NECROPHOBIC – Womb of Lilithu

Někdy je potřeba ZLO náležitě vylouhovat, nechat překapat a pak až podávat. Nejlépe se k němu hodí temnota jako příloha a když vám pak přistane v přehrávači CD od kapely, která je proslulá svými nahrávkami plnými černoty, špinavě vznešených melodií, chladu a zvráceností, můžete v klidu připravovat náležitý obřad. Nesmí chybět obligátní svíce, doporučuje se nějaký starý, práchnivějící výtisk bible a pokud naleznete někde alespoň malý kříž, je dobré ho nastavit do té správné polohy. Tohle jsou všechno samozřejmě jen propriety a vlastně takové malé divadlo pro navození tolik důležité nálady pro poslech. Hlavně nám jde ale přece o muziku a tu hrají NECROPHOBIC vskutku zajímavou. Jedná se o kapelu, která má na svém kontě nejedno temnotou prostoupené a nejen v odborných kruzích ceněné album. Letos na sebe tahle smečka nejdříve upozornila zprávami o soudním jednání a následném odsouzení zpěváka Tobiase, který šel nakonec za své činy do vězení. Nepřísluší mi hodnotit jeho prohřešky, ale musím přiznat, že se mi původně do recenze vůbec nechtělo. V současné době již ale není součástí NECROPHOBIC a tak jsem se nakonec rozhodl „porušit“ svoje zásady (nerad podporuji násilníky). Každopádně, desku „Womb of Lilithu“ má ještě na svědomí Tobias. A i přesto, že mně byl tento člověk vždy nesympatický, musím uznat, že svoji práci odvedl dobře.

„Womb of Lilithu“ ale zaujme hlavně velkou silou chladivých kytarových melodií. NECROPHOBIC měli vždy svůj jasný rukopis, pohybující se někde na pomezí blacku a death metalu. Je tomu tak i letos. Nešokuje a nepřekvapuje to sice tolik jako dřív (kupříkladu na vynikajících albech jako „Darkside“, „The Third Antichrist“ nebo mé oblíbené „Hrimthursum“), ale pořád se jedná o desku, ze které mě v určitých momentech mrazí v zádech. To navození atmosféry zmaru a šílenosti tam jednoduše pořád chvílemi cítím. Musím se sice přiznat, že trošku nechápu vynášení posledního záseku do nebes (tedy spíše do pekla) obzvláště na zahraničních webech (to mi přijde přehnané), ale NECROPHOBIC pořád podle mě ještě mají na hlavě jasně čitelnou černou svatozář. Vše se jakoby jen tak lehce vznáší v černo-šedé temnotě. Plyne to skoro až nezúčastněně. A já sice ne pokaždé (ale většinou ano), přistupuji na jejich hru a nechávám se unášet. Připomíná mi to studený vítr, který přichází na začátku zimy. Není to sice takový ten chlad, který mě hned zcela pohltí a prostoupí až do morku mých kostí, ale ovívá moji tvář příjemně. Což je sice u „ZLÉ“ black/deathové kapely poněkud nepatřičné přirovnání, ale já to tak zkrátka cítím.

Obal, za kterým stojí Joakim Sterner je takový všelijaký. Temnota tam sice je, ale není z těch, které si budu pamatovat i za několik let. Co se týká zvuku, tak je vše v nejlepším pořádku (mix a mastering Fredrik Dollare – Chrome Studios), jen bych osobně ocenil víc špíny a nespoutanosti. Pořád jsem zastáncem toho, že podobně laděná alba mají drásat, trhat, kousat a zarývat do vás svoje drápy a ne jen tak „hladit“ vaše uši. „Womb of Lilithu“ je na mě až příliš čisté, „svázané“ a v některých jeho částech se z něj vytrácí to správné kouzlo, které jsem na minulých albech tolik oceňoval. Problém mám s až příliš „přístupnou“ produkcí. Má to tak asi být, ale obzvláště ve chvílích, kdy pánové tlačí „více na pilu“ mi přijde vše nemastné, neslané. Naopak, pokud zazní ty vznešené kytarové plochy, s radostí se nechávám unášet z naší současné „zkažené“ reality do výšin plných „špatných“ emocí. Tam mi přijdou NECROPHOBIC nejjistější a nejsilnější. 

Bývaly chvilky, kdy kolem mě „Womb of Lilithu“ proplouvalo bez jakéhokoliv mého zájmu. Pak ale časem začala společná chemie přeci jen fungovat a nalezli jsme společnou řeč. Pokud bych ale srovnával s minulými alby, která mě dokázala a dodnes dokážou doslova uzemnit, bude pro mě „Womb of Lilithu“ jen slabším odvarem. Nevím, jestli tomu napomohly neshody v kapele, ale letošní deska mi přijde poněkud nesourodá a rozmělněná. Ono se to vlastně všechno poslouchá velmi dobře, ale „neřeže to tolik jako dřív“. Možná to tak má být a chápu i nadšené reakce fanoušků, ale já zatím zůstávám s hodnocením více při zemi. Snad najde v budoucnosti kapela za Tobiase adekvátní náhradu a bude určitě zajímavé sledovat, kam se tito black/deathoví Švédové vydají příště. A vy, jestli máte chuť na pořádný kus severského chladu, budiž vám letos přáno. „Womb of Lilithu“ obsahuje všechny potřebné ingredience pro pořádný temný rituál. Velmi „příjemná“ black/deathová deska!

Seznam skladeb:

1. Womb of Lilithu
2. Splendour Nigri Solis
3. Astaroth
4. Furfur
5. Black Night Raven
6. The Necromancer
7. Marquis Phenex
8. Asmodee
9. Marchosias
10. Matanbuchus
11. Paimon
12. Opium Black
13. Infinite Infernalis
14. Amdusias

Čas: 68:33

Sestava:

• Joakim Sterner – bicí
• Alex Friberg – basa
• Robert Senneback – kytara
• Fredrik Folkare – kytara
• Tobias Sidegard – zpěv

http://necrophobic.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/necrophobic.official
http://www.necrophobic.net/
http://www.season-of-mist.com/