci nemůže nikdo nic vytknout, i kdyby mermomocí chtěl. Perfektní organizace, ukázkový přístup všech kapel, početná návštěva, výborný zvuk, to vše přispělo k parádnímu a pohodovému večeru/noci. Za to všem včetně pořádajícího Barráku veliký dík, měl pravdu Šimek, když dopředu avizoval, že bude fajně. Bylo, a moc.
Akce byla opravdu velkým lákadlem, a tak od začátku bylo jasné, že návštěva bude více než slušná, a určitě větší, než den předtím v Bratislavě, kde na koncert dorazilo údajně 120 věrných. Na území bývalé ČSSR šlo o tři zastávky, na kterých ASPHYX a MALIGNANT TUMOUR měli v každém městě speciálního předskokana. Zatímco v bratislavském Randal Clubu otevírali show BETON a pro neděli v Praze se této pocty dostalo BRUTALLY DECEASED, v Barráku se jako první do toho opřeli SPASM, a to pěkně zhusta. Jejich „drum’n’bass gigolo gore grind“ měl od začátku říz i díky dobrému zvuku, což potěšilo, protože nebývá zvykem, že už první kapela je nazvučena ok. K přednostem SPASM už tradičně patří odvázaná a lehce úchylná pódiová show, a tudíž nikoho nepřekvapila ani bílá škraboška zdobící tvář zpěváka Copretiny, obohacena o umělý falus větších rozměrů. Jak sám zpěvák prohlásil, je lepší ho mít na sobě než v sobě. Kromě klasicky vtipných a perverzních hlášek bodoval i názvy některých vypalováků, např. „Lízání klitorisu naloženého ve formaldehydu“ nebo „Pedofilní párty v mateřské školce“, což nelze brát jinak než s humorem a nadsázkou. Pohodové a bezprostřední vystoupení před už celkem slušně zaplněným klubem roztančilo první divochy a bylo dlouhé tak akorát. Došlo i na přídavek, a tak mě jen při pohledu na vystupující a jejich „úbory“ ne poprvé napadlo, jak to na takové šňůře perou? (smích) Sympatický set.
Popisovat vystoupení následujících MALIGNANT TUMOUR je jako nošení uhlí na šachtu. Jako vždy dobře naladěná kapela bez hvězdných manýr předvedla opětovně výbornou show. Bohdič za škopkama do toho valil, jako by hrál v kapele odjakživa, Šimek za basou se opět staral o pohodovou komunikaci s publikem, Korál se naplno věnoval své kytaře natolik, že se na chvíli zbavil i překážejícího stojanu s mikrofonem a Bilos potvrzoval, že „klobouk á la Lemmy“ patří na jeho hlavu po právu. Kdo chce, slyší v jejich nářezu crust, punk, TANKARD a nevím co ještě, ale hlavně jde o dravý, upřímný a od srdce hraný metalizovaný rock’n’roll. Muziku ostravských bardů si oblíbili i členové ASPHYX, kteří bokem před šatnou nefalšovaně prožívali energické a šlapající skladby, a v jeden moment se Martin van Drunen vřítil na podium a odeřval jednu sloku místo Bilose. Dočkali jsme se i poprvé naživo zahrané novinky „Rock Revolution“, zaznělo vše, co zaznít mělo, a po skončení setu natěšený Drunen dokopal diváky i kapelu k přídavkům „We are the Metal“ a „Saddam Hussein is r‘n’r“. Opět za jedna a je jen škoda, že se jednalo ze strany Malignantů o jediné letošní vystoupení v rodné Ostravě.
A pak přišlo to, kvůli čemu jsme přišli. ASPHYX v klubovém prostředí jsem ještě neviděl, a co si budeme nalhávat, je to něco jiného, než vidět je někde na festivalu. Z kapely navíc nedávno odešel jediný zbylý zakládající člen, bubeník Bob Bagchus, a tak jsem byl na vystoupení holandské smečky vedené nyní služebně nejstarším Martinem van Drunenem hodně nažhavený. A že to stálo za to! Po intru „The Quest of Absurdity“ odpálená pecka „Vermin“ byla ještě lehce poznamenána nevyváženým zvukem, ale to se rychle srovnalo a zvuk s přibývajícím časem gradoval, stejně jako vystoupení legendárních smrtonošů. Hrálo se logicky z prvních dvou death metalových Starých zákonů žánrové Bible, tedy nesmrtelných fošen „The Rack“ a „Last One on Earth“, a samozřejmě se citovalo i z ponávratových desek „Death...the Brutal Way“ a „Deathhammer“. Jestli se nepletu, došlo i na speciální perličku „Abomination Echoes“ z třetího eponymního alba, ale myslím, že více než samotný setlist všechny přítomné dostalo obrovské nasazení všech členů skupiny, jejich neskrývané a nehrané natěšení i nadšení, které se přenášelo mezi lidi, a koncert měl neuvěřitelnou atmosféru. Absolutní pecka se vším všudy. Nový sympatický bicmen Stefan Hüskens do kapely zapadl s naprostou přirozeností, basák Alwin Zuur je pohoďák od pohledu a jeho basa správně zahušťovala už tak hutnou muziku, kytarista Paul Baayens lítal po pódiu sem a tam, a moc si hraní užíval. Pro mě osobně je tento strunař pro ASPHYX velkou výhrou a z hlediska muzikantského lepšího kytaristu nikdy neměli, nic proto předchůdcům. A Martin? I přes mírně pokročilý věk stále ikona, držitel několika pomyslných Deathových Slavíků a zasloužilý člen Síně slávy Smrti. Ať už se o něm v minulosti kdokoliv vyjadřoval jakkoliv, zde působil naprosto pohodovým dojmem, jeho časté zvedání láhvového pivního moku se slovy „Na zdravje“ bylo milé, a působil hodně sympatickým a přirozeně suverénním dojmem. V hrdle to pořád má, a jak se dalo z průběhu koncertu tušit, ve skladbě „Deathhammer“ si přišel „na oplátku“ zařvat i Bilos. Necelá hodina a půl vystoupení ASPHYX uběhla jak voda v řece Styx, a při posledním songu základní hrací doby „The Rack“ i díky takřka dokonalému zvuku běhal mráz po zádech. Pochopitelně došlo i na nastavení v podobě „Scorbutics“ a hlavně „Last One on Earth“, při níž jsem si na naskakující husí kůži mohl strouhat sýr a při níž se klátil do rytmu snad každý v klubu. Byl jsem zpět v „oněch“ letech obklopen pachem hnijících tulipánů a bylo mi jasné, že jsem měl to štěstí stát se účastníkem neopakovatelného zážitku. Grandiózní a nezapomenutelné.
Myslím, že celé akci nemůže nikdo nic vytknout, i kdyby mermomocí chtěl. Perfektní organizace, ukázkový přístup všech kapel, početná návštěva, výborný zvuk, to vše přispělo k parádnímu a pohodovému večeru/noci. Za to všem včetně pořádajícího Barráku veliký dík, měl pravdu Šimek, když dopředu avizoval, že bude fajně. Bylo, a moc.
