HERETIC – Angelcunts and Devilcocks

Kapel s názvem HERETIC je na světě jako máku. Jedna taková vznikla již před devatenácti lety v Holandsku. Za tu dobu do světa vypustila pouhé čtyři řadové desky, z nichž poslední „Angelcunts and Devilcocks“ vyšla poslední květnový den loňského roku.

HERETIC jsou řazeni do black‘n‘rollové škatule, neočekávejte však nic ve stylu takových KHOLD nebo například SATYRICON v době kolem alba „Volcano“. Byli byste pak s největší pravděpodobností zklamáni, jako jsem byl já.

Jak už název alba vypovídá, žádnými vážnými nebo okultními texty se tentokrát pročítat nebudete. Lyrika se motá kolem pohlavního styku, spermatu, pohlavních orgánů a občas se najde nějaká ta zmínka o démonech. Co si budeme povídat, žádná velká poezie to není. (smích)

A ani hudebně nemáme tu čest s nějakým velkým skvostem. Black’n’roll je hodně nadnesené… „Angelcunts and Devilcocks“ je načichlá heavy metalem, hard rockem, punkem a sem tam se tedy s přimhouřením oka najde trochu blackovější pasáž, spíše ale ovlivněná první vlnou černého kovu. Některý z riffů lehce může evokovat VENOM.

Kompozice jsou naprosto jednoduché, založené na častém opakování jednotlivých pasáží. Tady se na progresi nehraje ani z desetiny procenta. Riffy jsou naprosto obyčejné a ničím nevýrazné, o bicích nemluvě, tam složitost nehledejte. Bubeník Tom Grind občas zlehka pošimrá dvojšlapku, do žádných sypaček a rychlopaleb se ale v žádném případě nepouští. Vokálně to také není nic zázračného, Thomas Goat disponuje tak nějak nevýrazným nakřáplým hlasem.

Stejně jako hudba HERETIC, i produkce je řádně staroškolská, což vlastně i kvituji. Alespoň to dokazuje, že trojice Nizozemců si na nic nehraje, prostě si občas sednou k nástrojům, loknou si u toho několika Heinekenů, pokouří doutníky (jak je i vidět na fotografii v bookletu) a zahrají si pro radost nějakou tu pecku o ženském klínu. Výraznou roli na desce hraje basa, jež byla při mixu vytažena dost vysoko.

I přes to všechno se na „Angelcunts and Devilcocks“ najdou alespoň nějaké momenty, u kterých si podupávám nohou. Titulní skladba disponuje kupříkladu příjemnou úvodní melodií, závěrečná „Maze of Madness“, to je zase pocta MANOWAR jako vyšitá. I ten šeptavý vokál připomene Erica Adamse na prvních deskách „králů metalu“.

Celkově však na „Angelcunts and Devilcocks“ není příliš o co stát. Pokud jste blázni do old schoolu v jakékoliv podobě, možná se vám HERETIC trefí do vkusu, to nevylučuji. Já však trochu postrádám smysl takové nahrávky v roce 2013. Přitom deska nevyšla u úplně malého a neznámého labelu – Soulseller Records mají na své soupisce formace jako DEAD TO THIS WORLD, SVARTAHRID nebo THORNIUM. A vzhledem k tomu, že o HERETIC je na známé metalové encyklopedii psáno, že dříve se věnovali black metalu, poslechl jsem si také náhodně několik starších skladeb… žádný velký stylový rozdíl oproti novince jsem ale neslyšel.