Na třináctizastávkové turné po Evropě vyrazily dvě žánrově velice odlišné kapely. Na tažení po starém kontinentu se spojili sludge/progressive/post-hardcoroví Švédi CULT OF LUNA a norští black metalisté GOD SEED. Nebudu zastírat, že jsem se do pražského Rock Café vydal hlavně kvůli druhým jmenovaným, to ovšem neznamená, že bych CULT OF LUNA nějak předem zavrhoval. Sleduji je ale pouze chvíli a jediným kontaktem s Kultem luny pro mne zatím byla poslední deska „Vertikal“ a následující druhý díl v podobě EP.
Na návštěvnících, kteří v poměrně hojném počtu do klubu na Národní třídě dorazili, bylo hned jasné, kterou z kapel hlavně přišli podpořit. Sešli se zde metalisté oděni do černých obleků s motivy norského black metalu, o něco větší skupinu tvořili fanoušci v kostkovaných košilích. K mé radosti však nedošlo (nebo jsem si toho nevšiml) k nějakým projevům vidláctví v podobě nadávání či bučení na tu či onu kapelu, jako to je občas zvykem.
První přišli na řadu pohrobci GORGOROTH Gaahl a King ov Hell s jejich relativně novou formací GOD SEED. Zatím jediná studiovka „I Begin“ z roku 2012 svou podobou překvapila, namísto očekávaného nástupce gorgorothovské „Ad Majorem Sathanas Gloriam“ (2006), poslední desky, na které se tito dva borci podíleli, přišli GOD SEED s živým, originálním dílem s využitím kláves či čistých zpěvů.
A GOD SEED přišli ve velkém stylu a po intru, kterým bylo, pokud se nemýlím, „Bloodline“ ze jmenovaného debutu, vysolili hned ex- GORGOROTH skladbu „A Sign of an Open Eye“. Nikdy jsem neviděl GORGOROTH live, takže jsem ocenil zařazení některých známých fláků (dále třeba „Carving a Giant“ nebo „Wound upon Wound“) do setlistu. K nim se vešlo skoro vše z „I Begin“ a taková „Awake“, „This from the Past“ nebo „From the Running of Blood“ naživo fungovaly opravdu výtečně. Zvuk byl od počátku v pořádku a to i v předních řadách.
Gaahl pročesával publikum svým vytrvalým zlým pohledem, až člověka mrazilo. Můžete si o tomto člověku myslet, co chcete, ale jedno mu neodpářete – stal se z něj všestranný vokalista, který se nebojí využívat možnosti svého hlasu. Nejen, že jeho blackový ryk je charakteristický a pořádně nabroušený, ale nebál se ani mnoha čistých partů a několikrát vytáhl ječák jak z heavy metalovky 80. let. Vynikající výkon jeho i celé kapely (dobře, bubeník Kenneth možná občas trošku nestíhal), jen škoda, že s nimi turné nejede také klávesák Geir Bratland. GOD SEED ale mé očekávání překonali a užil jsem si je na 100 procent.
Omlouvám se všem fanouškům CULT OF LUNA, ale při psaní části reportu o jejich vystoupení budu postupovat jakožto neznalec jejich tvorby, tudíž se mnou a mými osobními pocity možná často nebudete souhlasit.
Po pečlivé přípravě započali set krátkou instrumentálkou „The Sweep“ z „Vertikal“, na níž navazovala „Light Chaser“ z následného EP. Přiznám se, že „Vertikal II“ mne studiově příliš nevzalo a i naživo bych si rozhodně představoval jiný start, než zrovna „Light Chaser“. Tato skladba mě upřímně na další vůbec nenavnadila. Změna přišla s třetí „Following Betulas“, která mne i přes moji neznalost zaujala mnohem více a konečně jsem se do setu CULT OF LUNA trochu dostával.
„I: The Weapon“, to už je jiná káva, zde už se chytám, klepu si do rytmu a… jo, baví mě to. Největší zážitek však přišel v podobě dvou předlouhých kompozic – „Vicarious Redemption“ a „Dark City, Dead Man“, jejichž gradace mne uhranula a musel jsem jednoznačně ocenit sehranost, procítěnost a energii, kterou Švédové v Praze vydávali. Co spojovalo obě kapely tohoto večera? Žádné pauzy mezi skladbami, ale pořádná nálož od začátku do konce. Miluji tento přístup. Kdo je zvědav na kecy, že se jim tu hraje nejlíp (stejně jako všude jinde), že máme nejlepší pivo…? Fanoušci přišli na co největší porci hudby a tu také dostávali.
Závěr pak patřil trojici skladeb z „Vertikal“, z nichž závěrečná „In Awe of“, na rozdíl od předchozích dvou, které mne tolik nebavily, měla obrovskou sílu. Mám tento song rád a naživo dostál ještě větších rozměrů, také díky světelné show. Tu musím pochválit, naprosto skvělá práce. V klidnějších pasážích byla scéna většinou zahalena do modré barvy a mlhy, v rychlejších se pak světla epilepticky zmítala dle úderů bicích. Co se týče zvuku, jsem rád, že jsem doma nezapomněl špunty, chvílemi to bylo trochu moc nahlas.
Koncert skončil úderem jedenácté, tak akorát na stihnutí posledního vlaku domů. GOD SEED mne naprosto rozdrtili, tak, jak jsem doufal, a CULT OF LUNA ve mně zanechali příjemný dojem. Jen teda vydržet v předních řadách v Rock Café není úplně jednoduché, po první skladbě jsem byl celý propocený. Ale stálo to za to.
Na návštěvnících, kteří v poměrně hojném počtu do klubu na Národní třídě dorazili, bylo hned jasné, kterou z kapel hlavně přišli podpořit. Sešli se zde metalisté oděni do černých obleků s motivy norského black metalu, o něco větší skupinu tvořili fanoušci v kostkovaných košilích. K mé radosti však nedošlo (nebo jsem si toho nevšiml) k nějakým projevům vidláctví v podobě nadávání či bučení na tu či onu kapelu, jako to je občas zvykem.
První přišli na řadu pohrobci GORGOROTH Gaahl a King ov Hell s jejich relativně novou formací GOD SEED. Zatím jediná studiovka „I Begin“ z roku 2012 svou podobou překvapila, namísto očekávaného nástupce gorgorothovské „Ad Majorem Sathanas Gloriam“ (2006), poslední desky, na které se tito dva borci podíleli, přišli GOD SEED s živým, originálním dílem s využitím kláves či čistých zpěvů.
A GOD SEED přišli ve velkém stylu a po intru, kterým bylo, pokud se nemýlím, „Bloodline“ ze jmenovaného debutu, vysolili hned ex- GORGOROTH skladbu „A Sign of an Open Eye“. Nikdy jsem neviděl GORGOROTH live, takže jsem ocenil zařazení některých známých fláků (dále třeba „Carving a Giant“ nebo „Wound upon Wound“) do setlistu. K nim se vešlo skoro vše z „I Begin“ a taková „Awake“, „This from the Past“ nebo „From the Running of Blood“ naživo fungovaly opravdu výtečně. Zvuk byl od počátku v pořádku a to i v předních řadách.
Gaahl pročesával publikum svým vytrvalým zlým pohledem, až člověka mrazilo. Můžete si o tomto člověku myslet, co chcete, ale jedno mu neodpářete – stal se z něj všestranný vokalista, který se nebojí využívat možnosti svého hlasu. Nejen, že jeho blackový ryk je charakteristický a pořádně nabroušený, ale nebál se ani mnoha čistých partů a několikrát vytáhl ječák jak z heavy metalovky 80. let. Vynikající výkon jeho i celé kapely (dobře, bubeník Kenneth možná občas trošku nestíhal), jen škoda, že s nimi turné nejede také klávesák Geir Bratland. GOD SEED ale mé očekávání překonali a užil jsem si je na 100 procent.
Omlouvám se všem fanouškům CULT OF LUNA, ale při psaní části reportu o jejich vystoupení budu postupovat jakožto neznalec jejich tvorby, tudíž se mnou a mými osobními pocity možná často nebudete souhlasit.
Po pečlivé přípravě započali set krátkou instrumentálkou „The Sweep“ z „Vertikal“, na níž navazovala „Light Chaser“ z následného EP. Přiznám se, že „Vertikal II“ mne studiově příliš nevzalo a i naživo bych si rozhodně představoval jiný start, než zrovna „Light Chaser“. Tato skladba mě upřímně na další vůbec nenavnadila. Změna přišla s třetí „Following Betulas“, která mne i přes moji neznalost zaujala mnohem více a konečně jsem se do setu CULT OF LUNA trochu dostával.
„I: The Weapon“, to už je jiná káva, zde už se chytám, klepu si do rytmu a… jo, baví mě to. Největší zážitek však přišel v podobě dvou předlouhých kompozic – „Vicarious Redemption“ a „Dark City, Dead Man“, jejichž gradace mne uhranula a musel jsem jednoznačně ocenit sehranost, procítěnost a energii, kterou Švédové v Praze vydávali. Co spojovalo obě kapely tohoto večera? Žádné pauzy mezi skladbami, ale pořádná nálož od začátku do konce. Miluji tento přístup. Kdo je zvědav na kecy, že se jim tu hraje nejlíp (stejně jako všude jinde), že máme nejlepší pivo…? Fanoušci přišli na co největší porci hudby a tu také dostávali.
Závěr pak patřil trojici skladeb z „Vertikal“, z nichž závěrečná „In Awe of“, na rozdíl od předchozích dvou, které mne tolik nebavily, měla obrovskou sílu. Mám tento song rád a naživo dostál ještě větších rozměrů, také díky světelné show. Tu musím pochválit, naprosto skvělá práce. V klidnějších pasážích byla scéna většinou zahalena do modré barvy a mlhy, v rychlejších se pak světla epilepticky zmítala dle úderů bicích. Co se týče zvuku, jsem rád, že jsem doma nezapomněl špunty, chvílemi to bylo trochu moc nahlas.
Koncert skončil úderem jedenácté, tak akorát na stihnutí posledního vlaku domů. GOD SEED mne naprosto rozdrtili, tak, jak jsem doufal, a CULT OF LUNA ve mně zanechali příjemný dojem. Jen teda vydržet v předních řadách v Rock Café není úplně jednoduché, po první skladbě jsem byl celý propocený. Ale stálo to za to.
