MORTAL DECAY – The Blueprint for Blood Spatter

Měsíc zaléval ranní ulice do žlutého světla, vzduch byl zdánlivě čistý a přesto všichni, co ráno spěchali do práce, cítili zvláštní atmosféru strachu. Lidé, ten bezejmenný dav, jakoby vycítil, co se tu noc v jejich městě stalo. Samotný strůjce toho krvavého zla se proměnil z démona noci na obyčejného vyplašeného úředníčka. Světlo mu vůbec nepřálo. Ve dne ztrácel svoji sílu a stával se spíše terčem posměchu. Zato když se setmělo, to byl opět tou šelmou, která mohla měnit během pár okamžiků osudy lidí.

MORTAL DECAY nejsou v našich končinách zrovna příliš známým pojmem. Přitom se jedná o kapelu, která nemá na svém kontě (od svého založení v roce 1991 vydali „pouhá“ tři alba) žádnou špatnou nahrávku. Vždy sázeli spíše na kvalitu a každá jejich nová deska se stávala většinou jen záležitostí pro brutal death metalové fajnšmekry než pro masy fanoušků. Nevím, čím to bylo způsobeno, ale to, že kapela vždy stála spíše mimo „hlavní“ dění, bylo pro mě takovou „známkou undergroundu“ a oceňoval jsem, že se snažili jít vlastní cestou. Osobně jsem se s jejich tvorbou setkal až v roce 2002, kdy vyvrhli na světlo boží desku „Forensic“. Co si matně vzpomínám, tak prvotně mě zaujal netypický obal, který bych u smečky hrající tento styl rozhodně nečekal. Ale dost historie. Píše se rok 2013 a MORTAL DECAY se po dlouhých osmi letech rozhodli opět zničit tento svět svojí brutální muzikou.

Vždycky mu dělalo dobře být středem pozornosti. Bohužel to většinou bývalo tak, že se mu všichni posmívali. I dnes, když konečně chodí normálně do práce, moc dobře ví, jak si o něm všichni potají šeptají. Jako puberťák míval rád příběh doktora Jackyla a mistra Hyda. Fascinovala ho ta proměna. Ano, proměna. A už bylo na čase s tím něco udělat. Jen nechápe, proč o něm ve zprávách neustále mluví jako o zrůdě.

„The Blueprint for Blood Spatter“ začíná stejně jako za starých dobrých časů mluveným intrem, kde jakási slečna v pozadí hodně „trpí“. Osobně to na mě působí hodně realisticky a během poslechu jsem si na to několikrát vzpomněl. Fascinuje mě určitý druh syrovosti, s jakou je nahrávka předkládána. V dnešní přetechnizované době je to velmi příjemný úkaz. Já opravdu za sebou cítím kroky jakési temné postavy a i když mi rozum velí jinak, mnohdy se pro jistotu raději několikrát ohlédnu. Je to způsobeno přístupem, s jakým MORTAL DECAY skládají. Vše je velmi přirozené, na nic se nikde nehraje a sází se spíše na neotřelý, zajímavý riff, morbidní motiv, než na to, že by jen muzikanti předváděli, jak dokonale ovládají své nástroje (a že na ně umí!). K tomu si připočtěte vokalistu Dannyho (zde mi přijde ještě lepší než u jeho domovských MALIGNANCY), který má na tento styl velmi dobře srozumitelný hlas a máte před sebou kapelu složenou ze samých zajímavých osobností. Tahle parta z New Jersey je sice svým způsobem „technická“, ale nikdy to není na úkor samotné skladby. Vždy vítězí song jako takový a já se nemůžu ubránit dojmu, že to tihle „staří pánové“ mnohým dnešním mladým kapelám pěkně nandávají. Naleznete zde velmi originální kytarovou hru, stejně jako zajímavě zvučenou a zahranou baskytaru. Zkrátka MORTAL DECAY si hrají po svém a na mě to opět zabírá.

Když ho po skoro roce chytili, vůbec to nechápal. Vždyť on to přece nikdy nemyslel zle. Jen jim chtěl pomoct. Co na tom, že u toho všichni zemřeli. Alespoň jsou už v jiné, určitě lepší dimenzi. A vůbec už neví, proč ho zavřeli do té cely. Ještě že může při bezesných nocích vidět ten krásný měsíc.

MORTAL DECAY jsou klasici (rozuměj „absolventi“ americké brutální školy). Hrají si po svém a i když dodržují „nepsaná“ pravidla stylu, jedná se v tomto případě o velmi osobitý a zajímavý přístup. Vše je syrové, plyne to jakoby nenásilně, někdy to tlačí pořádně na pilu (skalpel, motorovou pilu, sekeru, nůž… vyberte si dle libosti) a jindy se vše jen „pomaleji“ houpá a převaluje ve středním tempu. Ale hlavně je celá nahrávka velmi pestrá, košatá a určité harmonie (i disharmonie) jsou velmi dobře „zapamatovatelné“ a poskládané mezi sebou. Skoro 32 minut utrpení, šílenosti, zběsilého sekání kolem sebe a hudebního vzteku.  Na novince tihle šílenci jasně ukazují, kdo a proč se zařadil do první desítky mé letošní soukromé sbírky špičkového brutálního death metalu.

Mívá občas zlé sny. Všechno se to vrací. Nechápe sice to utrpení obětí a nikdy mu nedojde, že udělal něco špatně, ale ty noční můry ho budou pronásledovat celý zbytek jeho života. Všichni v nich stojí kolem něho, ukazují na něj prstem a smějí se mu.

Jedinou výhradou, kterou bych k „The Blueprint for Blood Spatter“ měl, je nakonec jen pro mě nehezký obal. Nevadí mi, že je na něm „klasická brutální tématika“ (horší jsou kolikrát večerní zprávy), ale od takovéto kapely bych čekal trošku něco lepšího. Nesmím zapomenout na skvělý syrový a zároveň velmi „energický“ zvuk. Jestli tedy máte chuť na pořádnou porci hnilobného brutálního a poctivého death metalu, nemůže být pro vás lepší volba. Tahle smečka už dlouho kope první ligu a letošní počin je toho jasným důkazem. Skvělá krvavá deska!

Seznam skladeb:

1. Anatomy Turned Chaotic Puzzle
2. Ocular Haze
3. Blueprint
4. Mourning Euphoria
5. Chloroform Induced Trance
6. Nocuous Compulsions
7. Deviant
8. Jugular Gurgle
9. Altruistic Masochism

Čas: 31:31

Sestava:

• Anthony Ipri – bicí
• John Hartman – kytara
• Joe Gordon – kytara
• Monty Mukerji – basa
• Danny Nelson – zpěv

http://www.facebook.com/mortaldecayusa
http://www.myspace.com/mortaldecayusa
http://www.last.fm/music/Mortal+Decay
http://www.comatosemusic.com/