Tímto dílkem se nám představuje další nováček na rakouské tvrdé scéně. A protože jejich debut stojí za to, neuškodí si tyto deathové řezníky trochu přiblížit. Kapelu založil kytarista Manfred ?Fred? Kargl (Atenoux) v únoru 2003 chtěje si tak novým výrazem oddechnout od black metalu. K Fredovi se záhy připojil zkušený basák Bernhard Schuberth (Days Of Loss) a rytmickou sekci poté zkompletoval bicmen Georg ?Schurl? Hauser z Lineckých Festering Flesh. Trojici na čtveřici nakonec doplnil zpívající kytarista Helmut ?Hoemal? Lechner z dříve blackových Bastard. V březnu 2004 se poprvé vystupovalo naživo a kapela složená už z hotových muzikantů se setkala s nadšeným ohlasem, který ji povzbudil do nahrání jejího prvního alba.
?Marching Through The Inferno? má pět zajímavých válů a na dvaadvaceti minutách tu kapela s germánskou důkladností předvádí svůj vlastní výraz jištěný kvalitním zvukem a mezinárodně přijatelnou angličtinou v textech. Goddamned X se prezentují jako death metalová kapela mixující US brutalitu, švédskou melodiku plus thrashové odkazy a nutno dodat, že výstižněji to už říci nejde. První dvě skladby mají podobnou kompozici ? rychlejší nářezový začátek (zvlášť v té první jsou dobře slyšet thrashové odrazy), pak postupné zpomalení, potom se parní válec znovu dostane do otáček, aby na konci skladby dal znovu vyniknout pomalé procítěné brutalitě. Chlapi se činí v rychlých i pomalých pasážích, zatímco ty rychlé jsou lahůdkově technické, v těch pomalých se klade důraz na správnou deathovou dunivost a syrovost projevu. Až na poslední skladbu na albu nenajdete vyloženě slabé místo, muzika je zkomponovaná tak chytře, že se jednoduše nenudíte. Mírně slabší je to se zpěvem, Mr.Hoemal na postu vokalisty snaživě odvádí slušný deathový standard, ale jeho murmuru by rozhodně slušela ještě extrémnější poloha (ale vždyť je to debut, tak co). S vokálem se vůbec pracuje citlivě, zvlášť když se celá smrtící mašina zastaví, aby dala vyniknout pořádnému chropťáku. V druhé skladbě se objevují dvě rychlá kytarová sóla, to první je v rámusu kolem trochu nevýrazné, druhé už pěkně bublá, kvílí a patřičně skladbu zdobí. Tahle nakrklá skladbička si bere tvrdě na mušku drogy a nablblou mládež, koneckonců odpovídají tomu i riffy, které jsou tu nejtvrdší na celém albu. Další dvojici songů spojuje ?pekelné? pojivo v textech, oba mají začátky jak vystřižené od okultních Morbid Angel (hmm?až vypůjčené). V první z nich se dál spolehlivě šlape ve středním tempu, Georg rozjede sólo na klapky, objeví se thrashové naklepávačky a la Battery v deathovém provedení a znovu zvrat na pomalou procítěnou tvrdost. Super. Konec ?průchodu peklem? je šílený kakafonní Fade Out s řehotem, po kterém ještě naposledy zazní motiv celé skladby a Schluss. V předposlední skladbě je Kristus na poušti nakonec sveden Satanem a Goddamned X se tu rozjíždí do toho nejrychlejšího tempa, muzika je díky kytarám a bicím ještě o něco extrémnější. Kdo čeká zpomalení, dočká se, v melodickém refrénu ?I await my destiny?? dává opět o sobě vědět severská škola, kterou promptně střídá pořádný zámořský nářez. Poslední ?Burn The Heretic? opět staví na rychlých rytmických zlomech, ale právě tady mi brutal pasáže přijdou dost tlačené a křečovité (hlavně zpěv). Světlé momenty se tu střídají se slabšími, naštěstí poklidný konec ukrývá prima guitar solo, které je ze všech těch ?onanií? nejvýraznější. Povedená deska, vyhraná kapela a napoprvé hodně slušné album.
Čas: 22:34
Seznam skladeb:
1. The Way Of All Flesh
2. Drugged To Extremes
3. Marching Through The Inferno
4. The Last Temptation
5. Burn The Heretic
